Psychologie sexu

6. dubna 2014 v 19:00 | Daniel Hloušek |  Články

Psychologie sexu


Je zažitým mýtem, že muži myslí na sex každých sedm sekund. Podle rozsáhlých výzkumů je to osmnáctkrát denně, což je ročně kolem 6000 představ ročně, někde se musí vejít představa o jídle a spánku. Třetina dokonce přiznala, že je to první věcí, na kterou ráno po probuzení myslí. Ženy myslí častěji na módu, než muži na sex, a denně se oddají představám jen průměrně pětkrát, což je okolo dvou tisíc snových výletů ročně. Realitou pak je, že každou minutu na celém světě se odehraje 100 milionů pohlavních styků, z nichž se 350 tisíc párů nakazí pohlavní nemocí. Jaká je psychologie sexu?

Když hormonální přetlak vítězí


Podle průzkumů stačí čtyři minuty k tomu, abychom podvědomě věděli, zdali se s někým vyspíme. Od první schůzky k prvnímu polibku obvykle uplyne osm dní, a dvanáct dní k prvnímu sexu. Podle studie, jejíž výsledky byly zveřejněny v Royal Society Journal, potřebují ženy k vyvrcholení okolo dvanácti minut. Průměrnému muži stačí k ejakulaci pouhé dvě minuty. Nicméně, průměrná délka předehry je okolo osmnácti minut, a její délku ovlivňuje vzdělanost obou partnerů. Čím inteligentnější je partner, tím delší je předehra a větší snaha o delší výdrž. Tři z deseti mužů ale smutně povzdechne nad tím, že trpí předčasnou ejakulací, která je brána jako dysfunkce, kterou trpí okolo deseti procent mužů. U žen je předčasné vyvrcholení dokonce ve čtyřiceti procentech.

Z výzkumů katedry psychologie na kanadské University of New Brunswick vyšlo ale najevo, že většina žen si přeje (naneštěstí pro předčasně ejakulující muže) déletrvající sex, než doposud mají. Je to dáno evolucí, kdy muži mají geneticky podmíněnou snahu oplodnit co nejvíce žen, čímž v dávných dobách zvyšovali pravděpodobnost, že jeho nějaký potomek přežije, a bude šířit genetickou informaci dál. Z toho vyplývá rychle dosažitelný a krátký orgasmus, který trvá okolo šesti vteřin, a jehož výsledek je schopný se dostat z těla až čtyřiceti pěti kilometrovou rychlostí. Zatímco u žen je evolucí dána vybíravost. Nejkvalitnější genovou výbavu obvykle mají silní sliční muži, kteří mají dlouhou výdrž. Proto ženám trvá déle, než dosáhnou vyvrcholení - nemají důvod spěchat. To se také projevuje na orgasmu, který trvá okolo patnácti až dvaceti vteřin. Podle výzkumu ale ženy dokážou prožít krásných dvacet šest vteřin orgasmu, a u dvaceti procent dochází k ženské ejakulaci, která je chemickým obsahem velmi podobná mužskému spermatu, což si muži jistě rádi přečetli.

Dlouhá předehra je základem pro dobrý sex. Většina žen si ale stěžuje, že muž nevěnuje dostatečně dlouho pozornost celému tělu a velmi rychle sklouzne ke genitáliím. I když to nebude tím hlavním důvodem, proč 75 procent žen po sexu má výčitky a mnohé brečí. Na druhou stranu, během půlhodiny při sexu spálíme kolem 200 kalorií, což odpovídá třeba sedmnácti gumovým medvídkům. No dobře, je to vcelku smutné, obzvláště když sníte dva balíčky na posezení. Před pohlavní stykem se spodní část vagíny sama zúží a během sexu se z průměrných deseti centimetrů zvětší vagína až o 200 procent.

I s malým Kašpárkem…


Se dá zahrát veliké představení. Pro mnohé muže je to velmi stresující záležitostí, zejména když se zmíní jejich sexuální partnerka tónem, jako kdyby se jednalo o tragikomedii bez šťastného konce, na kterém by všichni ze soucitu zatleskali. Na druhou stranu psychologové zjistili, že mluvení o sobě samým je stejně uspokojivé, jako sex, ale to asi jenom v případě, když je o čem mluvit. Z většiny psychologických studií ale vyplývá, že ženám nejde ani tak o velikost penisu. Velikou roli totiž hrají další faktory, jako je péče o vzhled nebo charakter partnera. Osmdesát čtyři procent žen je s velikostí partnerova penisu spokojených, u čtrnácti procent žen není vzhled a charakter dostačující, a tak by chtěly, aby muž měl větší penis. Pouze dvě procenta žen by chtěla, aby muž měl menší penis. Za to jen padesát jedna procent mužů je spokojeno se svým penisem v klidovém stavu. V erigovaném stavu je spokojeno osmdesát tři procent mužů, z nichž si jen pět procent myslí, že mají nadprůměrně veliký penis. Šedesát devět procent mužů hodnotí úd jako průměrně veliký a zbylých dvacet procent jako podprůměrně veliký.

Preference větších penisů je spíše psychologickou záležitostí. Z fyziologického hlediska je především citlivá zevní část vagíny, kam bez problému pronikne i malý penis. Ostatně, vagína se dokáže víceméně přizpůsobit jakékoliv velikosti. Marie Bonapartová s princem Georgem, a ani s dalšími čtyřmi milenci, nemohla dosáhnout vyvrcholení. Později přišla na to, že pokud je klitoris vzdálen od poševního vchodu více jak jeden palec, což je dva a půl centimetru, nedochází k dráždění klitorisu. Bez dostatečné předehry žena nemá šanci ani dostatečně natolik zvlhnout, aby pro ní sex byl příjemný, natož aby dosáhla orgasmu. Tomu tak je u šedesáti devíti procent žen. Není třeba ale zoufat, u jednoho procenta žen je možné dosáhnout orgasmu pomocí stimulace bradavek. Nebo je? Taková Kim Ramseyová se svými sto orgasmy denně by mohla vyprávět.

Bolí mne hlava


Ale bolet by nemusela. Na začátku milování se vyplavuje endorfin, který často utlumuje bolest, vyvolává dobrou náladu (stejný efekt nastává i u pouhého styku spermatu a vaginy), a těsně před vyvrcholením zajišťuje, abychom necítili na několik vteřin své tělo. Pro sadomasochisty jistě působivá situace. Dále dopamin a hormon štěstí serotonin. Postupně se z nás stávají závislí lidé na těchto látkách a přinejmenším bychom evolučně měli vydržet do prvního dítěte, kdy se poté závislost pomalu snižuje.
Aktivují se bílkoviny, které jsou důležité pro tvorbu kostí a růst svalů. Nicméně to pánům, aby zvesela zamávali posilovnám, nestačí. Avšak ženy v této fázi napínají svaly, jako kdyby zvedaly trojnásobek své váhy. Zvyšuje se produkce adrenalinu a dochází k překrvení erotogenních zón. U žen i ke zvětšení prsou a ke zvýšené citlivosti bradavek. Během soulože poté dochází k vyplavování oxytocinu, který se vyplavuje třeba při kojení nebo při porodu, a má za následek ještě větší touhu po mazlení a dotyku. Nejvíce se vytváří kolem vyvrcholení, což se projevuje třiceti procentním nárůstem spotřeby kyslíku, zvýšeným tepem a vytvářením bílých krvinek, které posilují imunitu. Okolo deváté hodiny ráno je nejvhodnější dobou k milování, protože hladina testosteronu dosahuje svého vrcholu. Takže je lepší ranní sex, než nějaký šumivý vitamín. Navíc lidé, kteří si dennodenně užívají postelových hrátek, vypadají o deset let mladší než ti, kteří si užívají jenom dvakrát týdně. U mužů za to může testosteron, který má vliv na svaly a kosti. U žen je to estrogen, který se stará o pleť a lesklé vlasy. K tomu všemu se snižuje riziko infarktu, a jelikož tep není při sexu tak vysoký, jako během sportování, mohou i lidé trpící chorobami srdce si dopřávat sex. Mimo jiné, hladina testosteronu u goril určuje jejich dominanci. U člověka je to podobné, čím více testosteronu, tím vyšší postavení ve společnosti.

Během milování se v hypotalamu tvoří vasopresin. To je hormon, který podporuje párové chování a stejně, jako oxytocin prohlubuje partnerské pouto. Z psychologického hlediska to do jisté míry ovlivňuje vyvrcholení. Z průzkumů také vyšlo najevo, že oba partneři si více užívají v polohách, při kterých nelze vidět do tváře partnera. Tím nekontrolují výrazy druhého a více se soustředí na milování. Na druhou stranu, čím více je světla v místnosti, tím více se nám zdá partner vzrušenější, říká se tomu žárovkový efekt.
Avšak jenom šestnáct procent žen pokaždé dosáhne uspokojení, padesát pět procent žen zažívá orgasmus často, dvacet jedna procent jen zřídka, a zbytek nikdy. Smutným faktem je, že čím dál více neschopnost vyvrcholení vede k rozchodům a rozvodům. Pro třetinu manželství je sex povinnost a dřina. Možná v tom trošku budou mít prsty i ženy, které odepírají muži sex s požadavky, aby uklidil a všeobecně dělal vše, co chce ona. Stále připomínat muži, aby uklidil, je jako pořád střílet do mrtvoly.

Sedmdesát procent mužů uvedlo, že během prvního milování dosáhli vyvrcholení. Jenom čtyřicet dva procent žen uvedlo, že to šlo dobře. První sex je ale jednou z nejdůležitějších faktorů na budoucí vývoj pohlavního života. Dokonce tak veliký vliv, že většinou bývá partner jednou pro vždy tím výjimečným. Vztahy, které vydrží a partneři prožili své první milování, má o mnoho větší tendenci setrvat. Co vy a sex?
P.S. Podle výzkumů je sex o 400% lepší, jak masturbace. Není proto divu, že 5% je na sexu závislých. Ostatně, častá masturbace je podle vývojové psychologie spíše přítěží, protože oslabuje vývoj ostatních zájmů a kulturních orientací.
 


Psychologie lásky

26. ledna 2014 v 19:00 | Daniel Hloušek |  Články

Psychologie lásky

Nový výzkum poukazuje na zajímavý fakt, že u mnoho opravdu zamilovaných párů se časem nejenom projeví změny, kdy se začínají po vzhledové stránce sobě podobat, ale také po tělesné funkčnosti, kdy se například tlukot srdce oběma přizpůsobuje na podobný rytmus. Vědci také přišli na to, že už po několika měsících začíná být více aktivní ta část mozku, ve které je sídlo empatie a pozitivního myšlení a také se časem snižuje aktivita v centru strachu, čímž dochází k větší důvěře. Časem se to projeví vzrůstajícím pocitem lásky. Jaká je psychologie lásky?

Miluj mě, prosím

Láska je něco, co je s námi natolik spjaté, že je středem pozornosti již od počátku lidstva. V roce 1970, americký senátor, William Proxmire, si stěžoval vědcům, že zbytečně stát investuje do výzkumů týkající se lásky. Nicméně za tu dobu vědci zjistili, že láska má psychotropní účinky, ovlivňuje geny a má pozitivní vliv na zdraví a délku života a to zejména proto, že se každým dnem posiluje nervus vagus, neboli bloudivý nerv, který má na starosti posílení propojení mozku se srdcem.
V dávných dobách řekl Markýz z Halifaxu, že člověk, který má správně rád sám sebe, dělá i všechno ostatní správně. Řecká mytologie varuje v příběhu o Narcisovi před přílišným sebezbožňováním, kdy krásný mladík, natolik uchvácený svým zevnějškem, se při pokusu dosáhnout na svůj odraz na hladině, utopil. Nicméně úcta k sobě je natolik důležitá, že dovolí druhým se zamilovat. Často prvními vážnějšími signály je narušení intimní zóny, kdy třeba posunete svou sklenici ke sklenici protějšku. Pokud nic nebude namítat, podvědomě se stále více začínáme sbližovat. V případě přílišné introverze, která často koresponduje s nižším sebevědomým, se reakce může lišit a i v případě zájmu se člověk může zachovat, jako v případě nezájmu. Podobný model pracuje i u žen a jejich kabelek. Kabelka je pro muže něco natolik osobního, že většina mužů jen z doslechu ví, co se zhruba v ní nachází a bojí se na ní chytnout, natož se do ní podívat. Proto ženy pokládají kabelky k mužům, o které mají zájem.
Doktorka Monica Moore z univerzity v Missouri-St. Louis a její kolegové strávili více jak sto hodin pozorováním osamělých žen ve věku od 18 do 35 let v barech. Zjistili, že ženy většinou podnikly první krok a použily jednu z padesáti dvou taktik, které se dělí na tři skupiny - pohyby obličeje a hlavy, gestikulaci a změny držení těl. Nejčastěji se projevoval úsměv, špulení rtů a rozhlížení po baru. Nicméně odvážnější ženy použily rafinovanější taktiky, kdy se například o muže nenápadně třely prsy. Ty méně odvážně spoléhaly na míru testosteronu a celkového hormonálního přetlaku a zjišťovaly to skrze své oblečení, a pokud z nich nevylézaly slovní průjmy, úspěch byl značně veliký.

Když se dva opravdu milují

Art Aron a jeho kolegové ze Stony Brook University skenovali mozky párů a po deseti letech se víceméně u menšiny výrazně nic nezměnilo. Nicméně ale mnozí zpochybňují fixní lásku a spíše se přiklání, že se oba časem přizpůsobují i po povahové stránce a přizpůsobují se cílům toho druhého. Vědci se také zaměřili na celoživotní lásku. Výsledkem je, že je člověk opravdu schopen druhého milovat stejnou, nebo dokonce s narůstající intenzitou celý život.
Učedník Sigmunda Freuda, Melanie Klein, zjistil, že pokud dítě strádá ve svých potřebách v útlém dětství, vzniká frustrace na matku. V dospělosti se to projevuje nenávistí a v případě zamilování se lekne a uteče. Mimo tyto lidi, co vymetli více hotelových pokojů, než kdejaký kufr, ale existují lidé, kteří tímto obranným mechanizmem v takové míře netrpí, zůstávají v páru a časem se i přes to dotyčným zlepšuje emocionální faktory, jako je strach o druhé a veškerá sociální interakce.

Láska jako droga

Nepříliš romantickou, ale za to velice zásadní součástí lásky, jsou biologické procesy. Každý z nás máme geneticky podmíněnou jistou škálu feromonů, které by se ideálně hodily k našemu tělu. Feromony necítíme, ale náš mozek je ihned analyzuje skrze Jacobsonův orgán, který se u lidí nachází na patře u ústí nosní a ústní dutiny. Pokud projdou, v dalším okamžiku záleží hlavně na vzhledu. Podle Freuda máme v sobě podmíněné rysy svých rodičů opačného pohlaví. Pokud i tímto procesem jedinec projde, tak začíná záležet na povahových rysech.
Elizabeth Kane, ze South University, říká, že prvním krokem pro zamilování je počáteční přitažlivost, která se projeví rozbušením srdce a při setkání s protějškem vzniká jisté napětí. Bylo psychology zjištěno, že oxytocin, fenylethylamin a dopamin se výrazně podílí na pocitech lásky a zamilování. Chovají se podobně jako amfetamin, což způsobuje chuť se s druhým vídat a celkové nadšení s uvědoměním, že ticho po vás sice nic nechce, ale vy nemůžete také nic chtít po něm. Například velmi účinný hormon fenylethylamin je označován, jako droga lásky. Vytváří se v limbickém systému mozku v řídící centrále pocitů a má takový vliv, že do jisté míry může vést až k pocitům na omdlení, přehnané hyperaktivitě a k veliké škále pozitivních pocitů.
Vědci ale přišli na to, že nezáleží v konečném důsledku ani tak na vzhledu, než právě na pachu, který do jisté míry ovlivní, jak moc jsme schopni toho druhého považovat za krásného i v případě dvojité brady, perského koberce nad očima a s tělesnou konstitucí jako vagon. Již ve třetím století před Kristem si toho povšiml Aristoteles. V dobách starého Říma byly vonné koupele a masáže předehrou milování. Není také divu, protože nos má výrazný vliv na vyvolávání emocí a čichové receptory v nose dokážou postřehnout látku etylmerkaptan, která vzniká ve hnijícím mase již v množství 1/400 000 000 000 gramu. Například látka androstenediol je podobná testosteronu, proto se používá v některých parfémech. Psycholog Michael Kirk-Smit testoval tuto látku tak, že touto látkou nastříkal několik fotek, které posléze hodnotily respondentky. Zajímavější a atraktivnější byli ti muži, kteří byli na fotce s androstenediolem.
S vůněmi experimentoval i doktor Robert Baron z Purdue University, který požádal devadesát čtyři mužů o test. Muži byli rozděleni do čtyř skupin, ke které byla přiřazena jistá skupina žen. V první byly ženy formálně oblečeny a navoněné, v druhé neformálně oblečené a opět navoněné, další dvě skupiny se opakovaly s tím rozdílem, že ženy nepoužily žádný parfém. Vůně jako samotná nemá podle výsledků až takový vliv, než jako celek spojovaný s oblečením. Ženy, které byly neformálně oblečeny a voněly, byly výrazně atraktivnější.