Psychologie deprese

15. listopadu 2015 v 19:00 | Daniel Hloušek |  Články

Psychologie deprese


Dnešní děti trpí stejnou mírou úzkosti, jako dospělí psychiatričtí pacienti v padesátých letech. Jenom v USA každým rokem přibyde 20 milionů lidí s depresí, u mladých lidí trpí jeden ze čtyř touto nemocí, a ženy jsou o 70 % náchylnější kvůli hormonům, než muži. Navíc tato nemoc není otázkou jednotlivce, nikoliv celé skupiny lidí okolo nemocného, protože vědci zjistili, že mnozí dříve nebo později se může projevit i u ostatních - partner, nebo i celá rodina. Touto nemocí trpí více jak 350 milionů lidí a do roku 2030 bude druhým nejrozšířenějším důvodem k pracovní neschopnosti. Jaká je psychologie deprese?

Co se děje v mozku


Za špatné emoce může limbický systém, neurotransmitery a hipokampus. Vědci sledovali mozky 8930 pacientům s diagnostikovanou těžkou depresí, a poté mozky zdravých lidí bez depresí. Zjistili, že hipokampus u nemocných lidí je o 19 % u 65 % zkoumaných menší, než u zdravých, a za takové poškození může stresový hormon kortizol. Vědci také zjistili, že zmenšený hipokampus může vést k recidivě deprese. S každou další depresivní epizodou může dojít k atrofii, takže se zvyšuje pravděpodobnost k neustálému navracení depresí a velmi častým jevem je to u lidí, jejichž deprese začali před dosažením 21 let. Změna velikosti hipokampu také může vést ke zhoršení nebo ke ztrátě paměti, kvůli zničeným spojením mezi buňkami. To ovšem není tak závažné, jako výrazná ztráta verbální paměti, což je jeden z častých příznaků deprese.

Je ve všeobecném podvědomí, že za deprese může chemická nevyrovnanost látek, jako jsou dopamin, serotonin a noradrenalin. Nicméně existuje řada dalších příčin, jako jsou třeba zánětlivé procesy, nevyvážená střevní flóra, nebo nedostatek vitamínu D. Poslední dva problémy totiž ovlivňují zánětlivé procesy, pokud je něco v nepořádku, vznikne zánět natolik silný, že ovlivní mozek. Podle doktora Kellyho Brogana zánět vede k metabolickým změnám, změnám myšlení a vede ke zpomalení vnímání a myšlení. Deprese, bipolární poruchy, a poporodní deprese jsou spojeny se zvýšenými hladinami cytokinů v kombinaci se sníženou citlivostí kortizolu. Kortizol je stresový hormon, ale zároveň je protizánětlivý, cytokin je produkovaný buňkami a má významný vliv na imunitní systém, dokáže třeba nastartovat rychlé dělení buněk.

Jakmile je tělo vystaveno vysokému množství infekce, drážděním střev se díky vagusu (bloudivý nerv), dostanou informace do mozku do mikroglií, které se aktivují a vytvářejí enzym, který způsobuje snížení výroby serotoninu, nebo melatoninu a má vliv na produkci chinolinu, který je neurotoxický a může za mnohé psychiatrické nemoci. Vysoká hladina rafinovaného cukru zase vede k potlačení aktivity klíčového růstového hormonu zvaného BDNF, který podporuje zdravé neurony. U schizofrenie a deprese je tato hladina hormonu příliš nízká.

Limbický systém může také za deprese. Jedná se o oblast mozku, který reguluje aktivity, jako jsou emoce, fyzické a sexuální činnosti a stresové reakce. K tomuto patří hypotalamus, který může za tělesnou teplotu, chuť k jídlu, sexuální potřebu, spánek a stresové reakce. Hypotalamus také řídi funkci hypofýzy, která vyplavuje klíčové hormony ovlivňující neurotransmitery. Další části jako je amygdala a hipokampus zase vyloženě ovládají emoce. Pokud limbický systém nefunguje, vede to k psychiatrickým nemocím.

Nemoc nikoliv lenost


Deprese je v 65 % vnímána jako úzkost, která této nemoci dominuje. Oproti maniodepresivní poruše zde není manická fáze (vysoké sebevědomí, zbytečné bez limitní vyhazování peněz - doslovně, promiskuita, neustále dobrá nálada a hodně energie), kterou nahrazuje neustálá podrážděnost, únava, fyzické bolesti a zažívací potíže. Už jenom těchto pár příznaků může za šíření této nemoci. Vědci zjistili, že v rodinách, kde jeden z rodičů měl depresi, ostatní členové dříve nebo později pozměnili své myšlení a mnozí z nich později podlehli depresím, kterou ale nijak neléčí. Ovšem deprese je údajně z 50 % geneticky přenosná. Šedesát procent sebevražd je spácháno kvůli depresím, často kvůli neléčeným depresím.

Je to otázkou změny biochemických procesů v mozku, kdy v neuronové síti vzniká dysfunkce v oblasti zpracování a řešení negativních emocí. Může za to zejména středně těžká deprese, kdy je člověk vůči svému okolí letargický, nebo naopak velmi agresivní. Depresivní porucha dělá z lidí sobce, protože jejich nemoc je nutí myslet už jenom na svou bolest, smutek a občas si přemítají nějaké vzpomínky, které je však ještě více utvrdí v tom, že už nejsou s nikým v takovém přátelském vztahu, že by se měli ozvat. Vědomí z odcizení přátel tuto nemoc ještě více prohlubuje.

V této fázi deprese lidé často sáhnou po rekreačních drogách nebo alkoholu. Deprese většinou způsobuje insomnii (chronická nespavost), a více jak 75 % alkoholiků začala pít, protože nemohli spát. Ač menší čísla, tak to samé platí i u drog, které hrají v této souvislosti hlavní roli se spánkem, nikoliv se samotným smutkem. Tento mechanismus ale neplatí u dětí a dospívajících, u kterých drogy vzhledem k depresi hrají roli, jako zprostředkovatel vyššího sebevědomí, které jde s rukou v ruce s depresí. Náš mozek je uzpůsobený k tomu, že sebevědomí začne klesat většinou v momentě, kdy je hodně vysoké. To bývá v dětství, proto děti, které nebyly tak sebevědomí, v dospělosti netrpí tak často nízkým míněním o sobě samém.

V dětství také mozek přijímá a učí se nejvíce informací za celý svůj život, a má bohužel schopnost interpretovat tyto informace za reálné. Stačí žít ve společnosti, kde neslýcháte příliš často pozitivní věci a sám člověk je nebude umět v dospělosti přijímat ani vytvářet, navíc sebevědomí se právě skládá z těch informací z dětství, protože sebevědomí klade většinou na realitu a realitu vnímáme tak, jak jsme se to naučili.

Léčba


U lehkých forem se většinou volí psychoterapie, ale často prokládané i s antidepresivy. Z 50 % ale první léčba nezabírá, říká se tomu rezistentní léčba, kdy tělo nereaguje po šesti týdnech na antidepresiva, pak se nasazují ještě další. Nejběžněji předepisovaná antidepresiva jsou ze skupiny SSRI. Fungují tak, že přebytečný serotonin vyplavený po vzruchu do synaptické štěrbiny je zpětně vychytáván za pomocí transportérů umístěných v presynaptické membráně k recyklaci, avšak antidepresiva potlačují zpětné vychytávání, což vede ke zvýšení hladiny serotoninu v synapsi.

SARI antidepresiva navíc blokují serotoninové receptory 5HT2A, které mohou za nežádoucí účinky, jako je agitovanost, nespavost a sexuální dysfunkce, takže tato skupina antidepresiv se často používá na léčbu sexuálních dysfunkcí způsobené psychikou a na insomnii. NRI je další skupina, jsou to inhibitory zpětného vychytávání noradrenalinu. Zvyšuje koncentraci, působí mírně povzbudivě a motivuje. MAOI se používá na těžké deprese, když selže SSRI, a tricyklická antidepresiva jsou nejstarší antidepresiva z padesátých let, které pro své nežádoucí účinky se nasazují až po selhání SSRI nebo SARI.
 

17 faktů o přitažlivosti

16. srpna 2015 v 20:00 | Daniel Hloušek |  Články
"Vše, co je v člověku krásné, je očima neviditelné." Antoine de Saint-Exupéry.