Psychologie prvního rande

22. února 2015 v 19:00 | Daniel Hloušek |  Články

Psychologie prvního rande


Ve větších městech je velikou pravděpodobností, že poblíž vás v kavárně, čajovně nebo restauraci bude zrovna sedět dvojice, která svádí mocný boj o novou lásku prvním rande. Sedmdesát jedna procent lidí věří v lásku na první pohled, a pokud se opravdu zamilujeme, neurony potlačují náš sociální rozsudek - to je vnímání lidí a vytváření dojmů. V takovou chvíli nám bude jedno i bizarnost celého jídelního menu na košili protějšku. V tom horším případě, když se do nás někdo hned nezamiluje, musíme čelit mnohým nástrahám, a to nejméně tři další rande. Jaká je psychologie prvního rande?

První krůček k rande


Psychologové z University of Pennsylvania sledovali více jak deset tisíc rande a zjistili, že stačí pouhé tři vteřiny pro rozhodnutí, zdali se nám protějšek zdá atraktivní, během dalších tří vteřin většina lidí ví, zdali by si s protějškem dokázala představit vášnivou noc, a další setina vteřiny k rozhodnutí, zdali je to ten pravý člověk. Avšak muži se dokážou zamilovat během tří rande, ženám to obvykle trvá až čtrnáct randění. Z evoluční psychologie máme dáno, že primárním zájmem je věk, kultura, rasa, jazyk, fyzický vzhled, držení těla, přízvuk a hlas - tyto rysy vnímáme jako celek, proto je tu ještě sekundární rozhodující oblast, a to jsou finance a postavení. Podle průzkumů 48% žen a 38% mužů si před první schůzkou vyhledává na internetu informace o protějšku, a téměř čtvrtina z nich rande odvolá reakcí na něco, co se jim nelíbí.

Během prvního rande 57 % procent žen uvedla, že první dojem nebyl založený na komunikaci, ale na držení těla a na sebeprezentaci, 38 % posuzovalo, jak mluví a 7 % žen se staralo zejména o to, co říkal, někdy nic jiného ani nezbývá. Lidé, kteří se poznali přes internet, vychází z 55 % ze svého původního dojmu, z 38 % řeči těla a 7 % podle rozhovoru. Podle studie Lisy Dailyové průměrně vstupujeme do vztahu po šesti až osmi rande, a klíče od bytu dáváme kolem dvanáctého až čtrnáctého rande. Právě kolem čtrnáctého rande dohání ženy muže v důvěře a přestávají být tak zdrženlivé, ačkoliv 91 % žen osloví muže jako první, muži zase většinou jako první říkají kouzelné miluji tě. Podle statistiky Neila Clarka Warrena existuje valná část mužů, kteří jsou nezadaní a v padesáti procentech během posledních dvou letech neměli ani jedno rande, ve čtyřiceti procentech za to může strach z interakce s potenciálním partnerem. Není se čemu divit, 98 % Američanů uvedlo, že zažili neopětovanou lásku, a podle studií 40 % žen by byla ochotna se rozejít, nebo odmítnout muže, který by se nezamlouval jejím přátelům. Pokud se odhodlají, dvacet jedna procent rande oznámí nepříliš romanticky e-mailem, stejným způsobem se rozejde 5 % lidí.

První krůček k lásce


V tomto kroku se projevuje první fáze zamilovanosti - motýli v břiše, ubírání na hmotnosti, časté bušení srdce a malá produktivita. V druhé fázi mozek vyplavuje látky, které se účinky podobají drogám. Vědci dali sto osmdesáti dobrovolníkům na prvním rande sladké sušenky, většina zúčastněných ohodnotila potenciálního partnera za atraktivnějšího, protože sladké a zamilovanost mají stejné centrum, jejímž aktivováním se vyplavuje dopamin, hormon štěstí, jenž stojí za skvělou náladou. Tohoto využívají některé druhy opiátových a amfetaminových drog, které zvyšují produkci dopaminu.

Záleží na našich feromonech. Náš mozek podvědomě hledá ideálního partnera, který nám bude vonět a bude mít podobné chemické složení pachu, nicméně už dlouhou dobu se do mnohých parfémů přidává pot - druzí si snadněji uvědomí, že se jim líbíme. Záleží také na našem oblečení, které by nemělo být formální, a muži by v žádném případě neměli přijít v obleku, mělo by být modré, oproti červené naopak uklidňuje. Červená je podle výsledků experimentu psychologů z University of South Bretani ve Francii, největší nadějí na sex hned na prvním rande, následuje modrá, zelená a poté až bílá. V nedávném výzkumu, kterého se zúčastnilo 2500 lidí, 60 % odpovědělo, že oblečení mělo výrazný vliv na to, jak se cítili a jaké pocity měli z partnera.

Rande by mělo probíhat spontánně, a nemělo by nastat trapné ticho, jenž je bezmála z poloviny viníkem dalšího nezájmu. Přitom stačí pár základnách otázek, které se budou týkat toho druhého. Arthur Aron, psycholog na State University of New York, přišel se souborem třiceti šesti otázek, které byly do jisté míry intimní, a na které se ptáme často až po měsících i letech vztahu. Výsledek byl překvapivý, oba si vytvořili silnější emocionální vazby a chtěli se vidět i podruhé. Také bychom neměli mluvit o nudných tématech, studie říkají, že bychom měli mluvit raději o potratech, pohlavních nemocech a dalších méně probíraných věcech. Kontroverzní témata rozpovídají o hodně více, a pokud nejméně dvakrát použijeme během rozhovoru jméno protějšku, násobí to sympatie.

V neposlední řadě jsou to i finance. Byl proveden výzkum, ze kterého je zřejmé, že pokud experimentátor častěji mluvil o majetku, třeba že v létě bude trávit dovolenou na svém letním sídle, měl větší ohlas, než když takové věci nezmiňoval. Platí zde i přímá úměra v ceně oblečení k typu žen. Vědci, z jednoho experimentu, ženy rozdělili na ty, které peníze nijak nezajímaly a na ty, které je braly za nástroj pro soupeření s ostatními ženami.

Další věcí, kterou ale nemůžeme příliš ovlivnit, je symetrie obličeje - čím více je symetrická, tím vyšší je pravděpodobnost, že zapůsobíme, pokud se zrovna nejedná o rovnostranný trojúhelník. I když muži potvrdili, že mají raději nenalíčené ženy, tak pravdou je, že tímto mohou opticky udělat hlavu symetrickou. V jednom výzkumu za nalíčenými ženami k baru přišlo více mužů, a rychleji se s nimi seznámili.

Co chtějí ženy a co muži


Studie ukazují, že školy, kavárny a nákupní centra jsou ideálními místy, kde pozvat někoho na rande. Naproti tomu špatnými místy jsou restaurace a kina, protože 80 % z celkového dojmu se vytvoří během chvíle, než vůbec poprvé promluvíme - je tam hluk s nepříliš uvolněnou atmosférou a nemožností se projevit. Rozhodně bychom se měli vyhýbat místem, jako jsou fastfoody. Přinejmenším je to neosobní a ženy mají jiné představy o prvním rande. Podle studií za mnoho rozchodů stojí neromantika mužů a příliš idylické romantické filmy, které nastavují laťku až někdy do nereálných výšin.

S ženskou důvěrou také přichází pro mnohé muže nefalšovaný adrenalin. Polovina něžného pohlaví si začne říkat o sex a polovina žen poprvé promluví o svatbě a dítěti. Podle jedné studie to často dochází tak daleko, že ženy si začnou říkat o nezávislost, o větší prostor, a 77 % žen chce oddělené bankovní účty. Jde zde vidět progres - ženy i muži jsou na začátku tolerantnější vůči vtípkům, později už je cynismus nežádoucí. Ačkoliv studie uvádí, že ženy přitahují cyničtí muži, tak uvádí, že třeba zlehčování smyslu třídění odpadu na prvním rande snižuje až o 40 % šanci, že se mu žena ještě někdy ozve. Pokud chce žena dlouhodobou známost, podvědomě hledá hodného, laskavého a soucitného člověka, což je jeden z důvodů, proč cyničtí muži dokážou upoutat tolik žen, ale nikdy z toho není dlouhotrvající vztah, i kdyby si chtěli najít ženu na dlouhý vztah.

Pokud přijdeme o pět minut dříve a náš potenciální partner tam už také bude, neuvěřitelnou měrou to zvyšuje uvolnění a šanci uspět. Veliká část žen uvedla, že jim gentlemanství přijde zvláštní, ale v jisté míře je to výhodou. Etiketa říká, že je neslušné používat mobilní telefon, nicméně je povolené jej mít displejem dolů. Etiketa také říká, že je slušností udržovat konverzaci v poměru 1:1 - odpovědět na otázku a zeptat se sám na další. Hovořící by měl věnovat maximálně 75 % rozhovoru kontakt z očí do očí, posluchač 45 %, pokud protějšek uhýbá pohledem, je to známka nezájmu. A pamatujte, dva z pěti lidí si vzali svou první lásku, 60% z nich mají úspěšné manželství a u dalších lásek jsou čísla ještě vyšší, takže směle do randění nebo objímaní svých partnerů.
 


Psychologie rozchodů

23. listopadu 2014 v 19:00 | Daniel Hloušek |  Články

Psychologie rozchodů


Magnetická rezonance ukázala, že rozchod má neblahý vliv na správnou funkci mozku. Z evolučního hlediska mozek zpracovává rozchod jako fyzickou bolest, dává nám tím najevo, že jsme v ohrožení. Ve zvířecí říši je větší šance k přežití ve skupině, pokud je člen skupiny vyloučen, cítí veliké nebezpečí, které ho nutí, dávat si pozor. Vědci se shodli na tom, že tento jev sehrává velikou roli, proč máme veliký problém opustit bývalého partnera. Jaká je psychologie rozchodů?

Pár slov, malá smrt


Průměrný člověk začíná svůj sexuální život v osmnácti letech a zejména muži během té doby vystřídají devět partnerek, než se začnou vázat. Začnou-li se vázat, podle vědců již předem existuje jistá pravděpodobnost k rozchodu. Obvyklá doba rozchodu jsou tři až pět měsíců. Vědci zjistili, že páry, kde před svatbou nedošlo k předmanželskému sexu, mají o dvacet procent stabilnější a šťastnější vztah. Podobně tomu tak je u společného bydlení. V Evropě takhle žije osmdesát procent párů, nicméně studie ukázala, že se riziko k rozchodu zvyšuje o devatenáct procent. Klinická psycholožka Dr. Helen Nightingale říká, že hlavním problémem jsou rozdíly mezi důvody obou partnerů ke společnému soužití. Žena většinou od společného soužití čeká jistý závazek, že muž ji požádá o roku, kdežto paradoxně muži často navrhují nebo souhlasí se společným bydlením, aby odsunuli starost se svatbou.

V okamžiku, kdy se partneři rozcházejí, nastává šok podobný tomu, který je vyvolaný nehodami a úrazy. Aktivují se tisíce neuronových obvodů, které se věnují jenom této události. Muži a ženy narozené před rokem 1975 se v 74 procentech rozešli během osobního setkání, lidé narození po roce 1984 tak učinili už jenom ve 47 procentech. U posledních generací už je to takřka bezkontaktní záležitostí. Ve třiceti procentech se rozchod řeší přes mobil, čtrnáct procent napíše rychlou zprávu a čtyři procenta pošlou e-mail. Dvacet pět procent se to doví díky notifikaci o změněném stavu na Facebooku, nebo jednoduše od někoho jiného. Lidé se nejčastěji rozcházejí v pondělí.

Jedna studie z Lewis and Clark College v Portlandu analyzovala zprávy během rozchodů. Ženy mají častěji tendenci psát seznamy stížností, na kterých většinou bývá, že vyžadují více společného času, loajalitu a podporu. Pánské vysvětlení bylo více mlhavé, ale vyplynulo z toho, že muži se rozcházejí hlavně kvůli žárlivosti, financím a názorům - nutno podoktnout, že jiná studie také ukázala, že velké procento mužů dokáže odradit hlasitá žena. Ovšem, všeobecně je to hlavně kvůli nespokojenosti v sexu.

Cigareta, vodka, kapesníčky… na smrkání


Studie provedená v roce 2011 týmem neurologů na Einstein College of Medicine zjistila, že rozchod je stejně bolestivý, jako popálení horkým šálkem kávy. Láska patří mezi nejsilnější pocity, které zásadně ovlivňuje náš život. Spokojení partneři přibírají na váze, po letech se sobě vzhledově začínají podobat a hlavně, mění se struktura mozku a tím i chování. Odmítnutím se vyvolává postupná biologická ztráta smyslu života, který vyvolává řadu chemických reakcí díky subkortikálnímu systému. Na venek se nemusí projevit touhou se pořezat o vše ostré nadohled, ale depresí. Jednoduše, láska je droga, na kterou neexistuje odvykací kúra. Mozku průměrně trvá pět až osm měsíců, než se zotaví z emocionálního poranění. Vzpomínka na toto poranění by pak už neměla vyvolávat negativní emoce.

François Marie Arouet píšící pod pseudonymem Voltaire, popsal lásku jako nejsilnější vášeň, která útočí na hlavu, srdce a tělo zároveň. Psycholog Art Aron, neuroložka Lucy Brown a biologická antropoložka Helen Fisher z Rutgers University, ukázali řadě respondentů, kteří v nedávné době zažili rozchod, fotky jejich bývalých partnerů, a přitom sledovali jejich mozek. Magnetická rezonance ukázala aktivitu v několika částech mozku, a to v oblastech spojené s odměnou, motivací, závislostí a v oblasti obsedantně kompulzivní poruchy, což vysvětluje, proč mnozí po rozchodu sledují partnera. Zajímavá je hlavně aktivita ve ventrální tegmentální oblasti, která může za potěšení a může za drogové závislosti. Romantická láska se aktivuje v nucleus caudatus pod vlivem návalu dopaminu. To znamená, že mozek bere rozchod jako ztrátu motivace a přísunu dopaminu a stimulace. Osmdesát pět procent lidí v první fázi rozchodu chce vrátit vše nazpět, nicméně nastává období, kdy mozek není zaplavován dopaminem a z člověka se vytrácí romantičnost a procítěnost.

V takovém okamžiku nastává peklo. Kvůli prefrontální kůře častěji podléháme hněvu a frustraci, a díky nedostatečné stimulaci dopaminem nás většina věcí najednou nebaví. Proto v mnoha případech nastupuje maladaptivní chování. Třeba kokain má podobné účinky, jako zamilovanost. Mimo jiné, mozek drogově závislého je velmi podobný k mozku zamilovaného, proto následují akce plné alkoholu, půl kilometrových lajn a lopat kokainu a promiskuity. Ač častěji ženy vyráží po rozchodu do společnosti kvůli příležitostnému sexu, tak vedou muži, kteří s tím nemají takové problémy. Vědci zjistili, že ženy prožívají emotivněji celý vztah, o to těžší je pro ně najednou si pustit do života někoho nového, a tak večer většinou končí s kapesníčky u postele a probrečeným polštářem. Ovšem zase 81 procent vidí jako špatný nápad být v kontaktu s bývalým partnerem, nebo dokonce s ním mít sex.

Smutné půlsrdce, milující srdce


Ne nadarmo se říká, že čekáme na toho správného člověka, na toho, kdo doplní střípek ve skládačce, kdo doplní naše srdce svou polovinou. Může to znít poeticky a sentimentálně, ale pravda je taková, že po rozchodu nám začíná hůře pracovat srdce - náhodně se zrychluje a zase zpomaluje. Hůře spíme a často vzniká nespavost. Vše, co je od partnera, je třeba schovat nebo nejlépe vyhodit. Ve vztahu to má pozitivní vliv a zlepšuje vztah, nicméně, být sám a obklopen věcmi po bývalém partnerovi, je značně frustrující. Na jednu stranu se doporučuje, nezakazovat si vybavovat vzpomínky, protože mozek má tu funkci, že pracuje zejména nad tím, nad čím by neměl, protože to chce vyřešit. Na druhou stranu ale mozek velmi dobře rozpoznává a přiřazuje místa, vůně a věci k momentům, proto se doporučuje, aby lidé se dočasně vyhýbali jistým místům.

Jedině tak je veliká šance, že do pár měsíců bude zase vše v pořádku, protože mozek se dokáže emocionálně vzpamatovat jenom za podmínky, že věci uvidí reálně. To znamená, že člověk je schopen připouštět chyby toho druhého a nepovažovat za viníka jenom sebe. Nesmí dojít na srovnávání s bývalým partnerem, tady často dochází špatným interpretacím, a i když si člověk někoho najde, tímto svůj vztah začne nepřímo ničit a zažije opět to stejné.

Když skončí vztah, tak zároveň skončí i sebevědomí. Z výzkumů také vyšlo najevo, že s rozpadem vztahu se automaticky zvyšuje o 75 procent, že se rozpadne vše ostatní. Dokonce se může natolik ovlivnit hladina hormonů, až můžeme zemřít, proto je důležité něco dělat. Cvičením alespoň třikrát týdně po třiceti minutách, se vám zvedne nálada. Vědci také přišli na to, že zapojením kreativity do naší činnosti, nebo při poslechu hudby, se zvyšuje potřebná hladina serotoninu. Člověk by měl v tomto období zapomenout na dietu a měl by jíst hodně vitamínů. Bohužel, tělo začne vytvářet více adrenalinu, což zvyšuje hladinu kortizolu, příliš mnoho kortizolu vede k vyšší hladině cukru, ztráty vápníku v kostech, vysoký krevní tlak, ovlivňuje akumulaci tuku v těle a dokonce to vede až ke ztrátě kognitivních funkcí. Jednoduše řečeno, ovlivňuje to náš imunitní systém, který je ve střevech, proto není divu, že nechceme jíst. Sedm procent lidí po rozchodu přibralo, 35 procent uvedlo, že je rozchod inspiroval k tomu, aby cvičili, a 84 procent uvedlo, že díky rozchodu se odhodlali k velikým změnám. Jak jste na tom vy?