Teorie života Dity Prchalové

2. listopadu 2009 v 20:29 | Daniel Hloušek |  Seznamka

Teorie života Dity Prchalové


"Zůstaň, to je kouzelné slovo v přítelově slovníku." Tento citát necharakterizuje mnoho lidí a originálnost je u Dity to nejhlubší a nejcennější - proto ji tento citát nepřekvapivě vystihuje. Dáte-li tonoucímu možnost záchrany, mnohdy nevděčně se chytí. U Dity jde vidět krásně odstupňování a s decentností projeví své momentální pocity. Někomu méně, někomu více a někdy jistým lidem a jisté společnosti vůbec i za cenu utonutí.

Svět jako jeden veliký labyrint


Jsou lidé, které byste mohli přirovnat k někomu jinému, a v extrémních případech ten někdo by se našel při trošce empatie snad v každé skupině jedinců. Veškerá snaha zařadit někam Ditu selhává a musíte jí dlouho znát, než se ve vašem okolí objeví někdo, ke komu se jistými aspekty chování a povahy podobá. Mnozí lidé mají více masek dle aktuálního citového rozpoložení, nebo dle okolí. U Dity existuje mnoho masek, což ve vás probouzí značnou nejistotu. Již samotný začátek většinou napoví, jakým směrem se bude další debatování ubírat. Buď budete lovnou zvěří, kdy vás začne dostávat škodolibostí, nebo mou milovanou ironií. Sice veškeré pocity neinfiltruje do protějšku, avšak není-li protějšek naprosto imbecilní, tak pochopí, že tudy šťastná debata nepovede. V tom druhém a lepším případě bude jednat narovinu s touhou vás poznat. U Dity hraje jeden zásadní faktor, který máme společný - i když je otevřená, nikdy vám neřekne celou pravdu, nikdy se vám nesvěří naprosto ve všem, nikdy neřekne celý příběh, prostě zajímej se, naslouchej a pokus mě pochopit. Poté možná jednou budeš znát celou pravdu, možná jednou budeš člověkem, kterému budu důvěřovat, ale ne teď! Takovým pocitem mnozí budou mít chuť jí nadále naslouchat, upřímně naslouchat.

To je další věcí. Jak jedná ona, tak jedná okolí. Buď její okolí dá najevo, co si o ní myslí, nebo mlčí, či upřímně k ní vzhlíží. Jelikož je Dita složitá osobnost, tak ji mnozí nechápou, nedokáží se v ní vyznat a svým chováním ji nedávají ani impulsy pro to, aby jim ukázala tu pravdu, proč je taková. Avšak, v tom tkví krása - lidé jsou jako kamínky v řece. Některé kamínky si většina vybírá, ale jsou tu kamínky, které mají rádi jen jistí lidé, a proto by se pro ten kamínek vydali i doprostřed řeky.

Má-li vás ráda, pak je pro vás tím ojedinělým kamínkem, pro který byste se vydali klidně i do peřejí. Buď budu mít vše, nebo nic, buď ji budu chápat, nebo budu jen tím pro ni nevýznamným okolím. Proto jsou u Dity dva druhy lidí. Ti co se za každou cenu snaží udržet si přátelství, a pak jsou tu lidé, co to později vzdají a nechají se buď táhnout setrvačností, nebo bez smutného pocitu konce skvělého kamarádství odejdou z jejího života. Ne každý se může pochlubit tím, že jej charakterizuje složitost, složitost, která se vyplatí a je na ní to to nejkrásnější.

Definice opravdového přátelství


U Dity pojem přátelství nabývá nového rozměru a významu. Zatímco u jiných pořád hloubáte nad tím, zdali vás považuje za přítele, u Dity tomu tak není. I přes značný citový odstup jste si jistý, že ji máte rádi a naopak. Po nějaké době buď dospěje k nejistým pocitům, nebo si najednou uvědomíte, že vám na ní velice záleží - nechcete ji ztratit. Je soběstačná, ale v okamžiku, kdy je mezi ní a někým jiným jisté pouto, které je ovlivněno oboustrannou potřebou být v kontaktu a zajímat se o protějšek, pak má jedinec vyhráno. Je to známka důvěry, které si u Dity a snad nejen já, převelice vážím, ne každý může mít dobrý pocit, že mu věří.

I když má opravdu jen hrstku přátel, dalo by se ale tvrdit, že její originalita a veliký cit schovaný za specifickým chováním je u takových lidí vyzdvihováno. Má-li špatnou náladu, pro přátele je to pořád ta stejná slečna, kterou nepřestanou mít rádi.

Z(a)tracená společnost


U nikoho jiného jsem neměl tak intenzivní pocit smutku a samoty, jako u Dity. "Čím více jsme obklopeni lidmi, tím více si uvědomujeme, že jsme stejně sami." Člověk by si řekl, teď by asi měla být šťastná, ale mnohdy spíše pocítí opak. Chvíli je vše v pohodě a pak jsou chvíle, kdy vše v pohodě není, kdy není mnohé v pohodě a spíše je vše v nepořádku. Za ty tři roky co se známe, jsem zaznamenal nejčastěji tento postup: pocit štěstí, v ten okamžik přestávají existovat mnohé okolní záležitosti. Avšak, tyto záležitosti se zvrtávají a později umocňují tu bezmocnou atmosféru, když se něco hlavnějšího hroutí. Těsně před takovou situací má obavy, které se zřetelně projevují. Nakonec přijde chvíle, kdy se začne situace vyhrocovat, v tento okamžik v první fázi věří, že to bude zase v pořádku, ale v podvědomí ví, že tomu tak nebude. V druhé fázi ten podvědomý pocit vyhrává, ale jelikož mnozí z jejího okolí se zasekli u první fáze, tak je na to sama. V tu chvíli nestačí slova, ale je zapotřebí i činů dávající najevo, že existuje pořád někdo a také nakonec jde o rozptýlení.

A to je možná ten důvod, proč někdy takhle působí. Dle mého názoru se nachází ve společnosti, která není schopná ji nasměrovat tou správnou cestou. I přes fakt, že se po dobu tří let, co ji znám velice změnila, pořád je to ta v sobě ztracená slečna, kterou byla i na začátku. Na co je člověku společnost, která podporuje v sebevědomí, ale nepodporuje v tom, aby se dotyčný v sobě vyznal a věděl, co je dobré? Neplánuje, její plány jsou typu životních cílů - rodina, kariéra, jak by měl vypadat dům, avšak žije ze dne na den. Dneska má jistou představu, která bude zítra naprosto jiná. Toto neplánování ji paradoxně zapříčiňuje ty pády - pocity, že zrovna vše jde do háje, i když se to snaží brát s nadhledem.

Potřebuje taktní společnost a nejbližší lidi, kterým bude věřit, a ti lidé nebudou jen ocásky, nýbrž budou vytvářet společně s ní budoucnost. Potřebuje lidi, kteří nabídnou volnost, ale zároveň ji nasměrují na jistou potenciálně dobrou cestu.

Velký a malý svět


U Dity platí dva světy, její a ten okolní. Je velice vnímavá, zpozoruje kdejaký detail a má cit. Analyzuje své okolí, dělá si představy i o lidech, kteří v jejím životě nebudou hrát žádnou roli. V konečném výsledku je to ale jen její malý svět, jelikož není mnoho lidí, kterým by to mohla sdělit. Stane-li se z malého světa veliký svět, ve kterém budou hrát významnou roli přátelé a veškeré hlavnější životní aspekty, jako jsou ostatní přátelé, pocity z velikých životních událostí, poté bude takový člověk šťastný, nebo teda alespoň holý rozum tomu tak rozumí. Lidé co jejich velký svět jsou ostatní a jejich malý svět jsou jejich pocity, které je třeba nějak infiltrovat, nebudou nikdy dlouho šťastní. Logicky vzato, vždy se najde výjimka, ale většina případů takových lidí melancholicky smýšlí a s trochou odstupu a chladnosti přistupují k lidem, jelikož mnohdy opravdu nevěří, že někoho může zajímat jak se ten člověk doopravdy má a nebude jen čekat na chvíli, kdy bude zase moci mluvit a neulevit protějšku.

Jistě jste již mnozí pochopili, kam tímto směřuji. Myslím, že přečíst si celý odstavec, už bylo pro vás dostatečné utrpení, a tak se konečně dostanu k nutné záležitosti. Ti, co zařadili Ditu do kolonky prioritní malý svět, tak mají u mne něco dobrého, protože je to správná volba. Bohužel je to správnou volbou, protože tito lidé jsou pro neznalé anhedoničští. Převedu-li to do dnešní řeči, jednoduše se navenek tito lidé zdají apatičtí a je těžké je něčím potěšit. Schválně píši navenek, jelikož tomu zcela tak není. Jisté prvky toho pro mnohé hnusného krkolomného výrazu, které jsem výše zmínil, tomu odpovídají, ale tito lidé prožívají vše hlouběji. Buď se někomu s něčím svěříte a uleví se vám natolik, že již nad tím nepotřebujete tolik přemýšlet, nebo protějšek nepatří do vašeho světa a nastává závažný problém. Buď neposlouchá, nebo poslouchá, ale nepomůže. U Dity tento malý svět převládá. Najde se něco, pro co mít radost, ona se ta radost i dostaví, ale za nedlouho přijdou jiné problémy, které by lidé s velikým světem neřešili. Klasický scénář nějakého problému ukazuje, že u lidí s velikým světem je problém brán jako součást cesty. Lidé s prioritním malým světem, ale v tomto vidí překážku. Nemá je kdo vyslechnout, nebo je takových jedinců málo, nejsou nablízku, nebo zrovna nepomůžou. Jinak řečeno, je to problémem proto, jelikož není nikdo, kdo by vytvořil pocit překonatelnosti.

Životní (ne)smysl


Ani jsem dlouho nemusel přemýšlet nad tím, co Dita cítí. Už je tomu čtyři roky, co jsme se poznali a v tu chvíli ještě nevěděli, co vlastně přijde. Myslím, že oba jsme hned po několika konverzacích zjistili, že ten druhý je něčím zvláštně výjimečným a já už první týdny věděl, že je to její empatie vůči mé osobě. Je tomu tak i naopak, proto směle tvrdím, že její smysl života je již v její hlavě, jen to chce přeskládat. Znáte-li ji dlouho, poznáte zajímavou schopnost vše zabalovat do náznaků. Je to vlastně geniální mechanismus, jak si udržet nezvané od těla a ty podobné u těla. Jak měsíce plynou, pomalu si společně s Ditou skládáte nějakou představu. Později ale pochopíte, že to je ona, že její povaha je sice něco daného a pro mnohé již brzo odhadnutého, ale její život a myšlenky, to je skládačka, kterou mohou skládat jen trpěliví.

Důkazem této skládačky je fakt, že vám může říci o sobě surovou informaci, může ji pořád opakovat, ale ti co neskládají, nepochopí. Je to jako říci člověku, že v té restauraci vaří skvěle, ale jelikož ten jedinec tam nebyl, tak buď této informaci nedává velikou váhu, nebo jednoduše si zkreslí představy o místě, o jídle a vlastně si často představuje naprosto něco jiného. Všiml jsem si, že mnozí jedinci hlavně u Dity si většinu věcí špatně asociuje. Zatímco něco poví s nadhledem, mnozí jiní se toho špatně chytnou, protože to pochopili jinak, než by měli. Normálně bych řekl, že je debilita na obou stranách, ale v tomto případě tomu tak opravdu není. Dříve jsem to chápal, jako způsob, kterým se chce zavděčit, ale ona je to nekonfliktní vlastnost. Trpí troch.., no řekněme že má v sobě nějakou milou škodolibost, ale rozhodně nemá tendenci ji aplikovat na každého. Jsou tu lidé, na které nadnešeně použije svou škodolibost. To jsou lidé, kteří jsou od ní velice odlišní, ale tímto si je udržuje. Pak jsou tu lidé, které tímto zkouší a jak jsem si všiml, většinou s nimi nemá pak moc důvěrný vztah, lépe řečeno to vyprchá. Třetí skupinou jsou lidé, kteří to parádně schytají, jelikož se chovají, jak by neměli.

Tímto jsem chtěl říci, že Ditě jde hlavně o přístup a chování, podle kterého se pak mnohé další odvíjí. Čím více je člověk zakořeněný v jejím životě, tím více tento jedinec ji bude ovlivňovat a její životní filosofie zůstane vždy jen u dětí, představě o domě a manželovi, ale to ostatní se pořád bude měnit.

Budoucnost


Mohl bych tu psát, psát a zase psát, jenže k Ditě si musíte sami cestu. Ostatně, ale ze všech lidí ji mám nejraději, proto pokud možno ji patří ten nejdelší článek. Jak jsem se již zmínil, u Dity je nejistá budoucnost a budu-li upřímný, tak prozatím většině věcí vděčí sobě, ale budoucnost bude muset s někým měnit, jinak bude pořád v malém světě a pořád bude hledat důvody, proč být šťastná, i když ty důvody tu dávno jsou. Chybí ji nějaká jistota. V této kapitolce se nejde jinak zmínit, než osobně. Věřím tomu, že bude šťastná a rád bych byl šťastný s ní. Stačí hen naslouchat a být s ní, nemyslet pořád na sebe, ale i na ní a to je to skvělé tajemství její nepřístupnosti a tajemnosti. Kdo ji má poznat, pozná ji. Kdo v jejím životě nemá co dělat, buď bohužel bude nadále ztěžovat jisté části jejího života, nebo jednoduše zmizí.

Většinu jsem si nechal pro sebe, své výlevy taktéž, ale budu rád, když to každému něco přinese.
 

24 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama