Teorie života Šárky Feichtingerové

2. listopadu 2009 v 20:40 | Daniel Hloušek |  Seznamka

Teorie života Šárky Feichtingerové


"Achjo, jsem fakt asi nespolečenská. Otravuje mě, jak do toho filmu furt kafraj." Už to bude skoro rok, co mi přišla tato esemeska. Většina by to brala jako obyčejné sdělení, avšak pro znalé je to sdělení s kusem cynismu, ale i lásky a důvěry. Hlavní nevyzpytatelnou a pro mnohé tupější jedince, neviditelnou vlastností je, přetvařování se.

Názor je lepší, než nic


Když jsme si poprvé začali psát, působila sebevědomě, ale neutrálně. Jen málo lidí dokáže skrývat své pocity tak hluboko a tak dobře, jako Šárka. Přijdete-li do nové společnosti, uchýlíte se většinou k poznávání svého okolí. Toto mapování zajišťuje buď dobré postavení, pěkný trapas, nebo základ pro přátelství. U Šárky zejména platí ten poslední výše zmíněný aspekt, ale co si budeme nalhávat, mapujeme také proto, abychom co nejlépe odrovnali nepřítele. Není to ani škodolibost, ani zlost, ačkoliv té není nikdy dost, ale je to cynismus. Touto pro přátele dobrou vlastností a pro nepřátele velice špatnou vlastností, si Šárka udržuje odstup od lidí, kteří jí mohou ublížit.

Šárka umí poměrně rychle zmapovat své okolí. Pozná kdo je idiot někdy i dříve, než samotný hendikepovaný jedinec. Lidi nikam nezařaďuje, ale člení si skupiny lidí k prioritám, jako jsou důvěrní přátelé, přátelé, kamarádi, kolemjdoucí, devianti a tupé ovce. Každá tato skupina je nadále členěna měřítky, jako je přítel na soukromé povídání, co se týče lásky, či jiný jedinec dostane nálepku s měřítkem minulost. Přirovnal bych to k cynické bublině, kde je odměnou za statečnost a důvěru láska a přátelství. Přijdete-li k Šárce poprvé, může působit usměvavě, nebo jiným dojmem, ale vždy přesně vystihující nějaký pocit, který je někdy falešný a pro přátele křičící po pomoci. Většinou si později uvědomíte, že vlastně celou dobu se jedná o neutrální gesto a o neutrální přístup. Dle okolností působí přátelsky, nebo naopak vám udělá z dalších pár minut nehezkou vzpomínku, na kterou nikdy nezapomenete a za kterou by se normální člověk styděl. Ale vždy neutrálně.

Nemáte vyhráno, když se Šárce zalíbíte. Ono je něco jiného, když se zalíbíte osamělé patnáctce, která vždy snila o tom, že by o panenství chtěla přijít již ve dvanácti a s černochem, avšak tato představa se neuskutečnila. Takovým slečnám se každou pozorností zavděčíte, i když někdy spíše ani tím ne. Většinou, až se ve vás projeví něco originálního a je dobré pro nějaké další zkoumání, postupujete do další a bližší skupiny, a jak řekl jeden přítel o mne - na další level.

Kdo váhá, nemá nic


Přecházení na další úrovně je velice pomalé, teda směrem k lepším úrovním. Dolů to jde velice snadno, i když to je také kapitola sama o sobě. Za to většinou poznáte, že jste se dostali zase výš a tato migrace je otázkou několika hodin, jedné konverzace, nikoliv plynulou zdlouhavou záležitostí, jak je to u samotného procesu zajišťování dostatečných jistot k prozkoumání, zdali je dobré dovolit jedinci podniknout něco, pro další level. Příkladem může být láska, kdy jedinec nepostupuje plynule, nýbrž jsou tam rovné hladiny v úrovních. Dojde k nějakému extra milému možná trošku k sexistickému oslovování, a najednou dojde debata na společné bydlení. Je-li protějšek vyhodnocen, jako vhodný kandidát na další úroveň, najednou oba přijmou fakt, že se můžou bavit o bydlení a není to tabu, čímž se protějšek posune o kus dál. V opačném případě se lehce padá jen těm, co činí, nebo mají rychle padat.

Má-li vás opravdu ráda, budete v případě ústních konfrontací padat o něco pomaleji. Avšak, nestačí-li vám hloupě mluvit a rovnou budete činit, pak budete padat střemhlav dolů a někdy po strmém srázu plný bodláků, kamení a dopadnete mezi německé turisty s pocitem viny a s odstřiženým lanem. Pokud postrádáte veškeré citové tendence, pak právě nebudete vědět, o čem píši. U Šárky je zajímavým faktem, že pokud dotyčná osoba takhle nehezky spadne, až do ostudných hloubek, tak jistý člověk přímo úměrně hloubce je více znepokojován aktuálním stavem. Dalo by se to přirovnat k ponorce s maximální možnou hloubkou 2000 metrů, která je ve 2200 metrech. Neví, co se bude dít a je mu to líto. Ještě zajímavější na tom je, že nepřítel i přítel to cítí obdobně. Ostatně, bývalí Sověti by se báli stejně v takové ponorce, jako Američané - jak se jednou dostanete na nějaké dno, někam do neznáma, pak máte obavy.

Jedno je u Šárky jisté, nikdy nestojíte a pořád se pohybujete nějakým směrem. Zastavit se a nic nedělat? Nemyslitelná věc, buď budete padat, nebo půjdete do kopce. Ti línější kopec zase slezou, nebo z něj spadnou. Ti, co mají výdrž, tak pořád lezou bez myšlenky nějakého konce. Prostě stoupají a nevědí kam. Od jistého okamžiku jste z její strany podporováni, proto je pak větší motivace, proč jít dál a dál. Avšak, jednodušší to není a ba naopak si musíte dávat větší pozor na to, co říkáte a co děláte. Stoupej, nebo klesej, kdo váhá, může mít vše, nebo nic. Kdo nic nedělá, nebude nic mít.

Úsměv na tváři, smutek na duši


Poznat nějaké přesnější pocity a náladu u Šárky je pro mnohé hrou. Buď se strefí, nebo začnou jednat skrze špatnou představu. U Šárky je paradoxně kvůli její povaze jen málo masek, za to tak matoucích, že to bohatě vystačí a mnohdy není mnohé prozrazeno ani lidem z těch lepších přátelských úrovní. V tomto jsme se Šárkou podobní, každý se dozví jen kus pravdy a opravdu málo lidí se dozví i něco víc. I přes to se ale nemusí vše dozvědět a je to fakt, kterým nic moc nenadělají.

Mnozí poznají, že se něco děje, ale jen hrstka se dozví pravdu. Jsou několik typů lidí. První ani nezpozorují, že se něco děje, leda tak možná zpozorují u sebe. Ve druhé skupině jsou lidé, kteří něco poznají, ale nemají tendenci to řešit, a to buď z přátelského hlediska, kdy nechtějí to ještě více prohlubovat a snaží se o lepší atmosféru, nebo se jim to prostě nechce řešit. Neznají řešení, nebo trpí představou, že Šárka je tou poradnou, nikoliv oni. Ve výsledku, kdy potřebuje Šárka vyslechnout, nakonec sedí a poslouchá jiné a svou poslední optimistickou energii dává do jakéhosi utěšování a přesvědčování. Třetí skupinou jsou lidé, kteří logicky a zákonitě poznají, že se něco děje a mají tendenci zjistit proč tomu tak je.

V dnešní době se již moc nevidí nějaká autorita a sebeobětování. Šárčina povaha pracuje s nějakou ctí. Opravdu jsem se setkal jen s málo lidmi, kteří by jednali tak uvědoměle a poctivě, jako Šárka. Pro zachování lepších vztahů se někdy zachová tak, aby tomu tak bylo, i když vůbec nemusí. Když nemá někoho ráda, má pro to své dlouho zkoumané důvody, za kterými si stojí. Ty, které nemá ráda, bychom mohli rozdělit na dvě části. První jsou naprostí idioti, nebo tupé ovce. Na těchto uplatňuje svůj nezkrotný cynismus a nelichotivě jim dává najevo, kde jsou meze. Druzí jsou sice v jejich očích blbci, ale kteří si zaslouží nějakou autoritu, jelikož si je moc dobře vědoma toho, že je to její subjektivní názor - nesedl ji ten člověk.

(Bez)nadějná naděje


Jsou lidé, kteří se smyslem života moc nezabývají. Buď nevěří v poslání, nebo je to jednoduše ani moc nezajímá. Je to pro takové lidi složité, zjistit a přijmout fakt, že by měli jít nějakou cestou, něčeho dosáhnout a zjistit, že předpoklady jsou jiné, než by jedinec chtěl, je deprimující. V takovou chvíli buď upadá do beznaděje, nebo apatii. Pak jsou tu ale lidé, kteří chtějí znát smysl života a chtějí vědět, po jaké cestě budou kráčet. Tito lidé jsou buď schopni čekat na odpověď, nebo nejsou a opět upadají do menší beznaděje a zmatku, jelikož neví, jakým směrem se mají ubírat. Chvíli se nad tím zapřemýšlejte a zkuste odhadnout, kam patří Šárka.

Většina z vás nepřestala číst, takže rovnou napíši, patří do té druhé skupiny lidí a do kategorie jedinců, kteří potřebují nějaký směr, něco a někdo, kdo by je nasměroval. U Šárky je to střídavá záležitost, jednou ta naděje přijde, ale později bohužel zase mizí v dáli. Lidé přicházejí a odcházejí, stejně s nimi i naděje a šance, přání a cíle. Mnozí lidé potřebují nakopnout, jenže u Šárky ani tak nejde o tu odvahu, ale spíše o ten pocit zbytečnosti, když existuje opravdu jen málo lidí, kteří ji od srdce podporují a dávají ji najevo své pravé city.

Tato "samota" zajišťuje zvláštní stav. Vždy mi to připomene mima, který si na tvář nakreslí veliký úsměv, který ale symbolizuje veliký smutek v hloubi duše. Jsem si ale jist, že tomu tak dlouho nebude, a že je to spíše otázkou věku a vrstevníků, než-li svým přístupem a chováním.

Hluboké přátelství


Když Šárku poznáváte, netáhne vás k ní ta tajemná síla, že ji nutně potřebujete ve všech aspektech podrobit detailní analýze, jen abyste se dozvěděli co nejvíce. Ale je to samotná důvěra, která pozvolně roste a tím se také více otevírá. Najednou zjistíte, že víte něco, co mnozí jiní nevědí a to ve vás probudí ten pocit opravdového přátelství, o který nechcete přijít. Udržuje vás to v nějaké činnosti a většinu informací se dozvíte sami, nemusíte složitě se vyptávat. Je to oboustranná záležitost, takže máte pocit, že je to nenucené přátelství, které stojí opravdu na věcech, které jste prostě chtěli říci.

Netrpíte-li nějakou mentální poruchou, která se vyznačuje enormně sprostým a tupým slovníkem, tak je to dobrým předpokladem pro nějaké přátelství. I když Šárka si dává veliký pozor, kdo bude tím stoupajícím na další úrovně, a kdo si nemilosrdně zláme kosti při pádu dolů, má každý šanci se stát přítelem. Jsou lidé, kteří přátelství berou, no vlastně vůbec nijak neberou a přijde-li někdo do života jedince a po delší době zjistí, že by vlastně pro tu osobu udělal opravdu hodně, tak jej považuje za přítele. Jsou ale i lidé, kteří dávají tu šanci skoro každému. A co víc, i ten, který se dostal do propasti, se může zase dostat na vrchol. Sice bez lana, ale může se tam dostat.

Budoucnost


Budoucnost je pro většinu z nás nejistá. Dojdeme na konec cesty a ocitneme se v bodě svého vysněného cíle, nebo nás naše rozhodnutí zavedou jinam, možná ještě lepším směrem, nebo také horším. Ale věřím tomu, že lidé, jako je Šárka, se prostě v tomto životě neztrácí, neupadají do zapomnění a v tom nejhorším většinou povstanou a dostanou se na tu správnou cestu, pod náporem myšlenek. Ví, že ji mnozí chápou, že ji mnozí poslouchají a myslím si, že si je i podvědomě vědomá toho faktu, že prostě nikdy nebude sama. Čím je člověk vnímavější a inteligentnější, tím více má dojem, že je sám a mnozí ho nechápou. Dlouho jsem přemýšlel, jaký citát by vystihoval tvou situaci a ta pointa se celou dobu skrývala přímo před mýma očima. "Per aspera ad astra." Přes překážky ke hvězdám.

Jednou je člověk na vrcholu, jednou zase zírá nahoru a říká si, že už ani nemůže být ve větší prdeli. Takový je život, který za to stojí žít, jen chce obezřetně hledat opravdové přátelé a trpělivě čekat na pravou lásku.
 

11 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama