Teorie života Davida Kadlčíka

2. listopadu 2009 v 20:41 | Daniel Hloušek |  Seznamka

Teorie života Davida Kadlčíka


"Vzdáte-li se kouření, pití a milování, nebudete ve skutečnosti žít déle, ale jen vám to tak bude připadat." To je můj velice oblíbený citát, který mi vždy připomene životní filosofii a bezradnou tvář Davida Kadlčíka. Jenže každý život se neotáčí jen kolem těchto záležitostí. Jsou věci, které nám ostatním nejsou známé, jsou skutečnosti i lži a to vše nás obklopuje. Je jen na nás, čemu uvěříme a jak uvidíme ostatní lidi. Já se pokusím popsat Davida v objektivním světle.

Žij s námi, zemři sám!


Vždy se mi vybaví má verze: "Žijeme spolu, umíráme sami." Jenže víše zmíněná verze citátu je více charakteristická. Žij s námi a zemři sám, má vůdcovský podtext. Vůdcovství a tendenci mít vždy pravdu, je u Davida znak, kterého si všimnete poměrně brzy, ne-li jako první znaky. Na rozdíl od toho můj citát skrývá násilnější formu, než je tomu u prvního citátu. Žijeme spolu, ale prostě umíráme sami a nic to nezmění. Tato podstata na vás vždy dolehne, když se druhou myšlenkou zabýváte. První citát se odráží v povaze Davida. Z venku vypadá, jako člověk, který vás poslouchá, ale dokáže vám v plné míře s chutí vrátit veškeré problémy. Ale zdaní, klame. Skutečnost je taková, jaký je první citát. Navenek působící nepřístupně a ostře, uvnitř toho všeho je ale nějaký systém, který funguje na principu - jsem opatrný a zdali něco uděláš, udělám to i já. Abyste viděli rozdíl, tak systém druhého citátu je takový, že navenek působí mile a přístupně, i když trošku cize, ale uvnitř je to těžký boj o místo, kde je nějaká jistota - necynická jistota.

Jsou lidé, které vidíte na počátku úplně jinak, než po nějaké společně strávené době. U Davida toto neplatí. Máte z něj naprosto stejné pocity i po roce a začátek vás nejvíce připraví na to, co vás bude čekat. Je to člověk, který překvapí spíše po stránce rozhovoru, myšlenek, vtipu. Povaha, osobnost, to jsou dva neměnné faktory, které se nám buď postupně ukazují a vystupují z neznáma, nebo již od začátku víceméně víme, co očekávat. David překvapuje své okolí, ale většinou je to logické očekávané počínání a opravdu po těchto stránkách moc nepřekvapí.

Neústupnost a cynismus na scéně


Jste-li člověk, který musí vždy mít pravdu, pak to vás bude těžké. Člověk, který nepochybuje o tom, že názor za kterým si stojí, je mylný, má tendenci "vyhrávat" - mít vždy poslední slovo. I když u Davida to není pravidlem, tak většinou jeho okolí má pocit, že i přes fakt, že připouští názory jiných, nemá smysl nic vyvracet. Později tento pocit převládá ještě dříve, než se do dohadování pustíte, a tak mnohdy mu dáte za pravdu, nebo to necháte být. Občas to zavání populismem. Je jedno, za jakou věcí jde, hlavně, že toho dosáhne. Uvedu to na pravou míru. Priority, jako je láska, jsou účelné. Ale najdou se věci a cíle, které vlastně nejsou prioritní, ale priorita je ten pocit získání a dosáhnutí toho cíle.

Co se týče cynismu, mám pocit, že cynismus u Davida byla dříve jen upřímnost. David má tendenci ovlivňovat pohledy a názory na něj, avšak nikdy se nepouští do velkých záležitostí a spíše ovlivňuje menšími věcmi u jednotlivců. To se odrazilo i u cynismu. Jsem cynický člověk a takovou formou, že to chytá i ostatní lidi, nejímaje Davida, u kterého je to ale povahová vlastnost, přejímat vlastnosti jiných na úkor pověsti. To, ale nemění nic na faktu, že má svou hlavu a je sví. Okolí se musí přizpůsobovat částečně jemu, ale na druhou stranu, pak přejímá vlastnosti těch druhých.

Další zajímavou vlastností je, že veškerá iniciativa je pro dobro toho druhého, nebo to tak alespoň na venek vypadá. Když se ale zamyslím nad tím a rozeberu to, občas mám spíše pocit, že je to jen povzbuzující záležitost, která brzo vyprchá. To víceméně nevadí, kdyby se vše mělo vyplnit, tak buď budeme mít dokonalý život, nebo nás to přestane bavit.

Poradí jiným, sobě ne


Oba máme tuto vlastnost a dokonce i ve stejných záležitostech. Objektivita je silná věc a mocná. Subjektivita je zaslepující fakt všech dob, všech národů, etnik a lidí. Oba stavíme na objektivitě - je lepší žít v realitě, protože vše pak doopravdy vychází. Osobní záležitosti jsou subjektivního rázu a najednou nastává problém a to nevědomost. Oba víceméně vidíme za vším nějaký plán a cíl, jakmile dojde na subjektivní záležitosti, tak jsme slepí, nevidíme před sebe, nevíme, kde jsme a co máme dělat. U Davida to avšak není nejistotou, nýbrž samotnou subjektivitou. Najednou přestává existovat jedna jasná odpověď, jeden jasný cíl. Najednou ten cíl je moc daleko, v nedohlednu a veškeré cesty vedou oklikami. Nastává otázka, jakou cestou jít a touha dojít k cíli může být sebevíc silná, ale ta cesta je těžká a okolí to mnohdy bere, jakou součást přirozeného chování, což je špatně. V takových chvílích člověk potřebuje silnou podporu a to se Davidovi mnohdy nedostává. Svítí na cestu jiným a sám jde po cestě v absolutní tmě. Připomíná mi to tuto skladbu - jiní se mají dobře kvůli nám, jen my ne.

Život je jako toaletní papír. Máme pocit, že je před námi ještě toho hodně, máme hodně času a najednou přijde okamžik, kdy si život o nás utře zadek.

Sex, sex, sex, se… ehm láska?


Mohl bych tu citovat celou kapitolu Freuda, ale jelikož sex není vše, tak nebudu zlý a pokusím se objektivně popsat co a jak. Nedávno jsem uhodil na pravdivou a citlivou hranu. Moc dobře vím, že Davidova nestálost co se týče vztahů, zapříčiňuje fakt, že není v blízkosti jisté slečny. Dále je to i společností, která se mnohdy asimiluje do jeho starých představ o tom, co je pro něj vhodné, a co ne. Normálně si člověk řekne, že tato společnost pro něj není vhodná, jenže u Davida to funguje na jiném principu a to samé si řekne jen v extrémních případech.

Často lidé hledají společnost celý život, proto to není lehké, ale najít společnost, kde by se David usadil, kde by se cítil doopravdy šťastný, to jde. Ani se nebude muset spálit a klesnout si, až na dno. Děvk… milovník vybraných slečen je částečně kvůli tomu, že pravá láska mu není opětována tak, jak by chtěl, ale budu upřímný. Není to jen v tomto, je to částečně i v Davidovi, vždy bude hledat více cest, více možností, ujišťuje se tím, že toho, koho miluje, miluje doopravdy a není jen opět zaslepený.

Někdo o lásce pochybuje, což je znakem, že něco není v pořádku, u Davida je to vícecestné vidění situace a budoucnosti. Tuto kapitolku bych uzavřel, ani u sebe jsem tomu moc nevěnoval, sám v tom plavu a nejsem si ničím jistý, co se týče lásky. Nezbývá mi nic jiného, než popřát hodně štěstí.

Ego velikosti celé skupiny lidí


V egu je David velikán. Částečně ego je tím nepřímým určovatelem, jakou cestou půjde. Okolí bere jeho ego, jako něco, co se musí zničit, nebo alespoň nějak poškodit a eliminovat. Chování jedinců částečně určuje, jakou cestou David půjde. I když má nějaké plány, toto ho ovlivňuje a v tomto směru spíše pozvolně plány mění. Projev je stejný jak na veřejnosti, tak i v soukromí. V tomto ohledu se nesnaží přehnaně zapůsobit, tuto tendenci má spíše, až v menších skupinkách lidí. Paradoxně právě okolí může za veliké ego. Mnozí mu nerozumí a David je člověk, který i přes svou tvrdost, potřebuje podporu a pochopení. Když se mu těchto věcí nedostává, nebo dostává, ale ve špatné míře a ve špatném podání, pak nastává navrstvování příjemných pocitů. V egu je, ale navrstvování špatné a většinou to zapříčiňuje, že to co máme, je samozřejmé. Následně se to projevuje i na egu.

Opět to, ale není jen na straně společnosti. Mám silný pocit, že jeho chování, jeho ego je silně ovlivněno jedním faktem, který mi nikdo nevymluví, protože to tak cítím. Mám pocit, že ho nenaplňuje nynější život. Toto si mnohdy lidé neuvědomují, a přitom je to tak ovlivňuje.

Přátelství = těžké břemeno, které ale nebolí


Rozdíly mezi kamarádstvím a přátelstvím u Davida nejsou zase tak velké. Rozhodně, ale poznáte, do jaké kategorie patříte. Opravdový přátel si ho musí nasměrovat a trošku si držet odstup, pak to opravdu funguje na obou stranách. Když to nezvládnete, bude to pro vás těžké a časem propadnete v přátelskou pasivitu a nevědomost. Ke specifickým lidem se musíme specificky chovat. Mnozí ho nemají rádi, protože tento fakt nepochopili, neuměli si udržet odstup, nebo naopak nechtěli ho pochopit. Mnohé problémy Davida prožívá přátel společně s ním. To člověka většinou nakopne k pozitivnějšímu myšlení. Přátelství je u něj symbióza - pomůže vám a vy pomůžete jemu.

Budoucnost


Když jsem začal psát tento článek, tak po dlouhé době jsem si zkusil sám předpovědět psychologickou racionální cestou svou budoucnost. Vyšlo mi to, co jsem nechtěl, aby mi vyšlo, proto to nebudu radši dělat ani tady. Zmíním se o věcech, které jsou známé a pro mě viditelné i bez většího analyzování. Tvůj život se částečně naprosto změní, zbytek je jen otázkou věku a zkušeností. Láska je ve znamení mnoha špatných zkušeností a bude Ti trvat dlouho, než najdeš tu pravou. Ta slečna, za kterou teď bojuješ a chceš jí, tak buď to s vámi vydrží dlouho, ale musela by ona sama chtít a musela by si tím být jistá. V tuto chvíli, už je jen na ní, zdali to bude pokračovat tou lepší cestou, nebo to nechá být, budete oba žít s nejistým pocitem, co bude zítra, co bude pozítří, co se stane, když si někoho najdete, ale stejně to nebude ono. Láska, která není opětovaná, není láska, ale v tomto případě to tak není. Láska, která je opětovaná zvláštním způsobem, je v mnoha případech zbytečně předčasně vzdávána. Stačí vydržet, mít trpělivost, tady hraje velikou roli jen čas, David, má již téměř vyhráno. Ke svým cílům má nakročeno a životní změna ho katapultuje o hodně výš.

Mohl bych pořád psát, ale myslím si, že to stačí. Je toho ještě hodně a skoro veškeré negativa jsem si nechal pro sebe, to je již na každém z nás, aby ty negativa objevil a měl pak šanci přes to jít dál, než teď si říci, že nestojí ani za poznání.
 

33 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama