Máte se o koho opřít?

19. června 2010 v 0:18 | Daniel Hloušek |  Články

Máte se o koho opřít?



Mnoho lidí žije samotářským způsobem, další zase bujarým a nekontrolují ani na čem vlastně jsou ve vztazích s ostatními lidmi. Část společnosti si neuvědomuje podstatnou myšlenku a ta myšlenka je pravé přátelství, které je často zaměňováno za aktuální blahobytný pocit s přítomnosti jiné osoby, kterou pak ihned považujeme za někoho, komu by jsme mohli vše říci, podrží nás v horších situací či pomůže nám s rozhodováním nad složitější věcí. V době rozsáhlé globalizace v podobě Facebooku, již zapomenutého libimseti či lide.cz se pravý přítel poznává těžko. Na internetu má člověk většinou druhou tvář a neomezenost, které v nás někdy budí pocit sebejistoty, že tomu druhému můžeme věřit. Na internetu nemůžete soudit, jak se ta osoba chová k druhým, což v normálním životě můžeme vidět a také to pak ohodnotíme a dáváme si pozor. To, že dotyčného nevidíme je velké mínus, je pak nepředvídatelné co se může stát z jeho strany. Naopak veliký plus pro začátek je psaní, ve kterém se člověk jen tak hned nemusí odradit jako v běžném životě. Normálně, když se lidé baví, tak může dojít na chvíli téma, ovšem pak jsou všechny strany nervózní z toho ticha a dokáže to člověka odradit na tolik, že již nebude chtít vyhledat vaší společnost. Násilně to nemá cenu! U psaní přes internet se to stává někdy i běžně, ale tam to není žádná tragédie a lidé pak mají o to více myšlenek co říci. Síla psaní je, že nás neovlivňuje ten druhý tím, že nám neskáče do řeči, nedělá pazvuky a další nepříjemné zvuky a Vás také napadá spousta věcí ke psaní. U psaní Vás může rušit spousta dalších lidí, které Vás někdy naladí tak, že se budete chovat dosti přirozeně, tím na druhé straně pisatel zjistí, co může být zač, nebo co je zač. Správné je, když někoho poznáváme delší dobu, jelikož toho koho poznáme po jednom dnu psaní, tak ten má již připravený nějaký řád, osnovu, kterou Vás tím chtěl protáhnout, to naznačuje, že to bere vše již automaticky a jako pravý přítel se pak jeví někdy dosti souhlasně, ustupujíce či až podrazácky. Chová se tak aby se vyhnul odpovědi na daný problém, protože neví jak na to reagovat, ale může to být také známka prvního přátelství, které musíme vypilovat. Pravé přátelé podle psaní poznáte, že s vámi pořád nesouhlasí ale napíšou důvod a nedělají kolem toho nějaké drama. Snaží se Vám pomoci i samy od sebe, to znamená, že se zeptají jak Vám je a k tomu připíšou něco povzbuzujícího ve stylu které nám může pomoci, něco jako rada v hezké podobě. Jsou také náladoví a občas Vám neodpoví. Své city k vám vyjadřují později, nebo se to člení, na začátku méně a pak čím dál více o Vás mluví pěkně či co k Vám cítí. Mluví i o svých problémech a máte si pořád co napsat. To je začátek pravého přátelství. Jiné je to, už třeba přes skype atd. Tam se to odlišuje v podobě místo psané na audiovizuální. Dotyčného tam vidíme i slyšíme, což dost může omezit schopnosti navázat pravé přátelství, ovšem tam to poznáte přes internet nejpřesněji. Ale člověk tam nemá možnost si pořádně o tom popřemýšlet a vydechnout si, je pořád pod palbou webkamery a proto se může plést a říkat to co by nás mohlo mrzet. Navíc u této komunikace rychle dojde téma, když se lidé neznají. Najdou se i lidé, kteří jen chtějí ublížit! Daří se jim to dosti často a to i po velkém. Skoro každý z nás si protrpěl to zklamání, když nás někdo podrazil, pomluvil a pak řekl, že není nás přítel i když jsme si hodně napsaly. Nejhorší je, když to řekne hnusným chladným tónem a pak všude o Vás píše jako o nějakém hlupákovy který jemu ubližoval. Takový člověk je většinou zakomplexovaný a má nějaký trvalejší problém. Jak lidé můžou ublížit jen slovně, to si nedovedou asi ani představit, jinak by to nepáchaly. Jen ročně se zabije přes několik desítek mladistvých kvůli kyberšikaně a nebo podrazu, selhání či opuštění. Smutné, je že takové lidé se nedají zavírat. To by musely jim rovnou nakazovat aby se zabily, bohužel oni jen psychicky deptají člověka několik měsíců až roků a to se nedá usvědčit. Znáte někoho takového? Znáte ten pocit, když si k Vám někdo přijde na ICQ, chat, Facebook atd. postěžovat, a Vás nepustí ani ke slovu? Není to ani pěkné ani slušné. Přes internet to může vyznít dost silně, když řeknete, že se chcete teď bavit o něčem jiném, přitom ve skutečnosti existuje rozpoznávání výrazů a tónů hlasů, přes psaní to nejde. Skype atd. je na tom lépe. Základy dobrého přátelství bez zbytečného rizika je, aby jste se několikrát viděly a mluvily občas spolu aspoň přes mobil atd. Dále musíte mít společné zájmy ale nesmíte být hodně podobní, to by nešlo. Jaké podobné přátelství vydrželo dlouho? Asi mnoho ne. Protiklady se přitahují! Chtělo by to kapku smyslu pro humor a aby ten dotyčný chápal toho druhého, neboli aby byl taktní. Silná upřímnost až netaktnost se do začínajícího přátelství moc nehodí a projdou jen opravdu ti nejsilnější. Energetický člověk, který rád vymetá bary a je hlavně tam, kde je silná společnost, si neporozumí moc se samotářem, který radši dá přednost jen skupince známých lidí při decentní události, třeba při večeři. Tyto akce může utužovat přátelství, zpevňovat je, nebo také rozvracet, nemluvně o tom, že při tomto ani nové přátelství moc nevznikají. Nemluvím o lidech, kteří jsou zahaleni pod dvojitou maskou života, jednou vymetá bary, podruhé je slušně oblečen, jde do opery a posléze na večeři při ní může polemizovat třeba o umění. Jsou to silné protiklady, které se dají zvládat, ale tomu druhému to může vadit. Proto ty nejlepší přátelství by měly stavět na zájmech, pochopení ale také na upřímnosti a projevení citů. Co to je za přítele, který neprojeví žádný cit, řekne, že dnes Vám to moc nesluší a bude dlouho sedět a mlčet. Při nejhorším ještě Vás pomluví a pošlape Vaší důstojnost. Pravý přítel Vám také něco odsouhlasí na co se ho ptáte, ale po delší době Vám to v rychlosti řekne sám a jinak. Příklad: ,,Sluší mi to tričko k těm kalhotám?,,
Druhý řekne, že ano. Ale za chvíli Vám řekne při nějaké situaci ,,No to tričko moc nesedí.....,, Je to přirozené a někdy i žádoucí. Naopak je divné, aby pořád s Vámi někdo souhlasil a nic nezkritizoval, neprojevuje svůj názor a to znamená, že se Vás bojí, nebo mu to je jedno.
Konec první části!

Tak jaké Vy máte zážitky? Napište! Podělte se s námi! Hezký den.
 

24 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Jak se ti líbí tato stránka?

Ano, líbí 66.7% (305)
Ano, ujde 9.6% (44)
Docela ano 7.7% (35)
Moc ne 7.2% (33)
Nelíbí 8.8% (40)

Komentáře

1 Annanas Annanas | 22. července 2010 v 19:12 | Reagovat

Tyjo, to muselo dat prace, takova uvaha...jen tak pro zajimavost, co mas z cestiny? Ne, sranda, ale obcas mas hrubky... :-D (To nebylo mysleno zle, vazne :-) )

2 Dancek Dancek | E-mail | Web | 22. července 2010 v 19:19 | Reagovat

Dvojku. Občas se nechám unést úvahou a zapomenu jí pak opravit.[1]: :-)

3 Annanas Annanas | 23. července 2010 v 15:03 | Reagovat

Tak to je dobrý, to ses na tom stejne jak ja... :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama