Červenec 2010

Ploužáky a smutné písně: 4 díl

23. července 2010 v 12:51 | Daniel Hloušek |  Hudba
Po dlouhé době je tu další díl.
Dnes je tu zastoupena převážně klasika v této kategorii hudby. První ve mne vyvolává zvláštní pocit a dojem, že jsem na něco zapomněl. Druhá je také neobvyklá, a mnoho lidí, jí bohužel ani nezná, což je škoda. Třetí píseň je známá v podvědomí, ale, už tolik lidí si nevzpomene, na autora skladby. To u čtvrté si vzpomene, každý pamětník, co tuto skupinu poslouchal. Tato skupina je charakteristická, a nedá se splést. U2, je klasika jak stará, tak i dnešní. Coldplay rychle nastoupily na scénu, ale rychle neodchází, je to mladá skupina. Další dvě jsou velice známé, a jsou dost často obsazovány do filmů. Mazzy není moc známá, ale za to má velice depresivní texty. To stejné se dá říct o poslední dnešní skladbě, ten kdo má rád klavír si na své přijde. 
2.  Damien Rice - The Blower's Daughter - http://www.youtube.com/watch?v=5YXVMCHG-Nk
3.  Nelly Furtado - I'm Like a Bird - http://www.youtube.com/watch?v=Gde7lr3sa44
4.  SMOKIE - If You Think You Know How To Love Me - http://www.youtube.com/watch?v=hu_cAdNJiNY
5.  U2 - With Or Without You - http://www.youtube.com/watch?v=XmSdTa9kaiQ
6.  Coldplay - The Scientist - http://www.youtube.com/watch?v=tNwQeedQfZE
8.  Nirvana - Something in the way - http://www.youtube.com/watch?v=rg-yYi8saZY
9.  Mazzy Star - Into Dust - http://www.youtube.com/watch?v=hHfVNH1FaT4
10. Ludovico Einaudi - Primavera - http://www.youtube.com/watch?v=qmxFAT581T4
                                                                        Tak jaká se Vám nejvíce líbí?

Smrt: Věda versus víra a paranormální jevy

18. července 2010 v 13:34 | Daniel Hloušek |  Články

Smrt: Věda versus víra a paranormální jevy

Samotná smrt a úvaha nad ní patří k nejstarším myšlenkám vůbec. Je to konec, nebo noví začátek? Mnohé náboženství to pojímají tak, že smrtí vše nekončí, ale dále pokračuje či dokonce teprve začneme žít.
Smrt nastává v okamžiku, kdy naše životně důležité funkce nenávratně selhaly. Smrt je přirozená součást života, a prozatím jí nelze zastavit. Může být způsobena mnoha faktory a to třeba: podchlazení, stáří, nemoc, veliké zranění, selhání organismu atd. Smrt může být dobrovolná s naším vědomím, nebo nečekaná či nezapříčiněná naší osobou. Mnoho lidí končí svůj život druhým způsobem, ale najdou se případy, že smrt je chtěná a žádaná. V takovém případě, hledá jedinec co nejlepší způsob jak vyřešit své trable, a většinou dojde k výsledku, že smrt je ta vhodná cesta pro něj. Někteří se nechtějí zabít, ale chtějí ukázat, že tu také jsou. Toto je demonstrativní sebevražda. Zajímavým fenoménem kolem smrti se stala klinická smrt, která nastává při selhání tělesných funkcí. Jedinci popisují například jev, při kterém vidí sami sebe a to většinou z vrchu. Asi nejtajemnějším koncem smrti je takzvaný tunel s vyzařujícím světlem na konci. Během cesty ke světlu se nám zobrazují v rychlých záběrech, náš celý život. Tunelem nás může někdo provázet. Často se jedná o naši milovanou osobu. Vědecká hypotéza vyvrací paranormální jev a obhajuje tunel jako úsporný režim mozku, který nás připravuje na smrt. Najdou se, ale také teorie o cestování mimo tělo a naší schopnosti se rozhodnout a ovlivnit naší smrt. Co je na tom pravdy? Asi se to nikdy nepodaří 100% dokázat. Ovšem, stává se někdy, že umírající je po základních oživovacích technikách, již stabilní, ale náhle zase mu selhávají tělesné funkce. Je to snad proto, že si vybral smrt, nebo je to následek šoku? Smrt nás fascinuje z části proto, že nemůžeme zjistit co je po ní a jak to vše probíhá. Mnoho lidí si klade otázku, jak je možné po smrti již nebýt. Další si kladou otázky, jestli je smrt koncem a jestli je bolestivá. Jak je možné, že po klinické smrti se většina jedinců psychicky mění? Je zajímavé, že promítnutí celého našeho života nás donutí změnit náš pohled na svět. Při klinické smrti, nebo opuštění našeho těla, nás nic nebolí a cítíme jenom radost. Je to důvodem, proč lidé se již nebojí smrti a změní svůj život? Chtějí dosáhnout toho pocitu znova a na zemi? Mnozí po klinické smrti vyhledávají učence víry a způsobů života a souladu s přírodou. Hledají je proto, že chtějí dosáhnout znova pocitu, jaké měly při klinické smrti a přitom zase neumírat. To je asi hlavním důvodem a vysvětlením, proč se lidé mění po zažití klinické smrti, dle vědy. Obraz našeho života by nám měl ukázat, jak jsme žily a jak bychom měly žít. Je to paradox. Mozek tím dává najevo úsporný režim, který nás má nabudit poslední pěkné chvilky, než zemřeme. Ale právě ten obraz nám ukáže cestu jak žít. Naše vůle nadále dokáže, již rozhodnout jestli chceme žít či ne. Je možné, aby náš úsudek při minimalizovaném režimu pracoval tak na plno, aby dokázala vyvolat reakci směřující k obnově životně důležitých funkcí a naopak? Nebo je to naše představa a sen, který, už je automaticky dán a je znám konec a my ho nemůžeme změnit? Pro tyto otázky lidé prahnou, a chtějí na ně znát odpověď. Bohužel, naše společnost je plná puritánů, zlodějů, a lidí co chtějí využít situace. Proto jsou zavrhované svědectví lidí, co klinickou smrt prožily. Proto se asi nikdy nedozvíme celou pravdu. Mnoho svědectví se značně liší. Je to snad proto, že je to podvrh? Nebo je to proto, že existuje i ve smrti nějaká individualita? Je to stejné, jako když jedem rychle autem. Jeden vnímá rychlost a druhý se bojí a nevnímá okolí. Každému se vlastně promítá jiná scéna a každý tu jízdu chápe jinak. Je to tak i u smrti? Má každé své vidění a chápání dané situace? Smrt je plná otazníků, proto i tento článek má plno otazníků. Ještě jsem nezodpověděl otázku, jestli smrt bolí a jak je časově rozpoložená. Smrt je dle svědků, pomalý proces, ve kterém jde rychle čas, ale zdá se vám to jako věčnost. Smrt je doba, při které umíráme. Když jsme mrtví, jsme po smrti. Co je po smrti? Značně rozšířená teorie je, že se reinkarnujeme (převtělíme do nového života). Pro reinkarnaci jsou i mnozí vědci, kteří však jsou za to kritizováni. Slavným případem je chlapec, který při spaní vykřikoval jména. Zdálo se mu, že ho někdo zastřelil. Ve snu měl manželku, a firmu. Během hypnózy zjistily další detaily a vyhledaly rodinu. Opravdu našli, rodinu s minulého života. Manželka byla vdovou, měla firmu a vše sedělo. Muž dostal střelou do místa spánku. Tam má chlapec mateřské znaménko. Je to jen náhoda? Podvrh, nebo je to skutečný? Existuje také mnoho učení a pradávných bájí či pověstí o nesmrtelnosti. Znakem věčnosti je známí symbol Jin a jang. Věda popírá věčnost živých organismů. Najdou se případy, kdy živý organismus opravdu žije takřka věčně. Třeba jedna medúza po rozmnožení se dokáže vrátit do předchozího stádia. Je to střídající činnost. A co vy? Zažily jste klinickou smrt? Napište své příhody. Co si myslíte o smrti? Skrývá se za ní něco více? Je něco po smrti? Nebojte se a napište, klidně i na moje ICQ, či někam jinam. Hezký den.

Ploužáky a smutné písně:

13. července 2010 v 12:36 | Daniel Hloušek |  Hudba
Po dlouhé době přináším dalších deset smutných písniček, ploužáků atd.
Bonnie je skvělá zpěvačka, a svůj obor zvládá na 100%, dnes ale již žije v zašlé slávě. Stejné je to i u dvojky, kde ovšem se proslavilo více písniček. Slade je na tom také podobně, a ve mne vyvolává smutný pocit i teď. Rolling Stones je klasika v klasikách smutných písní. Dawn Landes se třeba objevila v Dr. Housovi, a je zvláštně pomalá. Hans Zimmer je skvělý skladatel doprovodné hudby k filmům(soundtracky), mluví o tom i fakt, že se objevil v leckteré Hollywoodském filmovém mega-hitu.
Další píseň je neznámá, ale pěkná. Skrývá v sobě něco, co se snažíme najít, ale nenalézáme. Damien Rice je neoceněnou hudební dvojicí, což je škoda. Poslední s dnešního výběru, je zase se seriálu Dr.House. Pomalá depresivní hudba, která přiláká věrného posluchače smutných písní.
1. Bonnie Tyler - Total Eclipse of the Heart - http://www.youtube.com/watch?v=840B27zYfOk
2. The Cranberries - Zombie - http://www.youtube.com/watch?v=6Ejga4kJUts
4. The Rolling Stones - As Tears Go By - http://www.youtube.com/watch?v=glLa0Gy-oRw
6. Hans Zimmer - Chevaliers de Sangreal - http://www.youtube.com/watch?v=u5FyRZbqfeM
7. Hans Zimmer - The well (Kruh) - http://www.youtube.com/watch?v=_BI-Df7jl-A
8. Grant Lee Buffalo - Happiness - http://www.youtube.com/watch?v=dMJSGsdgs6s
9. Damien Rice - Delicate - http://www.youtube.com/watch?v=dRPwFAoQwxc
10. My Dying Bride - For my fallen Angel - http://www.youtube.com/watch?v=zLmspcgrYrY
Tak jaká se vám nejvíce líbí?


Facebook: Prudič i Bavič

12. července 2010 v 23:16 | Daniel Hloušek |  Články

Facebook: Prudič i bavič

Kde jsou ty časy, kdy po Vás chtěli telefonní číslo, ICQ či skype. Všechny prosby k výměně kontaktu stojí většinou již na Facebook a další výše zmiňované služby už jdou do ústraní. Je docela, už otravné poslouchat jedno a to samé: Máš Facebook? Ne mám ICQ. Aha, tak si udělej Facebook a pak pošli. Nebo styl jenom Facebook: Máš Facebook? Nemám. Tak se nedá nic dělat, někdy jindy. Někdy člověka dokáže otrávit to, že co každý druhý den se Vás někdo ptá pořád dokola, jestli už máte Face. To většinou člověka dožene k tomu, aby si založil na FB účet. Podstatě se ani na FB nic neděje. Pár fotek, pár vzkazů, které mohli mířit spíše na ICQ či jiné služby určené jenom k soukromé komunikaci, nebo společná konverzace, která většinou řeší, kdo s kým půjde kdy ven a kdo je jaký hlupák a co se právě stalo té a jemu atd. Elektronická drbna. I když si to mnozí nepřiznají hlavně ti opravdu závislý na FB, tak je tu fakt, že jsme otroky této služby a této sociální sítě. Pro někoho je to druhý život, pro jiného zase jenom život, nebo jiný navštíví účet jednou za měsíc. Mnozí z Vás jste si určitě říkaly, že tomu nemůžete propadnout, ale více než polovina čtenářů určitě tomuto fenoménu propadla, a někdy se smějí tomu, jak mohly kritizovat takovou službu a proč si účet na FB nezaložily již dříve. Je Facebook bezpečný? Máme se něčeho bát? Už jen samotná minulost hlavního zakladatele Facebooku, není příliš pěkná. Tím Vám, ale nechci motat hlavu. Facebook si moc neláme hlavu s vaším soukromím, a vychytrale využívá i licenčních ujednání, které třeba hlásají, že veškeré vaše fotky patří ke službě facebook a má nadále právo s nimi zacházet dle vlastního uvážení. Tím to nekončí, a když se pak někdo brání, tak stačí říct, že měl číst licenční ujednání. Nadále je tu i označování vaší osoby na různých fotkách, a to třeba i některých, které jste nechtěli shlédnout ani vy sami pro tu ostudu. Sice je tu možnost odebrání označení u fotky, ale když Vás někdo označí na 200 fotografií, tak se Vám bude těžko chtít postupně po jednotlivých fotkách to odznačovat.
Navíc, jste třeba na dovolené a máte přístup k internetu nejdříve třeba za týden, během toho týdne mohl ovšem někdo označit Vás na nějaké fotce a ten týden to leželo bez vašeho zásahu. Takže mnoho lidí si jí mohly prohlédnout. Také nemluvně o videích. Teď pro pracující. Ve videu řeknete, něco na Vašeho šéfa, ve stylu vašich sympatií k jeho osobě (negativně). A nějaký kolega to nahraje na Facebook a označí Vás, posléze Váš šéf, si to může náhodou přehrát. Důsledky si vyvodíte samy. Celkově na FB nenajdete moc zajímavých věcí a informací. Nad polovinou z nich je ve stylu: Jdu spát, dobrou všem. Nebo: Jím jablko. To jsou nepodstatné informace, bez kterých by ale FB nebyl tak zaplněný. A ruku na srdce, kdyby každý psal, jen to co by měl psát, tak by FB byl poloprázdný a i možná nudný.
Stává se často, že FB způsobí více škody než užitku, a můžou se kvůli FB rozejít dlouholetí přátelé, udělat nehostinné, až válečné podmínky na pracovišti či ve škole atd. Někdo Vám může odcizit vaše údaje, nebo kvůli FB ztratíte práci, třeba kvůli vaší pracovitosti a stráveného času na FB oproti vaší práci, nebo vaše názory někoho urážely s pracoviště. Je toho dost. Facebook byl již od začátku dost kritizován a dnes vyplouvají na povrch i věci, podporující teorii, že FB není bezpečný. Není to spíše, ale dáno úměrností? Čím více lidí, tím více problémů? Facebook nám bere čas, bere nám kus našeho života, nebo mění naší osobnost. Na druhé straně tam poznáte mnoho lidí, i třeba vaší budoucí životní lásku. Sranda je tu, řešení problémů je velkolepý, jelikož se strhne celá masa, a někteří Vám pomůžou. Mnohdy se stává, spíše to, že Vás ještě utvrdí ve faktu vaší neschopnosti, či Vás dovedou tak daleko, že se chcete zabít. A je tu další fenomén FB. Lidé zakládají zbytečné diskuze, a další jak diví se připojují. Ovšem FB jestli se nemýlím, má nějaký hranice a po navršení hranice poštu diskuzí kde jste, vás bude vyzívat aby jste nějakou smazaly. To pak je celý týden na FB: Proč nemůžu si přidat tu diskuzi atd. Jistě mě dáte za pravdu, že začátek na FB byl pro vás některé i těžký. Posléze se stal vaším rádcem, kamarádem, nebo prostě již rutinou.
Pomocí této služby se nacházejí i lupiči, vrahové, nebo ti co utíkají před zákonem s jiných důvodů. FB Vám dal, některým i Váš nynější styl, již víte, jakou hudbu posloucháte a na pevno víte vaše oblíbené skupiny.
Ale stojí to za to? Jaký máte názor na Facebook vy? A čemu radši dáváte přednost? ICQ, skype, mail, či jiné alternativy? Napište svůj názor.