Naděje: Mocný lhář, který dokáže uškodit, ale i pomoci!

20. září 2010 v 17:51 | Daniel Hloušek |  Články

Naděje: Mocný lhář, který dokáže uškodit, ale i pomoci!

Naděje způsobí, že uvěříme. Tento pravdivý a známí citát velice dobře vystihuje pojem naděje.
Naděje si dělají všichni, bez ohledu charakteru, věku či na životní zkušenosti! Ten, kdo si nedělá naději, jako kdyby, už nežil. Naděje je mocný lhář, který dokáže obrátit na svou stranu, skoro každého jedince. Je snazší věřit pěkné naději, než v pochmurný pesimismus, který ovšem je blíže k pravdě, než samotná optimistická naděje. Lepší je neočekávat vůbec nic, než danou situaci přecenit, a pak zklamáním, můžeme ztratit i odvahu či pocit naděje. Na druhou stranu, právě jenom naděje nás drží nad vodou a kvůli ní se snažíme se toho cíle v té naději docílit, a bez ní, bychom se nesnažily a jenom by nás to stáhlo do koloběhu nepříjemností do smyčky, kde nic už nestíháte, a vše na Vás padá. Bez naděje nemáme snahu, bez snahy neděláme nic pro to, abychom nějakého výsledku dosáhli. Pořád lepší se snažit o něco, než to již předem vzdát a bez sebevětší naděje si chladnokrevně říct, že na to nemáte! Každý na to má, ale každý má svou cestu, kterou mi nemusíme pochopit, nebo bychom jí nezvládli, proto nám někdy naděje těch druhých připadá jako bláznivá, a to nejen kvůli povaze toho jedince. Na naději pohlíží každý jinak, a jsou i skupinky lidí. Pesimisté, určitě budou mít střídmější naději, která jim bude ovšem déle trvat jí absolvovat. Optimisté mají někdy, až nereálná cíl a velkou naději, která jim, ale pomáhá toho cíle dosáhnout rychleji, ale mají za to více překážek na cestě k cíli. Zda se dají tyto cesty skombinovat, je otázkou, která má možná jednoduchou odpověď. Každý svou povahou si vytyčuje cíle nadějí jinak, a když to změníme, aby všichni věřili a jednali jednou nadějí, tak by to dobře nedopadlo, a každý by byl stejný. Naděje nás právě rozděluje na vícero osobnostních typů, které jednají odlišně. Příkladem může být, skupinka školáků před hodinou tělesné výchovy, kdy se mají jít převléct do šaten. Ale najednou vyvěsí zmatený papír o tom, že tělocvična není v provozu a venku je zima. Co teď? Každý teď bude jednat dle svého uvážení a ve stínu naděje. V tomto okamžiku je naděje, že hodina tělesné výchovy nebude, nebo zase, že bude, či bude, ale studenti by se neměli převléct, a bude jen teoretická volná hodina. Kdyby všichni smýšleli stejně, tak nenastane okamžik výběru dle průměru. Studenti v tomto momentu vyberou kolektivně správnou možnost dle nejčastějších odhadů, jak to skončí. Takže, když si nad polovina lidí myslí, že tělocvik odpadne, tak i zbytek začne přehodnocovat opatrně situaci, zbytek si myslí své. A jaký je v tom teda rozdíl? Určitě takový, že studenti se rozhodli s průměru, což znamená, že je více pravděpodobné, že jejich odhad je správný a v naději věří, že to tak bude. Naděje nám dokáže pěkně uškodit. V lásce, mezilidských vztahů, nebo třeba v našem úsudku. V lásce, je to dost bolestivé, a snižuje nám to dost sebevědomí a naše naděje se časem také otupí. Když věříme, že nás někdo má rád, tak tomu jedinci v naději, že si myslí to stejné, povíme a vyznáme naše city, ovšem né vždy je to obousměrné. Pláč je pak to nejmenší, horší je pak naše zloba na naše Já. Nenávist k sobě nic neřeší! V lidských vztazích je nadměrná naděje velice špatná, a často se stává, že ztrácíme tím přátelé! Proč tomu tak je? Mnohdy veliká naděje nás zaslepí natolik, že nemáme ani potřebu něco řešit, nebo se třeba omluvit. Něco řekneme, nebo uděláme, ale ve velké naději necítíme potřebu to nějak spravit, ale cítíme potřebu toho cíle jen dosáhnout, jak, to nám naděje neříká! Lékařská naděje patří mezi ty nejužitečnější!
V naději si nemoc léčíme, v naději věříme, že zanícená rána bude v pořádku, v naději věříme, že operace dopadne dobře. Bez naděje, bychom si nemoc nemuseli léčit, či bychom nešli se strachu, či s myšlenky, že je to beznadějné a zbytečné, na operaci. Byl by život bez naděje lepší? Ne nebyl, by lepší i s přílišnou nadějí! Musíme se naučit rozpoznávat dobrou naději(pravdivou) a naději, která nás nemusí 100% dovést k budu, kterému věříme. Musíme chápat rizika dané situace a musíme pak i umět čelit proti nim. Jinak nás naděje skolí a zničí! Kde skončili podnikatelé, kteří s velikou nadějí vkládali kapitál do méně reálného projektu? Kde skončili lidé, kteří nešli na pohovor do budoucí práce, jen ze strachu a v naději, že jim to nevyjde? Zlatá střední cesta neexistuje, proto musíte umět rozpoznat co je dobré a co špatné a nelekat se toho, že to nevyjde. Právě s omylů se lidé poučují! A co vy? Berete naději do svých rukou, nebo jí nevěříte?  
 

19 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 karaipuku karaipuku | E-mail | Web | 20. září 2010 v 18:14 | Reagovat

Naději mám spíše spojenou s pocitem věřit si,naděje je hezká,ale je třeba jí jít vlastním přičiněním naproti.Spíše bych ji přirovnal  takové berličce,která pomáhá přenést se přes těžká údobí života.

2 Claire Claire | Web | 21. září 2010 v 22:29 | Reagovat

Já myslím, že v každém případu je lepší věřit naději.. Všechno je nějakým způsobem možné.... Když v nic nevěříme tak se taky do ničeho nepouštíme a nic neděláme protože to nemusí vyjít. A aby všechno vyšlo tak jak má tak to taky může trvat. Každý proto musí něco udělat. Ale když by sme neměli naději, tak by jsme neměli ani nějaký ten smysl života a když ani ten tak by to bylo moc špatný. A zrovna u těch nemocných, ikdyž je jasné že se neuzdraví je lepší věřit a netruchlit předem, musí tomu člověku také zpříjemnit poslední chvíle nebo aspoň tomu člověku tu naději dávat.

3 moma-micro moma-micro | E-mail | Web | 27. září 2010 v 11:45 | Reagovat

Myslím, že naděje existuje. Někdy je zklámána, ale je hnacím motorem v životě. Bez ní by to bylo o hodně těžší.

4 th-niki-th th-niki-th | E-mail | Web | 27. září 2010 v 14:07 | Reagovat

ahojky ak chceš kukni môj blog ;)

5 lady-dariel lady-dariel | Web | 28. září 2010 v 9:47 | Reagovat

jo to máš pravdu..ale prostě..todle už je moc..dyt nejdřív fb ted nova.. :( jinak hezky napsaný :))

6 Haňule Haňule | Web | 28. září 2010 v 14:02 | Reagovat

Ahoj, promiň, že otravuju, ale u nás na blogu sou dvě soutěže a byla bych ráda kyby se zapojila :) Btw mohla bys pro mě hlasovat...odkazy najdeš na blogu :)

7 Sam Sam | Web | 29. září 2010 v 9:23 | Reagovat

Pěkný článek, myslím, že máš pravdu. Já nejradši volím zlatou střední cestu :)

8 Vendy Vendy | Web | 1. října 2010 v 16:31 | Reagovat

[1]: Dovedeš si představit, žít bez naděje? Bez naděje jsi prakticky neživoucí, jak už tady bylo psané v článku. Bez naděje bys nechodila do školy. Proč taky? Bez naděje by sis nevybírala pěkné hadříky na sebe. Komu a proč by ses měla líbit? Bez naděje nemůžeš nic dělat, pokud nebudeš doufat, že výsledek tvého snažení bude dobrý. A to se týká třeba ukončení školy, zvládnutí přijímaček, maturity, sehnání práce, narození dítěte, sehnání bytu, nebo jen uvaření obyčejného oběda tak, aby byl chutný. S nadějí děláš prakticky všechno, aniž o tom přemýšlíš. Jen jsou někdy ty naděje silnější a někdy také obyčejné...

9 Radush Radush | E-mail | Web | 5. října 2010 v 18:21 | Reagovat

Hezky napsáno :)))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama