Říjen 2010

Halloween: Americké dušičky?

25. října 2010 v 18:27 | Daniel Hloušek |  Články

Halloween: Americké dušičky!

Koledníci, většinou děti, chodící kolem domácností a koledující o nějakou tu sladkost. Tak se typicky slaví Halloween.
Jistě skoro každému se vybaví pod pojmem Halloween, dýně, která je ozdobena a má napodobovat hlavu, svíčky, strach, a pro některé, zvlášť pro národy, které to slaví po velkém, také skupinky dětí chodící koledovat od domu k domu. K symbolům Halloweenu patří dýně, kostlivci a další stvoření, či masky. Pomalu se tento svátek dere i k nám. U nás, ale nemá žádné tradice ani prameny, proč to slavit. Spíše se jedná o čistou komerci, která se asi ani nijak po velkém neuchytí. Prozatím ulice nebrázdí skupinky koledníků a ozdoby na Halloween jsou většinou jen symbolické. Důvodem proč u nás tento svátek nezdomácněl je asi ten, že koledníkům je blbé chodit samotné koledovat a neví, v jakém domě svátek slaví a v jakém ne, jelikož to není moc rozšířené u nás. Obdoba Halloweenu jsou naše České dušičky, a konceptem odměn, zase Velikonoce a Mikuláš. Halloween se slaví 31. října, pro tento strašidelný a tajemný svátek, jak vyšitý. V tento den se vyprávějí strašidelné historky a pověsti mnohem víc, než kdykoli jindy. Samotná svátek je opředen legendami a dodnes se přesně neví, jak tento svátek vznikl. NapříkladStaří Keltové věřili, že, když si pozvou domů své přátelé a budou mít masku, tak odradí duchy. Také častým rituálem se stalo házení kostí mrtvých zvířat do ohně, a někdy se mezi ohni i chodilo, jako očistný rituál. Dodnes se z rituálů nedochovalo skoro nic. Jen se pozměnily praktiky a pochopení celých rituálů. Halloween je častým námětem hororů a seriálů, nebo přinejmenším je s Halloweenem nějak spojený. Například hororová série filmů Halloween, nebo SAW, který vychází kolem tohoto svátku. Halloween se slaví hlavně v zemích, kde se mluví anglicky. Velká Británie, USA, Kanada, Irsko. Je to velice rozšířený svátek, který je také velice populární. Například církev ve Velké Británii tento svátek podporuje. U nás je to spíše propagování Amerikanismu, který se chytá mediálně, ale už se nechytá do společenských vrstev. Každý rok nám servírují Halloween v televizi, ale nikdo skoro to neslaví, jako v USA či ve Velké Británii. Jde spíše jen o symbolickou zmínku a ozdobu. Je to stejné, jako Vánoční zdobení domu zvenčí. V Americe je to prestiž, kdo má lepší nazdobený dům, má větší obdiv od ostatních. U nás je to spíše jen otázkou jednotlivců a skoro nikdy nejsou nazdobeny všechny domy v ulici. Halloween či dušičky? Je zbytečné vybírat a srovnávat tyto dva svátky. Každý má své pro a proti, a každý má také jiný princip. Dušičky, jsou vážného rázu, kdy uctíváme mrtvé, a Halloween je spíš zábava a hra. Škoda, že se Halloween neslaví třináctého a vyšlo by to někdy na pátek. Bylo by to přinejmenším zajímavé, sledovat reakce pověrčivých lidí. Dodalo by to ráznost a vážnost svátku. A co vy? Slavíte Halloween, nebo jste zastánce našich svátků? Těším se na vaše komentáře.

Hřbitov: Místo které navštívíme všichni!

17. října 2010 v 12:32 | Daniel Hloušek |  Články

Hřbitov: Místo které navštívíme všichni!

Často tiché místo se svou atmosférou, kde je klid brán vážně. Jednou toto místo navštívíme všichni. Jak živí, tak i mrtví! Okolo hřbitovů a pohřebišť se váže mnoho pověstí a legend. Je to poetické místo, které dodává mnoha lidem inspiraci. Je to také místo smutku, pláče a negativních myšlenek. Často je hřbitov charakteristický vstupní bránou, která bývá velká, těžká a stará. Na atmosféře pak dodává hřbitovní zeď, která často je z kamene. Náhrobky lemované květinami a osvícené svíčkami jsou charakterem celého hřbitova, a celý hřbitov se nejvíce rozzáří na dušičky. Hřbitov není spojen jen s pohřbíváním blízkých osob, ale také s různými rituály a srazy. Po mnoho generací je lákadlem vejít na hřbitov sám v nočních hodinách a to při úplňku. Jistě jste zažily jako malý bobříka odvahy, kdo vejde sám v noci na hřbitov. I v dospělosti, je hřbitov cosi tajemného a nepříjemného leč mrazivého. Možná proto, že je tam takový klid, a sem tam projde nějaký návštěvník, který po Vás pokukuje stejně jako další lidé mimo hřbitov, ale Vy to zaregistrujete a to Vás děsí. Mnoho lidí si uvědomí, když prochází hřbitov, že život může být krátký. Mnoho náhrobků lemuje nízké letopočty, a to mnohdy ještě malých dětí! Ať je jejich příčina úmrtí jakákoli, upozorňuje nás na fakt, že smrt Vám nedá předem vědět čas, kdy zemřete! Halloween patří mezi svátky, které jsou spojeny i se hřbitovem. Halloween se převážně slaví v USA, ve Velké Británii. Den Halloweenu je 31. Října. Čas strachu a koledníků s převleky a kostýmy! Nejstrašidelnější místa na hřbitovech bývají márnice a kapličky. Tmavé místo, kde je poslední cesta nebožtíka, než ho pohřbí. Márnice také často je dominantou hřbitova a na celý hřbitov dohlíží nejčastěji ze středu. Na strachu dodává také to, na jakém pohřebišti se nacházíte. Hromadné hroby, třeba s morových dob a vln, či válečné hroby. Tyto místa jsou ještě více zvláštní. V dřívějších dobách církev považovala hřbitov za svěcenou půdu, a proto se zde například nepohřbívali sebevrazi! Podobné to bylo například s katem, který často nesměl žít ve městě, ale za branami města. Kat sice dostával přijatelný a výnosný plat, ale společností byl odsuzován stejně jako sebevrah. Na hřbitově by se nemělo mluvit nahlas a ani křičet. Sem tam vidíte modlící se lidi, kteří chtějí dosáhnout usnadnění a vysvobození duše zemřelého. V dnešní době se spíše lidé sejdou v krematoriu a pak se jen decentně pohřbí již bez nějakého velikého davu lidí, který doprovází smuteční kapela. Hřbitov je místo, kde je klid, a kde je naše poslední zastávka našeho života. Leckterý umělec sem chodí se inspirovat a podzimní podoba hřbitova je zase lákadlem pro malíře a básníky. A co vy? Jaké máte zkušenosti se hřbitovem? Těším se na vaše komentáře a historky.

Sebevražda: Konec začátku? Nebo začátek konce?

14. října 2010 v 15:30 | Daniel Hloušek |  Články

Sebevražda: Konec začátku? Nebo začátek konce?

Žena zvoní na zvonek a povídá: ,,Jste tam pane Nováku?" Muž sedí na posteli a přemáhá ho další deprese. Mladík po několikahodinovém uvažování dospěje k závěru, který není nikterak pěkný. Vytáhne zbraň, kterou již měl připravenou na horší chvíle, ale neodvážil se jí použít. Vytáhl s pistolí také papír, tužku a peníze. Napsal poslední dopis a vedle dopisu položil peníze. Nejistě si přiloží pistol k ústům a najednou slyší řev. ,,Tady policie, otevřete, nebo budeme nuceni vyrazit dveře. Napočítáme do tří, pak je vyrazíme." Jedna. Muž do toho:,,Nemám proč žít, jsem jak pták v kleci.",,Dva" Policista: ,,Určitě něco existuje, pro co byste měl žít .",,Tři" Policie vyráží dveře a při hluku vyražení dveří najednou s pozadí bytu vychází hluk v podobě výstřelu. Policisté ihned přiběhli ke zdroji hluku a našli tam jen již mrtvého muže. Mohlo se vše stát jinak? A jak se sebevrah cítil před svou smrtí?
Většinou vzniká myšlenka na smrt při beznaději. Náš životní styl nám dává již nějaký směr, kterým život půjde. Když žijeme nestřídmým těžkým a uspěchaným životem, bude více pravděpodobné, že podlehneme stresu a možná i depresi. Právě stres a následná deprese je první vážný dlouhodobý krůček do beznaděje a pocitu, že již na tomto světě není pro nás místo. Nelze úplně tomuto předcházet, ale můžeme ovlivnit některé zásadní faktory, jako jsou například správné stravování, rozvržení časového harmonogramu tak, abychom tolik nespěchali, či více zábavy a tím spojené uspokojení některých našich potřeb. Když nám schází zábava anebo uspokojení s jakékoli činnosti, tak se cítíme více pod nátlakem a přichází stres. Se stresem většina lidí neumí správně žít, a většinou to nechávají bez povšimnutí. Neřešený problém se rozrůstá do větších problémů, které nebudeme sami schopni vyřešit! Když pochopíme skutečnost, že se to již musí vyřešit, tak nastává veliký problém. Okolí nám nechce pomoci, nebo jdou na to špatným směrem, či nedbalým přístupem. Jistě znáte pocit, kterým občas oplýváte a cítíte, když potřebujete podržet či pomoci, ale nečekaně Vám řeknou, jen ať držíte hlavu vzhůru. Přátelskou cennou radu nedostanete vždy a o to více se cenní, když Vám jí někdo dá. Přátelé, kteří Vám moc nepomůžou, problémy, které jen stěžují život a kupí se na sebe, stres s depresí, v takovém okamžiku se cítíte často beznadějně a nevíte jak dál. Tady nastupuje mnohdy myšlenka jak to ukončit, a co nejrychleji. Některým stačí dovolená, kde se uvolní a mají čas vyřešit mnoho problémů, ale pak jsou tu lidé, co jim nepomůže dovolená. Tito lidé, i když vyřeší své hlavní problémy, tak pořád cítí nějaký tlak, a nejistotu. Často jim chybí cíl a body, kterými by se měli řídit, a žijí ze dne na den. Jak získat nějaký směr a plán svého žití? Musíme vědět, na co máme i co si můžeme dovolit, a zkusit do toho vkročit, posléze jít tímto směrem. Bez přátel to jde těžko, ale vždy se dá najít přirozený opora. Když dojde jedinec k závěru, že to jinak než sebevraždou nejde, tak tím buď chce říci, že již končí, nebo na něco chce upozornit.
V obou případech se jedná o vyhrocený stav, který vždy by měl alarmovat, že je něco v nepořádku a nebrat to lhostejně. Jak vůbec může někoho napadnout, že chce se zabít? Jsou lidé, kteří dokáží si poradit v každé situaci a v každém tempu. Ale jsou tu i lidé, kteří při větším nátlaku, pracují pomaleji a rozvážněji, proto se jim problémy začnou kupit a nestíhají řešit i ty stávající potíže. Když se tomu přidají finanční potíže, tak nemáme ani dostatečné prostředky řešit materiální problémy. A do toho můžou přijít problémy ohledně přátel. Vztahy mezi okolím se ztenčují často právě, když zažíváme takové období. Je to začarovaný kruh. Bez přátel a podpory se mnohdy těžko něco dělá a řeší, ale když ty přátele máme a nedaří se nám řešit problémy tak často kolem sebe kopeme. Většinou sebevražda poukazuje na problém a jedinec tím chce poukázat na to, že se mu něco nelíbí. To je demonstrativní sebevražda, u které se jedinec nechce doopravdy zabít, ale vyřešit tím problém. Jsou i sebevrazi, kteří to myslí vážně a ti paradoxně se chovají a jednají skoro stejně, jako kdyby se nechtěli zabít. Takovým lidem není často pomoci ze strany přátel, jelikož sami přátelé to nemusí zjistit. O to dost horší je, fakt, že vážní sebevrazi o tom nemluví a dlouhodobě to plánují. Nechtějí, aby jim to někdo překazil, proto o tom s nikým nemluví. Mnozí jdou za tím, že na ně čeká na druhé straně nový lepší život, a další s tím, že již bude konec všeho trápení! Často udají důvod, proč se zabily, na papír kousek od místa činu. Není to pravidlem, ale většinou to sebevrazi neberou jako hru, ale jako důstojnou smrt s jednoduchým odhalením. Jedinec nemá za potřebí z toho dělat nějakou show, jde mu jedině většinou o tu úlevu konce. Co se děje těsně před smrtí? Často si jedinec zavzpomíná na svůj život a již jde jen za cílem a vidinou úlevy v podobě smrti. Jednoduše většinou myslí jen na to jaké to bude, a ať je to už co nejdříve. Těsně před smrtí, už většinou jedinci probíhá v hlavě myšlenka, ať se to povede. Mnohdy následuje klinická smrt, která navodí nouzový stav před smrtí. Utlumí tím bolest. Sebevrazi se najdou v každé společenské skupině v každém náboženství i celých skupinách lidí. Nedá se říci, zda je sebevražda hrdinský čin, či zbabělost, ale odvaha kterou do toho lidé jdou, je dosti velká. Na druhou stranu, nevyužít všechny možnosti a rovnou to vzdát, to také není hrdinské. Denně na celém světě zemře mnoho lidí zbytečně! Předčasné ukončení života je morální věc s pohledu jedince a nemorální s pohledu kolektivu. Před tím, než řekneme, že sebevrah je jen zbabělec, tak se musíme vcítit do jeho životní role a asi změníte názor. Vždy je nějaký důvod proč daná osoba se chce zabít, nebo se zabila. Smrt si nevybíráme, ale je to moc zlý pán, když máme možnost ten čas smrti si vybrat! Záleží i na maličkostech, a vše může být jinak. A co vy? Jaký je Váš názor na sebevraždu a pocítily jste někdy stav sebevraha? Těším se na Vaše komentáře.

Podzim: Melancholický optimista!

4. října 2010 v 15:24 | Daniel Hloušek |  Články

Podzim: Melancholický optimista!

Žena kráčející alejí v podzimních barvách, sem tam spadne nějaký list a děti hledající pár kaštanů. Ano, to je podzim. Podzim a jaro patří mezi nejpestřejší roční období! Na podzim vše se zbarví a připravuje na vládu zimy. Podzim patří beze sporu mezi nejromantičtější období a roční dobu vůbec. Krásné pohledy na zbarvené zalesněné údolí, počínaje přes sychravý vítr, a v neposlední řadě, slunce s posledních sil hřeje a plně svítí. Podzim je nevyzpytatelný. Nevíte, kdy skončí a ani jaké bude za několik hodin počasí. Vítr, déšť, tmavá obloha, to jsou znaky podzimu. Toto roční období je nejvíce přitažlivé pro mnoho umělců, kteří se snaží zachytit to zvláštní a krásný, co panuje. Většinou tyto výtvory bývají melancholického rázu, a to od hudby, přes umělecké vyjádření pomocí obrazu, až po umělecké stavby. Podzimní sychravo nás nutí přemýšlet nad problémy, ale i nad krásou. Nejvíce si krás přírody všímáme právě na podzim. Podzimní deprese není nic neobvyklého a dřívější tma venku tomu napomáhá. Také je s tím spojené stávání do tmy a ne na prosvětlený ráno jak tomu je u léta. Tentokrát Vás nebude budit světlo, ale budík! Les nejen může nabídnout krásnou barevnou scenérii, ale také v něm, můžeme najít houby, které v tomto období ještě jsou. Když je podzim, tak jsme vděčný za každé teplejší paprsky slunce, a zároveň není ještě taková zima. Na horách, už může být sníh, který, ale zatím moc nepotěší. Hlavně ptáky, kteří se chystají k odletu do teplých krajin na jih. Podzim je nejvíce extrémní období a zároveň také nejméně. Nevyzpytatelná déšť, který bičuje střechy, které jsou mnohdy zahaleny nažloutlými listy, které se drží i přes fakt, že sychravý vítr se je snaží odnést s sebou. Zároveň, ale teplotně, a také chování přírody je víceméně stálé, což třeba jaro vůbec není. Na jaře chvíli vše kvete a zase chvíli je zničené zimou. Ořechy, švestky, brambory a další plody dozrávají v tuto dobu, a také se značně využívají. Ořechy do pečení, švestky na slivovici na posilněnou a brambory k houbové polívce. Podzim je poslední krásné zastavení na cestě za zimou a Vánočními svátky. Každé období je něčím krásné. Jaro rozkvetlostí a oživlostí přírody, léto teplem a zelenou přírodou, podzim svými barvami, zima Vánoci a atmosférou, kdy za okny padá sníh a vy jste v teple domova. Podzim nepotřebuje mít výpomoc, jako zima Vánoce, nebo léto prázdninami pro školáky. Podzim je kapitola sama o sobě, čišící barvi ve všemožném barevném spektru, melancholické tmavé počasí a protáhlí čas, dělá z ničeho krásu. Krásu ale ničí nemoci, které jsou na podzim nejčastější. A to zejména chřipka, nachlazení, či nějaký zánět. Sice není tak chladno jako v zimě, ale ještě se tak dobře neoblékáme, jako v zimě. Podzim také sjednocuje ve dvou věcech, dospělé i děti. A to je pouť a pouštění draků. Pro ty co toto roční období nemají rádi, musí přečkat pár měsíců, i přes zimu, a nachystat si vitamíny, prášky a pořádný čaj s rumem, nebo kávu. Pávě podzim a zima jsou nejvíc kontroverzní roční období, kdy buď ho striktně máme rádi, nebo tyto roční období nenávidíme. Podzim bývá také veliký zloděj času, hlavně pro ty co mají zahradu a něco i pěstují. Sklízet listí, připravit zahradu na zimu, a ty co mají ořech, tak i sesbírat popadané ořechy. A co vy a podzim? Máte ho rádi, nebo ne?