Sebevražda: Konec začátku? Nebo začátek konce?

14. října 2010 v 15:30 | Daniel Hloušek |  Články

Sebevražda: Konec začátku? Nebo začátek konce?

Žena zvoní na zvonek a povídá: ,,Jste tam pane Nováku?" Muž sedí na posteli a přemáhá ho další deprese. Mladík po několikahodinovém uvažování dospěje k závěru, který není nikterak pěkný. Vytáhne zbraň, kterou již měl připravenou na horší chvíle, ale neodvážil se jí použít. Vytáhl s pistolí také papír, tužku a peníze. Napsal poslední dopis a vedle dopisu položil peníze. Nejistě si přiloží pistol k ústům a najednou slyší řev. ,,Tady policie, otevřete, nebo budeme nuceni vyrazit dveře. Napočítáme do tří, pak je vyrazíme." Jedna. Muž do toho:,,Nemám proč žít, jsem jak pták v kleci.",,Dva" Policista: ,,Určitě něco existuje, pro co byste měl žít .",,Tři" Policie vyráží dveře a při hluku vyražení dveří najednou s pozadí bytu vychází hluk v podobě výstřelu. Policisté ihned přiběhli ke zdroji hluku a našli tam jen již mrtvého muže. Mohlo se vše stát jinak? A jak se sebevrah cítil před svou smrtí?
Většinou vzniká myšlenka na smrt při beznaději. Náš životní styl nám dává již nějaký směr, kterým život půjde. Když žijeme nestřídmým těžkým a uspěchaným životem, bude více pravděpodobné, že podlehneme stresu a možná i depresi. Právě stres a následná deprese je první vážný dlouhodobý krůček do beznaděje a pocitu, že již na tomto světě není pro nás místo. Nelze úplně tomuto předcházet, ale můžeme ovlivnit některé zásadní faktory, jako jsou například správné stravování, rozvržení časového harmonogramu tak, abychom tolik nespěchali, či více zábavy a tím spojené uspokojení některých našich potřeb. Když nám schází zábava anebo uspokojení s jakékoli činnosti, tak se cítíme více pod nátlakem a přichází stres. Se stresem většina lidí neumí správně žít, a většinou to nechávají bez povšimnutí. Neřešený problém se rozrůstá do větších problémů, které nebudeme sami schopni vyřešit! Když pochopíme skutečnost, že se to již musí vyřešit, tak nastává veliký problém. Okolí nám nechce pomoci, nebo jdou na to špatným směrem, či nedbalým přístupem. Jistě znáte pocit, kterým občas oplýváte a cítíte, když potřebujete podržet či pomoci, ale nečekaně Vám řeknou, jen ať držíte hlavu vzhůru. Přátelskou cennou radu nedostanete vždy a o to více se cenní, když Vám jí někdo dá. Přátelé, kteří Vám moc nepomůžou, problémy, které jen stěžují život a kupí se na sebe, stres s depresí, v takovém okamžiku se cítíte často beznadějně a nevíte jak dál. Tady nastupuje mnohdy myšlenka jak to ukončit, a co nejrychleji. Některým stačí dovolená, kde se uvolní a mají čas vyřešit mnoho problémů, ale pak jsou tu lidé, co jim nepomůže dovolená. Tito lidé, i když vyřeší své hlavní problémy, tak pořád cítí nějaký tlak, a nejistotu. Často jim chybí cíl a body, kterými by se měli řídit, a žijí ze dne na den. Jak získat nějaký směr a plán svého žití? Musíme vědět, na co máme i co si můžeme dovolit, a zkusit do toho vkročit, posléze jít tímto směrem. Bez přátel to jde těžko, ale vždy se dá najít přirozený opora. Když dojde jedinec k závěru, že to jinak než sebevraždou nejde, tak tím buď chce říci, že již končí, nebo na něco chce upozornit.
V obou případech se jedná o vyhrocený stav, který vždy by měl alarmovat, že je něco v nepořádku a nebrat to lhostejně. Jak vůbec může někoho napadnout, že chce se zabít? Jsou lidé, kteří dokáží si poradit v každé situaci a v každém tempu. Ale jsou tu i lidé, kteří při větším nátlaku, pracují pomaleji a rozvážněji, proto se jim problémy začnou kupit a nestíhají řešit i ty stávající potíže. Když se tomu přidají finanční potíže, tak nemáme ani dostatečné prostředky řešit materiální problémy. A do toho můžou přijít problémy ohledně přátel. Vztahy mezi okolím se ztenčují často právě, když zažíváme takové období. Je to začarovaný kruh. Bez přátel a podpory se mnohdy těžko něco dělá a řeší, ale když ty přátele máme a nedaří se nám řešit problémy tak často kolem sebe kopeme. Většinou sebevražda poukazuje na problém a jedinec tím chce poukázat na to, že se mu něco nelíbí. To je demonstrativní sebevražda, u které se jedinec nechce doopravdy zabít, ale vyřešit tím problém. Jsou i sebevrazi, kteří to myslí vážně a ti paradoxně se chovají a jednají skoro stejně, jako kdyby se nechtěli zabít. Takovým lidem není často pomoci ze strany přátel, jelikož sami přátelé to nemusí zjistit. O to dost horší je, fakt, že vážní sebevrazi o tom nemluví a dlouhodobě to plánují. Nechtějí, aby jim to někdo překazil, proto o tom s nikým nemluví. Mnozí jdou za tím, že na ně čeká na druhé straně nový lepší život, a další s tím, že již bude konec všeho trápení! Často udají důvod, proč se zabily, na papír kousek od místa činu. Není to pravidlem, ale většinou to sebevrazi neberou jako hru, ale jako důstojnou smrt s jednoduchým odhalením. Jedinec nemá za potřebí z toho dělat nějakou show, jde mu jedině většinou o tu úlevu konce. Co se děje těsně před smrtí? Často si jedinec zavzpomíná na svůj život a již jde jen za cílem a vidinou úlevy v podobě smrti. Jednoduše většinou myslí jen na to jaké to bude, a ať je to už co nejdříve. Těsně před smrtí, už většinou jedinci probíhá v hlavě myšlenka, ať se to povede. Mnohdy následuje klinická smrt, která navodí nouzový stav před smrtí. Utlumí tím bolest. Sebevrazi se najdou v každé společenské skupině v každém náboženství i celých skupinách lidí. Nedá se říci, zda je sebevražda hrdinský čin, či zbabělost, ale odvaha kterou do toho lidé jdou, je dosti velká. Na druhou stranu, nevyužít všechny možnosti a rovnou to vzdát, to také není hrdinské. Denně na celém světě zemře mnoho lidí zbytečně! Předčasné ukončení života je morální věc s pohledu jedince a nemorální s pohledu kolektivu. Před tím, než řekneme, že sebevrah je jen zbabělec, tak se musíme vcítit do jeho životní role a asi změníte názor. Vždy je nějaký důvod proč daná osoba se chce zabít, nebo se zabila. Smrt si nevybíráme, ale je to moc zlý pán, když máme možnost ten čas smrti si vybrat! Záleží i na maličkostech, a vše může být jinak. A co vy? Jaký je Váš názor na sebevraždu a pocítily jste někdy stav sebevraha? Těším se na Vaše komentáře.
 

34 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 LadyRose LadyRose | Web | 15. října 2010 v 14:47 | Reagovat

Byly doby,kdy sem od tohoto činu neměla daleko,naštěstí je to pryč :)

2 Uzavřená Uzavřená | Web | 15. října 2010 v 19:42 | Reagovat

Neříkám, že mě to nikdy nenapadlo, ale nikdy bych to zřejmě neudělala. O smrti či sebevraždě si myslím, že už někdy uvažoval každý z nás jen né nahlas.

Ale přeci nikdy nemůže být až tak špatně, že bysme svůj život ukončovali. Vždy je tu nějaká naděje. Popravdě, vím, že někteří lidé to berou jako vysvobození, ale v minulosti se brala sebevražda jako hanobný čin a onen mrtví byl pohřben například za hřbitovní zeď.

3 ANA ANA | Web | 16. října 2010 v 17:26 | Reagovat

Většinou jsou sebevraždy demonstrativní. Ti lidé volají - všimněte si mě někdo, jsem tady, potřebuji pomoc. Někdy jim to přeroste přes hlavu a sebevražda se stane skutečností, aniž by ji skutečně chtěli. Pak jsou sebevraždy ze skutečného zoufalství (nevylučuji ani skupinu lidí, o kterých jsem psala na začátku komentáře, každý sebevrah je zoufalý člověk.)Ti lidé mají pocit, že už dál nemůžou jít, nemají možnost volby, jejich situace se zdá být bezvýchodná. Možná by se vyřešila, ale v ten moment prostě zkratují. Někdo z nich má štěstí a najde pomocnou ruku. Někdo je sám a ten čin začne a dokončí. Neschvaluji to, ani neodsuzuji. Sama jsem byla několikrát v situaci, kdy mi smrt připadala přijatelnější než život. Situaci jsem překonala, ještě jsem tady. Myslím, že vždycky se dá najít řešení, někdy to chce jenom víc času.
[2]: Sebevrazi byli vždycky postaveni mimo společnost. Hlavně v náboženském smyslu. Sebevrazi vlastně jednali proti vůli boží, takže se vyloučili i v tomto ohledu - nesměli být pohřbeni v posvěcené půdě (na hřbitově).

4 JayDee JayDee | Web | 16. října 2010 v 23:47 | Reagovat

Ani nevíš, jak se člověk lekne, když uvidí svůj blog v náhledu tvého spotu :D

5 Atyiya Atyiya | Web | 16. října 2010 v 23:54 | Reagovat

Sebevražda? Hmm, tak k tomu jsem se zatím - díkybohu - nedopracovala.ale pár lidí v mém okolík tomu má sklony, naštěstí se zatím nic nestalo...

6 Angel Darkwood Angel Darkwood | Web | 17. října 2010 v 12:03 | Reagovat

Dá se říct, že jistým způsobem sebevrahy chápu, ale co nechápu je jejich zachraňování, někdy i násilné. Přece, když je člověk přesvědčený, že jeho život nemá smysl, a že nechce žít, tak mu asi těžko pomůže, když mu sebevraždu někdo ,,zkazí" a umístí ho třeba do psychiatrické léčebny a cpe do něj léky. Samozřejmě, že existují ti, kteří na sebe chtějí jen upozornit, že mají problém, ale ti se tedy asi těžko ocitnout na místě, kde by se doopravdy mohli zabít. Zdržuje je strach.

7 *Wify* *Wify* | Web | 1. listopadu 2010 v 16:11 | Reagovat

Ach, proč poslední dobou čím dál tím častěji narážím na toto téma? To už snad ani není normální. No nic, já asi patřím k té zapšklé skupině, která tvrdí, že sebevražda je zbabělost, neschopnost vyrovnat se s životem. Asi to bude způsobeno určitými osobními zkušenostmi, protože dřív jsem se k tomu stavěla docela jinak, ale člověk si musí některé věci jak bych to řekla "zprotivit", aby je neudělal znovu.

Jinak, píšeš dobré úvahy a hlavně je píšeš dobře a čtivě :) Myslím, že se sem budu vracet.

8 Vít´a Vít´a | E-mail | 17. ledna 2014 v 13:59 | Reagovat

až zůstanete sám jako poslední prostitutka,tak si pak vzpomente na ty které jste odsuzovali.Měl jsem plno přátel,dokud jsem dával.Ted ,co už nemám nic se mi lidé jen směji.Jsem rozhodnutý skončít život po vyčerpani všech možnosti.Nejlepší je když někdo Ti řekne,nedělej to,máš proč žít a právě tenhle člověk stojí za důvodem proč chci skončít..už nechci zase někomu naletět.Svět je plný sobců a mezi nimi žije pár skvělých lidí se kterými se mijíme...vždy jsem byl zlatý člověk ,zlatý kluk atd.,dokud jsem ovšem měl co nabídnout..prostě jako stará nepotřebná prostitutka....mě osobně by bylo líto ,kdyby někdo chtěl odejít,ale tahle sobecká splečnost hledá pouze slevy v Kauflandu.Mějte se hezký a budte rádi,že máte pro koho žít,že Vás mají rádi nejen pro sex a plnou peněženku.Ahoj

9 Petra Petra | E-mail | 16. června 2016 v 12:15 | Reagovat

když zustanete sami, mladí napospas vážné duševní chorobě s mizivou prognozou do budoucna a neuveritelným dusevním utrpením, prestože se roky lecite, pochopite proč....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama