Dospělost: Aneb, každý jednou dospěje!

1. listopadu 2010 v 16:43 | Daniel Hloušek |  Články

Dospělost: Aneb, každý jednou dospěje!

Vše to začíná nevinným narození, přes pubertu, až zajímavý cyklus ukončí své bádání v dospělosti. Jako malý se učíme základům a podstatě věcí kolem nás, v dospělosti, je posléze dovytváříme a používáme pro svou potřebu! Rozhodně v dospělosti máme největší rozhodování s nezávažnějšími důsledky. Jen málokdo má tu možnost v dospívání rozhodnout, zda zaplatí to, nebo spíše ono, a co je pro domácnost výhodnější. Jako děti bereme často peníze za samozřejmost, bydlení, jídlo, zábavu, také, ale za vším stojí peníze, a ty se protáčí hlavně v rukou dospělých, kteří musí často rozhodovat do čeho investovat a jak nejvíce ušetřit. Také v dospělosti řeší lidé nejčastěji hluboce mezilidské vztahy, které v pubertě, nebo v předškolním věku, jsou nestálé, avšak vratné. Když dospělý něco řekne a udělá špatně a odvrátí tím své přátelé, jistě je nezíská zpět, jako adolescenti! Dospělost nastává formálně v 18 roku našeho života, kdy by tělo mělo být již připraveno k řešení problémů anebo je přizpůsobeno a vyvinuto, už k určitým činnostem. Kouření, alkohol, to jsou hlavní faktory, které jsou v dospělosti povoleny, i když vždy se toto porušovalo. Dospělost nám také otvírá možnost naší nezávislosti, avšak zákony pro nás platí v plném rozsahu! Když přecházíme ze stádia puberty do dospělosti, tak přecházíme ze světa, kde jsme řešily věci emocionálně, ale ne tak závažné jako v dospělosti, a ze světa klidu a volnosti do části života, kde rychlost je doménou a kde stereotyp na nás číhá, pokud si neumíme nalajnovat život. V dospělosti veškeré naše plány se již můžou stát skutečností, a nikdo vám do toho nebude, už tak mluvit, jako ti co nás vychovali. V dospělosti musíme uvažovat jinak než v dětství a také jednat jinak. Náš výstup na veřejnosti, a naše vyjadřování je najednou brán velice vážně, a čím menší budete mít svou slovní zásobu, tím více to společnost pozná! Právě dospělý apelují na zásadách, jako třeba vyjadřování, vystupování, víc než puberťáci, nebo vůbec malé děti! Malým dětem je celkem jedno, jak se chováte a zda máte širokou slovní zásobu. Sice si toho můžou všimnout, můžou vám to i sdělit, ale to je vše a dál, už to dítě nerozebírá. Nemá tu potřebu, jako dospělý. Puberťáci, již mají tendenci rozpoznávat a dělit lidi i podle těchto vlastností, avšak ještě to neberou tak prioritně jako dospělý. V pubertě Vám nejde o životní šanci v podobě inteligentního pohovoru u nějaké dobře placené práce, kde jde právě o první dojem. V pubertě o dobře placenou činnost se většinou jedná již cíleně. Takže, když je jedinec něčím zajímavý, tak si ho vyberou a nemusí tolik dohlížet na zásadách, které platí u pohovorů. Škola je převlečená práce. Škola učí a chystá absolventy pro práci, a práce umožňuje život na úrovni. Zda je těžší práce, nebo škola, na to není jednoznačná odpověď! Ve škole se musíme učit, takže zejména psychologický růst, a jakmile to zanedbáváme, tak nám práce půjde obtížněji. V práci se můžeme setkat s tím, co nás ve škole učily. Práce je zase o stresu, rychlosti a velké zodpovědnosti. A jaké podmínky si uděláte v práci, tak pak otázka bude jednoznačnější. Když se v práci budeme cítit skvěle, tak je to lepší než škola, ale jakmile je práce na nic, nebaví nás tak často vzpomínáme s radostí na staré časy ve školních lavicích. Jak naložíme s dětstvím, tak bude vypadat naše dospělost. Jako dospělého Vás berou více autoritativně a také to líp vypadá. Knížka, která je napsaná od dospívajícího, má těžší začáteční pozici v kritice, ale právě dětská fantazie dodává těmto knížkám zvláštní jedinečnost, a to dospělý nedokáže. Opravdu tolik lidí chce změnit svět pastelek za svět svéprávnosti, ale krutého pohledu na svět? Nikdo se nás na to neptá, a pokud jako dospělý jedinec zůstane ve stádiu duševního dětství, tak se stává terčem kritiky a posměchu. I dospělý se občas vrátí do mladých let. Otcové poletující s dítětem po kopcích za drakem je toho důkaz. I taková maličkost dospělého může na chvíli vytrhnout ze spárů uspěchaného hektického způsobu života. Dospělost je brán jako fakt, kterému se skoro nikdo nevyhneme, ale v duši občas máme pořád zbytky dětství, a to nám nikdo nevezme! Buďme dospělý, kteří nezapomenou na dětství! A co vy? Chtěli byste se vrátit zpět do dětství, nebo raději zůstat v roli dospělého jedince? Jak často vzpomínáte na dětské radosti? Těším se na vaše komentáře!
 

16 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Danny Danny | Web | 1. listopadu 2010 v 16:54 | Reagovat

To je tak odborný...já píšu svojí knížku a musím se přiznat,že jsi mě tak trošku odradil..to fakt,až dospěju,budu psát hůř než teď? O_O

2 jarulina jarulina | E-mail | 1. listopadu 2010 v 16:56 | Reagovat

Vše v článku je pravda.

Často se chci vrátit do dětství, ale taky často jsem ráda, že jsem dospělá. :-)

3 Dancek Dancek | E-mail | Web | 1. listopadu 2010 v 16:58 | Reagovat

[1]: Nemusíš se obávat, jen v některých žánrech, děti mají víc možností než mi :-) Já také píši knížku, a to je mi 16 let, ale nebojím se toho, jak to dopadne, když si to přečtu v dospělosti a zkusím na to navázat :-)  Když má člověk talent a o čem psát tak vždy to bude velice dobré dílo! :-)

4 Danny Danny | Web | 1. listopadu 2010 v 17:09 | Reagovat

[3]: Když je ti 16,nejsi přece dospělý!Nebo jsi to jen napsal špatně?

5 Dancek Dancek | E-mail | Web | 1. listopadu 2010 v 17:12 | Reagovat

[4]:  Promiň, uvědomil jsem si chybu pozdě ;-) Dospělý samozřejmě ještě nejsem :-)

6 Danny Danny | Web | 1. listopadu 2010 v 17:16 | Reagovat

To je dobře,už jsem se lekla,že mluvím s někým opravdu dost dospělým :)

7 Danny Danny | Web | 1. listopadu 2010 v 17:17 | Reagovat

sakra,já tak strašně plácám :D

8 Dancek Dancek | E-mail | Web | 1. listopadu 2010 v 17:18 | Reagovat

[6]: Lekla? :-D  Já jsem se také lekl, že jsem toto napsal, já jsem psal z role dospělého asi :-D

9 Danny Danny | Web | 1. listopadu 2010 v 17:20 | Reagovat

no,to slovo leknutí je jen další z těch blábolů,co říkám :)

10 Dancek Dancek | E-mail | Web | 1. listopadu 2010 v 17:21 | Reagovat

[9]: Dobrý nic se neděje, jen to vypadalo, že máš averzi vůči dospělosti :-D  Jinak, máš dobrá blog, škoda, že neumím vařit :-D

11 Danny Danny | Web | 1. listopadu 2010 v 17:29 | Reagovat

No,trošku averzi mám-prostě se toho děsím...

12 Dancek Dancek | E-mail | Web | 1. listopadu 2010 v 17:30 | Reagovat

[11]: Děsíme se oba oprávněně, ale i na dospělosti je něco pěkného, jen si to člověk musí umět zařídit ;-)

13 Danny Danny | Web | 1. listopadu 2010 v 17:33 | Reagovat

Jo,jenže to zařizování je strašný!Táta třeba přinese nějaký úřední dopis a já si říkám: ,,Cože,co to tam píšou?Nedá se to napsat jednodušeji?" a ještě dodávám: ,,A jak na to máš odpovědět odborně,dospěle?"
k tomu vaření: ale já taky vařit neumím,jsem mistr patlal,ale zdařilo se :)

14 Dancek Dancek | E-mail | Web | 1. listopadu 2010 v 17:36 | Reagovat

[13]: Dospělost začíná v době, kdy jsem na to připraveni, ještě je čas, a praxe v životě zařídí, abys uměla v dospělosti chodit :-) No, já na vaření jsem se dlouho nekouk, a ještě by to asi dopadlo špatně :-D  Patlal je člověk, který to spatlá tak, že i sám je znepokojen :-D Teda nikdy to nebude vypadat k světu, a mě se to líbí náhodou :-)

15 Danny Danny | Web | 1. listopadu 2010 v 17:39 | Reagovat

nechápu,jak můžeš do profilu psát,že jsi pesimista,když tak optimisticky prohlašuješ,že se ti to líbí! :D
asi si tě dám do oblíbených stránek,píšeš dobře :)
p.s.:ale můj blog stejně není o vaření :)

16 Dancek Dancek | E-mail | Web | 1. listopadu 2010 v 17:43 | Reagovat

[15]: Ne já vážně jsem pesimista, ale v tomto vidím cestu, kterou budu muset projít a tak když to přežije pesimista tak mě to nadchlo :-D  Nikdy jsi nevyděla jak já dokážu zdeptat situaci svým pesimismem :-D OK, já si tě zařazuji do oblíbených, akorát zatím tu nemám výpis oblíbených na blogu, jestli nevadí, nehodí se to na tento dess :-)
Já vím, listoval jsem i hlouběji.

17 Danny Danny | Web | 1. listopadu 2010 v 17:44 | Reagovat

vůbec nevadí :D
a tu konverzaci asi pro dnešek utnem,už je to moc dlouhý :)

18 Dancek Dancek | E-mail | Web | 1. listopadu 2010 v 17:45 | Reagovat

[17]: Já stejně jdu do divadla :-D  Měj se hezky.

19 SHE SHE | Web | 1. listopadu 2010 v 18:53 | Reagovat

Krásně a výstižně napsané :)
A k otázkám?
No, mě je již nějaký ten měsíc(čtyři, přesněji)dvanáct, což není dětský věk ale do dospělosti mám daleko. Ale pravda- tenhle věk mi vyhovuje. Je takovou přestupní stanicí, při které se mohu chovat jako dítě, ale i jako dospělý...Skoro :D

20 *Wify* *Wify* | Web | 1. listopadu 2010 v 20:13 | Reagovat

Cha, já už měla hrůzu z 15 a plnoletosti se děsím jako čert kříže :D To není nic pro mě. Nevidím v 18 žádné výhody...chtěla bych zůstat dítětem, provždy. Když si vzpomenu na to, jak mi bylo 6, všechno bylo hezčí, barevnější, svět se smál, vedla jsem dlouhé rozhovory s vílami a teď? Skutečnost je na můj vkus až moc živá...

21 - monika - - monika - | Web | 5. listopadu 2010 v 20:08 | Reagovat

díky .... tak to nevím

22 tejinecckaa tejinecckaa | Web | 5. listopadu 2010 v 20:39 | Reagovat

pekne napsane;).

23 Mišul* Mišul* | Web | 6. listopadu 2010 v 19:47 | Reagovat

No to je pravda ona to nějak krátce napsala :D

24 VeEee VeEee | Web | 6. listopadu 2010 v 19:55 | Reagovat

nejradši bych se vrátila do školky, to jsem neměla žádné starosti :)

25 Kája Kája | Web | 7. listopadu 2010 v 11:09 | Reagovat

Zajímavý a pěkný článek. Já ve svých čtrnácti letech asi ještě nemůžu tolik mluvit o tom, jak je dětství krásné, ale ráda bych se někdy vrátila do školky...v těch dobách jsem ještě neměla žádné vážné starosti.

26 soffiana soffiana | Web | 7. listopadu 2010 v 16:49 | Reagovat

Ahoj mohl/a bys se u mě na blogu zapsat do SONB ?probíhá přihlašování tak se prosím zapoj !!! děkuji

27 Moře lásky Moře lásky | Web | 7. listopadu 2010 v 19:26 | Reagovat

Zajímavé je přečíst názor mládeže na toto téma

28 Lucka Lucka | 30. prosince 2010 v 13:56 | Reagovat

Když dospělí zrovna nemají vážné problémy, mohou se chovat jako děti :-)
Znám hodně dospělých, kteří se snad nikdy nebudou chovat odborně. Tito dospělí se mi nejvíc líbí. Dokážou se o sebe postarat, ale neztratili náladu nevinně se smát a vyvádět hlouposti. Takhle bych jednou chtěůa dopadnout.

29 Barča Barča | 30. října 2011 v 8:53 | Reagovat

Dovolím si poznámku: Co je tedy dospělost? :-) Podle čeho usuzovat, zda dospělá jsem  či nikoliv. Chybí mi tu definice dospělosti a kritéria. :-)
Ten článek mě skutečně pobavil. Je zajímavé vidět jak mladí lidé vidí dospělost.
Daniel: „Dospělost začíná v době, kdy jsem na to připraveni..“
S tím nesouhlasím. Dospělým člověkem se stáváme spíše tím, že prožijeme nějakou nečekanou životní událost a to nás vnitřně změní. Začneme svět vidět kolem sebe malinko jinak , pod jiným úhlem.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama