Bolest, na kterou není lék!

20. prosince 2010 v 14:48 | Daniel Hloušek |  Články

Bolest, na kterou není lék!

Život je plný nezdarů a mezi největší nezdary patří k lásce a podlosti. Zklamání a následná bolest a rána na duši se těžko léčí! Bolest, na kterou není většinou lék a která se léčí jen časem. Bolest, která je horší, než leckterá trýznivá fyzická bolest. Každý za život jí určitě jednou pocítí, některé odradí k dalším jistým činnostem a další to neponaučí a nechají se od života dále fackovat. Největším viníkem těchto pocitů je nešťastná láska u které bohužel neplatí pravidlo ponaučení, ale jedná se jen o nezdar a vyplouvající pocity. Následnou prázdnotu zaplní bolest, která nutí člověka přemýšlet úplně jinak a tak, aby pořád přemýšlel nad tím, kde se stala chyba, kterou nikdy nemůže napravit, ale bude to nešťastně zkoušet. Jaký lék dokáže zbavit jedince od těchto pocitů? Žádný, nechat ho blbnout v rozumné míře, a dát tomu čas. Sám si pak člověk uvědomí podstatu, kterou by mu léky nedali. Nejhorší je životní zklamání, které nás poznamená na celý život, a kterou ani čas nesrovná. Nešťastná láska oproti životnímu zklamání je časově vyprchávající a dá se nahradit v mnoha případech. Životní zklamání může být ledajaké. Můžeme přijít o práci, z důvodu, že nás někdo podrazil, tím jsme dostali také falešnou pověst a k tomu Vám zabaví dům. Může to čas navrátit? Jistou pílí a štěstím ano, ale samo to nikdy nevyprchá, jako u lásky. Za to láska, která nás podrazí a dostane až na kolena a na dno, může skončit i naší smrtí. Je mnoho případů nešťastných konců lidí a párů, které se milovali, ale něco to muselo překazit. Kolik náhrobních kamenů patří lidem, které život takhle podrazil, kolik párů to zbytečně vzdalo, kvůli špatné souhře náhod? Smrt je to nejhorší a také nejtěžší řešení vůbec. Lidé, kteří tvrdí, že smrt je zbabělost, tak nikdy nezažily pocit těchto lidí, a lidé, kteří tímto opovrhují, udělají to samé, jakmile nastane stejná situace, jako u sebevrahů! Smrt má vždy nějaké opodstatnění. Většinou to bývá bolest na duši. Rozdíl mezi duševně nemocným a fyzicky je ten, že duševní hledá záchranu a správnou cestu, a fyzicky nemocný hledá zábavu a je s tím smířený. Člověk, který má nevyléčitelnou rakovinu, se s tím snaží smířit, a pořádně využít zbývající čas. Člověk, který zažívá duševní peklo, hledá jak z toho ven, nevidí žádnou naději a všechny cesty, leč i špatné vidí jako jednu. Rakovina je mnohdy jistá smrt, ale dá se důstojně zakončit, leč je to proti etice. Jedinec, který ovšem je ztracen v sobě samotným trpí ještě více než-li trpící rakovinou. I když se to zdá kruté, tak lidé, kteří se ztratí se těžko zpět navrací! Většinou se může stát, že takový člověk, skončí ještě hůř než nemocný, který má rakovinu. Úplně nejhorší je, když nemocného opustí nejbližší, má diagnostikovanou zákeřnou nemoc a sám se začíná potácet v psychické nestálosti a nejistotě. Nutně vždy psychická bolest nemusí být jen z lidského jednání druhých, ale také z pravé bolesti. Bolest, která se pořád vrací, jako ptáci do teplých krajin, je ukrutná. Aby toho nebylo málo, většinou přichází také na řadu duševní bolest, která zamíchá nesnesitelný koktejl, který může změnit na vždy náš život. Otázkou je, k čemu vůbec je taková bolest. V jisté míře poučí a naučí k nějakým věcem, ale proč někteří musí žít s touto bolestí i celý život? Má je to snad izolovat, nebo jen dráždit? Do jaké míry si za to můžeme sami a bude vždy pravým lékem jen pláč a čas? A opravdu je tato bolest dlouhodobě nutná? Jsou otázky, které zůstanou ještě dlouho nezodpovězené, životní otázky jsou ty nejtěžší a nejsložitější vůbec. Na tyto otázky člověk musí být životem znalí a teorie v životě v praxi nelze plně použít a aplikovat. Snad se jednou vyřeší dlouhodobá bolest anebo lidé změní chápání bolesti, která by nám měla něco říkat. A co Vy? Jaká je Vaše životní bolest?
 

20 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Podrazil Vás vážně život?

Ano.
Ne.
Několikrát.

Komentáře

1 Albert Pes Albert Pes | Web | 20. prosince 2010 v 14:54 | Reagovat

Všechno je to v hlavě. Samozřejmě, že určitý věci bolí, ale až potom se ukáže, jakej člověk vlastně je.

2 Mami Mami | Web | 20. prosince 2010 v 16:06 | Reagovat

Hmm, to zní, jako by si měl nějakou zkušenost. A měl?

3 Šílená Bruneta P =) Šílená Bruneta P =) | Web | 20. prosince 2010 v 18:09 | Reagovat

Nádherný článek =)  Určitě ten nejlepší =) Opravdu moc se ti povedl =) A souhlasím s komentářem č. 2 ...opravdu to tak zní ...

4 Dancek Dancek | E-mail | Web | 20. prosince 2010 v 18:35 | Reagovat

Děkuji, moc mě to potěšilo :-)
Bohužel, život mě fackuje po menších dávkách, za to skoro pořád. Člověk se může snažit jak chce, a při tom svém vrcholu se něco stane, co ho srazí až na úplný dno, jak v mém případě ;-)

5 Danny Danny | Web | 20. prosince 2010 v 19:35 | Reagovat

[4]: Jsi milý člověk,tebe by nic srážet nemělo.Moje prababička umřela na rakovinu,umírala dva dlouhé roky a přijde mi jako sviňárna,že ji nemohli nějak ...pomoct-zkrátit to utrpení.Mohli by,ale zákon nedovolil...jeden z důvodů,proč v Boha nevěřit.

6 annicoolka annicoolka | Web | 21. prosince 2010 v 20:39 | Reagovat

nádhernej článek...taky jsem často srážena osudem, ale vždycky se sama dokážu vyhrabat nahoru. možná mi jednou bude muset někdo pomoct, protože bych se sama nedostala zpět.
vždycky to zatím ale byly malé rány, které mi osud přichystal. a většinu už smazal čas. teď mám zase dobu, kdy se další rány bojím. a nemám moc nikoho, komu bych se mohla svěřit a který by mi pomohl dostat se zase zpátky. ať holku nebo kluka. prostě kohokoli. poslední do ou se svěřuju kocourkovi. ten mi aspoň nikdy neodpoví špatně. :-)

7 annicoolka annicoolka | 21. prosince 2010 v 20:40 | Reagovat

[6]:sorry, DOBOU

8 MC.Hobit MC.Hobit | Web | 22. prosince 2010 v 19:00 | Reagovat

Ahůůjky krásnej blogís =))
Jinak přeji krásné a pohodové Vánoce =))

9 Tramvajka Tramvajka | Web | 23. prosince 2010 v 9:53 | Reagovat

Taky se mi článek moc líbil. Zatím jsem moc mladá(malá) na to, abych zakusila  "životní" bolest. Na tu další možnost si myslím, že zabere čas. Hodně času a bude to dobré:) Stejně si však člověk(já) říká" A co když...? Proč to...?"

10 Skye Skye | Web | 27. prosince 2010 v 13:28 | Reagovat

Nahradit lásku? Jak, prosím? Docela by se mi hodilo pár rad :-)

11 Moni-na Moni-na | Web | 29. prosince 2010 v 16:28 | Reagovat

Láska sice bolí, ale proč tedy každý po ní praží? Kdyby nepřinášela i ten krásný pocit zamilovanosti, kdy lítáme, jako bychom byli z helia.. Nevidíme nic, jen to krásné, čeho je opravdu na světě málo.. Určitě stojí za to, abychom se popálili.. a občas se i nepoučili z té zrady od našeho milovaného, neboť na čas zase můžeme být šťastni :)A pocit šťastnosti je na světě téměř ojedinělý..

I přes bolest z lásky přeji co nejkrásnější, nejlepší a nejúspěšnější krok do Nového roku 2011 :) :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama