Žijeme v iluzi?

18. prosince 2010 v 21:18 | Daniel Hloušek |  Články

Žijeme v iluzi?

Tato otázka podněcuje mnoho myslitelů, filosofů, nebo lidí k přemýšlení mnoho staletí. Možná se odpovědi nikdy nedočkáme, jelikož se jedná o myšlenku, která nelze nikterak plně prokázat. Je mnoho úvah a teorií nad tímto tématem. Základními úvahami jsou životní iluze. Životní iluze jsou všední iluze, neboli částečné. Máme vlastní představy o tom, co se kolem nás děje a občas k tomu přiřadíme své hodnoty, tím vznikají iluze. Vytváříme si iluze nechtěně a také záměrně. Záměrně většinou proto, abychom zakryli krutou realitu, která nás vysiluje. Právě sami si nalháváme. Ale co když je život jedná velká iluze? Velice zajímavou myšlenkou je nad touto tématikou ta, že svět přestane existovat v momentě, kdy zavřeme oči. Co, když celý život se odehrává jen v naší hlavě? A existují i jiní lidé, kteří také mají svůj vlastní svět odehrávající se v jejich hlavě? Potvrzujícím faktem je například Deja vu. Když se podíváme kolem sebe, vše má svůj určitý řád, a široké okolí je stereotypní. Povaha a pocity lidí jsou velice podobné, i když je mnoho nesmírně členitých možností. Kdyby existovala nahodilost, vše by bylo nějak odlišné a nic by nebylo skoro stejné. Člověk, který věří v danou věc a situaci, tak se může přihodit. Je to snad projev jedné velké iluze? Důkazem proti této teorii je to, že někteří lidé se cítí prázdně, nešťastně a nic se jim nedaří ani neplní. Zda-li chceme něco opravdu vytouženě, tak by se to mělo dle naší iluze splnit. Na faktu, že mnoho věcí není, jak bychom si přáli, naráží teorie jedné velké iluze. Ale co když je to jen neschopnost v iluzi? Dalším tvrzením proti této teorii je fakt, že víme perfektně jen o sobě, nikoliv o celém světě. Kdyby se vše odehrávalo jen v naší mysli, tak bychom měli vědět o všem, ale pořád naše mysl musí mít nějaký existující základ, z čeho čerpá. I kdyby náš život byl pouhou fantazií, tak pořád se opírá o skutečnost, která dává podmět naší iluzi. Cítíme bolest, pocity jsou dlouhodobé a občas se setkáme úplně s něčím novým. Opravdu by dokázala iluze tak živě simulovat tyto pocity? Všechny výše jmenované pocity procházejí neurony a mozek je zpracovává do podoby, jakou známe, a proto by mohla iluze simulovat jednoduše tyto všední aspekty života. Je tu jedna velká otázka, odehrává se to vše v hlavě jednoho jedince, nebo jsme kolektivně propojeni? Zásadním problémem je rozmnožování. Kdyby iluze byla v podvědomí celého lidstva, jak by se lidstvo na takové úrovni dokázalo dál vyvíjet? Už jen na jaké úrovni jsme, svědčí přinejmenším o tom, že někteří žijí v normální realitě, a ti co jsou v iluzi, jsou označeni za nemocné. V normálním životě žijeme v malých iluzích. Co, když žijeme ve stejné iluzi tak, jako ten jedinec, který například věří v boha? Je tím naprosto přesvědčený a přitom nevidí všeobecnou pravdu. Někteří přestanou věřit, mohlo by tomu být i u životní iluze? Dokázal by člověk, nějak otevřít oči a vidět pravý svět? Nejzákladnější iluzí a klamem je pro mnohé z nás, vidění barev. Dle vědeckých hypotéz, barvy neexistují. Povrch materiálu je různě tvořen, a podle toho se světlo odráží pod jinou frekvencí. Naše oko pak podle toho vykreslí barevně světlo, aby ho odlišil od ostatních. A co lidé kteří nerozpoznávají barvy? Zbavili se iluze? Po celém světě jsou v psychiatrických léčebnách v ošetření lékařů mnoho milionů lidí. Opravdu jsou to blázni, nebo jsme blázni my, a oni vidí pravý svět? Jeden obrovský fakt popírá možnost, že žijeme v iluzi. Nemocným lidem se v hlavách odehrávají myšlenky s ohledem na nemoc. Což znamená, že náš jednotný svět je pravdiví. Ale co, když jen pravý život je o něco složitější než ten náš, a mi nepobíráme všechny jeho aspekty? Velký boom vyvolala odvážná myšlenka, která říkala, že jen jeden člověk je upoutaný do stavu hibernace a jeho mozek je napojen na přístroje, a vědci v něm vytváří jednu velkou iluzi. Co, když právě Já píši a žiji v iluzi, a ostatní svět vidí jinak? Ať je to jakkoliv, vždy budeme žít v iluzi, Já i Vy, a jestliže opravdu platí jedna velká iluze, tak jenom Já budu žít v iluzi, a měl bych tím pádem pochopit celý vesmír, jelikož by to bylo jen v mé hlavě. Na tuto otázku si hodně dlouho počkáme, zda-li vůbec na ní lze plnohodnotně uvěřitelně odpovědět! A co Vy? Myslíte si, že život žijeme v jedné velké iluzi, nebo žijete jen vy v iluzi?
 

11 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 <Jennifer> <Jennifer> | Web | 18. prosince 2010 v 21:45 | Reagovat

Myslím, že každý žije ve své vlastní iluzi. Je na každém, jak si život přebere :)

2 Taychi Taychi | Web | 18. prosince 2010 v 23:41 | Reagovat

S tebou bych rozhovr udělala velice ráda :D...když mi na sebe déš nějaký kontakt ;)

3 Taychi Taychi | Web | 19. prosince 2010 v 9:41 | Reagovat

[2]: pidala jsem si tě na icq :)

4 annicoolka annicoolka | Web | 19. prosince 2010 v 17:58 | Reagovat

já si myslim, že iluze existují jen v knížkám. vždyť pan buh tady tomu dal nějakej pořádek a iluze je opak tim, že muže kopírovat a vymejšlet něco navíc.
ale je fakt, že tenhle názor je ubohý. já se iluzí hrozně bojim. jednu jsem zažila a bylo to hrozný. šla jsem přes přechod nikde nikdo, a já jdu a najednou přede mnou přefrčí auto tak stovkou. stála jsem tam jak tvrdý y. vždyť před tim tam nebyl vůbec nikdo!

5 Danny Danny | Web | 20. prosince 2010 v 19:31 | Reagovat

Iluze je jednoznačně to,když si myslím,že mám právo na osobní klid :)

6 Tramvajka Tramvajka | Web | 23. prosince 2010 v 10:00 | Reagovat

Problém je v tom, že nevidíš do hlavy ostatních a kdyby všechno byla pouhá iluze, tak ti ostatní vlastně nejsou, takže iluze je jen v tvém(vlastně mém) myšlení. Žádné rozmnožování.
Ano, myslím si, že by to bylo možné. Pak by to neexistovalo žádné"žijeme v iluzi", ale je "žiji v iluzi"
Tato myšlenka mě před rokem nadchla a myslím, že je to jedna z nejlepších nevyřešitelných otázek :-)

7 Angel Darkwood Angel Darkwood | Web | 25. prosince 2010 v 22:18 | Reagovat

Tohle je hodně zajímavá teorie a abych řekla pravdu, tak se mi moc líbí. Třeba jednoho dne ji potvrdíme nebo vyvrátíme...

8 Marless Marless | Web | 16. března 2011 v 17:23 | Reagovat

Velmi zajímavý článek. JU8 osobně taky často přemýšlím, jestli to všechno kolem mě není jen iluze. Film Počátek mě tak nějak inspiroval k myšlence, že možná všechno kolem nás je sen. Že celý život je sen. V podstatě to sedí. Ve snu si také nepamatujeme, jak jsme se do něj dostali nebo tak. Pamatuji si jak jsem se "dostala do života"? Já vím, že se to vysvětluje jinak, že jsme byli mimina a nepamatujeme si to a tak, ale co když si to prostě nepamatujeme, protože je to sen? Asi je to blbost.. :D

9 Dancek Dancek | E-mail | Web | 16. března 2011 v 17:28 | Reagovat

[8]: A co když si nepamatujeme náš příchod na svět proto, že jsem měli jiné priority? Dejme příklad. Jsme někde poprvé, a automaticky hledáme prioritně bezpečný úkryt, místo kde budeme v bezpečí, ale uvidíme na ostatní. Později, na místo pohlížíme jinak, zdá se nám zaběhnutý, a zjišťujeme, že jsem si toho mnoho nevšimli, mění se nám priority v tom prostředí, máme více času na jinou podstatu :-) Rád nad tím uvažuji, co když je to sen, a snažím se to vyvrátit i dokázat, jednou možná najdeme odpověď :-)

10 Editty Editty | 10. června 2014 v 20:32 | Reagovat

Vše co si myslíme je iluze.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama