Leden 2011

Do jaké míry jsme ovlivnitelní?

29. ledna 2011 v 14:19 | Daniel Hloušek |  Články

Do jaké míry jsme ovlivnitelní?

V dnešní době medializace a vysoké globalizace člověku mizí možnost soukromí. Dřívější doba nejistoty vystřídala dnes iluze z médií! Rozhodujeme se dle vlastního úmyslu, nebo již platí, že jsme něčím ovlivnění natolik, že jsme změnili i svůj život? Nikdy není nic jisté, a to i v případě našeho úsudku. Jsou okolní vlivy, které ho pozměňuje, ale do jaké míry a co? Stará doba novin sebou nesla jednu velikou výhodu, a to takovou, že manipulovat čtenáři skoro nešlo. V dnešním světě nás média obklopují z každé strany a říkají nám, co máme dělat, co si máme koupit, a co je teď v módě. Časopis, noviny a další tiskovina nerozmlouvala, zdali si máte koupit to, či ono. Média, kde je veliký prostor pro naše oči a méně pro přemýšlení, mají více prostoru, k tomu, aby nás přemluvila. Vtíravé reklamní vsuvky v obchodech, pestrobarevné reklamní billboardy či obyčejná reklamní recenze má dostatek času na to, aby co nejvíce sdělila divákovi informací a při tom nevýhody skrýt. Absolutní výhodou živé reklamy je to, že nabízející může ukázat produkt v akci a ještě tomu podprahově manipulovat. Existují různé kurzy manipulace. V dnešní době je hodně rozšířen manažerská psychologie, neboli aplikovaná. Obchodník, který nabízí své zboží, by ho měl nejen reprezentovat, ale také vytvořit důvěru mezi zákazníky. Důvěra je základ. Šikovný prodávající jednoduše získá nějakým gestem důvěru kupujícího a ještě předvede výrobek. Příkladem jednoduchého leč méně používaného gesta je, když prodávající například dělá rámus s propiskou a tím částečně odvádí pozornost zájemce. Musí to být ovšem sehrané i se slovy. Krom médií nás ovlivňuje dění kolem nás. V dnešní době je za největšího manipulátora označována státní moc mnoho států. Existují mnoho teorií a myšlenek, že svět řídí jedna velká společnost vybraných lidí a ti udávají, jak vše půjde, nejenom po ekonomické stránce, ale i po stránce konfliktní, neboli válečné, zákonodární či ve světovém trendu. Jsme opravdu loutkami několika vyvolenými lidmi? S mocí a s manipulací je také spojen Hitler. Dokázal zmanipulovat masy lidí za krátkou dobu. Jeho úspěchem, jak toho dosáhnout byla prý podprahová manipulace. Gesty, nejčastěji rukama, si podmaňoval i silné osobnosti. Později si dokonce, před každým projevem na veřejnosti před zrcadlem nacvičoval gesta a pohyby. Později také přichází někteří analytici s tím, že v jeho projevech se nachází násilnost ve skryté podobě. Avšak, opravdu mohl Hitler ovládnout tolik lidí sám, nebo byl jen loutkou zkušenějších manipulátorů? Dnes tato otázka spíše zůstane už v mezích, ve kterých se nedá již z určitostí odpovědět! Ale jedna zajímavost tu je. Hitler se zajímal o magii, a další mocné prastaré vědy. Byl posedlí mystikou a na každém jeho projevu byl za ním i jeho osobní poradce, který byl psycholog. Nejstarší masová manipulace vůbec, je církev. Náboženské hnutí většinou měla za úkol sjednotit a vysvětlit nevysvětlitelné v té době. Největší rozmach církve měly ve středověku, kdy také nejvíce manipulovala davem. Původní účel náboženství se ztrácel z mnoha vyznání. Opravdu nastoupila doba, kdy církev chce manipulovat? Je dnes pořád aktuální priorita proč manipulovat, aby získali majetek a cennosti? Nastane další hon za čarodějnicemi? Nejhrůznějšími činy jsou ale, ty, o kterých nevíme. Mluví se o tom, že tajné spolky chtějí zredukovat populaci lidí tím, že přidávají látky do potravin. Nejenom látky v potravinách, ale také podprahové zprávy v podobě velice nízkých, nebo vysokých frekvencí. Největším problémem manipulace je ta, že je, už samotný odchod ze špatného prostředí těžké. S manipulací se setkáváme každý den a zejména televize a internet živí lež těch, co nás manipulují. Co když právě média nás odtahují od pozornosti a směřuje k zábavě a mezitím jsme manipulování zvenčí. Můžeme si být vůbec jisti tím, co právě děláme? A jak by vypadal svět bez ovlivňování jiných lidí ke své představě? A co Vy? Jste i Vy manipulátory, nebo se snažíte o nějaký řád? Těším se na vaše komentáře.

Čas: Kontroverzní veličina?

24. ledna 2011 v 15:27 | Daniel Hloušek |  Články

Čas: Kontroverzní veličina?

Pohybující se ručičky hodin nám říkají, jaký je čas. Pro naše vnímání je rychlost ručiček neměnná, avšak pro okolí relativní! Již Einstein věděl, že čas není konstantní, neboli stejný, ale že je relativní. Slovo relativní v čase znamená, že je nestálí, a všude není stejný. Již tisíciletí se lidé snaží změřit čas velice přesně. Kyvadlové hodiny ze zátěží se stali převratnými ve své době a od toho se začala také odvíjet miniaturizace do podoby kapesních hodinek. I astronomie nezahálela a vymyslela důmyslný kalendář a snažila se také dle pohybu planet a umístění hvězd měřit čas. Poloha hvězd, slunce a dalších vesmírných faktorů měl trochu jiný význam, než klasické hodiny. Astronomie se zabývala otázkou, od kdy, do kdy, nikoli kolik je hodin. Lidé se naučili dle polohy slunce pracovat. I když většinou pracovali celé dny, tak slunce jim říkalo, kdy mají jít na oběd, kdy na svačinu a kdy již vyrazit domů. Dnes si nedokážeme život bez hodinek představit. Od doby, kdy lidé potřebovali nějaký řád v práci, tak vymysleli čas. Když bylo méně práce a více zábavy, tak vznikl náš časový systém. V dějinách lidstva se poznání této veličiny stala přelomovým. Nastává ovšem jedna zásadní otázka, opravdu existuje čas? Nejedná se jen o naše zjednodušení reality? Nikdo ho nikdy neviděl, ani se nedá chytit a držet ho. Čas vědci chápou, jako dimenzi závislá na prostoru. Dříve se vědci domnívali, že existují čtyři dimenze a čtvrtá dimenze je právě čas. Dnes se čas spojuje s prostorem a tím vzniká pojem časoprostor. Existují výjimky, kde čas je extrémní! Samotný Albert Einstein předpověděl z obecné teorie relativity černé díry. Vysvětluje, že v černé díře je tak velké množství hmoty a velká hmotnost, že i čas je stejnou úměrou tímto zakřiven. Můžeme to chápat, jako nekonečno. Nekonečná hmotnost, neznamená, že ji je tam nekonečno, ale pro nás už více nemůže existovat. Gravitace je závislá na hmotnosti a hmotnost ovlivňuje čas. Z toho všeho vyplívá, že v černých dírách je z našeho pohledu za horizont čas nekonečný a neměnný. Je tam taková gravitace, že se informace nemůžou dostat za určitou hranici, neboli za horizont a mi od horizontu vidíme vše stejně. Velice zajímavou teorií je teorie rozpínání ze singularity (z jednoho bodu). Nikdo nedokáže ze stoprocentní jistotou říci, co bylo na začátku vesmíru. Nejznámější teorií je velký třesk, který byl počátkem všeho. V jednom extrémně malém bodě s extrémní hustotou a hmotností se srazili dvě anti částice. Důsledkem srážky částic bylo expanze hmoty do vesmíru. Vědci se přou s jedním faktorem, bez kterého by to nešlo, a to je právě čas. Jsou různé tvrzení, že čas vznikl krátce po velkém třesku a jiné tvrzení tvrdí, že čas vznikl, již před srážkou částic. Stále častěji se přiklání k druhému tvrzení, jelikož bez času nenastane akce a reakce. Vesmír se rozpíná a čas tím pádem také. Proto plyne dopředu. Částice se od sebe oddalují a tím vzniká nějaká reakce. Jenže ta zásadní myšlenka spočívá v tom, co se stane, když se vesmír přestane rozpínat anebo se začne smršťovat? Na tuto otázku vědci nedokážou zatím odpovědět. Teoreticky by se čas měl zastavit, nebo by měl jít pozpátku. Teorie relativity je velice obsáhlá a také říká, co by se stalo s časem, kdyby bylo něco rychlejšího, než je světlo. I když v praxi se zkouší rozpohybovat částice rychleji než je světlo, tak efekt, který je popsán v teorii nenastává. Einstein tvrdil, že kdyby bylo něco rychlejšího než je světlo, tak se otočí příčina s důsledkem. Můžeme to chápat, že si odřeme koleno a pak až spadneme na něj. Avšak dle vědecké skupiny by veškerá fyzika se zhroutila sama do sebe a neexistoval by řád. Co je to vůbec čas? Čas je co se děje a to před a po. Můžeme to chápat jako kmitání a rozpad atomu. Na tomto principu pracují novodobé atomové hodiny. Největší otázkou po tom, zdali vůbec čas existuje, je, zda čas existuje v minulosti a v budoucnosti v přítomnosti. Einstein popsal čas, jako jdoucí v přítomnosti a zároveň ve vazbě s minulostí a přítomností. Filosofové tvrdí, že by se čas mohl stále opakovat, jelikož celý čas existuje v jednom okamžiku. Známí a populární současný vědec Hawking potvrzuje existenci času jedním jednoduchým tvrzením. Jedeme-li autem, jedeme do kopce, zatočíme a jedeme nějakou dráhu, jako délku. To jsou tři dimenze, ale ještě jedeme v nějakou dobu, to je jasný důkaz o existenci času, dle Hawkinga. Naše činnosti pohání čas a naše mysl. Abychom vůbec mysleli, potřebujeme nějakou dobu v čase, opravdu ale za tím stojí čas? Byl bych velice rád za Váš názor, článek je tentokrát spíše naučný, nežli filosofický, to bychom tu byli na hodně dlouho.

Paranormální jevy: Snaha vysvětlit nevysvětlitelné?

15. ledna 2011 v 11:33 | Daniel Hloušek |  Články

Paranormální jevy: Snaha vysvětlit nevysvětlitelné?

Levitující člověk, lžíce, která se drží na těle člověka pomocí magnetické síly, či telepatie neboli mimosmyslová komunikace. Paranormální jevy jsou jevy, které nemůžeme plně a racionálně vysvětlit a které se často příčí logickým pojmům.
Bez rozdílu, zdali jsme skeptici, nebo nepochybujeme, tak tyto jevy nás vždy zaskočí. Jsou nepředvídatelné a často nevysvětlitelné. Asi nejvíce populárním paranormálním jevem jsou duchové. Existuje mnoho tisíců fotografií, i video záznamů duchů. Jejich pravost je většinou vyvrácena, ale najdou se i takové fotky, které nebyly nikterak upraveny a odborníci, kteří fotku zkoumali, také neshledali žádnou nejasnost a podobnost k něčemu lidskému. Jsou případy, kdy fotografie nebyla upravována, ale byla udělána ještě větší kamufláž. Nasimulovali prostředí fotky tak, aby to vypadalo, že vyfotili ducha. Mezi největší podvody fotografií patří zajisté známí případ dvou holčiček, které se fotily s vílami. Tyto fotografie vyvolaly veliký poprask. Psalo se o nich v novinách, dělaly se rozhovory. Ovšem přes nátlak a jasného blízkého rozzuzlení záhady, kdy si jeden odborník všiml v jedné knížce, že obrázky víly jsou stejné, jako těch na fotkách, se dvojice přiznala k tomu, že víly vystřihly a upravily. Ze senzační záhady a honby za ní se, už zbyla jen zašlá sláva, a honba za technikami fotomontáže. I legenda o Lochnesce si nese snahu ukázat světu, že legenda je pravdivá. Vzniklo několik fotografií, ale také se některé vyvrátily s tím, že samotní autoři se později přiznali, že se jedná jen o trik, nikoli o skutečnou Lochnesku. Zajímavé je, že jeden svědek, který viděl Lochnesku a vyfotografoval jí, s tím hned nešel na veřejnost. Jen prohlásil, že až lidé uvěří a budou připraveni, tak se jim otevře důkaz o existenci od něj. Důkazy a fotografie se nacházejí v sejfu. Opravdu se tam nacházejí přesvědčivé pravé důkazy, nebo se jedná jen falzifikáty, kterým bychom uvěřily? K paranormálním jevům řadíme také nadlidské schopnosti, jako je například levitace, telepatie, empatie, astrální cestování, nebo blízce spojené lucidní snění. Empatie je v dnešní době brána vědou jako již za skoro normální jev. Podprahové vnímání umožňuje předpokládat, jak se druhý jedinec zřejmě cítí. Ovšem jak si máme vysvětlit dokonalou empatii, kde se dokáže člověk do druhého natolik vcítit, že i cítí bolest druhého? Věda vysvětluje a přistupuje k názoru a myšlence, že za tyto jevy může podvěsek mozkový. Jedinci, kteří mají vyvinutý nadlidské schopnosti prý aktivněji zapojují tuto část mozku, a mají jí také větší. Zajímavou kapitolou v paranormálních jevech je také astrální cestování a lucidní snění. Lucidní sny, jsou sny, ve kterých si děláme, co mi chceme, a víme, že se jedná pouze o sen. V těchto snech si všímáme velkých detailů. Něco zvláštního na těchto snech je ale ten fakt, že v nich vidíme skutečné věci, co existují v reálu, ale jsme mi je zatím neviděli. Můžete letět letadlem a vidíte krajinu takovou, jaká opravdu je. K nejméně důvěryhodným ale také nejvíce ukazovaným jevem je levitace. Často jde o optickou iluzi, ale co případy, kdy se nejedná o žádnou iluzi, ani o podvod? Existuje mnoho návodů, jak levitovat. Pravá levitace nebyla nikdy plně dokázána! Vědci objevili způsob, jak umožnit levitovat nějaký předmět, ovšem za pomocí elektromagnetismu či jiných technik. Nejedná se o pravou levitaci, jelikož levitace se opírá sama o sebe, nikoli o další sílu! Paranormální jev nemusí být ale jen něco, co se samo pohybuje, či něco vidíte, co do tohoto světa nepatří. Jde také o pocity. Velice podivný pocit je, když cítíte, že se na Vás někdo dívá, i když víte, že nikdo momentálně kolem Vás není k dispozici. Tyto pocity se můžou natolik vstupovat, že dokonce ucítíte něčí přítomnost a snahu Vás nějak kontaktovat. Za zmínku určitě stojí také posedlost. Na světě existuje mnoho případů ročně, kdy bylo nasazeno vymítání. Neznámějším případem je posedlá dívka Anneliese Michel. V polovině sedmdesátých let minulého století, byla vymítána dvěma exorcisty, a průběh vymítání byl i nahráván na magnetickou pásku. Vymítání ,,zlého ducha'' bylo úspěšné, ale dívka zemřela hned po té na oslabenou imunitu. Paranormální jevy vznikly s naším strachem a s naší neznalosti, ale nikdy neříkej nikdy. Existuje tolik paranormálních jevů, že bych o tom mohl psát mnoho článků. Dějí se kolem nás, a je jenom na nás zdali tomu uvěříme, nebo zdali to vyvrátíme. A co Vy? Zažili jste něco paranormálního?

Stanfordský vězeňský experiment: Aneb etika se stala velkou neznámou!

10. ledna 2011 v 15:46 | Daniel Hloušek |  Články

Stanfordský vězeňský experiment: Aneb etika se stala velkou neznámou!

Do tohoto experimentu se myslelo, že člověk dokáže zůstat stejný i přes obrovský tlak okolí. Tento experiment je velikým milníkem dnešní psychologie a od této doby víme, že člověk v extrému se stává sám extrémní! Píše se rok 1971 a profesor Philip Zimbardo přichází s nápadem uzavřít určitý počet lidí do umělé věznice za účelem psychologického experimentu! Tento experiment je ovšem spíše důkazem zvrácenosti lidské povahy a bezmocnosti či lidského pudu sebezáchovy. V psychologii je tento experiment považován za nejznámější a zásadní! Pro svou krutost a vychýlenost od původního plánu byl experiment předčasně ukončen již šestý den. O členy pro výzkum nebyla nouze. Byla rozeslána inzerce, ve které stálo, že si za experiment můžete vydělat až 15 dolarů za den. Ze sedmdesáti pěti studentů prošlo výběrem přes testy dvacet čtyři studentů, kteří byli v normách svého psychického stavu a obstáli jako nejvíce emočně stabilní jedinci s výběru. Dále byla dvaceti čtyř členná skupinka dobrovolníků rozdělena pomocí hodu mincí, na 12 dozorců a na 12 vězňů(někde se uvádí 11 a 10). Věznice byla uměle vybudována v areálu Stanfordské university. Vězni i dozorci byli účelně vybaveni. Dozorci dostali dřevěné obušky a speciální brýle s tím, že nesmí fyzicky trestat ostatní vězně. Naopak vězni neměli ani spodní prádlo a oblečení bylo dosti levné! Zajímavostí bylo, že dobrovolníci ze strany vězňů podepsali smlouvu, že se, podobu experimentu vzdávají svých práv. První den při rozdělování ještě panuje klidná až veselá atmosféra, a sem tam někdo prohodil i nějaký vtip, aby se všichni zasmáli. Nástup do věznice byl v experimentu také navrhnut, a klasickým způsobem dobrovolníky zatkly a odvezli do věznice, jako postup při experimentu. Ve věznici nastala standartní prohlídka, jako je odhmyzení, prohledání a svléknuti do naha. Ještě před vstupem do cely jim byly připoutány železné řetězy, které měly demonstrovat jejich činy. Jména vězňů byla nahrazena čísly! Cely byly poměrně malé a bez toalet. V každé cele byli tři vězni, kteří tu měli pobýt dva týdny do ukončení experimentu. Vězeň, který potřeboval na WC, šel s asistencí dozorce a se šátkem na hlavě. Experiment ovšem dlouho dle očekávání nevydržel. První problémy nastaly již večer první den a posléze v druhý den vězni vyhlásily vzpouru, proti podmínkám, které zde panují! I přes nekontaktování Zimbarga, dozorci řešili prvně situaci za pomocí hasicích přístrojů, a napětí stoupalo i kvůli faktu, že museli pracovat přes čas. Zlost si dozorci začali vybíjet zejména při nástupech před cely. Psychická šikana před řady ostatních vězňů, cvičení, nechutné praktiky, neetický přístup k jiným vězňům, sexuální praktiky či čištění záchodů holýma rukama. Zašlo to až tak daleko, že vězňům byly zabaveny matrace a museli spát na zemi. Nesměli chodit do sprch! K základním pravidlům pro vězně v experimentu bylo přidáno mnoho nepsaných! Mezi prvními pravidly patřilo oslovování dozorců. Vězni museli dozorce oslovovat takto: "pane nápravný důstojníku" Nadále vězni musí být potichu v době klidu a zhasnutí světel, nosit uniformy, oslovovat se čísly, a jakékoliv pochybení nad plnění plánu bylo trestné! Při pokusu odešli dva vězňové a nahradili je nový, kteří v očích ostatních vězňů spíše byli jako dozorci, nežli spoluvězni. To dokazuje, že okolní vlivy nemění jen chování, ale také chápání a srovnávání okolí. Otázkou je, proč samotná Zimbargo a mnoho dalších přihlížejících nezasáhlo proti počínání? A proč třetina dozorců, která vykazovala známky sadismu, jednala stejně krutě i před kamerou? Mladá absolventka university poukázala na otřesné podmínky, a šestý den byl experiment rozpuštěn. Nikdo neutekl, ale následky se někteří nesly ještě hodně dlouho, i když podle Zimbarga neutrpěli dlouhodobou újmu. Výsledkem toho všeho je vědecký názor, poukazující na to, že jedinec se dokáže chovat tak, jak to okolní podmínky vyžadují! Při experimentu bylo shledáno i soudržnost vězňů jako manipulace. Jeden něco udělal, ostatní to také udělali! I přes neetičnost se experiment zapsal do psychologie tučným písmem, a je považován jako za převratný a jinými zase jako jen zbytečnou neetickou hrou. Jedna osoba se dokonce zavřela v místnosti ve věznici a psychicky se zhroutila, ostatní byli pod velkým stresem. Bylo zcela jasně předvídatelné, jak se lidé budou chovat a mohlo se to dokázat jiným experimentem. A co vy? Jak si myslíte, že byste jednali a jak byste dopadli?

Posmrtný život: honba za pravdou!

4. ledna 2011 v 14:58 | Daniel Hloušek |  Články

Posmrtný život: honba za pravdou!

S životem se pojí také jeho konec neboli naše smrt. Smrt obecně v lékařství nastává, kdy selže srdce a přestane pracovat mozek. Dříve se mylně domnívalo, že k určení smrti stačí zjistit, zdali dotyčnému pracuje srdce, a to nejčastěji pomocí tepu na krku či na zápěstí. Člověk, kterému nepracuje srdce a je na přístrojích, není mrtvý! Ale nastává tu dilema s tím, zda opravdu člověk umírá, když zemře hmotné tělo, nebo až zemře jeho myšlení neboli duše. Základní tvrzení proti teorii, že žijeme i dál po smrti je fakt, že naše ,,Já'' je uloženo v mozku. Naše myšlení a naše osobnost není nic jiného než chemické reakce v mozku, a naše vzpomínky jsou uloženy v mozkových buňkách zvané neurony. Jakmile umíráme, nastává často také k odumírání mozkových buněk a tím se ztrácí naše vzpomínky a naše osobnost. Při umírání, se aktivuje mozek do nouzového režimu, aby usnadnil a zpříjemnil poslední chvilky našeho života. Vědci se také domnívají, že se aktivují všechny neurony v mozku a tím dojde ke slavnému fenoménu, k tunelu se světlem na konci. Líčení tohoto jevu jsou různé. Někteří tvrdí, že tunel nebyl úplně černý, okraje tunelu obsahovali životní vzpomínky, a někdo je provázel. Ten někdo co provázel umírajícího se posléze zeptal, zdali chce žít, nebo zemřít. Jedná se snad o naše vědomí, které by dokázalo silnou sugescí nás zabít, nebo nás posílit? Anebo se jedná již předem určená sekvence, která pevně nás přesvědčí? Zajímavostí je, že sekvence celého našeho dosavadního života se prý odehraje za několik sekund. Aby toho nebylo málo, je tu další nezodpovězená otázka. Co má znamenat vidění nás samotné mimo tělo? Na tuto otázku se zatím nedá racionálně dobře odpovědět. Vědci se shodují ve faktu, že slyšíme okolí během incidentu, ale nevidíme ho. Proto si náš mozek dokresluje událost okolo nás. Ale jak si máme vysvětlit přesný popis situace? Již méně seriózním tvrzení je, že naše osobnost je uložená v energetické hmotě, která po tělesné smrti se odpojí od hmotného těla. Otázkou ale je, jak se energie dokáže proměnit na vědomí, co tento proces zapříčiní? Energie se sama nemůže měnit! Otázka, jak je vůbec možné, aby se naše vědomí dostalo do stavu, ve kterém by cítilo a jednalo, je těžce důkazná, a proto bychom se měli také soustředit, jak to vůbec vypadá po smrti. Důkazem, že existuje posmrtná život je jev EVP. EVP si můžete vyzkoušet i vy sami doma. Stačí mít mikrofon či něco co nahrává zvuk s okolí, zajistit dostatečný šum v pozadí, například pustit šumící rádio, a klást otázky pro potencionálního neviditelného návštěvníka. Výsledek se nemusí dostavit ihned a chce to také trpělivost a dobrý sluch při úpravě v počítači. Co je to vlastně EVP? EVP údajně nahrává hlasy zemřelých na jiných frekvencích, než jsou naše. EVP už předpověděl samotný vynálezce Thomas Edison, který prohlásil, že jednou zachytíme technikou hlasy zesnulých. Zajímavostí je, že nejde ani moc o šarlatánství, jelikož si to můžete vyzkoušet sami doma a přesvědčit se na vlastní iniciativu. Otázkou však je, jestli se nejedná spíše o naší fantazii a při editaci slyšíme to, co opravdu chceme slyšet. Právě pomocí EVP zjišťujeme, že po smrti to nebolí, nic člověka netrápí, je tam výhled na celý vesmír, ale strašně chtějí zpátky. Je tomu opravdu tak? Dalším tvrzení je, že posmrtný život existuje v podobě znovunarození, aneb život po životě. Mezi těmito životy údajně existuje podobnost. Jestliže v minulém životě dotyčný trpěl závažnou nemocí, je reálné, že v novém životě tomu bude také tak. Názory se liší dle věku, kultury a náboženství. Například hinduisté věří v reinkarnaci, neboli znovuzrození, které hlásá, že nejen se rodíme znova jako člověk, ale také jako zvíře. Křesťané věří v to, že budou žít v nebi či v pekle. Je vůbec naše osobnost schopná vydržet nesmrtelnost? Je vůbec schopná vzdorovat takovou dobu vlivy okolí? A jsme nesmrtelní, nebo umíráme i v posmrtném životě? Toto téma má dost odpovědí, ale ještě více otázek. Někdo věří racionálnímu vysvětlení, že naše osobnost je uložena v neuronech a s naší smrtí se zničí i naše osobnost, která pracuje na chemické bázi, a někteří věří zase v něco paranormálního. Je to na každém z nás, jak toto téma pojmeme a musel bych napsat velice dlouhý článek, abych obsáhl odpovědí všech čtenářů, ale kdo by to pak četl? Jestli jste se pročetli až sem, budu velice rád, za Váš názor, kterého si velice cením. Co je to posmrtný život, a jak podle Vás vypadá?