Březen 2011

Internetové seznamování: ráj pedofilů, ale i inteligentů!

28. března 2011 v 15:41 | Daniel Hloušek |  Články

Internetové seznamování: ráj pedofilů, ale i inteligentů!

Mnozí z nás již určitě zkoušeli seznámení přes internet, a leckterý čtenář může také se pochlubit s úspěchem, nejen na internetu. V dnešní době veliké medializace a globalizace, je tento druh seznamování již velice rozšířený, a není ničím exotickým. Lidé stále méně touží se seznámit na živo, tváří v tvář. Velikou výhodou internetového seznamování je, že zde neplatí předsudky na náš zevnějšek.
Každý člověk si udělá podvědomě názor na toho druhého zejména nejprve ze zevnějšku, jak vypadá, jak je oblečený, jaký má tím pádem vkus. Internet toto boří a dává přednost našemu intelektu! Zejména ženy vybírají potencionální zájemce podle vzhledu a až posléze podle toho, jak smýšlí. Je to logický postup, avšak nároky se zvyšují a krása je pořád stejná. Popravdě, člověk nakonec dokáže spíše zaujmout svým myšlením, než svou krásou. Na co je nám partner či partnerka, která je krásná, avšak nemá moc společných zálib a nemá nám co říci? Tomuto by mělo předejít internetové seznamování.
Skype, ICQ video konverzace a další podobné služby, používající webkameru stále nedokáží nahradit plnohodnotné seznamování tváří v tvář. U webkamery nevidíme plně, jak se člověk pohybuje, jak vypadá celkově, zdali se hrbí, nebo je rovný natolik, že i pravítko je pouhá nerovnost! Pouhý pohled na nějakou část těla nám nestačí. Je snazší se seznámit přes internet. Dnes, už není tolik odvážlivců, aby dokázali pozvat protějšek někam a ještě neurazit k tomu či i zapůsobit. Je jasné, když budete mít plnou pusu, při jídle, a začnete s veškerou vervou chrlit na protějšek své návrhy, dozajista neobstojíte a ještě sklidíte nemilé ovace. Také se často stává, že začneme koktat, zopakujeme jednu větu osmkrát a po deváté již z paměti protějšek s námi začne opakovat, zdali teda daná osoba dříve neutekla. V klidu domova, můžete holdovat svému jídlu a do toho psát a seznamovat se s novými lidmi.
Velikou nevýhodou takového seznamování je samotné plus, a to, že nevidíme druhého, maximálně nejistě přes webkameru, či z fotky. Kdo ví, zdali se nejedná o pedofila, či o člověka s masochistickými choutky a který má již něco přes čtyřicet. Rozhodně je nemilé, potkat se na srazu s oplzlým pedofilním čtyřicátníkem, o kterém jsme neměli ani potuchy! Další nevýhodou je také dilema, lže mi, nebo mluví pravdu? Při seznamování přes internet totiž nedokážeme vycítit jistou nervozitu, ani si nedokážeme i po dlouhém dopisování osvojit chování druhého natolik, abychom poznali, kdy je něco v nepořádku. Schválně, kolik lidí pozná z odpovědi, že nás má dotyčná osoba ráda vyčíst, zdali se jedná o pravdu či lež? Určitě by se více lidí seklo se svým konstatování u psaní přes internet. Říci někomu, že ho máme rádi, vyžaduje kuráž, přes internet Vám to řekne i ten, který to tak nemyslí, nebo Vám to vnucuje reklamní banner.
Asi nejznámějším problémem je pedofilie. Mnozí pedofilové právě čekají na to, až se jim na tu jejich návnadu někdo chytí, a jak je tomu v nespravedlivém životě, policie nedokáže včas všechny udice zlámat a pytláky odehnat do kouta. Co prozradí pedofila? Nikdy si nemůžeme být takovým seznámením jistí, avšak pravý pedofil Vám nebude chtít poslat fotku, nebo se bude zdráhat dost dlouho. Ten, který nás má rád, pošle fotku, po nějakém čas, kdy pozná sám, že si tím může být jistý. Pedofilové také dokáží dobře přesvědčovat a na vše odkývnou, dělají v nás iluzi, že všemu rozumí a není nic, co by na nich nebylo dokonalého!
Protějškem podivné a oplzlé pedofilie je při tomto seznamování inteligence. Mysleli jste si až do dnes, že na internetu, ti co se chtějí seznámit, že se jedná o nehezké a neinteligentní jakési stvoření? Omyl, dámy a pánové. Inteligence si sebou nese neporozumění a mnozí takový jedinci jsou samotářští, hledající někoho kdo by je chápal. To stejné platí i u hezkých lidí, i když je to relativní pojem. Hezcí lidé mají problémy se seznamováním, sice se kolem nich motá mnoho lidí, avšak mnoho se také bojí vztahu, jelikož si myslí, že hezký člověk si chce jen užít!
Buďme upřímní, dnes spíše je snadné si sednout k Facebooku, a tam někoho oslovit, než jít po ulici a narychlo vymýšlet nějakou záminku pro seznámení. Každý z nás musí zvážit plusy a mínusy, a zdali se cítí na takové setkání, i když tam s námi někdo může být. Jste-li lidé, kteří dlouho nikoho nemůžou najít, zkuste to, a jste-li lidé, kteří spíše hledají zábavu, tak to dejte předem vědět a dávejte si větší pozor. A co si myslíte vy? Radši se spálíte na klasickém seznámení, nebo i s jistým rizikem u internetového seznamování?

Filadelfský experiment: cesta za hranici nemožného?

23. března 2011 v 19:44 | Daniel Hloušek |  Články

Filadelfský experiment: cesta za hranici nemožného?

Existuje mnoho kontroverzních a utajovaných experimentů, které měly ukázat na pravdivost teorie. Avšak mezi nejvíce převratná a dnes již nepopíraná teorie je o cestování v čase pomocí silného elektromagnetického pole okolo vojenské lodě. Je rok 1943, válka je v plném proudu a veliké mocnosti se snaží dobýt tu druhou za pomocí co nejlepších zbraní. Vznikají speciální vědecké týmy, které mají za úkol vymyslet převratnou metodu dobývání nepřítele. V USA vzniká projekt Duha, neboli také Filadelfský experiment. Na tomto projektu pracovala vysoká vědecká smetánka, včetně Tesly, Einsteina či Von Neumana.
Filadelfský experiment už započal v roce 1931, jako nepřímá práce pro vědu, nikoli pro vojenské účely. Principem teorie bylo elektromagnetické pole. Vědci se snažily přijít na způsob, jak zrychlit těleso na rychlost světla, avšak neúspěšně prohlásily, že loď by se rozpadla. Einstein přišel na to, že kdyby částice rotovali rychlostí světla okolo lodě, mělo by to stejný účinek. Silný elektromagnetismus má údajně schopnost se dostat přes různé dimenze. Pátá dimenze je ve vědě označována za dimenzi, ve které se nachází čas, který lze ovlivnit, jak z hlediska rychlosti ubíhání tak i směru. Právě experiment se měl dostat do páté dimenze, avšak mnohé skeptické ohlasy z řad vědců tvrdí, že do páté dimenze se přímo ze třetí dimenze nelze dostat.
V letech 1936 a 1940 proběhli první dva pokusy, bez živé posádky. Třetí experiment již s živou posádkou se testoval 12. Srpna roku 1943. Počátek experimentu sebou nesl nervozitu a napětí, jelikož vědci dobře věděli, že frekvence elektromagnetů je na lidský organismus příliš velká a tudíž smrtelná. První změny nastaly v zelené mlze, která se vytvořila kolem plavidla. Po nějaké chvilce se loď ztratila z dohledu, šla zpozorovat jen brázda vody, která se tříštila o trup lodi.
Brzy loď úplně zmizela. Svědci tvrdí, že se objevila v několika přístavech. Například ve Virginii, která je od místa vyplutí téměř 400 kilometrů vzdálena. Vědci neočekávali, že loď také bude cestovat, na vzdálenější místa během pár sekund. Šokující pohled se naskytl, když loď se opět objevila. Ve velice poničeném stavu a s posádkou, která šokovala svými výpovědi. Mnozí členové posádky byli přitaveni k trupu lodi, nebo dokonce v trupu. Většina posádky se zbláznila, kapitán se ani nenašel. Lodní deník taktéž se nenašel, nebo se utajeně rychle spálil! Někteří lidé také zmizeli, jako kapitán. Zbytek, byl odvezen do psychiatrických léčeben, v té době nejlepší vůbec v USA. Největšími vedlejšími příznaky experimentu krom pobláznění, je hluboké ztuhnutí v páté dimenzi. Tito lidé žili ve svém světě, ubíhal pro ně jinak čas, chápali souvislosti jinak, než ostatní. Samovznícení, nebo také úplná ztráta paměti, či ztráta lidí, se stávala normálně.
Zřejmě nejvíce zajímavým a také dokazujícím argumentem, že se tento experiment musel stát, je samotný výpověď členů, kteří byli toho schopni. Mluvili o tom, že se ocitli v roce 1983. Popsali tehdejší módu, auta, hudbu, a také jak nadále pokračovalo experimentování nad tímto projektem. Věrně popsali tehdejší dobu, i počítače. Kdo by očekával ve čtyřicátých letech minulého století, že počítač bude mít malou obrazovku, a bude mít systém, který je intuitivní. Dva členové posádky se také šli posadit do místního baru, povídali si s jedním člověkem a najednou zmizeli. Co je na tom pravdy? Cesta zpět bylo dle jejich slov horší než peklo. Lidé pobíhali, někteří hořeli, jiní zase mizeli, nebo křičeli nepřirozeným hlasem. Po nezdárném experimentu ihned Albert Einstein údajně spálil veškeré spisy a teorie. Do projektu bylo investováno mnoho peněz a let zkoumání. Takový monstrózní projekt nelze snad ani utajit. I několik let po experimentu byli mnozí vyslýcháni a námořnictvo nikdy nepřipustila, že se experiment stal. Veškeré spisy byly skartovány či spáleny. V dnešní době se najde již málo přímých spisů. Existuje několik knížek, ohledně tohoto experimentu, samotný účastník napsal knihu. Je cestování mezi dalšími paralelními vesmíry a dimenzemi možné? Stalo se vůbec tento experiment? Co si myslíte vy?

Trest smrti: jsme vrazi, nebo hrdinové?

21. března 2011 v 18:09 | Daniel Hloušek |  Články

Trest smrti: jsme vrazi, nebo hrdinové?

I když dnes již hlavy nelétají do košíku tak často, jako dříve, ani nejsou veřejné popravy v našem světě, tak pořád je aktuální otázka, mělo by se zpět navrátit možnost trest smrti? Elektrické křeslo je nejznámějším novodobým popravčím vynálezem vůbec. Je symbolem pořádku, ale také nenávisti. Muže, který je vrahem tří nevinných lidí právě vyslýchá svůj trest. V dnešní době v České republice odsouzený neuslyší nejvyšší rozsudek, a to trest smrti. Chladnokrevně je si jist, že trest smrti nedostane, avšak co by se dělo, kdyby trest smrti dnes byla stejně rozšířena jako ve středověku? Je správné, aby chladnokrevný zabiják, který usmrtil několik lidí žil?
Ve starověku platilo jedné velké pravidlo, zub za zub a oko za oko. Zboří Vám někdo dům, vy mu také můžete zbořit dům. Zabije Vám dítě, také mu můžete zabít dítě, dle tohoto starověkého zákonu. Dnes avšak převzala moc civilizované etické chování, a moc má kolektiv. Již se nemůže stát, aby si to rodiny mezi sebou vyřizovaly, alespoň legální cestou ne. Nastává rozhodnutí na soudci. V tomto případě nastávají dva neuspokojivé fakty. Soudce musí správně posoudit, zdali vrah trest si zaslouží, či ne. Je to velice náročné rozhodování, okolo případu je mnoho práce a nesmí uniknout žádný detail. Může nastat druhé dilema, co když lidé, kteří rozhodují o trestu smrti, pochybí? Život se již nedá navrátit. Kolem tohoto faktu se točí celý spor, zdali trest smrti, či ne. Jedni tvrdí, i když vrah zabil jiného člověka, tak sami nemáme právo mu jeho život vzít, jelikož bychom se zachovali stejně jako on. Avšak druzí na to reagují argumentem, že vraždíme jen ve chvíli pro vlastní potřebu a zabíjíme ty, co jsou nevinní.
Otázka je, jaký je náš postoj k vrahovi, a jaké má právo ten, který odsuzuje jedince k trestu smrti. Trest smrti a jeho rozhodnutí by mělo být objektivní, avšak objektivně bychom mohli poslat na smrt každého hříšníka! Subjektivita rozlišuje ty, kteří vraždili chladně, nebo kvůli nějaké poruše či ti, co vraždily pro svou obranu, nebo byli v tísnivé těžké situaci. Představte si, že Vás někdo přepadne a máte možnost se z toho vyvlíknout za podmínku, že zabijete jiného člověka. Lidský silný pud sebezáchovy radí, abyste to udělali. Zaslouží si tento člověk tak krutý, leč odstrašující trest? Etika radí paradox. Z etického hlediska, bychom měli chránit společnost tak, že se narušitele zbavíme, avšak také bychom neměli zabíjet jiné. Jak máme pojmout toho, který vykonává jako kat svou práci u elektrického křesla, či jiného popravčího stroje. V historii trestu smrti můžeme vidět vynalézavost lidí.
Z hlediska popravčích strojů a metod byla historie velice pestrá. Z hlediska zabitých je nejznámější zřejmě hon na čarodějnice. Jedna vydaná kniha vyvolala takový monstrózní proces poprav. Údajné čarodějnice se museli doznat, že jsou čarodějnice. Neexistovala cesta zpět, kdyby nemluvila, zabili by jí při mučení, doznala se, zabili jí, nejčastěji upálením. Poté odpadl veškerý majetek upálené čarodějnice církvi. Poprvé a naposled byl trest smrti a právo usmrcovat legálně jiné tak masivně využíván ke svému prospěchu!
Dnešní doba skýtá mnoho ulehčujících věcí, a mezi ně také patří injekce smrti. Trest smrti je úzce spojen s eutanázií, která jako jediná zaručuje legální zabití. Kdybychom shrnuli jednou větou argument, proti trestu smrti, tak by to bylo zajisté myšlenka, že každý má právo žít. Avšak, je toto právo věčné, neodejímá se v době, kdy jedinec zabije jiného jedince? Je ten, který na pokyn usmrtí vraha, také vrah? V jaké míře by byl trest smrti zneužíván? Představte si to bezpráví, kdyby někdo zaplatil někomu, aby Vás obžaloval a zabili by Vás, i když jste nic neudělal. Jedno je jisté, kdyby existovala dokonalost v soudnictví, ve vyšetřování, nedocházelo by omylům. Avšak etické problémy se nedají strčit do šuplíku. Vražda je neetická, smrt nikoli. Můžeme považovat trest smrti za smrt? Jak velká musí být bolest, aby taková smrt měla cenu? Jsme připravení pochopit princip tohoto trestu, nebo jen nadále paranoidně se budeme zbavovat i ne úplně prověřených případů. Přežije zákon zub za zub, oko za oko i tuto dobu? Co si myslíte vy?

Kouření: fenomenální zlozvyk a nesmysl?

18. března 2011 v 18:37 | Daniel Hloušek |  Články

Kouření: fenomenální zlozvyk a nesmysl?

Každý den se setkáváme s nejvíce rozšířeným škodlivým zlozvykem zejména posledních dvou století. Zlozvyk se stal samozřejmostí jak u kuřáků, tak i nekuřáků. O cigaretě se říká, že je to pomalá dobrovolná cesta ke smrti, která zabíjí najednou nečekaně, a většinou rakovinou, nebo infarktem, který je způsoben právě cigaretou. Cigareta má neblahý vliv nejen na naše plíce, ale i na naše cévy, kde se zanáší zbytky nečistot s cigarety. I ten nejlepší filtr nedokáže vyfiltrovat tyto nečistoty, proto kouření nikdy nemůže být bez následků. Jedna malá většinou bílá tyčinka ovládla celý svět, a má na kontě nejvíce závislých vůbec v drogové sféře. Mnozí tuto drogu neberou, za rovnocennou drogu, jako je hašiš, pervitin, marihuana. Tvrdší drogy mají jednu nevýhodu, zabíjí poměrně rychle, a nastupuje rychleji trvalé poškození nervového systému. Naproti tomu cigareta je pomalým zabijákem, a jeho užívání může způsobit rakovinu, která život může změnit v nesnesitelné peklo. Někteří kuřáci si neuvědomují jedno velké riziko, které ostatní drogy takové nemají. Kouření ničí zdraví i našemu okolí, aneb ti co ho vdechují, nedobrovolně pasivně kouří, a je to ještě horší než u klasického kouření. Zatímco si kuřák dá jednu cigaretu, nekuřák může tímto na inhalovat až dvojnásobek škodlivin co kuřák dané cigarety. Podle výzkumů má sice kuřák větší pravděpodobnost, až 34%, že onemocní kvůli kouření, tak nekuřákům to stejně na zdraví nepřidá! Nejímaje toho, že nejen kouření zabíjí, tak také odpuzuje a dnes také přeřazuje níž do společenských žebříčků! Velký boom kouření nastalo hlavně začátkem 20. Století, a posléze v padesátých letech minulého století. Ten, kdo nekouřil, byl najednou méně žádaný. Kouřilo se i ve filmech, jak se mohlo, leč i při odvážných scénách, kdy se střílelo. Hlavním tahounem byla reklama, která lidem podmanila a zpopularizovala tuhle drogu. Cigarety existovali i před tím, ale s vlnou velkých reklam si každý chtěl vyzkoušet výrobek v reklamě. Lidé chtěli zkusit něco nového, a chtěli zapadnout do společnosti. Dnes je to spíše bráno jako veliký problém, který se pokud možno až radikálně řeší! Restaurace jsou tím příkladem. Dnes snad žádná luxusní a prestižní restaurace nenabízí možnost kouření vevnitř restaurace. Maximálně ve vyhraněných prostorech a místech. Je velice obtěžující, když vedle vás někdo sedí, kouří a vy to musíte dýchat a ještě tím načichnou vaše věci. Nejenom, že věci budou nepříjemně páchnout, ale ještě si bude okolí myslet, že jste začal kouřit, to není nic, po čem by každý toužil. Cigareta způsobuje, že se cévy stahují, více se produkují sliny, dráždí sliznici v oku a v nose, takže může dojít k vysušení obou míst, což není příjemné. Skoro se tomu nedá ani uvěřit, co vše cigareta obsahuje. Nebudu tu detailně popisovat každý prvek, to bychom tu byli dlouho. V cigaretě a v kouři najdeme zejména těžké kovy, jako nikl, kadmium či dokonce radioaktivní polonium. Dehet můžeme zařadit do pevných částic, které můžeme najít také třeba u dálnic. Na jeden centimetr krychlový připadá až 50 miliard částic. Ve srovnání s dálnicí, která je v hustém provozu je to až deseti tisíckrát víc. Jestli si máte potřebu ničit zdraví, tak si běžte na hodinku sednout k dálnici, ono vás to přejde. Cigareta nadále obsahuje známý benzen, toluen, amoniak, kyanovodík, arsen a další nebezpečné látky. Traduje se, že v cigaretách najdeme také stopky nafty. Škodlivost závisí na tom, jak byl tabák dané cigarety vypěstován, avšak v konečné fázi se nejedná o znatelnou změnu pro naše zdraví! Je-li tabák pěstován speciálními hnojivy, tak může obsahovat větší množství radioaktivního polonia. Tento zlozvyk je noční můrou mnoha států. Odvykací kúra stojí mnoho peněz, i ze státního peněžního rozpočtu! Je to začarovaný kruh, stát dostává z daní s prodeje tabákových produktů veliké peníze, avšak nemálo vrací zpět do odvykání, a lékařství všeobecně. Dnes je tomu tak, že některé firmy začínají při pohovorech se vyptávat na to, zdali uchazeč kouří nebo ne, jelikož nechtějí mít zaměstnance, který má větší riziko, že onemocní. Asi největším důvodem, proč kuřáci nemůžou přestat je návyk. Mnozí se vymlouvají, že jim cigareta dodává sebevědomí a dobrou náladu, avšak opak je pravdou. Cigareta způsobuje deprese a úleva je jen sugesce, nikoli fyzický fakt. Ani mýt o tom, že když přestaneme kouřit, tak ztloustneme, není pravdivý! Kouření dokáže zahnat hlad, bez kouření máme tendenci více jíst, i místo kouření, ale nejedná se o nic, co se nedá ovládnout! Ať jsme kuřáci, či ne, pořád se nás týká otázka, kdy konečně kouř vycházející s bílé tyčinky se stane raritou. Kouření je opravdu správně označování jen za zlozvyk, nepřináší téměř nic dobrého, krom stimulace hormonu štěstí, nebo příděl vitamínu C. Jak dlouho se tento již zašlí trend ještě udrží na živu? Co si myslíte vy?

Ploužáky a smutné písně: 7 díl

16. března 2011 v 15:35 | Daniel Hloušek |  Hudba

Ploužáky a smutné písně: 7 díl

Opět po týdnu přináším do sbírky smutnější hudby nějaké skladby. Snad vás nějaká písnička chytne a dále budete hledat písničky od totožného autora. Máte-li i vy nějaký tip, nebojte se, a napište, pomůžete udělat velikou sbírku smutnějších písní. Přeji hezký poslech!
1. http://www.youtube.com/watch?v=D6S0iLcA-gg Chris Isaak má charakteristický hlas, a tato píseň ho nejvíce proslavila. Je to škoda, že je známá od něj hlavně jen tato. Má v repertoáru dost depresivních skladeb, avšak stojí za poslechnutí.
2. http://www.youtube.com/watch?v=cj8JBaBUYmo Známá skupina. Tato píseň je ale méně známá. Píseň jako by skrývala jakousi naději a ukazovala nám svým klipem, že svět není úplně takový, jaký si myslíme, že je.
3. http://www.youtube.com/watch?v=andd1eYucx0 Nick Cave je tu znova na scéně, hezká píseň, která oznamuje jakýsi konec, za vším zlým. Rozhodně je zvláštní a svým způsobem i ojedinělá.
4. http://www.youtube.com/watch?v=4fbwmgCHDe0 Skoro nikdo Jets Overhead v mém okolí neznám, proto usuzuji, že patří mezi opravdu méně známé, avšak na kvalitě hudby se to nijak neodráží. Písnička je klidná, avšak emocionální a jde poznat, jaká nálada asi panovala.
5. http://www.youtube.com/watch?v=dFM0pUn4dcA Tuto píseň bych ani tak nepovažoval za smutnou, avšak v určitých situacích může tak zapůsobit. Video dodává tu melancholickou atmosféru.
6. http://www.youtube.com/watch?v=YA2h9PrIUxs Dnes již ani nevím, jak jsem k této písni přišel, což se nestává obvykle. Má zajímavý klip, klavír a celkově píseň je dobře zkomponovaná.
7. http://www.youtube.com/watch?v=TahH7B_aUZc Zabrousíme do hudební klasiky. Coldplay netřeba představovat. Úžasná hudba od úžasné skupiny.
8. http://www.youtube.com/watch?v=jNjQICmRvlc Další známá píseň. Moby má mnoho jiných písní na stejné bázi, a klipy jsou často zajímavé, stejně jako hudba.
9. http://www.youtube.com/watch?v=0nY2s7ktpc0 Tohoto zpěváka rád poslouchám, a určitě tu není naposled. Zaměřuje se hlavně na takové písničky.
10. http://www.youtube.com/watch?v=sHaBc0sLwE0 Tato píseň ve mne vyvolává představu, že někam cestuji, a to hodně daleko. Uvolňující, pěkná, určitě stojí za to.
A co vy? Jaká písnička se vám nejvíce líbila a co ve vás vyvolala? Budu rád, když se podělíte se svými názory.

Cestování v čase: šílenost, nebo skutečnost?

14. března 2011 v 17:35 | Daniel Hloušek |  Články

Cestování v čase: šílenost, nebo skutečnost?

Každý den jednáme na vlastní nebezpečí s domněním, že to co uděláme, nemůžeme vrátit zpět. Velice často přemýšlíme nad minulostí, ale nemůžeme jí vrátit. Je naše smýšlení nad časem pravdivá, nebo se mýlíme? Nejslavnější vědec 19. a 20. století Albert Einstein nám pokládá naději, že naše domněnka o čase je mylná a opravdu existuje čas ve všech směrech. Einstein správně použil pojem, že existuje čas ve všech směrech, nikoli, že do nich zatím můžeme cestovat! Jeho teorie relativity mluví o závislosti gravitace a zakřivení času. Čím větší je hmotnost tělesa, tím větší je gravitační zakřivení a přímo tomu úměrné zakřivení času. Podle této teorie byl udělán také pokus, který měl překvapivé výsledky. Za pomocí cesiových hodin, se zjistilo, že čas opravdu závisí na gravitaci. První hodiny byly na zemi, a zbývající dvě hodiny byly umístěny v letadle, které letělo se směrem rotace planety Země a druhé letadlo proti směru rotace planety! Experiment potvrzoval vědní myšlenku, dilatace času, která vychází z teorie relativity. S dilatací se setkáváme každý den. Třeba GPS navigace pracuje upraveně dle dilatace času, aby byla navigace přesná. Dilatace času pojednává o zpomalení času vůči různým soustavám! Máme dva pozorovatele, kteří mají hodinky a vidí na ty druhé. První pozorovatel může vidět, že v soustavě druhého pozorovatele hodinky jdou pomaleji, to stejné platí i naopak. Avšak, můžou existovat dvě pravdy o jednom údaji? Einstein tvrdí, že čas v jednom bodě se rozpíná do dvou směrů, jak do minulosti, tak i do budoucnosti. Jestli má Einstein pravdu, tak by mohlo nastat dilema, zdali svět není cyklický a neopakuje se stále dokola, avšak by to potvrdilo možnost cestování v čase. Jednoduše, cestujeme časem, když jedeme autem, letíme letadlem. Jsme rychlejší, než ostatní, tak pro nás platí odlišná čas, ale takové cestování je nezanedbatelné. Nejrozšířenější teorií o plnohodnotném cestování v čase je cestovat za pomocí červích děr. Představte si, že vesmír je jak podkova, a právě se nacházíme na okraji podkovy. Červí díra má spojovat ale druhou odvrácenou část podkovy, spodní část ramene. Tím si zkrátíme cestování po obvodu podkovy a rovnou se přesuneme na konec podkovy, který ovšem nekončí. S dnešní technologií je takřka nemožný úkol, potřebujeme mnoho energie a musíme zajistit stabilitu červí díry! Mezi poslední výroky nad tímto tématem, patří teorie populárního a uznávaného vědce Stevena Hawkinga. Hawking prohlásil, že cestovat, lze jen do budoucnosti. Cestovat můžeme pomocí velice rychlé rakety, která by měla přesáhnout 98% rychlosti světla! Spíše se jedná o generační lety. Za celý náš život v raketě nemusíme dosáhnout tíženého času, kterého jsme chtěli dosáhnout. Hawking přichází a také oprašuje paradox v cestování čase. Cestujeme-li do minulosti, se zbraní a úmyslem se zabít, tak se nám to nepovede, vždy to něco přeruší. Z logického hlediska, když se zabijeme, už v budoucnu, v naší přítomnosti nemůžeme cestovat v čase a zabít se, jelikož jsme mrtví. Avšak, co by se stalo, kdyby se nám to povedlo? Dalším prostým faktem je jen to, že jsme se najednou objevili v minulosti a tím dýchali vzduch a o trochu více zhmotnily planetu. V měřítku současnosti to nemá skoro žádný znatelný vliv, avšak později to vyvolává plno reakcí. Těmito reakcemi se zabývá kvantová fyzika a speciálně motýlí efekt. Motýlí efekt je vysvětlen tak, že když motýl mávne křídly, trochu rozvíří vzduch, který rozvíří další molekuly do takové podoby, že za rok je z toho tornádo! Otázka také spadá na to, čím cestovat v čase? Prozatím většina teorii staví na cestování raketoplánem, jelikož stroj, který by umožnil cestovat, by potřeboval příliš mnoho energie v jeden čas a nikdo neví, zdali by se Země nezničila. Existuje teorie, která popisuje princip cestování v čase. Představte si jedoucí vlak, který jede přibližně rychlostí světla. Lidé, kteří sedí v něm, se pohybují touto rychlostí, a tak se pro ně čas zpomaluje. Jestliže někdo vstane a rozběhne se ve vlaku se směrem jízdy, tak je rychlejší než ostatní pasažéři a tak přirozená ochrana rychlosti světla běžce v čase zpomalí, aby nebyl rychlejší než samotné světlo. Dle Einsteina by totiž následně následoval chaos a rozpad fyziky, jelikož by se první stal důsledek a až posléze příčina. Čas by se otočil. Opravdu je cestování v čase jen výplod snílků a autorů sci-fi či se jedná o reálný podmět? Jak by se dalo cestovat a je tomu opravdu tak, že můžeme cestovat jen do budoucnosti? A jak si máme vysvětlit záhadné výjevy našich předků, kteří tvrdili, že zahlédly mobilní telefon, moderní počítač či bylo nalezeno železné kladivo v pravěkých horninách. A co si myslíte vy?

Byli Američané opravdu na měsíci?

9. března 2011 v 19:34 | Daniel Hloušek |  Články

Byli Američané opravdu na Měsíci?

Je mnoho konspiračních teorií, je mnoho pochybností, avšak mezi největší témata patří samotné vesmírné cestování. Byli Američané opravdu na měsíci? Je 20. července 1969 a celý svět, nehledě na náboženství, státní režim či kontinent, se poprvé sjednocuje a společně prožívají největší čin novodobých dějin. Přistávací modul na povrch měsíce dosedl v 20:17:40. Palubní počítač naváděl modul špatným směrem, rovnou do kráteru, který byl plný kamenů. Neil Armstrong převzal manuální řízení, a s modulem musel do 30 sekund dosednout na měsíc. Kdyby limit přetáhl, již by palivo nemuselo vystačit na návrat ke stanici, která obíhala měsíc. Neilův sestup na měsíc se uskutečnil 21. Července a první kontakt se zemí Měsíce nastal v čase 2:56. Avšak opravdu se tomu tak stalo? Prvním argumentem lidí, kteří věří v konspirační teorii je, že je to švindl za několik miliard dolarů, jelikož v té době technologicky nebylo možné letět dál, než z oběžné dráhy slunce. Palubní počítače v Apollu 11 byli v poměru s dnešními kalkulačkami slabší. Dokáže kalkulačka navigovat modul na určité místo a ještě obsluhovat přístroje a hlásit chyby? NASA tento fakt opodstatnila dosti jednoduše. V roce 1969, nebylo myslitelné, aby se výkonný počítač vlezl do modulu, a tak počítač byl sestrojen jen na nutné věci, jako je autopilot a stav měřičů. Zbytek byl mechanický. Má pravdu NASA, nebo bez výkonného počítače se nedá absolvovat tak náročný let? Zřejmě nejvíce rozšířenou fámou je americká vlajka, která vlaje. Jak je možné, že vlajka vlaje na místě, kde není vítr ale naprosté vakuum? Na tuto otázku tentokrát odpověděli samotní astronauti. Buzz Aldrin a Neil Armstrong vysvětlili pohyb vlajky tak, že se zasekla vyrovnávací tyč, která měla vlajku udržovat ve vodorovném stavu. Vlajka ovšem vypadala více přirozeně, tak se astronauti rozhodli jí zapíchnout do země jako symbol. Zapichování vlajky bylo ale obtížné a chvíli to trvalo. Vlajka vlála pomocí setrvačnosti ještě chvíli po zapíchnutí. Později většina fotografií vlajky ukazují tentýž tvar. Je tomu opravdu tak, a fantazie konspirátorů je moc velká? Dalším fakt, kterým konspirátoři přilívají olej do ohně je tajemné písmeno C, které bylo na jednom kameni na snímku! NASA přichází ovšem s originální fotografií, na které není žádné C v kameni a vysvětluje tajemné C tak, že se jedná o vlas při šíření a kopírování fotky. I kdyby NASA nepřišla s originální fotkou, je zřejmě logické, že tohoto by si museli při kontrole snímků, které budou puštěny na veřejnost všimnout. Projekt, za miliardy dolarů by pokazila jediná malá chyba, to by si NASA nemohla dovolit. Ostatně, nafilmovat falešné přistání, odstartovat a přistát s opravdovým raketoplánem a ještě k tomu zajistit, aby se žádná informace nedostala ven je téměř nemožné a nevýhodné. Oproti opravdovému letu na Měsíc se filmový falzifikát o mnoho prodraží. Otázka ovšem zůstává, jak mohla NASA stihnout za jedno desetiletí od družic k pilotovanému letu na měsíc? USA se ve vesmírném programu celkem zdržovala a spíše se uzemnila. Jakmile Sovětský svaz vyslal prvního člověka do vesmíru, narychlo USA začala pomyslně válčit o první místo na měsíci. Během jednoho desetiletí stihli vycvičit a vyslat posádku na měsíc. Politika byla hlavním tahounem k přistání člověka na Měsíci! Faktem je, kdyby USA opravdu nevyslala a nepřistála na Měsíci, tak by se to později dozvěděl Sovětský svaz a celý svět by vzápětí o tom věděl, ale zatím nikde nic. Další podivnost je, proč od posledního přistání Apolla na Měsíci, již nikdo neletěl zpět a proč dnes se lety odkládají a plány trvají déle, než tomu bylo u Apolla 11. Proč v dnešní době inženýři plánují let na Měsíc o mnoho déle, než tomu bylo u NASA a Apolla 11? Bylo to dáno tlakem okolí? Pravda je, že Apollo 11 nebyl bezpečný let, a promyšleno bylo jen to hlavní. Vedlejší aspekty se dořešovaly až během letu. Mnozí se ptají, proč nejdou vidět hvězdy. Jednoduše kvůli expozičnímu času fotky, aby nebyla přesvětlená. Na víc, hvězdy jsou skoro stejné jako na Zemi, takže by bylo zbytečné retušovat hvězdy, kdyby se to natáčelo v ateliérech. Mnozí poukazují na přivezené horniny. Podobají se silně kamenům, které jsou na naší planetě na pouštích. Avšak Měsíc vznikl z trosek, které vznikly se srážky Země s planetkou! Je logické, že Měsíc má stejné složení horniny, jako Země. Jak ale vysvětlit na chlup stejné záběry, ale v pozadí třeba spadnou reflektory, či astronaut zakopne a hned za ním běží maskér? Jedná se o dokonalou lež, která by měla vyvrátit pravost letu, nebo je to autentické? Při veřejném průzkumu v roce 1999 si myslelo jen 6% Američanů, že USA nikdy nebyla na Měsíci. Myslíte si, že v roce 1969 bylo možné opravdu dostat na Měsíc živého člověka? Nebo je to jen podceňování lidské zručnosti a zbytečné čeření vody? Co si myslíte Vy? Dáváte za pravdu konspirační teorii, nebo holým rozumem věříte, že USA opravdu bylo na Měsíci?

Ploužáky a smutné písně: 6 díl

8. března 2011 v 15:45 | Daniel Hloušek |  Hudba

Ploužáky a smutné písně: 6 díl

Po týdnu přináším dalších deset písní. Rozhodl jsem se, tento projekt uchovat a dál v něm pokračovat, i když prioritou na mém blogu jsou úvahy. Přeji příjemný poslech.
1. http://www.youtube.com/watch?v=ilTSnKa2NrA Nick Cave má velice pestrou směs hudby. Každý píseň je u něj jedinečná. Tato píseň mne zaujala a dal jsem jí do výběru.
2. http://www.youtube.com/watch?v=J0yccAsWTOY Talentovaná zpěvačka má na kontě mnoho podobných skladeb, avšak tato vyhrává. Určitě nesmí chybět ve sbírce hudby.
3. http://www.youtube.com/watch?v=PslDJpQApJg Sarah Jade je méně známá zpěvačka, což je veliká škoda. Skvělé zpívá, skvělou hudbu.
4. http://www.youtube.com/watch?v=QCQTr8ZYdhg Pink Floyd je nezapomenutelná kapela a tento hit jen dokazuje sílu, která tato kapela měla.
5. http://www.youtube.com/watch?v=cMFWFhTFohk Band Horses je méně známá skupina s vynikající hudbou, zejména rock či indie. Určitě stojí za to si jí poslechnout.
6. http://www.youtube.com/watch?v=4Fz7BDvLGIg Perlička od Starsailor. Mohl bych tu dát mnoho dalších písní, avšak tato je takovou tečkou za vším.
7. http://www.youtube.com/watch?v=JODKEqp4nYI&feature=fvst Ray LaMontagne je zajímavý zpěvák, kterého jsme třeba mohli slyšet i v seriálu Dr.House.
8. http://www.youtube.com/watch?v=ZugOqb5X1TM Joe Purdy si v mém výběru pobude ještě dlouho. Většina jeho písní má zvláštní i smutný ráz. Jedná se o atmosférovou skladbu, která teď může působit jinak na Vás, než třeba zítra.
9. http://www.youtube.com/watch?v=J9I9M4H9n_I Krása, která se jen tak neomrzí. Je pro decentní poslouchání, to znamená, jen občas si jí pustit, pak její atmosféra bude o to dojemnější.
10. http://www.youtube.com/watch?v=EePkaW6pALY Krásná pomalejší píseň. Od A.A. Bondy je mnoho dalších písní podobného rázu, takže ve výpisu určitě to není poslední píseň.
A jaká Vám se nejvíce líbila písnička? A jakou máte nejoblíbenější i mimo tento výběr?