Trest smrti: jsme vrazi, nebo hrdinové?

21. března 2011 v 18:09 | Daniel Hloušek |  Články

Trest smrti: jsme vrazi, nebo hrdinové?

I když dnes již hlavy nelétají do košíku tak často, jako dříve, ani nejsou veřejné popravy v našem světě, tak pořád je aktuální otázka, mělo by se zpět navrátit možnost trest smrti? Elektrické křeslo je nejznámějším novodobým popravčím vynálezem vůbec. Je symbolem pořádku, ale také nenávisti. Muže, který je vrahem tří nevinných lidí právě vyslýchá svůj trest. V dnešní době v České republice odsouzený neuslyší nejvyšší rozsudek, a to trest smrti. Chladnokrevně je si jist, že trest smrti nedostane, avšak co by se dělo, kdyby trest smrti dnes byla stejně rozšířena jako ve středověku? Je správné, aby chladnokrevný zabiják, který usmrtil několik lidí žil?
Ve starověku platilo jedné velké pravidlo, zub za zub a oko za oko. Zboří Vám někdo dům, vy mu také můžete zbořit dům. Zabije Vám dítě, také mu můžete zabít dítě, dle tohoto starověkého zákonu. Dnes avšak převzala moc civilizované etické chování, a moc má kolektiv. Již se nemůže stát, aby si to rodiny mezi sebou vyřizovaly, alespoň legální cestou ne. Nastává rozhodnutí na soudci. V tomto případě nastávají dva neuspokojivé fakty. Soudce musí správně posoudit, zdali vrah trest si zaslouží, či ne. Je to velice náročné rozhodování, okolo případu je mnoho práce a nesmí uniknout žádný detail. Může nastat druhé dilema, co když lidé, kteří rozhodují o trestu smrti, pochybí? Život se již nedá navrátit. Kolem tohoto faktu se točí celý spor, zdali trest smrti, či ne. Jedni tvrdí, i když vrah zabil jiného člověka, tak sami nemáme právo mu jeho život vzít, jelikož bychom se zachovali stejně jako on. Avšak druzí na to reagují argumentem, že vraždíme jen ve chvíli pro vlastní potřebu a zabíjíme ty, co jsou nevinní.
Otázka je, jaký je náš postoj k vrahovi, a jaké má právo ten, který odsuzuje jedince k trestu smrti. Trest smrti a jeho rozhodnutí by mělo být objektivní, avšak objektivně bychom mohli poslat na smrt každého hříšníka! Subjektivita rozlišuje ty, kteří vraždili chladně, nebo kvůli nějaké poruše či ti, co vraždily pro svou obranu, nebo byli v tísnivé těžké situaci. Představte si, že Vás někdo přepadne a máte možnost se z toho vyvlíknout za podmínku, že zabijete jiného člověka. Lidský silný pud sebezáchovy radí, abyste to udělali. Zaslouží si tento člověk tak krutý, leč odstrašující trest? Etika radí paradox. Z etického hlediska, bychom měli chránit společnost tak, že se narušitele zbavíme, avšak také bychom neměli zabíjet jiné. Jak máme pojmout toho, který vykonává jako kat svou práci u elektrického křesla, či jiného popravčího stroje. V historii trestu smrti můžeme vidět vynalézavost lidí.
Z hlediska popravčích strojů a metod byla historie velice pestrá. Z hlediska zabitých je nejznámější zřejmě hon na čarodějnice. Jedna vydaná kniha vyvolala takový monstrózní proces poprav. Údajné čarodějnice se museli doznat, že jsou čarodějnice. Neexistovala cesta zpět, kdyby nemluvila, zabili by jí při mučení, doznala se, zabili jí, nejčastěji upálením. Poté odpadl veškerý majetek upálené čarodějnice církvi. Poprvé a naposled byl trest smrti a právo usmrcovat legálně jiné tak masivně využíván ke svému prospěchu!
Dnešní doba skýtá mnoho ulehčujících věcí, a mezi ně také patří injekce smrti. Trest smrti je úzce spojen s eutanázií, která jako jediná zaručuje legální zabití. Kdybychom shrnuli jednou větou argument, proti trestu smrti, tak by to bylo zajisté myšlenka, že každý má právo žít. Avšak, je toto právo věčné, neodejímá se v době, kdy jedinec zabije jiného jedince? Je ten, který na pokyn usmrtí vraha, také vrah? V jaké míře by byl trest smrti zneužíván? Představte si to bezpráví, kdyby někdo zaplatil někomu, aby Vás obžaloval a zabili by Vás, i když jste nic neudělal. Jedno je jisté, kdyby existovala dokonalost v soudnictví, ve vyšetřování, nedocházelo by omylům. Avšak etické problémy se nedají strčit do šuplíku. Vražda je neetická, smrt nikoli. Můžeme považovat trest smrti za smrt? Jak velká musí být bolest, aby taková smrt měla cenu? Jsme připravení pochopit princip tohoto trestu, nebo jen nadále paranoidně se budeme zbavovat i ne úplně prověřených případů. Přežije zákon zub za zub, oko za oko i tuto dobu? Co si myslíte vy?
 

12 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Uzavřená Uzavřená | Web | 21. března 2011 v 18:21 | Reagovat

Trest smrti by měl přicházet jen v případě, že důkazy jsou průkazné a o vině není pochyby.

2 darken darken | 21. března 2011 v 18:39 | Reagovat

O vině je vždy pochyb.

3 Bublinka Bublinka | Web | 21. března 2011 v 18:49 | Reagovat

Na druhou stranu, ono doživotí nebude taky žádnej med, vždyť kolik vězňů nakonec spáchá sebevraždu?

4 Tajemá M* Tajemá M* | Web | 21. března 2011 v 19:00 | Reagovat

Nevím, i když ti lidé udělali strašné věci, je mi proti srsti někoho odsoudit, někoho zabit. Je určitě rozdíl mezi tím zavraždit a mezi tím udělit trest smrti, ale je dostatečně velký, aby se lidé mohli citít dobře. Já jako souce bych nedokázala žít s pocitem, že někdo zemřel na můj příkaz. Lidský život je věc, kterou ychom neměli brát. Ovšem spřísnit tresty, to je jiná věc. Když někdo zabije, měl by dostat alespoň dvacetpět let, ne-li doživotí.

5 Dancek Dancek | E-mail | Web | 21. března 2011 v 19:01 | Reagovat

[4]: Bohužel dnes v České republice se takových trestů zase tak nerozdává i když mělo. Rve mi to srdce, když slyším, že za dvojnásobnou vraždu dostal jen deset let.

6 Danny Danny | 21. března 2011 v 19:50 | Reagovat

Já nevím,tohle je strašně těžká otázka,ale jsem spíš pro ne,žádný trest smrti.Jasně,sviní je dost,ale přece jenom...co když se spleteme a zabijem někoho nevinného? A jak se z toho vůbec ten člověk poučí,když umře?Nijak.
Já bych prostě asi dávala doživotí a to ještě v nějaké Arizoně,kde je to peklo.Prostě není mezifáze mezi smrtí a vězením,což je špatné.Co mě ale hodně rozčiluje,je to s tím přepadením.Chodím na sebeobranu,takže bych možná i omylem útočníka zabila a mám za to jít do vězení?No to snad ne!!!!!Nebo rovnou umřít!Bezva,fakt!

7 Vendy Vendy | Web | 21. března 2011 v 20:06 | Reagovat

Řešila bych to doživotím.
A taky bych řešila, jestli zabil poprvé nebo potřetí. Poprvé může být i justiční omyl. Ale potřetí? Počtvrté? Co nechápu, jak může jít někdo sedět třeba pětkrát... a oni ho pustí. Za vraždu (myslím úkladnou, připravovanou a promyšlenou) dostat deset let, to je výsměch.

8 potter-preklady potter-preklady | Web | 22. března 2011 v 17:41 | Reagovat

Podle mě není trest smrti dostatečný. Horší mi připadá strávit zbytek svého života někde zavřená...i když je to pro stt nepochybně nákladnější.

9 do do | 9. dubna 2011 v 13:51 | Reagovat

Trest smrti by nemel existovat! Protože i to je samo o sobe vražda !

10 Pérák Pérák | Web | 4. prosince 2011 v 1:08 | Reagovat

Myslím, že nejprve bychom si měly vysvětlit ona dvě slova "trest a smrt"?

Trest je preventivní sankce, jejíž prvou úlohou je ve viníku vzbudit "morální chování jedince ve společnosti".
Známe např. trest peněžitý či majetkový, vazební a dříve velmi využívaný i útrpný...
Ovšem trest má také ostatní varovat co je čeká, pak-li že překročí rámec zákonů dané společnosti.

Smrt člověka je následné ukončení života, ať už je přirozená či násilná, s níž osobnost ztrácí způsobilost býti subjektem práv a závazků.

Když spojíme tato dvě slova vznikne pojem, který nemá podstatu oné myšlenky, neboť "trest smrti" lze zpochybnit jako trest!
Jak jsem již na svém blogu, ve článku "Filozofie o trestu smrti" podotkl:
...Jestliže po exekuci odsouzeného nemůžeme s jistotou konstatovat, že se dostavil kýžený výchovný efekt, nelze jej nazývati trestem? Ovšem má-li mít "trest smrti" pro odsouzeného výchovný efekt, pak nevíme jaký neboť mrtvý nám ho už nesdělí?...

11 Bár Bár | E-mail | 11. ledna 2012 v 16:33 | Reagovat

Spousta věznů, která je zavřena na doživotí v České republice se má lépe než spousta lidí žijící na svobodě! Člověk který zabil, znásilnil, by měl trpět. Já bych je přiťukala na kůl.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama