Květen 2011

Ploužáky a smutné písně: 8 díl

30. května 2011 v 17:09 | Daniel Hloušek |  Hudba

Ploužáky a smutné písně: 8 díl

Po dlouhé době přináším další seznam vybraných smutných písní. Některé písně klamou pohodovou atmosférou, avšak v jistých chvílích mění svou pohodovou atmosféru na cosi, co s Vámi sdílí smutek. Nechte se unést na chvíli při poslechu do světa, který neklade žádné nároky, a veškeré problémy jsou v ústraní.
1. Incubus - Love Hurts: Patří k méně známým písničkám, avšak to nic nemění na celkovém dojmu. Rozhodně stojí za to, poslechnout si jí vícekrát.
2. Destroyer - Destroyer's the temple: Troufám tvrdit, že z mnoha čtenářů tohoto zpěváka neznají. Dá se říci, že tato píseň je od něj známá. Jedná se spíše o pohodovou skladbu, ale v jistých chvílích se změní na smutnou píseň.
3. Bob Seger - Famous Final Scene: Osobně jsem jí snad nikde neslyšel. Narazil jsem na tohoto zpěváka náhodou, a od té doby sleduji jeho hudbu. Pomalá místy i depresivní skladba skrývající naději v lepší zítřky.
4. Never Shout Never - The Past: Vhodná na odreagování. Pěkně se stupňuje. Také bych tuto píseň přiřadil mezi méně známé písně, a to je mým účelem, nedávat sem jen samé známé skladby.
5. Scanners - Salvation: Má zvláštní nádech. Možná proto posluchače přitahuje. Její zvláštní atmosféra si na nic nehraje a decentně nechá posluchače se rochnit ve svých pocitech.
6. The Pierces - We Are Stars: Tato zpěvačka má na kontě několik alb, avšak asi tato píseň je nejvíce smutná. Pojem smutná je dost relativní. Skrývá v sobě naději ale i smutek. Jde z této písně vycítit zažitý podraz.
7. Goo Goo Dolls - Name: Za stínem nejznámější písničky od Goo Goo Dolls, Iris, se tyčí další skvost. Udělejte si názor sami, zdali by mohla převálcovat Iris či ne.
8. Placebo - Follow The Cops Back Home: Kdo by neznal tuto skupinu, tak ať ihned napraví tento nedostatek. Avšak musím říci, že Placebo není pro každého. Vybral jsem zvláštní píseň. Snad se bude líbit.
9. The Smashing Pumpkins - Disarm: Netřeba představovat. The Smashing Pumpkins si najde příznivce velice snadno.
10. Perpetuum Mobile- Penguin Cafe Orchestra: Na závěr jsem si nechal dnešní skvost. Myslím, že není potřeba komentovat. Jen dodám, že zkrácená verze toho nejpodstatnějšího z této skladby najdete zde, jedná se také o náborové video projektu ,,Život v jednom dni blogera'' A jaká píseň se Vám nejvíce líbí? Nebojte se a napište.

Budoucnost nelze obejít a minulost navrátit

25. května 2011 v 15:42 | Daniel Hloušek |  Články

Budoucnost nelze obejít a minulost navrátit

Budoucnost je jako smrt. Nevíme s jistotou, kdy přijde, jaká je a zdali to bude vysvobození. Budoucnost přináší jen jednu jistotu a i ta je nejistá. Přináší jistotu, že se svět najednou nezastaví, že budoucnost bude nutit svět k nějakému chodu. Je zajímavé členit svět na minulost, současnost a budoucnost. Filosof by si mohl položit řečnickou otázku: ,,Co je to budoucnost, když žijeme jen současností a vracíme se myšlenkami do minulosti?'' Tato otázka dělí lidi na ty, co věří, že budoucnost je jakási iluze v našich hlavách, a na ty co věří v to, že budoucnost je dána a existuje stejně jako minulost. První skupina lidí tvrdí, že to co není zažité a nestalo se, nemůžeme měnit. Je to logická myšlenka, která se podpírá také o fakt, že budoucnost vnímáme jinak než současnost a minulost. Druhá skupina lidí argumentuje, že ať děláme, co děláme, je mnoho faktorů již předem daných. Některé tvrzení jdou do samotného extrému. Někteří si totiž myslí, že náš život je již celý předem nalinkován a mi ho jen prožíváme, pořád dokola. Mnozí ztrácí víru v život, a někteří ztrácí vášeň a snahu.
Tací lidé často věří ve filosofickou ideji, nebo postoj, který nazýváme Nihilismus. Nihilismus je autoritativní postoj ke světu. Vše má svůj řád, autoritu, vše má svou hodnotu a vše dle pravidel nějak skončí. Právě to poslední rozdmýchává pomyslný oheň v Nihilistech. Nihilisté věří v to, že svět je již nalajnovaný a lidé ho nemůžou změnit. Lidé, kteří nevěří, že můžou něco změnit, nemají tu snahu. Život, ve kterém jsme jen proto, že to tak má být, je značně deprimující. Když těmto lidem něco nejde, často si řeknou, že to nemá cenu oproti celku vesmíru. Že jeden čin malého člověka, nezmění zásady velkého kolosu pravidel, zákonů a nezmění ani budoucnost.
Ať jsme pesimisté, realisté nebo optimisté, stále věříme v nějakou budoucnost, leč špatnou. Kde kdo si položí otázku, zdali naše myšlení ovlivní budoucnost? Nehledě na lidi, kteří věří, že je vše předurčené, je do značné míry život ovlivnitelný pouhou myšlenkou! Věříme, že se něco stane. Když nastíníme si tady situaci, tak lidé, kteří budou věřit v špatnou budoucnost, se chovají tak, aby to opravdu tak dopadlo, oproti lidem, kteří věří v tu lepší budoucnost. Rozhodně ale nemůžeme tvrdit, že optimismus je výhrou. Lidé, kteří věří ve špatnou, budoucnost častěji hledají východiska, jak z toho pryč. Problém řeší více do hloubky. Lidé, kteří věří v dobrou budoucnost, spíše překračují ta úskalí, které se můžou nahromadit.
Koupíme-li si auto, jelikož na něj máme a na vysněný dům si budeme teprve šetřit, tak může nastat paralela. Dům by se nám hodil, jelikož žijeme daleko od práce, proto jsme si prvně koupili auto, nejen kvůli tomu, že jsme na něj měli již našetřeno. Jelikož občas zažijeme v autě krušné chvilky, jelikož jsme zaspali, tak je větší šance, že narazíme. Kdybychom bydleli blíž k práci, spěch by nebyl tak velký. Avšak může nastat i opačná paralela. Dle mnoha lidí je vesmír rozdělen na mnoho dalších vesmírů, které se vytváří s každým naším rozhodnutím. Rozhodneme-li si koupit auto, v paralelním vesmíru si koupíme dům.
Budoucnost můžeme změnit. Příkladem je, když meteorologové prohlásí, že zítra nebude pršet. Avšak najdou se tací, kteří řeknou ostatním, ať si radši vezmou deštník. Druhý den začne pršet a ti dotyční s deštníkem nezmoknou. Změnili jsme do jisté míry úzkou budoucnost. Ale co když i toto je již předurčené? Fyzik Albert Einstein tvrdil, že existuje minulost i budoucnost v současnosti a že oba děje pořád v cyklu probíhají. Když existuje minulost pro nás, tak v budoucnosti musí platit logický zákon, že v budoucnosti probíhá minulost, což je současnost. Když se dobereme ke konci, zjistíme, že je čas nekonečný. Teď probíhá pravěk, teď Napoleonské války, a teď třetí světová válka. A jaký zastáváte názor vy? Lze budoucnost změnit, nebo ne?

Život v jednom dni blogera?

22. května 2011 v 15:49 | Daniel Hloušek |  Články

Život v jednom dni blogera?

Na blogu proběhlo již mnoho většíchprojektů. Avšak možná nově připravovaný projekt, nebude mít konkurenta v blog.cz sféře. O co vůbec jde? V minulém roce v létě na youtube proběhl doposud nikdy tak masově probíhající projekt, ´´Život v jednom dni'' jehož hlavním cílem bylo ukázat na filmovém plátně, jak je odlišný svět v kulturách. Lidé měli za úkol v jeden určený den natočit svůj život a poté nahrát ho na youtube. Poté známý režisér Kevin Macdonald využil tyto materiály pro celovečerní film. Letos na začátku roku byl film živě odvysílán na youtube i s českými titulky. Nápad mne inspiroval a podobný projekt jsem chtěl zavést i mezi nás blogery.
Jednalo se o globální experiment a to by český projekt tomuto neodpovídal. Náš projekt má za cíl ukázat blogery, jak žijí, co je baví a tak. V youtube projektu šlo o kultury, ale to je v našich končinách jedno, jelikož jsme malý stát a tak jde spíše o to, jací jsou blogeři jako takoví.
Prvním a významným problémem je už fakt, že to není globální projekt, ale jde jen o místní blogerskou srandu. To znamená, že propagace tohoto projektu musí být velká, ale jak jí zajistit, aby se to včas všichni blogeři dozvěděli? Dalším problémem je neúčast. Osobně se bojím, že sice bude mít projekt valné vřelé ohlasy, ale poté se jen málo lidí zúčastní, takže by to nevystačilo na dobrý film. Proto jsem chtěl udělat předběžnou anketu opravdových zájemců, kteří by se projektu zúčastnili. Již menší problém je to s komandem lidí, kteří by se o materiál postarali a udělali z něj film. Problém je hlavně takové lidi najít, a aby byli ochotni si někde na den či dva sednout, či zajet a tam celá skupina by společně pracovala. Musíme si ale uvědomit, že i dva dny je velice málo. Za ty dva dny jedinec musí shlédnout všechny videa, poté s celou skupinou na základě videí udělat kostrč filmu. To znamená, že se musí vymyslet nějaký děj filmu ze zaslaných videí, což není práce na hodinku či dvě! Poté je to samotná technická část, kdy se uvádí nápad do reálné viditelné podoby. Nakonec se musí vše vypilovat, udělat titulky, správně a vhodně udělat hudební doprovod. A ještě k tomu všemu, shlédnout po několikáté již celý film, zdali je dobrý či ne.


Proto ti co je toto neodradí a chtěli by se zúčastnit a mít nějakou prestiž, tak ať se neprodleně přihlásí, je to zatím nezávazné! Budete mít z toho dobrý pocit, že jste udělali kus dobré práce pro blogerskou sféru! Další kapitolou je, jak by projekt vůbec měl vypadat. Jelikož je projekt v nezávazném začátku, kdy se zjišťuje, zdali vůbec by byl zájem, tak podrobnosti nejsou známy. To zajistí až určené komando a poté se vyhlásí projekt. Takže v tomto momentě si nejsem jist, jak by to vůbec bylo s videi. Nejspíše by blogeři nahrávaly své výtvory na youtube, či na nějaký server, s kterého by si to mohlo komando v plném rozlišení stáhnout. Samotná kvalita videa není nijak omezována, ale hlavně aby tam šlo dobře vidět co se děje. Čím vyšší kvalita videa, tím lépe. Den, kdy by se projekt uskutečnil, neboli natáčecí den, by si odhlasovali samotní blogeři. Máme tu pro ty, co by v ten den nemohli nějakou dohodu. Aby se nám oho opravdu shromáždilo co nejvíce, je možné ještě do dvou dnů od dne natáčení, natočit svůj den. Je nelogické, kdyby natáčecí den byl 1. Července, že by nám někdo zaslal video z 1. Srpna. Jde i o ten pocit, že ty videa jsou z jednoho dne.
Menší strach mám z toho, kam by se to nahrálo. Jelikož by tam byla i doprovodná hudba v nějakých okamžicích, tak youtube zřejmě odpadá. I kdyby se tam dala hudba, která je na youtube povolená, kdo ví, zdali třeba za rok už tomu tak nebude. Takže po dohodě bez omezení by se hodil stream.cz, či by se toho chtěla zmocnit Nova na své internetové portály. Veškeré další podrobnosti bych raději ještě neuváděl, jde teď hlavně o to, zdali je o projekt zájem a zdali by se našel někdo, kdo by se mnou o projekt staral a kdo by ho také propagoval. Projekt by měl svůj blog. Proč nezdokumentovat rovnou do filmové podoby naší generaci blogerů? Pojďme do toho a hlaste se :-)

Temná posedlost ďáblem, nebo jen nemoc?

18. května 2011 v 17:04 | Daniel Hloušek |  Články

Anneliese Michel: Opravdu byla posedlá ďáblem?




Historie zaznamenala mnoho případů zvláštního chování ve formě psychické poruchy či církví označená posedlost. Avšak žádný případ se nezapsal do historie tak, jako případ posedlé dívky z Bavorska. Anelliese měla tři sestry, které byly stejně zbožné, jako rodiče. Možná z této zbožnosti pochází neznámá psychická porucha. První příznaky a problémy nastaly v roce 1968. Začalo to křečemi, v noci se probouzela a nemohla se hýbat. Něco ji dle jejich slov svíralo a paralyzovalo. Později si také prokousla jazyk a občas upadla i do bezvědomí. Doktoři to přisuzovali k epilepsii, jelikož tomu nasvědčovaly příznaky dívky. Tomuto tvrzení nahrál další záchvat skoro rok po prvním záchvatu, v srpnu roku 1969. Rodinný lékař kvůli dalšímu silnému záchvatu Anneliese nechá podrobit detailnějším testům v nemocnici. Avšak testy nevykazovaly abnormality. Nicméně lékaři usoudili, že se jedná o silnou epilepsii. Doktoři proto naordinovali Anneliese antiepileptika. Jestli byly prášky účinné, posuďte sami. Brala je až do své smrti.

Vzápětí prodělala zápal plic. Proto jela do sanatoria. I přes léčebné procedury se Anneliesin zdravotní stav opět zhoršil. Prodělala další záchvat a i v této chvíli, lékaři nenašli rozumné vysvětlení proč tomu tak je. Také tady vidí první vizi, kterou popsala jako šklebícího se obrovského ďábla! Její kamarádky popisovaly jednu zvláštnost. Dle slov kamarádek se Annelieseniny modré oči změnily na tmavé až černé. Za nedlouho začala být apatická a prožívala silné deprese. I přes tento fakt pokračovala ve studiu na vysoké škole. Opět nastávají problémy a Anneliese se svěří své matce, že ve svém pokoji slyšela klepání, které vycházelo hlavně ze skříně. Zanedlouho šramocení slyší i ostatní členové rodiny. Jedná se snad o sugesci? Pro sugesci je také fakt, že celá rodina byla vysoce věřící. Co dokáže člověk udělat, když má silnou sugesci? Anneliese se cítila velice podrážděná. Když se vraceli s bohoslužby, Anneliese se začala v křečích různě kroutit. Poté také napadla jednu ženu, která se starala o jednu kapli. Dle jejich slov později nemohla ani vstoupit na svěcenou půdu, jelikož se cítila špatně.
Poslední těžký záchvat prodělala v roce 1972, kdy také částečně ochrne. Dívka cítí zápach a stěžuje si. Avšak nikdo jiný tento zápach necítí. Mezitím hledají její rodiče pomoc, kterou by potřebovala. Žádný z lékařů si neví rady a odkazuje na jiného lékaře. O případu posedlé dívky se dozví Adolf Rodewyk, který určí, že se jedná o posedlost. Dívka se modlila se svým knězem, který začal spolupracovat s Rodewykem. Po dalších testech, které opět nevykazovaly žádné abnormality, se rozhodnou, že provedou exorcismus neboli vymítání! Stav se opět zhoršil na úroveň jasné posedlosti. Anneliese útočila a kousala lidi, kteří jí byli na dosah. Pila svou moč z podlahy, skákala po zdech a vykřikovala hrůzné výroky mrtvých tyranů. Měla návaly horka a chladu. Proto strhávala ze sebe oblečení a strkala hlavu do záchodové mísy. Dle výpovědí svědků, kteří u vymítání byli, museli Anneliese držet alespoň tři lidé. Měla velikou fyzickou sílu, kterou demonstrovala i na své sestře, kterou bez problému odhodila dost daleko.
I přes fakt, že i kousala zeď a vylámala si zuby, tak chvílemi byla v klidu. To umožňovalo se jí zeptat, jak se cítí. Tento čas využívala učením, nebo hraním na klavír. V roce 1975 proběhlo první vymítání a po dalších sezení exorcisté vyslechli šest démonů. Mezi nimi byl například nacistický vůdce a manipulátor Hitler, nebo nemilosrdný Nero či samotný Lucifer. Dívka křičela nepřirozeným hlasem, a dožadovala se pomoci. Dle jednoho z exorcistů, dívka silně reagovala na svěcenou vodu a kříž. Řvala nepřirozeně dlouho, bez přestání vykřikovala nadávky. Již po několika exorcistických vymítáních se dívka cítí lépe. I když nejedla a byla velice zesláblá, byla na procházce v parku. Den před její smrtí řekne, že jí je souzeno zemřít, jelikož zlo je moc silný protivník. Chtěla rozhřešení, a to bylo to poslední, co dívka řekla. Ráno jí našli mrtvou. Dle lékařů zemřela na vyčerpání. Kvůli tomuto neštěstí byli obviněni exorcisté, kteří nedávali dívce najíst. Vše bylo dobře zdokumentováno a vymítání bylo nahráváno na magnetofonovou pásku. Některé jsou do dnes přístupné veřejnosti. Anneliese udivovala i po smrti. Dle mnohých věřících se její tělo nerozkládalo. Proto se provedla exhumace, která potvrdila normální rozklad.
A jak to vidím já? I po její smrti se lékaři snaží zjistit, co dívce bylo. Usoudili, že se jednalo o jistou psychickou poruchu, kterou podnítila i víra dívky. Sama církev o několik let později označila tento případ za pouhou nemoc, nikoli za posedlost. Samotná děsivá nahrávka z vymítání říká své. Kdo ví, zdali byla opravdu posedlá, avšak její případ známe dodnes. A co si myslíte vy?

Jarní fotky: aneb útěk od úvah

14. května 2011 v 15:03 | Daniel Hloušek |  Články

Jarní fotky: aneb útěk od úvah

Již delší dobu přemýšlím, že na tomto blogu udělám veliké změny. Mezi ně by měla nová změna, a to zavedení rubriky ,,když fotím já.'' Článek o možných změnách přinesu později. Jen bych nakousl, několik z nich. Chtěli byste, abych více zdůrazňoval svůj názor v úvahách? Jelikož píši články tak, aby se z nich dal snadno udělat referát, tak své osobní pocity se snažím co nejvíce zestručnit do objektivního článku. Takže kompromisem by se mohl stát odstavec na konci článku, kde bych psal ryze své názory k tématu. Souhlas? Dalším zpestřením budou menší nadpisy v článku. Aby článek nebyl jednotvárný. No, přejděme rovnou k slibovaným fotkám.


Jedna klasická jarní fotka.

Upalování čarodějnic: jak by to dopadlo dnes?

10. května 2011 v 19:50 | Daniel Hloušek |  Články

Upalování čarodějnic: jak by to dopadlo dnes?

Společnost velice ráda staví lidi do vrstev. Jeden je chudší, má méně práv u vyšších tříd. Bohatší má možnost měnit svět těm z nižších tříd. Avšak oba mají jednu společnou věc. Je to pud sebezáchovy. Představte si středověk. Hon na čarodějnice a upalování zaživa bylo v plném proudu. Někdo z vyšší vrstvy za vámi přijde, a označí Vás za člověka, který má pakty s peklem a ďáblem. Máte nárok říci jak to vše je, avšak skoro vždy došlo k tomu, že mučením z člověka vytáhli smyšlenku o spolčení s ďáblem. Tak, nebo onak, vždy to byl lístek k branám smrti. Buď člověka umučili, nebo z něj dostali lež o posedlosti, a tím pádem trestali rovnocenným trestem a to upálením. Co by se dělo, kdyby se to praktikovalo dnes v moderní podobě?
Muž sedící v kavárně měl ve zvyku si vždy po ránu číst noviny. Dnes tomu nebylo jinak. Najednou k němu přistoupí dva vysocí muži v černém obleku. Bez řečí ho odvedou. Muž se dozvěděl, že je souzený za něco co neudělal. Někdo to na něj nastražil. Kdyby takové procesí bylo v novodobé době, tak by se uplatnily asi podobné zákony, jako je tomu u terorismu. Když je někdo podezřelí z terorismu, podle zákona v USA, může stát zbavit na jistou dobu člověka práv. Důvod? Ochrana státu nesmí být narušena. Jisté konspirační teorie avšak tvrdí něco jiného. Zákon platí a platil by proto, aby nebyla narušena moc několika nejvýznamnějších lidí v tajném spolku, který řídí celý svět. Jak u terorismu, tak i u dalších lidí, kteří by byli označeni, jako posedlí něčím, by byli zneškodnění jen kvůli ochraně citlivých informací. Ve středověku upalování čarodějnic probíhalo hlavně pro majetek. Církve, když usvědčila někoho posedlým, automaticky získala majetek nebožáka. V dnešním materialistickém světě by se toto odehrávalo ještě snadněji, nehledě na etičnost.
Když Hitler ve třicátých letech 20. Století začal nakloňovat na svou stranu veliké masy lidí, proč by situace, nešlo využít dnes? Dnes lidé více budou hledět na ty, kteří budou hlásat, že všechny dostanou z krize. Ti, co by to prohlašovali, neřeknou jak, ale jak to bude účinné. Kdyby se takoví lidé dostali k moci, mohli by zavést novodobé upalování za nic, pro něco? Představte si dav lidí, který by atmosféru umocňovalo. Když deset říkají ano, proč by se jedenáctý nepřidal, že? Nakonec by to došlo tak daleko, že by se zákon o upalování schválil. Jak daleko by tento zákon byl ilegálně využíván, a jakou formou?
Jistě by si mocnost nedovolila veřejné popravy, jako tomu bylo ve středověku, upalování na hranici, před zraky mnoha desítek, až stovek lidí. Jednalo by se spíše o odstrašující tiché případy, z nichž ty největší by byly známé. Také důvod udělení trestů by byl jiný. Dnes by lidé už zřejmě nepodlehli středověkému šílenství o paktech s ďáblem. Dotyčný odsouzený člověk by spíše dostal na krk malomocnost, terorismus či bláznivým odpůrcem režimu. Režim států se pomalu mění na dosti složitý a krutý. Aby se toto mohlo dít, musel by režim být tvrdý. Způsob zbavování se hříšníků, by byl krutý a rychlý. Nejedná se o trest smrti, ale o zbavení se mnoha lidí pro majetek. Představa, že každý z nás by se mohl stát tím hříšníkem, je nepředstavitelná. Dnes v moderním světě žijeme hlavně z vlastního strachu, neboli ze stresu, depresí, hektičnosti. Avšak k tomu všemu by se přidala ta nejistota, že v jednom okamžiku nás označí za nějakého blázna, a uvalí na nás bezmoc.
Lidé by chápali závažnost počínání, už příliš pozdě, na to, aby to mohli odvrátit. Avšak, jeden ze stotisíců by měl tu odvahu se postavit, proti tomuto počínání. Ale, jeden ze stotisíců je pro státní zabijáky nic. Vylepování seznamů příštích hříšníků, kteří by měly být popraveni, by strach ještě více umocňoval. Stát by nebyl v krizi ekonomické, ale v krizi sociální. Lidé by najednou méně důvěřovali ostatním lidem, z toho důvodu, aby nebyli označeni, jako vlastizrádci, nebo za nebezpečná individua pro kolektiv. Ať chceme, nebo ne, musíme si jednou vybrat, zdali nastane novodobý upalování lidí, nebo ne. Hon za nevinnými lidmi, už je možná dnes, kdy USA žene kde koho. Chceme se znova bát, nebo žít v nejisté finanční krizi? I kdyby tento řád nastal, jsme si jistí tím, že by peníze padly na úkor prostých lidí? Je snad jiná možnost, jak tento šílený hon ještě nastartovat? Smrt by byla rychlá, bolestivá, a neúčinná, avšak ovládnutí světa několika lidmi by bylo na dosah. Blíží se tento hrůzný konspirační scénář? A co si myslíte vy?

Nevěra, aneb od každého něco?

3. května 2011 v 16:08 | Daniel Hloušek |  Články

Nevěra, aneb od každého něco?

Toto téma nenechá klidným kdekoho, už jen proto, že to může potkat každého. Jedná se o citlivou věc, a partnerka či partner určitě neřekne, že Vás podvádí. Jen málo případů přijde domů, a místo ahoj zazní: ,,Tak jsem Tě dnes podvedla''. Sami určitě usoudíte, že se jedná, o velice leč manipulativní situaci. Člověk má na výběr. Buď překousne vzájemnou důvěru, a zeptá se protějšku, zdali ho podvádí. V mnoha případech, i v těch, kde je opravdu nevěrný protějšek, to dopadne nepříliš dobře. Někdy si člověk odnese nedůvěru až nějakou tu bolestivou přirážku za ty žárlivé scény. Z tohoto hlediska se jedná o jakousi hru. Má-li člověk štěstí, ztratí důstojně vše. Avšak když to člověk přežene, nebo to odhadne špatně, pak ztratí milovanou osobu a k tomu ještě nepříliš pěkné scény kolem toho.
Druhá možnost je, nezajímat se o to. Ale, kdo vydrží přehlížet i roky podezřelé chování protějška. Avšak co je to vůbec nevěra? Jsou několik skupin lidí, které různě nahlíží na tento fenomén. Jedni nahlíží na nevěru, jako na celek. Je jedno, zdali partner či partnerka má milence jen kvůli sexu, nebo také kvůli citům. V jejich očích je to pořád nevěra. Druzí na to pohlížejí z hlediska citů. Nevěra je to od té doby, kdy z milostného vztahu, ve kterém jde o sex, se stal vztah citový. Jestli se žena či muž zamiluje, pak je to dle této skupiny lidí nevěra. Do té doby ne, jde jen o jakýsi biologický pud. Třetí skupina lidí na tento problém nahlíží dosti liberálně. Je-li protějšek nevěrný, tak já můžu být také nevěrný. Nahlíží na to, jako na svobodu, která by neměla být nikomu odepírána.
Ve zvířecí říši je nevěra holý fakt, který se moc neřeší! Zvířata jsou i lidé, avšak co nás dělí od zvířecího pohledu na vztah? Údajně jenom lidé mají požitek a radost se sexu. I u nás je podmíněný pud zachování druhu. Sex je tu proto, aby se dál šířil genetický kód druhu. Ale jenom lidé nad tím uvažují. Jsou zvířecí druhy, které jsou věrní. Ne napořád, ale jsou. Avšak i tady nejde o myšlenkovou věrnost. U zvířat je věrnost výhoda. Například, když jedinec má silné postavení ve skupině, tak samička či samec pobude co nejdéle u tohoto jedince. Jde o výhodné postavení, a jediné co nás dělí od zvířat v tomto směru, je to, že nad tím přemýšlíme. Děláme si ze sexu příjemný zážitek, nejde už o účel. Dříve, nebo později ve vztahu chybí to zdolávání. Na začátku byl hezký flirt, ve vztahu je to maximálně flirt, který je spíše takový doplněk. Doplněk, který již nevrací do té dvojice takovou vášeň.
Proč jsou tedy lidé nevěrní? Rivalita, postavení ve společnosti, objevování nových možností, vášeň, to vše nutí jedince směrovat někam jinam, když mu to není dopřáváno. Postupem času mnoho vztahů uhasíná, a spíše přežívá z hlediska funkčnosti a usedlosti. Mnozí si řeknou, proč také odcházet s domova od přítelkyně, či přítele, když můžu potají mít vztah ještě s někým jiným, který mi dá vše, co potřebuji, krom sociálního zázemí. Jsou však, ale i nevěry, kde jde o nenasytnost, nebo o zkušenosti. Zejména u mužů je známé, že by nejraději měli několik žen zároveň. Nejde o to, že by si nedokázali vybrat, ale jde o to, proč to dělat, když nejde o vztah?
Nevěra se těžko poznává. Většinou nevěrník, či nevěrnice, se o sebe najednou více stará. Už Vám neoznamuje tolik informací co dřív, nebo právě naopak i s detaily co bude dělat. Tací lidé jsou také více domýšlivý, podráždění či někdy až moc upřímní, nebo nervózní u diskuzí nad určitými tématy. Proč nevěra vůbec tolik dráždí? Samotný fakt, že má nejen Vás může znamenat, že jednoduše mu/jí nestačíte. Dalším faktem je také to, že to může udělat zase a zase. Ať se jakkoli podíváme na nevěru, vždy musíme uznat, že jde o normální věc, z biologického hlediska. Je to stejné, jako běh, když spěcháme. Avšak v naší společnosti je to nevídaná věc. A jaký máte vy názor na nevěru? Zažili jste jí někdy? Těším se na Vaše postřehy a komentáře.