Červenec 2011

Ploužáky a smutné písně: 10 díl

28. července 2011 v 13:19 | Daniel Hloušek |  Hudba

Ploužáky a smutné písně: 10 díl


Které písně ve vás vyvolávají pocity smutku, které vyvolávají vzpomínky a u kterých jste zažili něco smutného? Opět přidávám dalších deset hudebních skladeb, které mají možná po právu, nálepku smutné, depresivní či náladové.

1. Michelle Featherstone - Stay: Sálá z ní beznaděj. Jako by se něco stalo, nejde to vrátit zpět a nikdo neví, co bude dál. Skvěle procítěná píseň. Za povšimnutí stojí celé její album.

2. Simple Plan - Untitled: Nezapomenutelná klasika. Pro mnohé sladká, pro mnohé zase normální skladba. Rozhodně to neubírá na kvalitě.

3. Deep Purple - Soldier Of Fortune: V češtině jí proslavil Jiří Schelinger a zahraniční verze, je nejlepší právě od skvělých Deep Purple. Pomalu se rozjíždějící skvělý song, který jako by říkal, že svět může na tom být ještě hůř, ale není.

4. The National - Slow Show: Skvěle pochmurná píseň. Klip tomu dodává jistou zvláštní atmosféru, jako bychom v té písni byli sami. I další písně stojí za povšimnutí. The National má skvělý repertoár.

5. Counting Crows - Colorblind: Na depky přímo stvořená. Volání o neexistující pomoc, svítání na lepší zítřky, utichání všeho, aneb tato píseň v tomto směru je dost rozmanitá. Komu se nelíbí, asi má veselý život. Skvělá kombinace klavíru a zpěvu.

6. Kansas - Dust In the Wind: Kdo by kdy řekl, že píseň, která je téměř pořád stejná, bude pochmurná. Ale je to tak. Jde z ní cítit odstup, bezmoc a pochopení tohoto světa, a že jsme na všechno někdy sami. I přes stáří je klip této písně velice zajímavý, rozhodně patří k hrstce mimořádných klipů, které něco říkají.

7. Placebo - Where is my mind: Nelekněte se začátku. Nebojte, písnička půjde zajímavou cestou. Placebo, téměř synonymum pro smutnou hudbu. Placebo patří do škatulky hudby, kterou buď máte rádi, nebo opovrhujete všemi díly autora či skupiny.

8. Joy Williams - Speaking a Dead Language: Energetická, ale přitom smutná skladba. Když se člověk ráno vzbudí do deště, jeho den nebude zrovna skvělý a ke konci uslyší tuto skladbu, zaručeně začne přemýšlet nad životem trochu jinak.

9. Casting Crowns - Slow Fade: Řekl bych, že není ani moc známá, ale je určitě povědomá. Skvělá kombinace hudebních nástrojů a zpěvák ví, kdy má zpívat, a kdy se to nehodí. Další skvělá skladba.

10. Ray Lamontagne - All The Wild Horses: Pro mnohé slabší, pro jiné skvělý poslech. Kdo sleduje tuto rubriku, ví, že tento zpěvák se tu objevuje dost často, jelikož dost jeho skladeb jsou podobného rázu. Na kontě má i dost pohodových skladeb, dříve jsem přemýšlel nad rubrikou, pohodové písně, ale kdo ví, zdali by se to ujalo.
Tak jaká píseň se Vám nejvíce líbila? Jaká je Vaše nejlepší smutná skladba mimo tento výběr?

Začátky mívají i konce, anebo ne?

22. července 2011 v 16:49 | Daniel Hloušek |  Články

Začátky mívají i konce

Začátek má i svůj konec. Špatný začátek má lepší konec. Novodobé chápání světa poukazuje na to, že vše má svůj začátek a i konec. Nezáleží na tom, jakou prioritou disponuje začátek, ale vždy by měl skončit. Avšak, kde bereme tu jistotu, že svět vzniká a zase zaniká, že lidé se rodí a zase umírají? Kdybychom měli udělat příčku nejdůležitějších začátků, tak na prvním místě by to byl vznik vesmíru. Ale i u vzniku něčeho, co nám dává možnost žít a být někde, je docela pofidérní otazník a nejenom jeden! Dříve se učila teorie, že vesmír tu byl vždy. Jednoduše řečeno, jeho velikost je stejně nekonečná, jak jeho čas. Byl tu vždy, neexistuje počáteční časový bod a ani není nijak starý. Dnešní teorie se zakládají na fázi vzniku, vytváření, vrcholu a pak zániku a konci. Obě teorie jsou příliš složité na to, aby přesvědčily, že jsou reálné. Když si pustíme film, jsme na začátku filmu, ale nemusíme být na začátku děje filmu. Co když vesmír opravdu vzniká a zase zaniká, ale jeho záměr jde pořád dál?
Na další příčce bychom dali náš život. Je to veliký paradox. Nebýt našeho života, našeho myšlení, nebýt lidí, žádný uvědomělý vesmír by zřejmě nebyl. Nebyl by nikdo, kdo by nad vesmírem přemýšlel v tomto úhlu pohledu. Tím pádem by nebyl vesmír, jako takový, a nemohl by se v něm nikdo narodit. Myšlenkový paradox. Velicí konspirátoři by dokonce řekli, že vše, co kolem sebe vidíme, jsou jen elektrické impulsy v mozku. Výsledný obraz se vytváří v mozku, předmět se promítá na sítnici v oku. Ale to vše jsou jen světelné paprsky. O tom, že neexistují barvy, se dnes už nevedou veliké spory, a že fyzika, je platná jen v našem okolí se dnes vědci také snaží akceptovat. Avšak, co je reálné a co smyšlené?
Na další místo bychom zřejmě dali koncepce a pravidla. Možná by se tento fakt, měl objevit na druhém místě, jelikož život z vědeckého racionálního hlediska vznikl podle nějakých pravidel. Evoluce je neměnný faktor. Zvířata odjakživa mají tendenci přežít za cenu smrti jiných živočichů. Potravní řetězce a pyramidy, to vše je téměř stejné, již několik milionů let. Bez pravidel, by vládl chaos. Vznik vesmíru se dost možná musel opírat o nějaká pravidla. Mnozí by teď namítali, proč teda nejsou pravidla na prvním místě? Jednoduše, jelikož, pravidla, které nemají na čem platit, nemůžou ani vzniknout, neuplatní se, nemají ani možnost, podle čeho se řídit. Jen v lidském světě, poslanecké hlavy vymyslí prvně zákon a pak až hledají uplatnění. I teď by mnozí odporovali. Nedává smysl, že vesmír vznikl bez pravidel? Zjednodušeně, když někdo má nepořádek na stole, v pokoji v bytě, nebo v počítači, pro toho člověka to nemusí být překážkou. Má svůj systém, jak se ve svém chaosu vyznat! Proč by nemohl vzniknout vesmír ve svém chaosu?
Na čtvrtém místě je to již subjektivní výběr. Pro někoho je důležitým začátkem dobrá pracovní kariéra, pro jiného zase splněný sen anebo rodina. Pro někoho je velikou prioritou mezilidské vztahy, láska s tím spojený počet dobrých přátel, první pusa, první rande. Tito jedinci v této skupině lidí dosáhnou svého konce. Každá skupina má jiný konec, jedno je ale společné, smrt zastihne každého. Je pravidlem, že se rodíme všichni stejně a že všichni umíráme, avšak je smrt konec, anebo je to začátek? Lékařská definice smrti pojednává o tom, že smrt nastává v okamžiku nečinnosti mozku.Nezáleží ani tak na srdci, ale na mozku. Otázka je, zdali by život pokračoval dál, bude to stejný život, anebo si nebudeme nic pamatovat a budeme žít znovu v hmotném světě? Když se podíváme na začátek lampy, očekáváme, že na konci bude něco, co svítí. Ale kdyby existovala silnice po obvodě naší planety, která by se napojovala na svůj začátek, najednou máme před sebou cyklické nekonečno.
Z toho vyplívá, že něco má začátek a konec a něco nemá nic. Začátek dané věci je v jiných oblastech. U silnice je časový začátek a poté zánik silnice, konec. Díváme se na život nesprávně, nebo je správná možnost, že život jedince má začátek a konec. Málo lidí by si uvědomilo v postapokalyptickém světě, že jednou může přijít další podobná situace. Jsme někde ve fázi počátku civilizovaného života? Avšak, kolik vztahů skončilo klasickým rozchodem? Kolik lidí pracuje spokojeně v jedné práci již několik desítek let? Vše nemusí skončit jedním koncem! Kdo ví, zdali konec není začátek a zdali začátek není konec? A co vy? Jaké začátky jsou pro Vás důležité? Těším se na Vaše názory.

Ploužáky a smutné písně: 9 díl

17. července 2011 v 14:56 | Daniel Hloušek |  Hudba

Ploužáky a smutné písně: 9 díl

Opět po dlouhé době přidávám deset skladeb do hudebního okénka. Snad se Vám nějaká píseň z výběru bude líbit. Udělejte si pohodlí a vžijte se to písní.
1. Golden Earring - Going to the run: tato píseň se dočkala mnoha verzí v mnoha jazycích. Mezi nejlepší verze a neznámější patří od Golden Earring, nebo od ruské metalové skupiny Aria. Mnozí tuto píseň určitě neznají, a myslím si, že to bude nové hezké zpestření.
2. Ray Lamontagne - Empty: méně známý zpěvák se skvělou smutnou až depresivní hudbou. V této písni, jako by zpěvák skrýval své zklamání a snaží se na nic nemyslet, jít dál, i když stojí na místě. Rozhodně i jeho další písně stojí za povšimnutí.
3. Blind Boys of Alabama - I shall not walk alone: asi většina čtenářů tohoto zpěváka vůbec nezná. Ti z vás, co sledovali seriál Ztraceni, si možná matně vzpomínají, že tuto píseň slyšeli. Skvělý vícehlas, a mnohé takové písničky nechytají, avšak tato je jiná.
4. Carly Comando - Everyday: mnozí, co sledují Simpsonovi, si vzpomněli na zrychlený záběr rostoucího Homera a tuto skladbu. Tato skladba potvrzuje pravidlo, že i písničky, ve kterých není zpěv, jsou krásné.
5. Sufjan Stevens - Casimir Pulaski Day: nemohl jsem nevynechat Sufjana Stevensena. Má na kontě mnoho skvělých protáhlých songů a výběr by se vešel do samostatného článku. V této písni cítím jakousi zimu, ale přitom song ze zimy dělá jaro. Další skvělá skladba.
6. Christina Perri - Jar of Hearts: skvělá, a když má člověk špatnou náladu, tak působí ještě více. Od této zpěvačky je to klenot, který se jen tak neomrzí.
7. Yann Tiersen - La Valse D'Amelie: není co dodat. Naděje skrytá ve skvělé smutnící skladbě. Kdo nezná, určitě si teď zapamatuje autorku.
8. The Decemberists - Rise To Me: méně známá píseň od Decemberist, za to pěkná, i když delší. Komu se nelíbí, tomu se nelíbí, avšak je dost pronikavá.. Později si jí člověk začne pobrukovat.
9. Eddie Vedder - Society Into the Wild: skvělý film, skvělá hudba, skvělá atmosféra. Rozhodně není na škodu si pustit film.
10. Iron & Wine - Each Coming Night: tato dvojka se proslavila hlavně v seriálu Dr.house a jejich píseň Passing afternoon. Tato skladba dosahuje zase jiných hodnot. Je pohodová, nerušící.
Tak co, líbil se Vám dnešní výběr z méně známých zpěváků? A jaké jsou vaše oblíbené písničky? Těším se na vaše typy.

Jsou mezi námi i ti druzí?

13. července 2011 v 16:03 | Daniel Hloušek |  Články

Jsou mezi námi i ti druzí?

Mnohé paranormální jevy, mají dostatek důkazů o tom, že se jedná o pravdu, ale stejně v široké veřejnosti se nese duch nevole vůči těmto jevům. Duchové jsou příkladem toho, že i jedno století plných důkazů na fotografiích a videozáznamech, nepřinesl veliký převrat. Lidé stejně i dokonce méně věří v duchy i přes fakt veliké medializace. Je náš rozum na místě, nebo jsme se ztratili ve vlastním světě? Každá věc, budova, byty, mají svou historii. Někdo zemřel ve spánku na posteli, která zůstala, jako zbytek vybavení v bytě, do kterého se jiní nastěhují. Hrady, koncentrační tábory a další budovy, které zažily teror, nebo děsivou situaci, často vykazují nevysvětlitelné anomálie. Při demolici několika podlažního domu v USA, se zasekl výtah. Dělníci museli zajistit bezpečnost, a všechny kabiny ve výtahových šachtách uvolnit a zničit. Jedna kabina nereagovala na řídící pokyny. Proto dělníci odstřihli kabinu od závěsných lan. Jenže i poté kabina zůstala na svém místě, nespadla a udržela i plné zatížení. Častějším opakem je, že výtahy reagují samy. Existují i videonahrávky duchů ve výtazích. Avšak, na kolik procent je to pravé? V roce 1989 v USA ve státě Kalifornie, se stal děsivý incident v přímém přenosu. Jackie Hernandez ve svém domě zažívá pravou hrůzu. Po domě se objevují fleky, které zapáchají a připomínají sliz, který je složen z neznámých látek. Podivné zvuky a hrozivé útoky přimějí Jackie, aby kontaktovala odborníky na paranormální jevy. Výzkumný tým složen z kameramana, a z několika specialistů na paranormální jevy. Dlouho nemuseli čekat. Z podkroví vycházel šramot, a posléze i děsivé skřeky. Tým se rozhodl prozkoumat i přes děsivost místo. Jeden ze specialistů stoupal po žebříku a najednou uslyšel šum. Otočil se, vyfotil místo, ale v tom momentě neznámá síla vytrhla fotoaparát z ruky a muže vymrštila několik metrů před sebe. Zbytek skupiny bezmocně přiběhl k poklopu podkroví. Slyšeli křik, prosby o pomoc a pak, už jen hrobové ticho a pár záblesků od fotoaparátu specialisty. Po chvíli se muž vynoří ze tmy, a kolem krku má špagát, který ho měl oběsit. Máme věřit fotkám z tohoto incidentu, kde je specialista oběšen nějakou silou, nebo je to jen pohádka pro dospělé?
Co jsou to vůbec duchové, a jak vznikají? Skeptická část populace se tomuto směje, druhá část má na tyto otázky odpovědi. Každá kultura pojímá smrt jinak. Nejrozšířenější teorie o vzniku duchů, říká, že duchové, jsou duše z mrtvých lidí, dokonce i zvířat. Některé kultury věří dokonce v duše rostlin. V těchto kulturách mají rostliny údajně také nějaké cítění, stejně jako u zvířat a u lidí. Otázkou však je, jak to vše funguje. Na Zemi žije skoro 7 miliard lidí. Pomalu, ale jistě se naše planeta začíná přelidňovat. Zkuste to porovnat v měřítku mrtvých lidí! Jak se vůbec tolik duchů dokáže vlézt na naší planetu? Z toho pramení několik dalších teorií. První teorie tvrdí, že jen hrstka lidí dokáže projít stádiem smrti, bez ztráty životní energie. Lidé, kteří souhlasí pro druhou teorii tvrdí, že se jedná o energii, která nepotřebuje prostor, který je znám v našem světě. Další teorie rozšiřuje svět v nějaké cyklické nekonečno.Planeta je jiná, v jiném světě s jinými pravidly, ale existuje tu náhodná propojenost s naším světem. Skeptici jednoduše, ale tyto teorie vyvrací. Naše vědomí, naše ,,já'' jsou impulsy v mozku. To, jací jsme je uloženo v neuronech. Se smrtí přichází i zastavení impulsů. Mozek postupně odumírá a naše já se ztrácí. Jak by mohla se seskupovat energie v inteligentní tvar a mít myšlení z tohoto světa, když vše je uloženo v mozku? Značí to naší nevědomost, nebo je vše skutečné?
Thomas Edison předpověděl, že s novými vynálezy, jako je telefon, gramofon, přijdou nové záhady. Zmínil se o hlasech mrtvých. Fenomén EVP je nejvíce dostupný důkaz pro všechny. I po měsíci intenzivního zkoušení o kontakt z onoho světa, nemusí se hlasy projevit. Avšak dosáhneme-li výsledku, tak až poté zjistíme, jak děsivý je tento svět. Lidé z druhé strany říkají, že svět, v kterém žijí, je pustý, černý, smutný, ale necítí bolest a vidí celý vesmír. Pomocí EVP vznikly další skladby od známých hudebních velikánů, jako je Mozart, Beethoven. Je snad život po životě, máme EVP a dalším důkazům věřit, nebo dáme na své smysly a nebudeme se tím zabývat? Nastane jednou chvíle, kdy poznáme s jistotou skutečnost? A co vy? Jaké jsou Vaše zážitky? Jinak, o fenoménu EVP budu věnovat samostatný článek.

Život v jednom dni blogera?

1. července 2011 v 12:50 | Daniel Hloušek |  Články

Život v jednom dni blogera?

Na projektu se nadále pracuje i přes dlouhou odmlku. Během tohoto týdne jsem se musel rozhodnout, co a jak bude. Změnil jsem na některé části projektu pohled a rozhodně se ještě něco změní v průběhu natáčecích dnů.


První a největší změnou bude celkové pojetí projektu. Nastaly tři možnosti. První možnost byla, že projekt bude v tomto roce o velkých prázdninách. Další možnost byla, že se projekt odloží na další rok, s tím, že bude dostatek času na propagaci a na upevnění mnoha pravidel. Projekt přišel dost rychle a je docela málo času na vymýšlení menších detailních pravidel. Každé pravidlo se musí ověřit u komunity, zdali je pravidlo pro ně výhodné či ne. Popravdě, než se lidé dozvědí o tomto projektu, tak pravidla budou jiné a odezva bude zbytečná. Třetí možnost byla dost razantní. Ukončit projekt, bez jakékoli další odezvy. To znamená, že by se projekt úplně zrušil, a nečekalo by se, zdali někdo nechce převzít velení u tohoto projektu.
Vybral jsem možnost, že se projekt uskuteční ještě letos. Jenže, musíme si uvědomit, jak málo lidí o tomto projektu ví a ještě kolik z nich se radši nechce zúčastnit. Proto nastala další otázka: ,,Jak vyřešit malý počet zájemců?'' Byly tu dvě možnosti. Výsledkem bylo, že letos se uskuteční generálka před velkým týdnem projektu. Z toho vyplívá, že letos zřejmě ke konci července, nebo někdy v srpnu, bude projekt zahájen. Lidé si řeknou, jaký týden je pro ně nejvhodnější a bude se natáčet. Jenže to nebude jediný týden. Příští rok o prázdninách proběhne to stejné, ale s tím, že už vše bude předpřipravené, a plánované celý rok. Propagace bude větší, projekt otevřenější a pravidla vlídnější. Letos to bude malinký projekt, který má ukázat, zdali má cenu nadále vše plánovat. Navíc pro příští projekt se vyvarujeme chyb, které se určitě objeví v prvním natáčejícím týdnu. Myslím, že tento návrh je spravedlivý a rozhodně zlepší kvalitu druhého projektu.


Problém číslo dvě je sdělení tohoto postupu. Obávám se toho, že si lidé teď řeknou: ,,Dobře, radši se zúčastním druhého týdne příští rok, kdy bude projekt značně vypilovaný do dobré kvality.'' To je chyba. Projekt bude stejně cenný jako druhý projekt v příštím roce. Jde jen o to, že bude menší počet zaslaných videí a s tím problémy sestříhání filmu atd. To ale později. Když se teď na to lidé vykašlou s tím, že se zúčastní druhého projektu, tak druhý natáčející týden bude stejný, jako ten první. Rozhodně se projekt nedočká takového ohlasu, jako tomu bylo u projektu na Youtube, avšak kdo ví? Záleží teď jen na vás, zdali se zúčastníte a zdali dál budete šířit tento projekt.
Teď přejdeme opět k technickým informacím. Již v minulém článku jsem uvedl, že místo jednoho dne, bude celý týden možné natáčet. Týden si musíte zvolit vy sami tím, že napíšete, jaký týden by vám nejvíce vyhovoval. Nadále tu padlo mnoho otázek ohledně videí a sdílení. Video můžete nahrát na youtube, stream.cz a poslat nám odkaz, nebo nahrát jako soubor ke stažení. Délka videa je na vás. Nemusí to být celý den, může to být jen kousek dne - nějaký zážitek. Dále je tu možnost, rozdělit videa na tři skupiny. Ráno, odpoledne, večer. Pak se lépe skládá chronologicky film.
Dále bych rád uvítal lidi, kteří by šli do toho semnou. Nemuseli by nic natáčet, ale podíleli by se plně na filmu. Nemusíte se bát, je to sranda a zábava editovat film. Rozhodně pro kreativní jedince to bude pořádný lákavý oříšek.
Teď je jen na vás, zdali projekt bude jen pro několik lidí, nebo pro několik desítek lidí. Proto bych byl rád, kdybyste projekt sdílely. Pomůžete projektu navýšit kvalitu a hlavně navždy uchováme tuto generaci blogerů na plátně. Anonymita je také vítána. Jdete do toho? Jinak můj e-mail: dan4815@seznam.cz - Facebook skupina