Začátky mívají i konce, anebo ne?

22. července 2011 v 16:49 | Daniel Hloušek |  Články

Začátky mívají i konce

Začátek má i svůj konec. Špatný začátek má lepší konec. Novodobé chápání světa poukazuje na to, že vše má svůj začátek a i konec. Nezáleží na tom, jakou prioritou disponuje začátek, ale vždy by měl skončit. Avšak, kde bereme tu jistotu, že svět vzniká a zase zaniká, že lidé se rodí a zase umírají? Kdybychom měli udělat příčku nejdůležitějších začátků, tak na prvním místě by to byl vznik vesmíru. Ale i u vzniku něčeho, co nám dává možnost žít a být někde, je docela pofidérní otazník a nejenom jeden! Dříve se učila teorie, že vesmír tu byl vždy. Jednoduše řečeno, jeho velikost je stejně nekonečná, jak jeho čas. Byl tu vždy, neexistuje počáteční časový bod a ani není nijak starý. Dnešní teorie se zakládají na fázi vzniku, vytváření, vrcholu a pak zániku a konci. Obě teorie jsou příliš složité na to, aby přesvědčily, že jsou reálné. Když si pustíme film, jsme na začátku filmu, ale nemusíme být na začátku děje filmu. Co když vesmír opravdu vzniká a zase zaniká, ale jeho záměr jde pořád dál?
Na další příčce bychom dali náš život. Je to veliký paradox. Nebýt našeho života, našeho myšlení, nebýt lidí, žádný uvědomělý vesmír by zřejmě nebyl. Nebyl by nikdo, kdo by nad vesmírem přemýšlel v tomto úhlu pohledu. Tím pádem by nebyl vesmír, jako takový, a nemohl by se v něm nikdo narodit. Myšlenkový paradox. Velicí konspirátoři by dokonce řekli, že vše, co kolem sebe vidíme, jsou jen elektrické impulsy v mozku. Výsledný obraz se vytváří v mozku, předmět se promítá na sítnici v oku. Ale to vše jsou jen světelné paprsky. O tom, že neexistují barvy, se dnes už nevedou veliké spory, a že fyzika, je platná jen v našem okolí se dnes vědci také snaží akceptovat. Avšak, co je reálné a co smyšlené?
Na další místo bychom zřejmě dali koncepce a pravidla. Možná by se tento fakt, měl objevit na druhém místě, jelikož život z vědeckého racionálního hlediska vznikl podle nějakých pravidel. Evoluce je neměnný faktor. Zvířata odjakživa mají tendenci přežít za cenu smrti jiných živočichů. Potravní řetězce a pyramidy, to vše je téměř stejné, již několik milionů let. Bez pravidel, by vládl chaos. Vznik vesmíru se dost možná musel opírat o nějaká pravidla. Mnozí by teď namítali, proč teda nejsou pravidla na prvním místě? Jednoduše, jelikož, pravidla, které nemají na čem platit, nemůžou ani vzniknout, neuplatní se, nemají ani možnost, podle čeho se řídit. Jen v lidském světě, poslanecké hlavy vymyslí prvně zákon a pak až hledají uplatnění. I teď by mnozí odporovali. Nedává smysl, že vesmír vznikl bez pravidel? Zjednodušeně, když někdo má nepořádek na stole, v pokoji v bytě, nebo v počítači, pro toho člověka to nemusí být překážkou. Má svůj systém, jak se ve svém chaosu vyznat! Proč by nemohl vzniknout vesmír ve svém chaosu?
Na čtvrtém místě je to již subjektivní výběr. Pro někoho je důležitým začátkem dobrá pracovní kariéra, pro jiného zase splněný sen anebo rodina. Pro někoho je velikou prioritou mezilidské vztahy, láska s tím spojený počet dobrých přátel, první pusa, první rande. Tito jedinci v této skupině lidí dosáhnou svého konce. Každá skupina má jiný konec, jedno je ale společné, smrt zastihne každého. Je pravidlem, že se rodíme všichni stejně a že všichni umíráme, avšak je smrt konec, anebo je to začátek? Lékařská definice smrti pojednává o tom, že smrt nastává v okamžiku nečinnosti mozku.Nezáleží ani tak na srdci, ale na mozku. Otázka je, zdali by život pokračoval dál, bude to stejný život, anebo si nebudeme nic pamatovat a budeme žít znovu v hmotném světě? Když se podíváme na začátek lampy, očekáváme, že na konci bude něco, co svítí. Ale kdyby existovala silnice po obvodě naší planety, která by se napojovala na svůj začátek, najednou máme před sebou cyklické nekonečno.
Z toho vyplívá, že něco má začátek a konec a něco nemá nic. Začátek dané věci je v jiných oblastech. U silnice je časový začátek a poté zánik silnice, konec. Díváme se na život nesprávně, nebo je správná možnost, že život jedince má začátek a konec. Málo lidí by si uvědomilo v postapokalyptickém světě, že jednou může přijít další podobná situace. Jsme někde ve fázi počátku civilizovaného života? Avšak, kolik vztahů skončilo klasickým rozchodem? Kolik lidí pracuje spokojeně v jedné práci již několik desítek let? Vše nemusí skončit jedním koncem! Kdo ví, zdali konec není začátek a zdali začátek není konec? A co vy? Jaké začátky jsou pro Vás důležité? Těším se na Vaše názory.
 

12 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Robka Robka | 22. července 2011 v 17:10 | Reagovat

Mývají?? :-)

2 Dancek Dancek | E-mail | Web | 22. července 2011 v 17:16 | Reagovat

[1]: Děkuji za upozornění. Nevšiml jsem si toho. Dneska je kolem mne rušno, a tak se mi to popletlo :-)

3 Nikie Nikie | Web | 22. července 2011 v 17:38 | Reagovat

Krásný článek, donutil mě dumat nad tímto tématem. :)
Já momentálně začínám střední školu a po dosti neúspěšném kolektivu na základce je pro mě tohle asi jeden z nejdůležitějších počátků. :)

4 Kontemplující Kontemplující | Web | 22. července 2011 v 18:55 | Reagovat

Už vůbec ta potřeba všechno ohraničovat začátkem a koncem...

Vzpomněl jsem si na Vonnegutovu knihu Jatka č. 5, kde si pohrává s časem tím způsobem, že jistí mimozemšťané (jinak je to ale (proti)válečná literatura, ne sci-fi) vnímají čas jako čtvrtý rozměr a vidí tedy všechno najednou, v jednom okamžiku, stejně jako člověk vidí najednou pahorky Skalistých hor. Nemohou tedy pochopit, proč lidé řeší něco jako smrt - "tak to chodí" - když oni se najednou rodí, žijí, umírají.

5 Vendy Vendy | Web | 22. července 2011 v 19:43 | Reagovat

Řekla bych, že jsme spíše na konci civilizovaného světa. Leda by začala nová éra nového myšlení. A to by byl počátek. ;-)  :-)

6 Dancek Dancek | E-mail | Web | 23. července 2011 v 0:08 | Reagovat

[3]: Držím Ti palce, možná se více soustřeď první půlrok na kolektiv, než na učení. :-) Pokud víš, jak s nimi navázat spojení, které bude kladně trvat po zbytek střední školy, tak máš vyhráno. Bez kolektivu se těžko učí.

[4]: Takové knihy a filmy jsou zajímavé. V padesátých letech vzniklo dost zajímavých děl, které skrytě kritizovali studenou válku, ale přitom přinesli mnohé zajímavé.

[5]: To se nestane. Lidé vždy budou takoví. Začne nová éra, ale zase v rukou budeme mít kameny. :-)

7 pingos pingos | E-mail | Web | 23. července 2011 v 10:05 | Reagovat

Máš super blog seš dobrej koukni se prosím i na můj :-)

8 Tramvajka Tramvajka | 27. července 2011 v 18:16 | Reagovat

Já si nemyslím, že potřeba ohraničovat věci je novodobá. Už ve starověku lidé dumali nad tím, jak vznikl vesmír. Spíš mi přijde bláznivé věřit na konec světa. Jak konec? Konec nás(lidí), nebo snad naší Země? Myslím si, že konec je něco jako změna.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama