Srpen 2011

Simulace vesmíru: aneb, je náš život jen podvrh?

30. srpna 2011 v 15:27 | Daniel Hloušek |  Články

Simulace vesmíru: aneb, je náš život jen podvrh?


V každém období filosofie se tato myšlenka v jiné formě objevila. Co je skutečné, co je realita, čemu máme věřit? Dozvíme se někdy pravdu, nebo žijeme v pravdě a jen se honíme za výmyslem filosofů, teologů či sci-fi spisovatelů?

Co je to realita?


Největší problematikou je realita. Mnozí si pletou pojmy. Mnohé, až mysteriózní teorie o nerealitě či realitě staví na špatném základě. Tyto teorie často uvádí a debatuje nad myšlenkou, realita a nerealita. Právě druhý pojem je dosti abstraktní, když se spojuje s prvním pojmem. Realita je, když těleso může být vnímáno, zvuky slyšeny a zápach cítěn. Zdali nevnímáme tělesa, necítíme zápachy a nic neslyšíme, pak nevnímáme realitu. I když je realita v jiné realitě, pořád je to realita, která se dá označit, jako zkreslená realita, nikoliv jako nerealita. Dále se realita člení, na iluzi a skutečnost. Je-li náš mozek ovlivněn, například psychotropními látkami, pak se z reality, i ze skreslené reality stává iluze. Je narušeno vnímání, které je značně zkresleno. Avšak, nejedná se o druhou realitu, nýbrž o iluzi.

Technologické provedení virtuální reality


I v dnešní době relativně vyspělé technologie, bychom stále nemohli simulovat jinou realitu a životy v ní. Dnešní nejvýkonnější počítače zdaleka nedosahují výpočetní síle, jaký má lidský mozek. Když si vezmeme, že na naší planetě žije zaokrouhleně 7 miliard lidí a každý by byl virtuálně promítán, tak bychom k tomuto úkonu potřebovali nejméně dvojnásobek dnešních nejlepších počítačů. Čtrnáct miliard nejrychlejších počítačů je dnes opravdu pasé. Nehledě na to, že nejde jen o samotného člověka, ale také jde o vazby mezi více lidmi. Člověk má denně tak kolem 30000 vazeb, které jsou prioritní, nebo nevnímané.

Tady jde vidět, jak vyspělá by musela být realita nad námi. Avšak, budoucnost možná patří buněčným počítačům, které by dokázali myslet, jako lidi, jelikož buněčné struktury fungují na chemicko-elektrickém principu, zatímco počítače jen na elektrických impulsech.

Logické rozpory


Technologie je jedna věc, avšak něco musí hardware pohánět. Každý software, ať je teoreticky vytvářen velice dlouho, musí projít praktickou částí, kde se dovytváří hodnoty. Je-li program vytvořen pro 10 miliard lidí, během růstu zátěže a procesů se program stával nestabilním, jelikož neočekával jisté nové úkoly, které se začaly vymykat předurčenosti programu. Ve výsledku to znamená, že stále by se musel software upravován a některé logické rozpory by šli i vidět. Proč se konstanty nemění? Proč dříve v mysli lidí slunce obíhalo kolem Země? Proč nedokážeme nikdy připustit pravou skutečnost?

Stálost jistých veličin je možná proto, že jednoduše program tyto struktury nepozměňuje a neexistují související veličiny, které by narušovaly velikost konstant. Samotnou kapitolou je myšlení lidí.

Myslím, nebo jen plním?


Postupem času, by možná autoři začínali chápat, že nelze použít, virtuální myšlení na každý subjekt v programu. Programu velice usnadníte práci, když na jednoho myslícího člověka, připadne jeden naprogramovaný nemyslící člověk, který jen plní, ale nemyslí. Tyto subjekty by měly falešné představy, které by sdělovali jiným, pro reálnost světa. Program by najednou počítal jen poloviční procesy. Myslící lidé by byli stejně omezeni délkou života, počtem vjemů. Takže, zdali se po staletí program mění, tím pádem se může měnit i objektivita pojmů. Slunce opravdu bylo vždy uprostřed sluneční soustavy a Země obíhala kolem slunce, ale ve chvíli, kdy byla stanovena tato virtuální skutečnost, mnozí pozorující lidé si špatně vyložili s naprogramovanými předpřipravenými subjekty, že je tomu jinak a další generace se smířily s tímto faktem.

Lidé jsou pochybovační, ale teď je otázkou proč? Pomineme-li chemickou část, když mozek reaguje na prostředí, tak nám zbývá část, logických rozporů a chyb. Program nebyl naprogramován na nekonečné varianty, ale jen na určitou předpokládanou část, které budou v lidském životě běžné. Najde-li se jedinec ve virtuálním vesmíru, který má několik nečekaných situací uloženo v nevědomí a čeká na zpracování, může program udělat chybu a následně vyslat falešné vjemy.

Pro a proti


Největší logickou nesrovnalostí v takovém světě, by byla dokonalá nedokonalost. Je-li tento svět opravdu ten prioritně reálný, tak hrajeme roli - nedokonalý - dokonalý. Lidé jsou dokonalí, avšak máme pár vlastností, které nás mění, na statut nedokonalý. Pro virtuální vesmír je fakt, že se lidé vyvíjí rovnoměrně s dobou a genetika je jakási rovnice a kód. Proti hraje mnoho jiných faktů. Lidé jednají pomocí chemických reakcí, které by byly až příliš těžké naprogramovat. Jdete-li do obchodu a místo pečiva nakoupíte i neočekávané položky, které vám prostě udělaly chutě, jedná se o chemickou reakci. Virtuálně by to byla jen nahodilá událost, která by pak ovlivňovala mnoho dalších prvků v takové míře, že by to počítač nemohl zvládnout. Koupíme si něco dobrého, nic víc se neděje. Avšak ve virtuálním světě to má mnoho dalších následků a úkolů.

Závěr všeho?


Žijeme ve skutečném světě, avšak máme skreslený pohled na objektivitu. Mozek vnímá jen to, co se mu hodí, zbytek nevnímá anebo je značně zkreslen do podoby snu, halucinací, nebo představ. Náš život se řídí podle fyzikálních zákonů, podle nahodilostí a je značně předurčen. Avšak příčina se vytváří až v moment příčiny a důsledek hned poté. Vesmír je tak velký, že naše chápání ho nedokáže celý obsáhnout a tak je pro nás nekonečný. Ve virtuálním světě by nekonečno bylo buď konstatováno všem, nebo nebylo vůbec konstatováno. V našem světě lidé buď dokážou alespoň z části chápat nekonečno, nebo se tím vůbec nezabývají. I když jsou naše životy řízeny pudy a tím hlavním je, pud zachování druhu, tak i tak náš život má hmotný smysl. Virtuální svět žádný smysl nemá, nebo alespoň ne ve formě tohoto světa. Wow se nekoná a Matrix zřejmě neexistuje, avšak myslíte si to samé, nebo máte svůj vlastní názor? Napište komentář. Co si myslíte vy?

Ploužáky a smutné písně: 12 díl

26. srpna 2011 v 18:50 | Daniel Hloušek |  Hudba

Ploužáky a smutné písně: 12 díl


Tento blog je především o úvahách a o článcích s fakty, avšak hudba je neodmyslitelnou součástí u mnohých z nás. Na internetu existují mnoho seznamů smutných skladeb, avšak většina je složena ze známých skladeb. Tímto seznamem chci čtenáře seznámit i s novými písněmi a doplnit i nějakou klasikou. Snad se Vám z dnešního výběru něco zalíbí.

1. Last Days - Fracture: hned na začátek jsem vybral protáhlou skladbu, kde se téměř nezpívá. Posluchače nutí pořád poslouchat, jelikož každou sekundou píseň vydává ze svého vnitra něco nového.

2. Sleepingdog - He Loved To See The World Through His Camera: další méně známá skladba. Mnozí by řekli, že takových je tu mnoho, avšak z této vyzařuje jakýsi odstup, avšak i vcítění do posluchače. Kombinace zajímavého hlasu a nerušící, ale výraznější melodie, je velice zajímavá a přesvědčivá. Zpěvačka má na kontě další zajímavé skladby.

3. Damien Rice - Under the Tongue: Damien Rice, to jest Ztraceni a Dr. House. Tyto dva seriály vynesly DR na výsluní. Slavná píseň Delicate, je bez pochyby od nich ta nejlepší, avšak mnoho dalších patří do skvělé hudby. Pro někoho tato skladba bude uječenost, pro jiné to bude krásná procítěná skladba.

4. Barcelona - Please Don't Go: po vzoru filmu se vydala i tato skladba. Skvělý prožitek, procítěnost, nostalgie. Jestli jste neviděli film, měli by jste to napravit.

5. Rolling Stones - As Tears Go By: opět na scéně nějaká skladba ze seriálu Dr. House. Skvělá hudba od mistrovské hudební skupiny. I když existují o hodně větší hity, tato se vůbec neztrácí, své posluchače si vždy najde.

6. Moby - Why Does My Heart Feel So Bad?: naprosto známá, ale stejně pěkná písnička. Je v ní velkolepost, jako by říkala, že čas utíká rychleji, než si myslíme. Že bychom si měli užít života, než přijde definitivní konec. I když Moby má specifickou hudbu, která nesedne mnoha lidem, tak tato je výjimkou.

7. Remy Zero - FAIR: zajímavá skladba od zajímavého zpěváka. Je méně typická, není pořád stejná, má rozjezd. Určitě stojí za poslech.

8. Axel Rudi Pell - Broken Heart: naděje, která se pomalu dere na povrch. Smutek, který je skrýván hluboko, nedá o sobě vědět, ale stejně mění charakter celé skladby. Jedná se o skladbu, která není ani pořád stejná, ale ani se každou sekundou v ní nic nemění, avšak pro mnohé je skvělá.

9. Ludovico Einaudi - Primavera: jedna opravdu klavírní. Od zpěváka je to klasika, která je opravdu grandiózní. Pomalý rozjezd a najednou vyvrcholení hudebních nástrojů, které jsou naprosto skvěle kombinované. Určitě si poslechněte i další skladby umělce.

10. Hammock - You Lost the Starlight in Your Eyes: hutná, dlouhá, ale krásná skladba. Jako by se najednou zastavil čas, nutil posluchače chvílemi přemýšlet nad životem, pak zase euforicky nechat běžet šílenou směs vzpomínek. Netypická kráska!

Dnes jsem vybral hlavně neznámé skladby. Ostatně, Guns N´Roses můžu nechat na jindy. Budu velice rád, když se tu opět v komentářích objeví vaše odkazy na písničky.

Tajemný signál z vesmíru: aneb je wow signál odpověď na naše poselství?

23. srpna 2011 v 17:37 | Daniel Hloušek |  Články

Tajemný signál z vesmíru: aneb je wow signál odpověď na naše poselství?


Píše se rok 1977 a jednoho slunného dne, 15. srpna zachytí radioteleskop The Big Ear v Ohiu 72 sekund dlouhý signál, zřejmě umělého původu. Ve stejném roce, také odstartovala sonda Voyager 2, která má na palubě poselství lidského života a života na naší planetě. Mají tyto dvě události blízkou spojitost?

Zlatá deska života


Jedná se o pozlacenou zlatou desku z pozlaceným přebalem. Člověk byl na Měsíci, dostal se batyskafem téměř do 11 kilometrové hloubky, zdolal nejvyšší vrchol planety Země, začíná ovládat atomy a nové technologie. K dokonalosti rozpínavosti lidí chybělo, už jen poselství pro mimozemský život. Otázkou však bylo, jak bude poselství vypadat a jakým způsobem bude šířeno! Nakonec se dospělo k závěru. Gramofonová deska sebou nese poselství ve 116 obrázcích, 55 pozdravů v různých jazycích a pečlivý výběr vážné a populární hudby na svou dobu. Od Mozarta po indiánské písně. Na pozlaceném přebalu se nachází informace o způsobu uchování informací na gramofonové desce. Jedná se o kvalitní analogové uchování dat. Mimo audiovizuální nahrávky a fotky, sebou Voyager nese i přesný popis naší polohy vůči hvězdě, počet planet v soustavě a vyznačení drah planet. Mezi další popisnosti měla patřit známá deska muže a ženy, která se nacházela na sondách Pioneer, ale pro kritiku se nakonec deska nahradila chemickými popisky.

Dále deska informuje o matematických soustavách, fyzikálních znalostech, chemických poznatcích. Aby toho nebylo málo, deska obsahuje složité výpočty a odůvodnění daných jevů. Ve výsledku se jedná o nepolitickou celosvětovou zprávu, která má pomoci pochopit mimozemskému životu, principy kultur a znalostí na zemi.

Kam kráčíš?


Vědci pochopili, že se rapidně snižuje šance kontaktu mimozemského života přímo úměrně ke vzdálenosti vysílání. Existují projekty, které vysílají v různých intervalech do vesmíru různé signály, ale jen sonda s poselstvím se může dostat blízko k jinému životu. Podle odhadů Voyager letí přímo k jisté hvězdě v souhvězdí Ophiuchus. Hvězda je vzdálená 17,6 světelných let a sondě bude trvat nejméně 40000 let, než se ke hvězdě dostane. Má vůbec smysl toto poslání? Jednou nastane chvíle, kdy budou hvězdy a elektromagnetismus stínit signál ze sondy, takže bude, už jen na sondě, kam se sama dostane. O úspěchu se dozvíme, už jen pomocí zpětné zprávy od mimozemského života. Rozhodně je ale pořád větší šance, že kontaktujeme mimozemský život, než kdybychom spoléhali jen na radioteleskopy.

WOW signál na scéně


Tento signál má své kódové označení, ale celosvětově se označuje, jako Wow signál, podle Jerryho R. Ehmanema, který tento signál zachytil a následně po analýze číselných kódů a písmen s úžasem napsal na výpis ,,wow.'' Většina signálů má opodstatněný zdroj, ale wow signál byl nezvykle silný a intenzivní. Doktor Ehman se později snažil zachytit signál znova, ale neúspěšně. Wow signál zachytily dva teleskopy, ale místo zdroje signálu se nepodařilo nikdy určit. Spekuluje se o hvězdě, v souhvězdí střelce. Samotný signál je kolísavý a podobný k Morseově abecedě.

Pro a proti?


Lidé vyslali gramofonovou desku. Tato technologie byla na svou dobu revoluční. Dalo by se říci, že možná nepochopitelně mimozemšťané vyslali svou odpověď taktéž pomocí své nejlepší technologie. Jestli by mimozemský život byl technologicky mnohem dál, mohla by nastat situace, že veškeré zprávy nebudeme moci pochopit a ani rozluštit. Otázkou je, zdali se jednalo o skutečný mimozemský signál, či jen o umělý lidský signál z nižších frekvencí. Pro teorii mimozemského signálu mluví fakt, že signál byl silný na svou vzdálenost. Pomocí výpočtů bylo jištěno, že signál byl na podobné frekvenci, jak signál vyslaný pomocí vodíku. Vodík je důležitý pro život a je možné, že signál opravdu putoval z planety, kde byl život na uhlíkové bázi.

Další milník pro důvěryhodnost nastal v době vyhodnocení signálu. Signál byl kolísavý v intervalech a postupoval po křivce. Uprostřed signálu byla křivka nejvýše a pak rovnoměrně klesala, stejně jako stoupala. Vesmírné nahodilé signály většinou nemají řád.

Proti tomuto signálu hrají jiné argumenty. Nikdy se již nepodařilo signál zachytit, nepodařilo se ho rozluštit a ani po více, než třiceti letech nic podobného nikdo jiný nezachytil, leč se vědci soustředili na přibližnou oblast zdroje signálu. Samotný Ehmanem později začíná tvrdit, že se jedná jen o lidský signál, který byl značně zkreslený a nešel identifikovat. Dozvíme se někdy pravdu? Jedná se opravdu o odpověď mimozemšťanů? A jak by zvládli odpovědět ještě ve stejném roce?

A můj názor? Podle mého názoru se jedná o mimozemský signál, který ovšem nebyl vytvořen uměle, ale z nějaké hvězdy či výbuchu. Věda je ještě v plenkách, stejně jako chápání lidí, musíme si počkat na pravdu! A co si myslíte vy?

Ploužáky a smutné písně: 11 díl

13. srpna 2011 v 15:10 | Daniel Hloušek |  Hudba

Ploužáky a smutné písně: 11 díl


Opět přicházím s dalším výběrem deseti skladeb, které v lidech mají vyvolávat smutek, nebo jsou celkově pochmurné, nehledě na to, co jsme u nich zažili. Doufám, že se vám z výběru nějaká zalíbí. Klasiky jsem nechal na druhou polovinu článku.

1. Biggi Hilmars - Winter Tree: hned na začátek jsem vybral písničku, kde se moc nezpívá. Člověk by si řekl, že se bude spíše hodit do pozadí, ale tomu tak není. Skladba svého posluchače vtáhne do své atmosféry, podněcuje k myšlení, je zajímavá.

2. Kieran Leonard - Jerusalem: Život v jednom dni - Youtube projekt, ze kterého vznikl celovečerní film, kde se tato skladba také objevila. Má zvláštní kouzlo. Někdo by řekl, že je možná ukřičená, avšak zpěvákův hlas a skvělá melodie dělá pěkný výsledný efekt. Zpěvák má na kontě mnoho dalších zajímavých písniček.

3. Andrew Bird - Cataracts: od tohoto autora naprosto špička. Nevyzařuje bezmoc, ani nepozastaví čas, ale donutí člověka se zamyslet nad tím, co za poslední rok udělal, co komu řekl. Písnička je velice pestrá a vůbec to nevadí, jak tomu bývá u jiných písniček. Rozhodně doporučuji i další skladby od Birda.

4. REZ - Lincoln's Train: na tuto skladbu jsem narazil náhodou. Musím se přiznat, že jsem tuto kapelu vůbec neznal. Pěkná skladba, která se rozjíždí. Není pro každého, avšak zpěvák má skvělý hlas, hudební nástroje jsou dobře vyvážený se zpěvem. Co víc dodat?

5. Scorpions - Still Loving You: naprostá hudební legenda a klasika. I po mnoha letech, je to pořád hit a to zaslouženě. Krásný rozjezd, chvíle čekání a najednou se jeden na plno a přitom to z posluchačů ždíme emoce. Kdo nezná tuto skladbu, jako by nikdy neposlouchal kvalitní hudbu.

6. Michelle Featherstone - Looking For Love: minule ve výpisu byla na prvním místě, dnes jsem si na ní vzpomněl až u šestého bodu. Ale i tato skladba je velice pěkná, rozhodně stojí za poslech. Cítím z písně jistý klid, smíření, pohodu a pochopení, že něco špatného teprve přijde.

7. Sebastian Larsson - Into The Dark: naprostá beznaděj je ohledně této písně správný výraz. Jako by říkala, že konec světa jednu nastane a to jediné co zbude, budou zvířata a po nás trosky staveb. Zkáza lidstva nic neznamená, jede se dál, takhle to říká tato skladba.

8. Coldplay - A Rush Of Blood To The Head: Coldplay, to je klasika. Tato dle mého názoru patří mezi ty méně známé od Coldplay, ale na kvalitě to rozhodně neubírá. Naprosto úchvatné nejaktivnější části písně. Uklidněné mezistupně jsou dobře kombinované. Z písně má člověk dobrý dojem. Spíše je to taková pohodová skladba, než depresivní kousek.

9. Bruce Springsteen - Streets Of Philadelphia: velice známá píseň. Plyne při ní čas najednou jinak. Posluchač, jako by najednou měl nad celým světem nadhled, dokonalá pro relaxaci. Najednou všechny problémy chvíli zůstanou na zemi.

10. Smashing Pumpkins - Tonight, Tonight: a další klasika. Grandiózní rozjezd, grandiózní předehra, grandiózní vrchol písně, grandiózní konec. Písnička podle mého gusta.

Jaká píseň se vám nejvíce líbila? Jaká je ta vaše nej mimo tento výběr? Minule se pod článkem opravdu sešly další hudební skvosty, budu rád, když tomu bude i dnes.

Zánik lidstva: aneb, jak bude vypadat Země?

5. srpna 2011 v 14:11 | Daniel Hloušek |  Články

Zánik lidstva: aneb, jak bude vypadat Země?


Rychle rostoucí populace obyvatel, tím spojená vyšší spotřeba elektrické energie, potravin a rozšíření lidských obydlí, žene možná tuto planetu do extrému. Zatímco čtete tento článek, po celém světě hoří několik tisíců hektarů lesů, jen proto, aby lidé mohli dál žít. Lidem stačilo jen několik desítek století na to, aby nenávratně změnili celou planetu. Poslední dvě století jsou ta nejtěžší. Co by se stalo, kdyby najednou lidé zmizeli?

Stále rychlejší růst lidské populace je přímo úměrná se spotřebou, odpadky, místem. Už jsme v tom tak daleko, že to zanechá následky. Než člověk začal z devastací přírody, zaujímaly lesy přes 60 procent souše. Největší extrém přišel až během posledních století. Ještě za dob Karla IV byl vzduch relativně nasycený. Kdyby lidé z této doby se ocitli v současnosti, dusili by se, jelikož je vzduch řidší, než tomu bylo dřív. Již v den, kdy by zmizela, či vymřela lidská rasa, by začala zvířata zpátky migrovat do svých teritorií. To znamená, že již během prvního dne, by zvířata začala žít ve městech a v lidských obydlích. Během několika měsíců, by se vzduch měl zbavit středních nečistot.

Největším nepřítelem jsou extrémní teploty a voda. I v dnešním moderním světě, se pořád využívají technologie, o které musíme sami pečovat. Zejména železné konstrukce a silnice by již brzo začaly chátrat. Eiffelova věž, most Zlatá brána v San Franciscu, a další dominanty, procházejí údržbou. Během jednoho století by tyto technické unikáty, se zhroutily, anebo úplně zmizely. Vesnice by vymizely relativně rychle. Zatímco města jsou tvrdším oříškem pro přírodu. Chemické továrny či jaderné elektrárny jsou největší hrozbou. Nelítostný proces rozkladu a navrácení přírodních hodnot, rozloží a zpracuje i tyto komplexy. Ať jsou chemikálie skladovány kdekoli, procesu neujdou. Požáry, které nemá kdo hasit, zeleň, která se dostane všude, kořeny stromů, které zničí i beton, jsou nejznámějšími hrozbami. Země by zažila dvě očisty. Po pomalé regeneraci, by přišla další rána. Z chemických továren by uniklo mnoho škodlivých látek a z jaderných reaktorů by unikala radioaktivita. Avšak, příroda by to ustála.

Během 50 let by podle expertů, například v Kanadě zmizelo 80 procent silnic a na místech, které byly vykáceny, by rostly nové stromy. Během 250 let či i dříve, by se zhroutily přehrady. Ekosystém by se vracel do normálních kolejí. Samotnou kapitolou je elektrická energie. Televizní vysílání by vypadlo do 48 hodin a rádiové ještě později. Mobilem byste se údajně nedovolali již v den zániku lidstva. Dřívější vědecké spekulace mluvily často o Black-outech, které by se dostavily do 48 hodin. Poslední odvážné spekulace, avšak tvrdí opak. Elektrárny by byly schopné živit sami sebe a také značné okolí. To znamená, že by se planeta jen tak nezahalila do černočerné tmy. Avšak dříve, nebo později by stejně síť spadla a neumožnila by dodávat energii z alternativních zdrojů. Utichly by tepelné elektrárny, které do ovzduší vypouští veliké množství škodlivin. To stejné by čekalo na další továrny.

Nastává zajímavá otázka, a to, jak by to poznamenalo Zemi? Nenávratně jsme vyprodukovali víc škodlivin, než jsme měli. Jen za jediný rok, lidstvo vyprodukuje tolik skleníkových plynů, jako celý proces odtávání ledu, které způsobilo globální oteplování v minulosti naší planety. Údajně ale globální oteplování bude pokračovat dál, nehledě na nečistoty lidí.
Veliké města by vymizely do několika století. Zničené střechy by umožňovaly rychlejší destrukci budov, které by se nakonec zřítily. Dřevo, papír a další přírodní lehké materiály, by se rozpadly do několika let. Sklo by se zničilo v náporu hroucení budov. Železo by korodovalo, mosty by padaly, auta mizela, tunely se hroutily. Zůstalo by jen málo věcí po nás. Hladiny moří by se zvedly o několik desítek metrů. Nastala by pravá přírodní rovnováha, a s tím spojené kruté zimy a tropické léta. Veškerá elektronika by se zničila. Co nezahalila voda, to zahalí trosky, které se rozpadnou na prach. Ale jenom přece by něco zůstalo. I po staletí jsou tu pyramidy, chrámy, dokonce tunely. Stačilo by 250tisíc let k tomu, aby lidstvo nezanechalo žádnou stopu. Byl by osud lidstva stejný, jako tomu bylo u dinosaurů? A jaké jsou vaše vize ohledně zániku výtvorů lidí?