Simulace vesmíru: aneb, je náš život jen podvrh?

30. srpna 2011 v 15:27 | Daniel Hloušek |  Články

Simulace vesmíru: aneb, je náš život jen podvrh?


V každém období filosofie se tato myšlenka v jiné formě objevila. Co je skutečné, co je realita, čemu máme věřit? Dozvíme se někdy pravdu, nebo žijeme v pravdě a jen se honíme za výmyslem filosofů, teologů či sci-fi spisovatelů?

Co je to realita?


Největší problematikou je realita. Mnozí si pletou pojmy. Mnohé, až mysteriózní teorie o nerealitě či realitě staví na špatném základě. Tyto teorie často uvádí a debatuje nad myšlenkou, realita a nerealita. Právě druhý pojem je dosti abstraktní, když se spojuje s prvním pojmem. Realita je, když těleso může být vnímáno, zvuky slyšeny a zápach cítěn. Zdali nevnímáme tělesa, necítíme zápachy a nic neslyšíme, pak nevnímáme realitu. I když je realita v jiné realitě, pořád je to realita, která se dá označit, jako zkreslená realita, nikoliv jako nerealita. Dále se realita člení, na iluzi a skutečnost. Je-li náš mozek ovlivněn, například psychotropními látkami, pak se z reality, i ze skreslené reality stává iluze. Je narušeno vnímání, které je značně zkresleno. Avšak, nejedná se o druhou realitu, nýbrž o iluzi.

Technologické provedení virtuální reality


I v dnešní době relativně vyspělé technologie, bychom stále nemohli simulovat jinou realitu a životy v ní. Dnešní nejvýkonnější počítače zdaleka nedosahují výpočetní síle, jaký má lidský mozek. Když si vezmeme, že na naší planetě žije zaokrouhleně 7 miliard lidí a každý by byl virtuálně promítán, tak bychom k tomuto úkonu potřebovali nejméně dvojnásobek dnešních nejlepších počítačů. Čtrnáct miliard nejrychlejších počítačů je dnes opravdu pasé. Nehledě na to, že nejde jen o samotného člověka, ale také jde o vazby mezi více lidmi. Člověk má denně tak kolem 30000 vazeb, které jsou prioritní, nebo nevnímané.

Tady jde vidět, jak vyspělá by musela být realita nad námi. Avšak, budoucnost možná patří buněčným počítačům, které by dokázali myslet, jako lidi, jelikož buněčné struktury fungují na chemicko-elektrickém principu, zatímco počítače jen na elektrických impulsech.

Logické rozpory


Technologie je jedna věc, avšak něco musí hardware pohánět. Každý software, ať je teoreticky vytvářen velice dlouho, musí projít praktickou částí, kde se dovytváří hodnoty. Je-li program vytvořen pro 10 miliard lidí, během růstu zátěže a procesů se program stával nestabilním, jelikož neočekával jisté nové úkoly, které se začaly vymykat předurčenosti programu. Ve výsledku to znamená, že stále by se musel software upravován a některé logické rozpory by šli i vidět. Proč se konstanty nemění? Proč dříve v mysli lidí slunce obíhalo kolem Země? Proč nedokážeme nikdy připustit pravou skutečnost?

Stálost jistých veličin je možná proto, že jednoduše program tyto struktury nepozměňuje a neexistují související veličiny, které by narušovaly velikost konstant. Samotnou kapitolou je myšlení lidí.

Myslím, nebo jen plním?


Postupem času, by možná autoři začínali chápat, že nelze použít, virtuální myšlení na každý subjekt v programu. Programu velice usnadníte práci, když na jednoho myslícího člověka, připadne jeden naprogramovaný nemyslící člověk, který jen plní, ale nemyslí. Tyto subjekty by měly falešné představy, které by sdělovali jiným, pro reálnost světa. Program by najednou počítal jen poloviční procesy. Myslící lidé by byli stejně omezeni délkou života, počtem vjemů. Takže, zdali se po staletí program mění, tím pádem se může měnit i objektivita pojmů. Slunce opravdu bylo vždy uprostřed sluneční soustavy a Země obíhala kolem slunce, ale ve chvíli, kdy byla stanovena tato virtuální skutečnost, mnozí pozorující lidé si špatně vyložili s naprogramovanými předpřipravenými subjekty, že je tomu jinak a další generace se smířily s tímto faktem.

Lidé jsou pochybovační, ale teď je otázkou proč? Pomineme-li chemickou část, když mozek reaguje na prostředí, tak nám zbývá část, logických rozporů a chyb. Program nebyl naprogramován na nekonečné varianty, ale jen na určitou předpokládanou část, které budou v lidském životě běžné. Najde-li se jedinec ve virtuálním vesmíru, který má několik nečekaných situací uloženo v nevědomí a čeká na zpracování, může program udělat chybu a následně vyslat falešné vjemy.

Pro a proti


Největší logickou nesrovnalostí v takovém světě, by byla dokonalá nedokonalost. Je-li tento svět opravdu ten prioritně reálný, tak hrajeme roli - nedokonalý - dokonalý. Lidé jsou dokonalí, avšak máme pár vlastností, které nás mění, na statut nedokonalý. Pro virtuální vesmír je fakt, že se lidé vyvíjí rovnoměrně s dobou a genetika je jakási rovnice a kód. Proti hraje mnoho jiných faktů. Lidé jednají pomocí chemických reakcí, které by byly až příliš těžké naprogramovat. Jdete-li do obchodu a místo pečiva nakoupíte i neočekávané položky, které vám prostě udělaly chutě, jedná se o chemickou reakci. Virtuálně by to byla jen nahodilá událost, která by pak ovlivňovala mnoho dalších prvků v takové míře, že by to počítač nemohl zvládnout. Koupíme si něco dobrého, nic víc se neděje. Avšak ve virtuálním světě to má mnoho dalších následků a úkolů.

Závěr všeho?


Žijeme ve skutečném světě, avšak máme skreslený pohled na objektivitu. Mozek vnímá jen to, co se mu hodí, zbytek nevnímá anebo je značně zkreslen do podoby snu, halucinací, nebo představ. Náš život se řídí podle fyzikálních zákonů, podle nahodilostí a je značně předurčen. Avšak příčina se vytváří až v moment příčiny a důsledek hned poté. Vesmír je tak velký, že naše chápání ho nedokáže celý obsáhnout a tak je pro nás nekonečný. Ve virtuálním světě by nekonečno bylo buď konstatováno všem, nebo nebylo vůbec konstatováno. V našem světě lidé buď dokážou alespoň z části chápat nekonečno, nebo se tím vůbec nezabývají. I když jsou naše životy řízeny pudy a tím hlavním je, pud zachování druhu, tak i tak náš život má hmotný smysl. Virtuální svět žádný smysl nemá, nebo alespoň ne ve formě tohoto světa. Wow se nekoná a Matrix zřejmě neexistuje, avšak myslíte si to samé, nebo máte svůj vlastní názor? Napište komentář. Co si myslíte vy?
 

19 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Je tento svět virtuální?

Ano.
Není.

Komentáře

1 Chuck Chuck | 30. srpna 2011 v 15:53 | Reagovat

Opět excelentní článek. Této tématice zase tak nerozumím, ale dobře jsi to vystihl. :-)

2 Monica Otmili Monica Otmili | Web | 30. srpna 2011 v 19:43 | Reagovat

Opět zajímavý článek. :) Četla jsem i o teorii, kde bylo tvrzeno, že ke stvoření světa a vesmíru stačila myšlenka a stejně tak my můžeme myšlenkami dosáhnout svého cíle, pokud budeme pevně věřit. Otázkou by zůstávalo, čí by ta prapůvodní myšlenka byla.
Když spíme a něco se nám zdá, cítíme to jako realitu (psala jsem i článek na téma, zdali ta pravá realita nejsou sny a to, kde se ocitáme teď, je jen snem), ale když se probudíme, tahle realita do níž se probudíme je mnohem realističtější. Nevzpomínám si, že bych někdy ve snech cítila vůně či pachy. Ve snech se zase dá dělat všechno, i to, co je fyzikálně nemožné.
Určitě žijeme ve skutečném světě, jehož zákony mají hlavu a patu, funguje v něm fyzika. :)

3 Benda z Monia Benda z Monia | Web | 31. srpna 2011 v 10:42 | Reagovat

Než si přečtete následující komentář, varuji vás, že nejsem křesťan:
Bůh by nestvořil něco nenávidění hodného a nic, co by lidem mělo život nějak komplikovat život. Existujeme, protože to tak má být a všechno na tomto světě se děje přesně tak, jak se to má dít...

4 Daniel Mucha Daniel Mucha | E-mail | 31. srpna 2011 v 17:34 | Reagovat

Když člověk trpí tak se mu zdá tahle "realita" sakra realná.

5 Kroketa Kroketa | Web | 1. září 2011 v 21:18 | Reagovat

píšeš moc zajímavě :)

6 dinah dinah | Web | 19. června 2015 v 0:09 | Reagovat

půjčka bez ručitele a zástavy :-?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama