Dva světy v naší hlavě nemusí být schizofrenie

20. října 2011 v 17:05 | Daniel Hloušek |  Články

Dva světy v naší hlavě nemusí být schizofrenie


Představa, že náš svět není jediný, trápí mnoho lidí již od začátku pokročilejšího myšlení lidí. Pojem druhý svět má mnoho významů a dalo by se říci, že člověk s velikou fantazií by mohl říci, že slovní spojení druhý svět má tolik významů, které jen tak na místě nelze všechny vyjmenovat. Mnozí z nás hledáme za vším nějaký smysl, nějaké tajemno a popíráme to, co již jednou bylo definováno. Náš svět je subjektivní a jen málo lidí uvažuje nad objektivním světem. Jak takový svět vypadá?

Vytváříme svět my, nebo on nás?


Jednou z hlavních předpokladů vědy je zkoumat co nejobjektivněji okolní jevy a svět. Myšlenkou objektivní reality se vědci zabývají dost dlouhou dobu, ale bezúspěšně. Naše vnímání je z hlediska fyziky relativní v pozorování času. Dokonce se tvrdí, že každý pozorovatel má jinou časovou posloupnost děje. Jdete po ulici a vidíte, jak parkuje dodávka a kousek od ní na semaforu problikne zelená. Jenže dle jiných teorií jiný pozorovatel vidí posloupnost odlišně, až diametrálně. Pro jiného pozorovatele první problikne zelená a až poté auto zaparkuje. Jaká realita je ta správná?

Myšlení jako myšlení


Čím je člověk starší, tím více má životních zkušeností, nebo měl by mít. Čím více zkušeností, tím subjektivnější názor, jelikož máme více informací k dispozici a tím si můžeme vytvořit dokonaleji své tvrzení a svůj pohled. Mnozí by podotkli, že je to nelogické, avšak vědomosti jsou také pouze subjektivní pohledy a čím více subjektivních pohledů, tím více bude i náš pohled subjektivní. Jednoduše řečeno, malé děti svět vidí jednodušeji a mnohdy více reálně. V jednoduchosti je krása a pravda. Velice známým příkladem je obrázek autobusu, který je na všech stranách stejný a nikdo neví, jakým směrem pojede. Děti mají jasnou odpověď, zatímco dospělí nad tím bádají a neví si rady. Děti to vidí jasně. Autobus nemá dveře a to znamená, že je musí mít na druhé straně a tím pádem pojede doleva.

Mozek přijímá veliké množství informací, ale zpracovává a uchovává trvale jen malé množství, které je pro život nezbytné a důležité. Jen 4% informací je reálných a objektivních. Zbytek se buď nezpracuje, nebo si ho subjektivně upravíme. Dá se říci, že i když by se našel někdo, kdo by vysvětlil objektivní realitu, stejně bychom si každý z nás toho vzali jen to, čemu rozumíme a trochu bychom si to upravili. Ve výsledku vždy objektivní realita bude zkreslená.

Co skrývá objektivní realita?


Determinismus je pojem, který říká, že vše je odvozováno či předurčováno z již dříve provedených činností. Tento směr popírá svobodnou vůli a říká, že naše minulost předurčuje naší budoucnost. Mnozí lidé i z vědeckých kruhů tuto teorii uznávají. Jenže kdyby tato teorie platila, nikdy bychom se objektivní reality nemohli dobrat. Realita je to, co vnímáme a vidíme. Objektivní realita je to co nevidíme, ale existuje to. Radiace či elektromagnetismus jsou dva přírodní jevy, které my nedokážeme našimi smysly postřehnout. Proto se jedná o objektivní realitu. Problémem je, že i fakt existence radiace a elektromagnetismu nakonec subjektivně zkreslíme. Tento neduh se dá rozdělit na dvě části. První je historická část. Radiaci nevidíme, ale víme, že zabíjí ve vyšší koncentraci. Jenže, co když je to jen subjektivní realita závislá na čase a vývoje lidstva? Co když později objevíme možnost, aby radioaktivita nebyla nebezpečná? Je to pořád objektivní realita, nebo subjektivní realita, která se mění?

Druhá část koresponduje s holým faktem, že radiace zabíjí nehledě na vývoji lidstva. Když máte před sebou rozhodnutí koupit si objekt A, nebo objekt B, jednáte na základě vlastního subjektivního uvážení. Avšak tento proces nezáleží jen na nás a něco to rozhodnutí musí vytvořit. Záleží zejména na objektivní realitě a tento fakt musíme přijmout. Žádný ,,wow" se nekoná, žádné skryté objekty, duchové a ani jiné nadpřirozené jevy neexistují, ne alespoň v objektivní realitě. To co se před naším zrakem skrývá, jsou soustavy, fyzikální zákony a další věci, které jsou definovaní, ale nevidíme je.

Dva světy v jednom


Tvrzení, že naše vnímání a počínání je oddělené od světa, ve kterém žijeme, je zřejmě pravdivé. Je těžké tento pohled na věc přijmout, ale je to možné. Naše vědomí žije subjektivně, ale v objektivním světě. Například fyzikální postulát v molekulárně kinetické teorii látek říká, že mezi částicemi existuje prostor i makromolekulárním světě. Do dnes, se mnozí domnívali, že atom se skládá ze tří různých částic, mezi kterými neexistuje mezera. To byl subjektivní pohled na objektivitu. Avšak i tato objektivita je subjektivní a v konečném výsledku je svět nakonec jiný, než jak ho vnímáme. Naše pocity, radost, smutek, veselost je v našem subjektivním světě pocit, ale v objektivní skutečnosti je to jen shluk nervových buněk a impulsů, které způsobují reakce.

Ať chceme sebevíc, objektivní reality zřejmě nikdy nedosáhneme, nebo spíše nikdy nepochopíme. Můžeme jen říci, že objektivní svět je bezbarevný, konfliktový, složitý a více prostorový. A co si myslíte vy? Vnímáme objektivitu, nebo žijeme v subjektivní realitě?
 

18 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Ivi Werwolfin Ivi Werwolfin | E-mail | Web | 20. října 2011 v 17:54 | Reagovat

Ja som objektivitu prestala vnímať veľmi dávno. Svet okolo mňa už neexistuje, ja mám iné hranice vnímania, žijem v inom svete, ktorý nikto nevidí, ale predsa tu je.
Článok je ináč veľmi zaujímavý, aj keď ku koncu sa mi to už všetko plietlo dohromady a hlavu som mala ako balón. Ale aj tak - perfektný. :-)

2 Terka Terka | Web | 20. října 2011 v 18:35 | Reagovat

Souhlasím s Ivy, velmi zajímavý článek, jen jsem v tom jednu chvíli měla velký nepořádek.
Lidské myšlení je přeci jen celé založené na subjektivitě. Je to mysl a ta opravdu nechodí po Zemi.

3 Daniel Hloušek Daniel Hloušek | E-mail | Web | 20. října 2011 v 18:39 | Reagovat

[2]: Přiznávám se, že jsem se v tom trošku ztratil, teda ne ztratil, ale některé pojmy jsem uvedl trochu chaoticky na nesprávném místě, jelikož jsem článek nechtěl mít na zdejší poměry dlouhý. :-D

4 nina2003 nina2003 | E-mail | 20. října 2011 v 18:52 | Reagovat

co je to ta schrinozofie? ale jinak dobré ;-)  :-D  :-D  :-D

5 Daniel Hloušek Daniel Hloušek | E-mail | Web | 20. října 2011 v 19:03 | Reagovat

[4]: Omylem jsem refreshoval stránku, tak ten komentář co jsem tu měl rozepsaný zkrátím. :D Schizofrenie je nemoc, která rozdvojuje myšlení, ale nejedná se o rozdvojenou osobnost. Tito lidé jsou emocionálně chudí a často propadají klinickým depresím. ;-) Měli by brát medikamenty, jsou asociální (neplatí u všech), často nevedou ani soukromí život typu rodina, děti a tak podobně. Tato nemoc je opravdu na nic a obdivuji schizofreniky, že to zvládají. Často se také uzavírají do sebe a pak není lehké jim to ulehčit.

6 František František | Web | 20. října 2011 v 22:50 | Reagovat

Přiznám se,že jsem si musel některé pasáže přečíst dvakrát.To ,že naše vnímání a počínání je oddělené od okolního světa bude pravdivé.Já sám jsem se dostal do extrému,kdy jsem proti tomu nemohl vůbec nic udělat.Viz můj blog "Na břehu řeky Styx"

7 Daniel Hloušek Daniel Hloušek | E-mail | Web | 20. října 2011 v 23:25 | Reagovat

[6]: Omlouvám se, že jsem to pořádně srozumitelně nesepsal. ;-) Článek byl delší, tak jsem zkracoval, aby nebyl jen o fyzice, jak původně článek se měl zabývat. Sem tam to na sebe špatně navazuje. Máte velice zajímavý článek, stojí za pět hvězdiček. :-)

8 Monica Otmili Monica Otmili | Web | 23. října 2011 v 13:42 | Reagovat

Dobrá úvaha. :) Každý myslí trochu jinak, tudíž každý vnímá okolí jinak, někdo např. v duchy zemřelých nevěří, jiný s nimi komunikuje. Pro ty co nevěří je to druhý, vyfantazírovaný svět, pro ty, co znají je to svět jeden, ten ve kterém žijeme. A má různé svéry vnímání. Myslím, že by se to dalo i vytrénovat na to, abychom vnímali/viděli to, co chceme. Nebo si vymyslet vlastní jiný svět a v něm mít realitu a přitom to je jen v naší mysli. A třeba jsem nějakému takovému světu dali základy. Je teorie, že vesmír byl stvořen z myšlenky, tak by to mohlo jít i takhle. :) (A nebo se v tom naprosto zamotávám.)

9 pavel pavel | Web | 23. října 2011 v 15:00 | Reagovat

Meditací se můžeme k tomu "skutečnému" přiblížit. :-)

10 Čalamáda June Čalamáda June | E-mail | Web | 25. října 2011 v 21:12 | Reagovat

Doufám, že žiji ve světě nejsuběktivnějším. Sama si ještě zkresluju své představy.
Pokud je tvá úvaha správná, je zde možnost. V budoucnosti.
Přece jen, člověk se pořád vyvíjí.

11 Barča Barča | 30. října 2011 v 18:18 | Reagovat

Nadpis článku mě zmátl - o schizofrenii (jako o onemocnění) tu není vůbec řeč.

Myslím, že lidský mozek není schopen vnímat absolutní realitu. Co realita vlastně vůbec je? Myslím si, že je to právě obrovské množství všech možných událostí, dějů, ale také vjemů a pocitů v jediném okamžiku – a tady právě selhává lidský mozek jako nástroj zaznamenat a zpracovat všechny tyto vjemy.
Ano, velmi dobře ta „zrada“ mozku , toho jak funguje a vytváříme si iluze je pěkně prezentována na optických iluzorních obrázcích.
Svým způsobem si každý vytváříme vlastní realitu. Právě tím jak myslíme → tím jak myslíme, tak i tak konáme a jednáme.
Fyzikální zákony jsou - ano, gravitace např. funguje a spoustu fyzikálních zákonů funguje bez ohledu na lidi. Prostě jsou a budou.
Ale je také potřeba si uvědomit, že spoustu fyzikálních i matematických zákonů si lidé „nadefinovali“ a určili vyjímky, dali pravidla – vznikly axiomy.
A pak tu jsou hermetické, filosofické zákony – makrokosmos, mikrokosmos. To jsou zákony které se týkají nejen nepatrného atomu, ale platí v naší sluneční soustavě a ve vesmíru.
Poznání našeho světa je stále neúplné.
Spoustu poznání obsáhly např, východní duchovní nauky, Aristoteles, Pythagorejci. Dnes tato starověká témata opět otevírá a studuje kvantová fyzika.

12 v-e-e v-e-e | Web | 10. prosince 2011 v 19:43 | Reagovat

Máš pravdu. Ještě nikomu se nepodařilo objektivní realitu 'objevit'. Všichni víme, nebo alespoň tušíme, že něco takového jistě existuje. Ale naše vnímání není vyvinuté natolik, aby bylo schopno něco takového pobrat. Mnohým z nás dělá problém pochopit jen subjektivní realitu, natož pak objektivní. Já ale zastávám názor, že je možné objektivní realitu pochopit, že je možné jí přijít na kloub. Myslím si, že pokud člověk zvládne naprosto jasně pochopit realitu subjektivní, má už krůček od toho pochopit objektivní. Avšak z tohoto vyplývá, že ještě žádný člověk realitu subjektivní zcela nepochopil.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama