Hon na čarodějnice: aneb, jak ovládnout společnost

30. listopadu 2011 v 17:59 | Daniel Hloušek |  Články

Hon na čarodějnice: aneb, jak ovládnout společnost


Historie zaznamenala mnoho děsivých událostí, které mnohdy měly co s dočinění s manipulací společnosti. Vyvolat v lidech touhu, není nic těžkého. Vyvolat v lidech nenávist, je ještě snazší a praktikovanější. Touha a nenávist koresponduje s rozdělením společnosti, na mocnější a méně mocné, na ty, co vládnou a na ty, co nezmůžou nic a je na ně pohlíženo, jako na spodinu společnosti. Druhá světová válka, studená válka, hon na čarodějnice, to vše spojuje veliká moc vyšších autorit. Vítejte ve světě, kde se vždy trestá odlišnost.

Ztrestej, koho můžeš


Upalování čarodějnic je smutnou kapitolou dějin a změnila pohled mnoha lidí na církvi i v dnešní době. Pravda je avšak jiná a mnozí historikové se shodují na tom, že právě katolická církev ostře a tvrdě vystupovala proti těmto procesům, později avšak sama tyto praktiky využívala, leč nerada a snažila se jim vyhýbat. Čarodějnické procesy stavěly na jednoduchém principu. Jste-li odlišný, jste zákonitě nebezpečný a nevypočitatelný, proto nemáte právo žít mezi ostatními lidmi, a jelikož je takových lidí opravdu hodně, tak musíte udělat místo jiným lidem a to za záminkou upálení, neboli trestu za svou odlišnost. V praktickém pojetí šlo o masovou manipulaci společnosti, která posléze tyto procesy sama řídila. V konečném výsledku to znamená, že se společnost nakonec sama ničí pod tíhou církve, která vyvolala ve většině lidí obavu a zmatek, že právě oni můžou být obviněni a tak se zbaví, každého podezřelého tím, že toho jedince označí nálepkou - odlišný jedinec, provozující magii.

Katolická církev chtěla dosáhnout naprostého ovládnutí společnosti. Tento způsob nejen byl efektivní z hlediska jistoty, že každý, kdo vystupoval proti církvi, byl zpacifikován, ale také církvi náležel majetek těchto odsouzených.

Jak to vše začalo


Začátky jsou těžké, avšak u čarodějnických procesů se to tak říci nedá. V roce 1486 Jakob Sprenger a Heinrich Kramer vydali nejmanipulativnější dílo středověku. Latinsky psaná kniha Malleus maleficarum (Hon na čarodějnice), podporovala zákon papeže Inocence VIII, který o dva roky dříve vydal zákon, proti čarodějnicím. Kniha Hon na čarodějnice nebyla zpočátku církví oficiálně podporována, avšak i přes nesouhlas církve byla kniha padělána a rozpoutala davovou hysterii po celé Evropě.

Pod nátlakem lidé začali jednat dost rychle a brzy hon na čarodějnice vypukl v celé své síle. První vlna upalování probíhalo ještě v relativním klidu a odsouzené čekal světský soud. První masové procesy začaly probíhat u sjednocování Aragonie a Kastilie, které dali základ Španělsku.

Shoř ty špíno


Ve starověku byly čarodějnice vědmy, které pomáhaly lidem. Ovládali údajně černou magii. Jenže nová doba si žádá jisté změny v ideologii. Katolická církve přišla na způsob nového života. Kázali vodu, pili víno, a aby tento systém fungoval, museli z lidí udělat ovce, které o ničem nevědí a poslušně se chovají. Stačilo být ošklivý, nebo mít výraznou část na těle, neboli tělesné deformace, abyste byli označeni, za podivína, který ovládá magii. Církev si tímto zajistila skvělý přínos a zaslepenost lidí, kteří jednali za ně. Jedinec, který byl označen za čaroděje, nebo čarodějnici, neměl již téměř žádnou šanci se této nálepky zbavit. Strach byl tak mocný, že iracionálně zaslepoval většinu společnosti. Je-li někdo podezřelý, nemůžeme riskovat a tak budeme jednat. Bylo to snazší a také rychlejší. Označený jedinec prošel torturou. Ve většině případů se jednalo o normální lidi, ale hrůzy, které je čekaly, je donutily říci, že provozují magii. Princip byl jednoduchý. Každý označený jedinec prošel vyšetřováním podle útrpného práva. Jak již název říká, jednalo se o utrpení v podobě několikadenního mučení. Mučitelé donutili nevinného se přiznat, vždy to byla jistá cesta ke smrti. Buď jedince umučili, nebo posléze po přiznání upálili. Čaroděje a čarodějnice byli rozlišování na ty, co uškodili svými činy lidem a na ty, co se nikterak neprovinili vůči společnosti. Výjimky existovaly a smrt vždy nemusela být hlavním cílem. U lehčích případů se trestalo mrskáním, nebo vyhoštěním ze země.Ty horší případy již byly klasicky trestány, většinou upalováním zaživa.

Nezáleželo na vašem postavení a na tom, kolik peněz jste měl, upalování byli lidé ze všech vrstev. Byl to logický krok, jelikož církvi šlo hlavně o majetek, který u nejchudších vrstev mnohdy nedostačoval. Mezi upalovanými, byli i kněží. Aby toho nebylo málo, na menších hranicích po upálení odsouzeného jedince, mnohdy byly na nějakou chvíli, většinou půl hodiny, trestáni pozůstalí, aby pocítili strach.

Peníze, udavačství a zaslepenost


Mezi velikými mýty patří mýt, o rozsáhlosti tohoto řádění. Dříve se uvádělo, že zemřelo na upalování přes 9 milionů lidí. Dnešní vědci se, ale shodují na tom, že řádění si vyžádalo maximálně kolem desítek tisíc obětí. Jedna důvěryhodná studie hovoří o 50000 obětí. I přes fakt, že vymizely celé vesnice, je tento počet reálný. Také mezi hlavními mýty patří mýt o tom, že hon započala samotná katolická církev. Katolická církve z počátku dokonce bojovala proti tomuto počínání a popravila jednoho autora slavné knihy Hon na čarodějnice. Později se z toho stala jen fraška, která zabíjela nevinné lidi a využívala víry lidí. Ze strany lidí to byl strach, který ostatní zabíjel a ze strany mocných lidí, to byla pouhá manipulace, která se vymkla kontrole. Mnozí tomu opravdu uvěřili, o to silnější byla posedlost zbavit se nepohodlných lidí.

Stačilo mít peníze a někoho podplatit, aby označil jistého člověka, který ovládá magii. Mnohdy si tímto způsobem vyřizovali bohatí lidé své účty. Nepředstavitelný strach nutil i děti udávat své rodiče. Každá abnormalita byla trestána, svět se najednou zbláznil a žil v jakémsi útlumu, vůči pravdě. Později v 18. století hon na čarodějnice ustal, ale i dodnes v mnoha kulturách jsou mnozí označováni stejně, jako tomu bylo ve středověku. OSN zakázala veškeré mučící praktiky a tím zamezila podobným zkázám, které se udály ve středověku. Posledním případem, je žena, která byla v roce 1950 souzena za čarodějnictví. Hon na čarodějnice je názorným příkladem lehké manipulovatelnosti a využitelnosti společnosti. Co by se dělo dnes, kdyby se nadále procesy prováděly? Jaký je váš názor?
 

25 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Nastane novodobý hon a masivní zabíjení lidí?

Ano.
Již to pomalu nastává.
Ne.

Komentáře

1 Bezejmenné Esko Bezejmenné Esko | Web | 30. listopadu 2011 v 18:12 | Reagovat

myslim že si asi jedinej kdo si s timhle článkem dal práci....

2 Daniel Hloušek Daniel Hloušek | E-mail | Web | 30. listopadu 2011 v 18:14 | Reagovat

[1]: Děkuji, jsem rád, že to tak vidíš. :-)

3 Skříteček2 Skříteček2 | Web | 30. listopadu 2011 v 18:23 | Reagovat

[1]: Také to tak vidím, zatím nejzáživnější článek na toto téma. Palec nahoru. :-)

4 Soulless Soulless | E-mail | Web | 30. listopadu 2011 v 18:46 | Reagovat

Skvělý článek... mě tohle téma "Hon na čarodějnice" poněkud děsí, ještě víc po přečtení knihy "Kladivo na čarodějnice" a shlédnutí toho filmu.
Myslím, že dnesa už by nemohly nastat přímo "hony na čarodejnice", pochybuju, že by tomu uvěřilo tolik lidí jako tehdy - přece jenom tenkrát ještě nebyli tak úplně vzdělaní a podobně.
Na druhou stranu, jsou tady lidé, kteří se i dnes nechájí zlákat do sekt a podobných společenství, takže by se něco takového klidně mohlo stát. Protože lidé mají pořád strach a budou raději udávat třebas rodinné příslušníky, aby si zachránili kůži. Těžko říct, jestli je to odsouzeníhodné, přece jen je to zčásti i pudová záležitost.
Já hlavně doufám, že se takové věci nevrátí a jsem ráda, že jsem v té době nežila - mě by ukázali jeden mučící nástroj a hned bych jim asi všecko odkejvala, jsem strašnej srab :D A před nějakým upálením bych asi dostala infarkt.
Tohle všechno co se týče církve taky zapříčiňuje můj neurčitý postoj k všemožným náboženstvím a podobně. Je hezké mít něco, čemu člověk věří a čeho se "chytne" když je mu nejhůř, ale tahleta manipulace mě upřímně děsí.

5 myanmar myanmar | Web | 30. listopadu 2011 v 21:47 | Reagovat

Moc dobrý článek, konečně si někdo dal tu práci na tohle téma vytvořit něco smysluplného :)
Z kladiva na čarodějnice jsem četla jen první svazek (myslím opravdové Malleus maleficarum, i když knihu od Kaplického jsem přečetla také) a některé pasáže mi přišly opravdu neuvěřitelně zaslepené a  fanatické.
Smutné je, že něco takového se podle mě klidně může opakovat - "bonzování" sousedů a známých se přeci objevovalo i například během nedávného komunismu. Navíc - lidé (tedy většina lidí) se dají velmi snadno získat a zmanipulovat téměř pro cokoli.

6 xo Wendy xo Wendy | Web | 2. prosince 2011 v 19:39 | Reagovat

Ahoj, prosím darovala bys mi ozdobu?  Byla bych ti vážně MOC vděčná ani nevíš jak moc mi tím pomůžeš:) http://vanocni.datart.cz/vendula-vaculova-si-preje-ultrabook-asus/ A promiň jestli jsem přehlédra rubriku na reklamy. Oplácím:)

7 pavel pavel | Web | 3. prosince 2011 v 15:27 | Reagovat

Právě ta davová zaslepenost hlupáků, která je v jiné formě vidět i dnes.

8 Amieth Amieth | Web | 4. prosince 2011 v 1:54 | Reagovat

klaním se... tohle je alespoň článek! :)

Věta "Jste-li odlišný, jste zákonitě nebezpečný a nevypočitatelný, proto nemáte právo žít mezi ostatními lidmi" mi nevím proč připoměla od Orwela 1984. ted začínám přemýšlet o tom, že ty dva světy - naše minulost a svět Orwelova antiutopistického díla maj pár společných rysů. budu mít nad čím přemýšlet, než usnu :) to je možná má odpověď na to, co by se dělo dnes. ikdyž v dnešní době je těžké si to představit, lidé se nenechají bez problémů vést jako stádo, tedy aspoň né v těchto věcech... (jinak jsou lidi stále ovcemi)

9 sayury sayury | Web | 6. prosince 2011 v 13:54 | Reagovat

V prví řadě bych ti chtěla pochválit článek, který má rozhodně úroveň.
Další věc - Zhoř? Není to Shoř?

Co se týče článku samotného, je to prostě..šílené. Jednou jsem četla nějaký bezva speciál o procesech a inkvizici, mělo to přes deset stran a na konci mě naprosto přešla chuť k jídlu... Jak snadné bylo zbavit se protivníků! V dnešní době by po takových procesech nejspíš vymřela více jak polovina obyvatelstva - jedna část už jen proto, že nevěří v Boha a druhá proto, že se snaží najít pojítka mezi tímto a "druhým břehem", či zkouší praktikovat cokoliv, co by před půl tisíciletím nazvali čarodějnictvím. Vlastně stačí, když už si Božka támhle na zahradě vysadí pampelišku a rovnou může na hranice...
Jsou věci, nad kterými rozum zůstává stát.

10 kjfriedo kjfriedo | Web | 31. ledna 2012 v 20:13 | Reagovat

Velice tendenční článek, protože se nesnaží svá tvrzení o hamižnosti církve za majetky obviněných čarodějnic jako takové podložit argumenty. Protože nejvíc čarodějnických procesů se konalo z popudu světské moci, to jest magistrátu měst či samozvaných soudců z lidu ve vesnicích a samozřejmě konfiskovaný majetek odsouzených čarodějnic připad buď městské truhlici, alebo do měšců konšelů a radních.
Můj článek, který neobviňuje ale ani nezprosťuje obvinění ani katolickou církev, ale popisuje vývoj čarodějnických procesů a postoj církevních autorit k nim je zde:
http://katkryptolog.blogspot.com/2011/05/katolicka-cirkev-hony-na-carodejnice.html
Přeložený článek historičky a věhlasné odbornice na čarodějnické procesy Rity Voltmer z Encyklopedie čarodějnictví, Západní tradice, vydané v USA, 2006 v edici Richarda M. Goldena, vydavatelstvím ABC-CLIO, je na mém blogu přístupný zde:
http://katkryptolog.blogspot.com/2011/01/hony-na-carodejnice.html

Mnoho informací o čarodejnických procesech a i sporech ohledně autorství Malleus Maleficarum je možné též dohledat na mém blogu. Ďekuji autorovi, že má zájem o tuto problematiku, avšak její spracování je podle mého názoru dosti tendenční a jednostranně anticírkevně naladěné.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama