Život či smrt?

22. listopadu 2011 v 17:13 | Daniel Hloušek |  Články

Život či smrt?


Snad každý z nás si občas položí otázku, zabývající se smyslem života. Úvahy nad samotným životem bývají vůbec ty nejsložitější, jelikož neexistuje jednotný závěr, nýbrž individualita jedince. I přes tento fakt se dá nad tímto tématem všeobecně polemizovat. Co nutí lidi žít, je sebevrah zbabělec, má život vůbec smysl?

Problém dnešní doby


Dnešní doba si žádá přesnost, rychlost a svět staví na jisté manipulaci. Společnost se člení na vrstvy, které dávají tomuto světu jistý řád. Ať chceme, nebo ne, tak tomu je. Rodíme se rovni, ale žijeme nerovným a neférovým způsobem. Finanční zázemí, povaha, postavení ve společnosti, samotná společnost udává směr jedince. Velikým problémem dnešní doby je viditelná odlišnost. Nikdy nebylo snadné žít, avšak v dnešní době uspěchanosti se stejně najde čas, kdy člověk má možnost nad jinými přemýšlet i z jiného hlediska, než jsou mezilidské vztahy. V dřívějších dobách se společenské vrstvy značně od sebe izolovaly. Jedinci žili v nevědomosti, která posléze zamezovala otázky ve smyslu jiných společenských vrstev a otázky nad smyslem života. Tento problém, ale nikdy nezmizí. Buď bude společnost žít na neetickém principu izolovaných společenských vrstev, nebo bude žít v globalizovaném světě, kde se vrstvy prolínají do sebe, avšak rozdíly jsou známé a vědomé.

Slovy city nevyjádříme


Velikým nešvarem dnešní doby je také citová otupělost, nebo naopak přecitlivělost. Neumíme zvládat emoce a vstřebávat pocity jiných. Lidé si tolik nerozumí, co dříve a konverzace mezi lidmi jsou někdy jen informativní vsuvky. Lidé jsou plní pocitů, chtějí to co nejvíce sdělit okolí a to pomocí slov. Avšak to je problém. Mnozí lidé vidí jen své problémy, jen své emoce a nechtějí řešit své okolí, chtějí jen sdělovat a slyšet utěšující odpovědi. Kdyby nebyla ve společnosti odlišnost, tak by se ze zákonitosti, že nic nemůže být dokonalé, společnost nakonec zhroutila sama do sebe. Ale takových lidí je mnoho a společnost tím trpí.

Pasivita mnohých jedinců napomáhá ke špatnému životu. Většinou jen dobří přátelé nás poslouchají, vědí o nás něco a snaží se nám pomoci, avšak mnozí tyto lidi nehledají a žijí buď sdělovacím stylem a nic víc, nebo mlčí a žijí mimo nějaké společenské dění.

Co žene lidi vpřed?


Je-li člověk osamocen, nebo je středem pozornosti, pořád platí stejná otázka zabývající se smyslem života. Z biologického hlediska nás žene vpřed sexuální pud, podle Freuda. Obecně uznávaným tvrzením je, že vpřed nás žene pud sebezáchovy a zachování druhu. To je neměnná pravda. Avšak, je tu nepřirozená, nevrozená součást a to myšlení. Jako jediní ze zvířecí říše, jsme vývojově tak daleko, že dokážeme mluvit a přemýšlet nad svým bytím. Takže otázka ohledně smyslu života u lidí nabývá ještě dalšího směru. Lidé jsou označováni po právu, jako jedinci, jelikož každý člověk je jedinečný. Každý z nás má jinou povahu, jiný životní cíl, možnosti. Avšak pro každého platí stejná životní pravidla.

Lidé žijí proto, že čekají na smrt. Pro mnohé je to absolutní konec, pro jiné je to konec tohoto hmotného světa, který je velice složitý. Tak i tak, pro obě kategorie platí to samé, smrt vše změní a ta vidina změny nutí lidi žít. I když teď někteří nesouhlasí, tak opravdu tomu tak je. Lidé přežívají, protože je pořád něco žene vpřed a smrt paradoxně žene vpřed nejrychleji. Na otázku, co lidi žene vpřed, se jinak nedá odpovědět, jsou to individuální cíle a vidiny. Pro mnohé jsou to lži, a jiní žijí ve střídmé pravdě. Zábava, láska, přátelé, rodina, peníze, sláva, úspěch a další věci, lidé mají nejčastěji, jako hlavní prioritu. I člověk, který si říká, že je jeho život nicotný, má pořád nějakou vizi, nějakou budoucnost a šanci to změnit. Pořád žije kvůli něčemu. Pud sebezáchovy je silnější, než hnusné nástrahy života.

Sebevražda není zbabělost


Život má své hranice. Naše jednání, chápání, chování má své hranice. Zabije-li člověk druhého jedince, pak překročí tu morální hranici a již nikdy není cesty zpět. To stejné je i u víry v život. Každým dnem jsme životem vystaveni problémům. Někteří je řeší, jiným se to kupí a do jisté míry je to jasná předurčenost špatného konce. Mohli bychom tuto situaci přirovnat k umyvadlu. Problémy jsou voda, prostor umyvadla život. Jakmile je mnoho vody, jsme vytlačení z umyvadla ven a tak to platí i v reálném životě. Jestliže se člověk dostane za tu hranici, mnohdy není cesty zpět. Ten dotyčný jedinec sám nenachází cestu a jediné východisko je smrt. K tomuto kroku je, ale potřeba veliké síly, protože nic silnějšího, než pud sebezáchovy, není. Přehodnotit všechny priority, všeho se vzdát, ztratit naděje a smířit se s krutým osudem, to není vůbec lehké.

Lidé žijí z nadějí, z iluze, doufají v lepší zítřky. I pesimisté mají své naděje. Záleží jen na nás, zdali se jich budeme držet, nebo ne. Do jisté míry z hlediska rozumu sami ovlivňujeme schopnost žít. Je život špatný, nebo dobrý? Jsou světlé, ale i tmavé dny, stejně tak jsou dobré a špatné přístupy k životu. Záleží na nás a na okolí, jak to budeme zvládat, avšak propadnout beznaději je moc snadné. Ne vždy je život jedince řešitelný, ale na druhou stranu, kolik lidí to vzdalo, i když měli šanci? Život má takovým smysl, jaký mu dá jedinec! A jak vidíte svůj nynější životní stav vy? Co vás žene vpřed a naopak co vás stahuje do útrob beznaděje?
 

18 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Raději život, nebo smrt?

Život.
Smrt.

Komentáře

1 Lucerna Lucerna | Web | 22. listopadu 2011 v 17:38 | Reagovat

Zivot je smrtelna choroba.. a nie je dovod pre to konat samovrazdu :-D ..zivot je taky aky si ho vytvorime ;-) teda aspon z casti, vsakze?! :-D

2 Taychi Taychi | Web | 22. listopadu 2011 v 18:09 | Reagovat

Jsem povzbuzována okolím... Smrt bych si zatím nevolila. Je to zajímavý článek.

3 Liz :) Liz :) | Web | 23. listopadu 2011 v 15:29 | Reagovat

Bůh ví, jestli život není umíráním a smrt životem! ;]

4 Punkie Punkie | Web | 24. listopadu 2011 v 18:15 | Reagovat

Občas si říkám, že smrt by všechno vyřešila. Nemusela bych pořád dokola dělat ty stejné věci, snažit se nějakým způsobem přežívat, a hrát si na to, jak mě všechno strašně baví. Prostě bych to skončila, a nebylo by nic (pokud není "něco" po smrti).
Ale nedokázala bych to udělat svým blízkým. Sestřenka se pokusila o sebevraždu, (nevím, zda i pro ni) naštěstí neúspěšně. Na jednu stranu jsou sebevrazi sobci, na druhou jsou možná právě sobci ti, kteří jim zakazují zemřít.

5 Evženie Evženie | Web | 25. listopadu 2011 v 23:52 | Reagovat

Vydařené!

6 Go_oDy Go_oDy | 27. listopadu 2011 v 20:14 | Reagovat

Jako vždy, skvělej článek :-) Spousta lidí říká, že sebevražda JE zbabělost. Přitom v dané situaci nikdy nebyli. Proč by lidé měli nést následky po celý jejich život, když je mohou vyřešit jedním jediným činem. Je to logické. I když to bolí.

7 Amelie Amelie | Web | 6. prosince 2011 v 11:35 | Reagovat

úžasný článek. Líbí se mi tvé myšlenkové pochody..o přežívání, o citové otupělosti, o neschopnosti lidí vcítit se do druhých, o přecitlivělosti....přemýšlím v poslední době často... Děkuji za pěkné zamyšlení.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama