I zrcadla lžou

3. března 2012 v 18:01 | Daniel Hloušek |  Články

I zrcadla lžou


Také jste se někdy podívali do zrcadla a uvědomili jste si, jak relativní je naše vnímání? V našich očích jsme naprosto někdo jiný, než si o nás mnozí jiní myslí. Čím je způsobena tato odlišnost a kdo vůbec jsme?

Zrcadlo neukáže vše


Pomineme-li ranní shon, ve kterém většinou vypadáme tak, abychom se zaručeně lekli při pohledu do zrcadla, tak nás většinou pobízí k tomu, abychom se nad sebou zamysleli. Vzhled i naše osobnost je neměnná záležitost. U každého jedince se projevujeme jistým chováním, které se jen trochu pozměňuje podle momentální společnosti. I přes tento fakt jsme pro každého někdo jiný. Většinou nám okolí sděluje své názory a pohled na nás. Někdy se snažíme názory logicky zařadit mezi další názory jiných lidí a někdy je jednoduše nezařadíme. Možná proto se díváme dlouze do zrcadla, díváme se na sebe pohledem jiných lidí, zkoušíme se objektivně pozorovat a posoudit, jací skutečně jsme a komu máme věřit. Prvně se zaměřujeme na vzhled, posléze většinou, ale nevědomě začneme myslet na to, jak nás vidí jiní, jak na ně působíme. Avšak, zrcadlo neukáže vše.

Hektické myšlení


Ve středověku fanatické náboženství zamezovalo lidem, zamyslet se, jací skutečně jsou. V dnešní době je to obdobné s tím rozdílem, že místo fanatické víry nás omezuje hektické myšlení. Jistě to znáte. Ráno jste rádi, že jste vůbec vstali a tak se raději nepouštíte do žádných větších akcí. Později si řeknete, co byste dnes chtěli splnit a najednou zjistíte, že nestíháte, nebo naopak nemáte co dělat a tak, až šíleným způsobem hledáte nějakou zábavu. U obou situací dochází střídání myšlenek a úkolů. I když nemáte co dělat, tak rychle střídáte myšlenky, co byste mohli dělat. Opravdu jen málokdy se zamyslíme nad sebou a nad tím, kdo jsme.

Ostatně, kdo se zamyslí nad svým životem u ranní přípravy kávy, nebo když se bude snažit najít si zábavu a přes odpornou nudu vymýšlet absurdní činnosti? Hektické myšlení nemile ovlivňuje naše vystupování ve společnosti. Nastává zrcadlení vlastností jiných. Ve svém okolí určitě najdete hned několik jedinců, kteří se nad sebou moc nezamýšlí a vědomě i nevědomě kopírují chování jiných lidí. U dětí je to normální úkaz. Z psychologických studií je patrné, že děti nejčastěji napodobují chování svých rodičů. U dospělých lidí je to, ale vlastnost, která má kopírovat jen částečně dobré vlastnosti, nikoliv viditelné celé chování. Proto je těžší jednoznačně určit, kdo jsme a kdo jsou jiní.

Věřícímu nerozmluvíte víru, stejně tak povahu


Věřícímu nerozmluvíte víru, stejně tak nezměníte pohled jedince na svou povahu. Náš život si zakládá na víře. Nic není jisté, jednoduše věříme, že je něco špatné a něco správné čemu my věříme. Věda je také víra, která popisuje racionálně náš svět, ale racionálně v pohledu lidí, kteří věří, že věda je to, čemu mají opravdu věřit. Proto je dobré sledovat a brát v potaz i názory jiných lidí, jelikož mnohdy v sobě nesou kus objektivní pravdy. To je základ poznání naší povahy. Každý z nás si o sobě něco myslí a stojí si za tím. Někdy i roky neměníme mnohé představy o našem chování do doby, než se najde někdo, kdo nám nabourá tuto představu.

V podstatě se nemusíme ani mylně domnívat o nějakém aspektu naší povahy, ale v důsledku to pozmění pohled na naši povahu. Jednoduše řečeno, při každém větším zamyšlení nad sebou trochu pozměňujeme nějaké aspekty naší povahy. Příkladem může být, že nám někdo tvrdí, že máme malé sebevědomí. Po nějaké době, kdy nám to neříká jen jeden člověk, se nad tímto zamyslíme a více poznáváme tuto část povahy. Plynule měníme hranice, co můžeme a co již nemůžeme v této části charakteru. Navenek nikomu jeho přesvědčení nevymluvíte, ale v podstatě jej nevědomě někam dál posunete.

Cynismus a sarkazmus vládne světu


Jako děti jsme si ve všem nejvíce za celý život podobní. Později se začínáme po vzhledové stránce odlišovat. Posléze v předškolním věku se začínáme výrazně od ostatních lišit v chování. Nejzákladnější rozlišování dětského chování je - zlé chování, stydlivé, hodné, neprojevující. Buď jako dítě jsme byli zlí, stydlivý, nebo hodní a mnohdy navenek nevýrazní. Naše povaha se stává složitější, společně s rostoucím věkem. Ze zlého drzého dítěte se stal cynik, nebo bezcitný člověk. Z hodného člověka, buď je nadále hodný člověk, nebo je to opravdu nevýrazný neoriginální jedinec. Je nám dána sobeckost a někteří vlivem výchovy, nebo okolí, jsou více přirození ve své povaze a to je právě cynismus. Mnozí psychologové poukazují na zajímavou teorii, že povaha je u všech lidí stejná a jen se u každého jinak stupňuje. Někdo je cynik, a jiný je zase stydlivý člověk, který když promluví, tak i cynik by se za ten výkon nemusel stydět. Toto odstupňování vzniklo v pravěku, kdy se lidská rasa začala vyvíjet po sociální stránce. V podstatě jsme zlí a sobečtí, ale abychom mohli jako společnost fungovat, tak musíme mít každý jiné chování.

Citlivý melancholik nebo mělký sangvinik


Hippokratova typologie temperamentu patří mezi nejznámější a nejpoužívanější. Pracuje se čtyřmi povahovými směry. Melancholici, sangvinici, cholerici, flegmatici. Dnes se pochybuje nad choleriky a flegmatiky, jelikož jsou tyto povahy spíše brány, jako rozšířené chování u jisté povahy. Pomineme-li tuto myšlenku, pak je před námi otázka, jakou povahu máme, dle této typologie. I tady nastává problém, jelikož většina lidí se mylně domnívá, že se dají tyto směry kombinovat. Jste buď melancholik, sangvinik, cholerik, nebo flegmatik. Něco mezi tím neexistuje. Proto i objektivní vyznačení jistých povah celkem selhává a tak je jen na nás, abychom se opravdu zamysleli. Kolikrát denně někoho pochválíme, jaký je náš projev, jsme na jiné lidi hodní, jsme ochotní a umíme říci ve správnou chvíli ne? Často posuzujeme z toho, co jsme kdy udělali, ale to je špatné. Jednáme často pod vlivem situace, někdy pod vlivem někoho jiného. Jsme mnohdy ovlivnění a tak je dobré si říci, jak bychom se zachovali v některých situacích.

Zkuste se zamyslet nad tím, jací opravdu jste. Opravdu si pořád stojíte za svým názorem, jací jste?
 

14 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Jste spokojeni se svou povahou?

Ano.
Mohlo by to být lepší.
Ne.

Komentáře

1 Danny Danny | Web | 3. března 2012 v 18:30 | Reagovat

Já si stále stojím za svým názorem o mě samotné: že vlastně nemám ponětí,kdo jsem.
Nesouhlasím s myšlenkou,že flegmatici a cholerici neexistují-jsem cholerik a basta! :D Docela zvláštní mi připadá dělení lidí na introverty a extroverty.Existuje něco mezi tím? Třeba polointrovert a poloextrovert?
Jestli ne,tak jsem opět zpátky u toho,že nevím,kdo jsem...Citát od Twaina se mi líbí,stejně jako fotky v článku a celý tvůj článek.Dobrá práce (jako obvykle). :)

2 Daniel Hloušek Daniel Hloušek | E-mail | Web | 3. března 2012 v 18:34 | Reagovat

[1]: Já s tou myšlenkou také nesouhlasím.. :D
Popravdě, i tady je ten řád, že jen jedno může platit. Vem to tak, že je někdo introvert, ale za jistých podmínek se chová skoro jako extrovert. Je pořád introvert, ale neovlivňuje to toho jedince natolik - nebo ovlivňuje více jiné části povahy. :-)
Jinak, děkuji, potěšila jsi mne. :-)

3 Bezejmenné Esko Bezejmenné Esko | Web | 3. března 2012 v 19:15 | Reagovat

Já nesouhlasím ani s tím že se lidi dělí jenom do těch čtyř skupin. Je celkem těžký zařadit každého člověka kterýho líp poznáš jen do jedný.
Jako něco na tom je, nechci to schazovat, ale lidská povaha je podle mě daleko složitější.
Svět prostě není tak černobílý...
A takový to: "Jsem introvert, tak nechci jít na tuhle akci, nechci se bavit s tímhle, nedám ten projev..."
Je podle mě jenom výmluva, tím jako nemyslím že něco jako introverti a extroverti neexistuje. :-)

4 Daniel Hloušek Daniel Hloušek | E-mail | Web | 3. března 2012 v 19:21 | Reagovat

[3]: Řekněme, že vždy v takovém členění bude nějaká nepřesnost. Víceméně to pracuje na nějaké pravděpodobnosti a jsme začleněni do skupiny, která je nám dle nějakých znaků nejblíže. V podstatě, jsme každý originál, jsou lidé, co jsou melancholici a extroverti zároveň. Je to jen orientační záležitost. :-)

5 KatyRZ KatyRZ | Web | 3. března 2012 v 21:32 | Reagovat

Myslím, že spousta z nás má k zamýšlení o sobě samých svůj blog ;). V tom jsme o proti jiným výjimeční.

6 pavel pavel | Web | 3. března 2012 v 23:27 | Reagovat

Musím přiznat, že nepátrám ani neřeším, kam patřím, jen se řídím podle svého svědomí.
Ale to motto o odvážných ženách se mi líbí. :-D

7 Vysmátá Vysmátá | Web | 4. března 2012 v 19:07 | Reagovat

Já o sobě nepolemizuji, já dýchám, tedy jsem-jelikož nemyslím, ale jednám :))

8 Danny Danny | 5. března 2012 v 23:28 | Reagovat

[2]: a [4]: : z toho tedy plyne,že pokud se mají lidé škatulkovat,tak to buď chce více škatulek,nebo žádné :) Dělení introvert a extrovert je vážně úzké,v jednom testu mi vyšlo,že nejsem ani jedno z toho! :D
A co tobě,Danieli? Vyšlo ti to,co dle tebe odpovídá,nebo to není úplné? :)

9 Daniel Hloušek Daniel Hloušek | E-mail | Web | 5. března 2012 v 23:40 | Reagovat

[8]: Se žádnými by to bylo lehčí, ale nedalo by se škatulkovat.. :-D
Tak já dělení introvert a extrovert beru jen jako doplněk k tomu dalšímu členění, nikoliv jako samotné dělení. Podle testu jsi vlastně nikdo, co se týče temperamentu. :D
Jako menší jsem dělal IQ testy u psycholožky, ta mi udělal i profil osobnosti. Jenže, na to si moc nepamatuji, ale v deváté třídě (dva roky zpět), jsem dělal u psycholožky profesní testy a tam jsem opět se podrobil temperamentnímu testu. Víceméně jsem se do škatulek krásně vlezl - melancholik, introvert, pesimista, i když dnes spíše realista. Mírně flegmatické rysy, ale to jen z hlediska působení na okolí - jelikož nechci působit jako deprimující jedinec, tak na mnohé záležitosti pohlížím s nadhledem a s klidem, i když bych neměl. A tady jde vidět ten flegmatický rys, ale rozhodně jsem melancholik. :-)

10 honester honester | Web | 7. září 2016 v 18:25 | Reagovat

pujcka pred vyplatou :-!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama