Kam patříte?

13. března 2012 v 19:10 | Daniel Hloušek |  Články

Kam patříte?


Na začátku všeho bylo několik částic, které neuvěřitelnou shodou náhod daly základ dnešnímu vesmíru. Koukáte-li se na noční oblohu, i každá hvězda má stejný původ jako my. Avšak, lidská povaha je stejně tak složitá, jako celý vesmír. Všichni jsme stejného původu a přitom jsme tak odlišní. Jaké je rozdělování lidí v dnešní společnosti?

Novodobé členění


V psychologii existuje mnoho členění lidí, avšak méně známým a přitom tak výstižným a aktuálním členěním, je dělení podle největšího naplnění na jisté podměty u jedince. Hektický styl života pomalu zrychluje celkové životní tempo, zlehčuje situaci a dennodenní myšlení v naprosto běžných situacích, které jsou stále více náročné z hlediska přesnosti. Výsledkem je, že abychom dosáhli jistých cílů, musíme se chovat a jednat přímočaře, či jednoznačně. Neměnit stanoviska a jinak nadneseně řečeno, být předvídatelní. Toto chování je předurčené již z dětství, kdy se nám jistých věcí a pocitů nedostávalo. Novodobou společnost můžeme rozlišovat na lidi, kteří jsou materialisté, lidé, které potěší nejvíce slova a poslední skupinou jsou lidé, které nejvíce nadchne, když pro ně někdo něco udělá.

Když jsou peníze víc, než upřímná slova


První skupinou jsou nechvalně známí materialisté. Většinu těmto lidem v dětství chybělo dobré materiální zázemí, nebo nebyli plně připraveni na svět, ve kterém fungují peníze, které si musejí lidé vydělat, jelikož to ve většině případů za ně nikdo jiný neudělá. Tací lidé většinou vyrůstali v prostředí, kde se kladl důraz na materiální hodnoty, ale samotní se k těmto hodnotám nikdy moc nemohli dostat. Příkladem může být i fixace na fakt v tomto prostředí, že materiální záležitosti, jako třeba dárky, se těmto lidem dostávalo jen v jisté očekáváné okamžiky a tento dar se přijmul jako samozřejmost. Později, když jsme si mnozí finančně rovni, nebo rovni možnostmi, tak se tato fixace silně projevuje. Zatímco člověk, který vkládá veškerou svou pozornost do pocitů, bere dárek jako něco, co by měl přijmout a nebrat jako samozřejmost, tak materiální jedinec dárek bere jako běžnou záležitost, které si váží, ale má z ní větší radost z materiální podstaty, než z faktu, že nám ten dárek někdo dal za nějakým důvodem. Jinak řečeno, tito lidé nerozlišují, jak často jsou jim dárky dávány, ale rozlišují samotné dárky.

V bereme-li v potaz materialismus jako povahovou vlastnost, tak materialisté jednoduše řečeno prahnou zejména po něčem hmotném. Jedinci v této kategorii většinou prioritně nemluví o pocitech, ale o tom, co mohli mít, co se jim mohlo stát a o co přišlo - vše je myšleno v materiálních měřítcích. Příkladem jsou například lidé, co přijeli z nějaké akce a mezi prvními slovy hned po pozdravu vykřiknou, že něco bylo drahé, nebo levné. Nemluví o tom, jak se měli a jak si to užili, mluví o holých informacích typu: "Mohl/a jsem si koupit, on mi koupil, bylo to dražší, nebo levnější…" Také jdou vidět strukturální odlišnosti v samotných smyslech vět: "V tom stánku, kde jsem si koupil/a tu věc, byl protivný prodavač." Teď věta člověka, který nepatří do této skupiny: "Měl jsem z toho prodavače špatný pocit, choval se velice protivně." I když v první větě dáte kamkoliv tu informaci, že si tam dotyčná vyprávějící osoba něco koupila, pořád je prioritou materialistická informace. Zatímco u druhé věty jde hlavně o pocit z prodavače a informace, že jsme si tam něco koupili, bude většinou vždy izolovaná od pocitů. Těmto lidem udělá zejména radost něco, na co si mohou sáhnout a co mohou vlastnit. V jejich očích si nic nekoupí za upřímnou pochvalu.

Bez citů je to těžší, než bez dárků


Lidé, kteří vyrůstali v bezcitném prostředí, nebo v prostředí, kde city nebyly moc často a zřetelně projevovány, později podvědomě více prahnou po citech. Nechválili vás moc často, tak s jistou větší pravděpodobností teď berete každou pochvalu úplně jinak, než lidé z jiných skupin v tomto členění. Jinak řečeno, tito jedinci jsou lidé slova. Pokládají city za nezbytnou součástí každé konverzace a kladou veliký důraz na to, aby je jiní chápali. Tito lidé nemusí být přehnaně empatičtí, jelikož to bývají hlavně lidé, kterým bylo v dětství dopřáváno hodně citů. Avšak tito lidé přes počáteční rozvahu většinou pocity druhých prokouknou. U těchto lidí je pravděpodobnější fixace na jedince. Podvědomě máme strach a nechceme o někoho blízkého přijít. Navíc tito lidé dokáží projevovat city v očekávané míře a proto je fixace o to silnější. Později se to projevuje tak, že tito lidé mají mnoho kamarádů, ale jen s málo přáteli se pravidelně velice často schází. Posléze u mnoha jedinců vzniká do jisté míry společenská izolovanost. Tací lidé znají podrobněji jen jisté části společnosti, ale nikoliv další společnosti, jako je tomu u zbylých dvou skupin.

Nadále se u těchto lidí mnohdy projevuje potřeba zrcadlení pocitů. Jednoduše jde o to, že tito lidé potřebují víceméně stejnou míru citů, jak sám jedinec projevil, ze strany jiných. Jinak řečeno požadují po jiných, aby vyjadřovali své pocity v jisté míře. Průměrně jsou lidé z této skupiny častěji labilnější. Lidé dávající na city především berou v potaz city. O dárcích mluví ve vyhraněné chvíli a většinou spíše objektivně se subjektivní maskou. Vidí objektivněji dárek, ale subjektivněji se snaží co nejlépe dát najevo, že se jim líbí. Nejde jim o samotný dárek, ale o ten pocit, že ten druhý udělal dobře. Zkoumají společnost trošku z jiného pohledu, řídí se dle svého úsudku z tohoto pozorování a snaží se zapůsobit svým chováním jako celek, nikoliv jako materialista svými mnohdy lživými historkami.

Udělej to pro mne prosím


Poslední skupinou lidí, jsou jedinci, kteří pokládají skutky jiných za velikou prioritu. Myslím tím skutky, které jsou pro prospěch těchto lidí. Jsou to lidé, kteří v dětství měli buď vše, nebo téměř nic. Nemuseli řešit nedostatek materiálních hodnot, ani co se týče citových záležitostí, na tom nebyli bídně. Jde o samotný pocit, že potřebují nějaký směr a naplnění. Jelikož jim v dětství nic nechybělo, tak se u těchto lidí rozvíjí touha si těchto aspektů užívat. Paradoxně si, ale moc neužívají, pravou hodnotu toho co kolem sebe mají, zjistí až ve chvíli, kdy o to začnou přicházet. Naopak jsou to i lidé, kteří neměli nic. Aby něčeho dosáhli, tak k tomu používají jiné. Přitom si tvoří citové vazby. Druhou variantou je, že pocit moci z ovládání někoho jiného, celkem nahrazuje slast z materiálních a citových hodnot.

Tito lidé celkem střídmě a vyváženě prožívají pocity a věnují se normálně materiálním hodnotám, avšak co se týče společnosti okolo nich, tak ve svém okolí vidí veliký potenciál beznáročného přiživování. Jednají a cítí naprosto normálně, ale jakmile dojde k nějaké činnosti, manipulativně donutí někoho jiného, aby za něj práci vykonal. Manipulativně v této situaci znamená hodné chování a ujišťování, že se mu to vše vrátí. Není tomu samozřejmě vždy, ale tito lidé hledají speciálně dvě společnosti - společnost přátel a společnost, na které budou si usnadňovat život. Mnohdy je to ale symbióza - ty něco uděláš a já také, ale ne rukama.

A do jaké kategorie se řadíte vy?
 

12 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Courtney Courtney | Web | 13. března 2012 v 19:51 | Reagovat

Valná většina lidí, které potkávám, jsou spíš materialisté, dávají mnohem větší význam hmotným věcem a penězům než citům a skutkům ostatních. Taky mám v sobě něco z materialisty, ale dárky jsem nikdy nebrala jako samozřejmost, to bylo prostě něco, co jsem dostala za odměnu nebo proto, že na mě dárcům záleželo.

2 Danny Danny | Web | 13. března 2012 v 21:37 | Reagovat

Tenhle článek mě velmi zaujal,přečteno jedním dechem!
Myslím,že patřím do druhé skupiny,těm s prioritou city...tak trochu i do třetí,ale nechávám za mě dělat ostatní ve chvíli,kdy samotnou věc nejsem schopná udělat.Jako například něco nakrájet nebo oloupat :D
Mám velmi silnou fixaci na jednu kamarádku a pak také na jednu mojí lásku,co ale nežije v ČR :).Bez těch 2 lidí bych nepřežila. A ano,tyhle lidi chtějí hodně citů.Mně naprosto strašně chybí obejmutí! Ale nějak to neumím naznačit správným směrem...škoda :D

3 pavel pavel | Web | 14. března 2012 v 18:00 | Reagovat

Vidím to i trochu jinak. Kdo je materiálně zajištěný, jako v podstatě já, po větším bohatství ale neprahne a tak dává přednost citům. Ovšem kdybych byl bez peněz, nic jiného by mi nezbylo než je nějakým způsobem nabýt a tak bych se spíše věnoval té materiální stránce. :-D

4 Hayley Hayley | 15. března 2012 v 8:12 | Reagovat

Znám spoustu lidí, kteří jsou perfektně zajištění a přitom jim rodiče hodně dávají najevo své pocity-láska, pocit bezpečí. Nemají to tak, že by jim jedno z toho chybělo. Mají oboje. Nevím, jak bych je nazvala, nejspíš šťastlivci. Já narozdíl od nich nemám tolik materiálního bohatství, ale o to víc citů dostávám od rodičů. Problém vidím v tom, že nic není fér. Vždycky když se s rodiči hádám o tom, co je spravedlivé a co ne, dostane se mi odpovědi: ,,Spravedlnost nehledej, spravedlnost neexistuje."

5 pavel pavel | Web | 15. března 2012 v 22:17 | Reagovat

Své jsem si už odpracoval, už mám dvě, stačí. :-D

6 pavel pavel | Web | 15. března 2012 v 22:20 | Reagovat

Svý jsem si už odpracoval, už mám dvě, stačí. :-D

7 Daniel Hloušek Daniel Hloušek | E-mail | Web | 15. března 2012 v 22:32 | Reagovat
8 pavel pavel | Web | 17. března 2012 v 13:02 | Reagovat

Na pivním tácku by se jeho podpis krásně vyjímal. :-D

9 Daniel Hloušek Daniel Hloušek | E-mail | Web | 17. března 2012 v 13:05 | Reagovat

[8]: Přesně tak, říkal jsem otcovi, až budou zase příště spolu popíjet, tak ať přinese tématicky k místu setkání, tácek s autogramem.. :-D

10 Mathie D. Nepochopená Mathie D. Nepochopená | E-mail | Web | 17. března 2012 v 23:59 | Reagovat

máte zaujímavé články! :O (predpokladám, že ste dospelý, tak preto to vykanie :D)
tento blog mi príde ako zhrnutie dlhých obsažných a dobrých slov :)

11 Daniel Hloušek Daniel Hloušek | E-mail | Web | 18. března 2012 v 1:09 | Reagovat

[10]:
Hezký den, spíše noc.. :D
To mi lichotí, jelikož ještě nejsem dospělý a jinak děkuji. :-)

12 Baush Baush | Web | 23. března 2012 v 21:03 | Reagovat

Moc hezký článek.
Kdysi jsi se přihlásil u mě na rozhovory. Už jsem Ti to poslala. Nějak mi blbne email, tak kdyby Ti to nepřišlo, tak se mi ozvi na blog ;)

13 Monica Otmili Monica Otmili | Web | 1. dubna 2012 v 17:00 | Reagovat

Další skvěle napsaný článek. :) Řadím se do té citové skupiny.

14 Ivet Ivet | Web | 2. dubna 2012 v 20:40 | Reagovat

ad 2. :-D

15 Amelie Amelie | Web | 8. dubna 2012 v 2:12 | Reagovat

City, doteky, láska.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama