Bojíte se smrti?

1. dubna 2012 v 17:59 | Daniel Hloušek |  Články

Bojíte se smrti?


Smrt je přirozená součást života, a jak dny plynou, jsme ke smrti stále blíž. Dny, měsíce, roky, první krůčky, první školní den, první pusa, první svatba, děti a vnoučata, to se zdá zpočátku býti téměř nedosažitelné, ale vše nesmírnou nepostřehnutelnou rychlostí utíká. Čím blíže jsme ke smrti, tím více si tento fakt uvědomujeme. Bojíte se smrti?

Je smrt cestou k věčnosti?


Představte si situaci, kdy na vás někdo míří zbraní se slovy, že vás zabije. Co v tento moment si představíte, jak budete nahlížet na smrt? Přišli jsme na tento svět proto, abychom tu mohli zemřít, ale také něco dokázat. Lidé se přímo úměrně bojí smrti, čím méně během života stihli. Naplněnost života ovlivňuje tento pocit. Jsou lidé, kteří doufají, že se něco převratného v jejich životech stane, ale nedělají nic pro to, aby tomu tak bylo. Výsledkem takového očekávání je nenaplněnost a uvědomění si, že život není věčný a již jim nezbývá mnoho času pro uskutečnění svých plánů. Čím méně máte vzpomínek, tím silnější máte pocit, že jste zbytečně žili a o to více se bojíte smrti, jelikož to chcete napravit.

Kuřáci, alkoholici, lidé závislí na drogách umírají dvojím způsobem. Nejen, že jejich tělo pod náporem návykových látek chřadne a postupně se ničí, ale také umírají jako osobnosti, jako lidé s minulostí. Lidská povaha, osobnost, vzpomínky jsou uložené v mozku. Podle britských vědců čtyřicátníkům odumírají velice rychle mozkové buňky, u alkoholiků či kuřáků je to několikanásobně rychlejší proces. To znamená, že tito lidé umírají rychleji.

Je tu i druhá skupina lidí, kteří nemarnili svým životem. Tito lidé se většinou bojí smrti z principu, nebo z nevědomosti. Lidé v této skupině uvažují nad smrtí, jako nad něčím nevyhnutelným, bolestivým a náhlým. Tato nejistota v nich vyvolává stejnou úzkost, jako u lidí v první skupině vědomí, že zameškali mnoho času. Životní filosofie hraje u chápání smrti velikou roli. Lidé vychovaní v prostředí, kde se smrt brala jako absolutní konec, jsou více přízemní a plánující. Jedinci, kteří vyrůstali v prostředí, kde byla smrt chápána jako přerod, jsou průměrně více otevření vůči úvahám o smrti.

Život je jen cesta ke smrti


Radost se skládá z menších radostí, společnost se skládá z lidí, názor se skládá z myšlenek, smrt potřebuje život. Prostý logický chod našeho života. Podvědomě jsme připraveni na smrt, ale vědomě si to musíme odůvodnit. Byl proveden průzkum, který zjistil, že lidé, kteří mají dobrou kariéru, mají dům, auto a dobrou rodinu, se smrti bojí proto, že se jim zdá krátký. Lidé, kteří nejsou moc nasloucháni, mají větší a intenzivnější pocit, že veškeré dění je nahodilé a většinou probíhá jinak, než si jej dotyčný představoval. Smrt je u těchto lidí něco, co je nevypočitatelné a bude se dít jinak, než si představovali. Proto se jí bojí, jelikož při ní budou pociťovat strach z neznámého a neočekávaného. Mnohdy to končí panickým strachem ze smrti.

Velice častým důvodem, proč se lidé bojí smrti, je fakt, že neřekli svým blízkým vše, co chtěli říct. Všechny své pocity nedokážeme sdělit v jeden okamžik, buď to není vhodné a druhý by si to vyložil jinak, než by měl, nebo v ten okamžik není zapotřebí všechny své pocity infiltrovat do druhého. Nadále je to vědomí, že může zemřít někdo blízký, nebo můžeme zemřít my a chybět někomu blízkému. Jedinci, kteří postrádají hlubší smysl života, berou smrt jako náhlou nespravedlnost. Avšak, pravý strach ze smrti pramení z pudu sebezáchovy. Zvířata mají naprosto stejnou tendenci vyhýbat se smrti, jako lidé a to nehledě na to, že nemyslí a nedokáží nad smrtí uvažovat stejným způsobem, jako lidé.

V očích racionálního skeptika i iracionálního člověka


Pohled na smrt většinu lidí ovlivňují dva široce uznávané filosofické směry. Řekne-li se smrt, tak pod tímto pojmem si racionální člověk představí absolutní mnohdy bolestivý konec. U přirozené smrti vykazuje poslední aktivity mozek, který avšak začíná rychle odumírat, při zástavě srdce. Technicky vzato je člověk mrtvý, když se mu zastaví srdce, avšak mozek funguje nejméně dalších pět minut. Po malé chvíli začínají odumírat ve velkém množství neurony, ve kterých jsou uložené naše vzpomínky. Po naprostém odumření neuronů nevratně umírá i naše osobnost. Příkladem můžou být nešťastné nehody, ve kterých byl jedinec vystaven extrémním podmínkám, které zamezovaly plnit srdci jeho funkci okysličovat celé tělo. I když mozek spotřebovává dvacet procent vdechnutého kyslíku, tak prvně se kyslík přestává dopravovat do malých cévek, třeba u konečků prstů - modrání prstů. Posléze tento nedostatek zasáhne i mozek, který je schopný bez trvalého poškození vydržet bez kyslíku okolo pěti minut. Po pěti minutách začíná mozek odumírat. Někteří lidé mají takové štěstí, že přežijí i po pěti minutách, jsou následně oživeni, ale s mentálními trvalými následky.

Tento fakt podporuje racionálním lidem jejich teorie, že povaha a celková osobnost je jen směs neuronů, ve kterých zaniká naše osobnost, jestliže zanikají neurony. Racionální lidé se nejvíce bojí nejistoty, kdy smrt přijde. Je jedno, zdali je vám dvacet, nebo sedmdesát, smrt může přijít kdykoliv a bez ohlášení. Racionální jedinci chápou smrt, jako přirozenou součást životního koloběhu. V děloze rosteme a vyvíjíme se pro narození, po narození se vyvíjíme pro smrt. Jsme shluk buněk s jistou trvanlivostí. Během života sbíráme zkušenosti, cítíme různé pocity, cítíme vůně, analyzujeme své okolí a to vše se ukládá do mozkových buněk. Smrtí se vše ztrácí, pro umírajícího jedince přestává existovat svět, stejně tak pro svět přestává existovat tento jedinec. Racionální pohled je mnohem složitější a těžší, než iracionální pohled. Je těžké se smířit s faktem, že smrtí vše končí, proto racionální lidé se více bojí smrti, ale až krátce před samotnou smrtí.

Veliká část společnosti zastává názor, že smrtí nic nekončí, ale začíná nový život v jiné dimenzi. Pro tyto lidi je lehčí žít s touto myšlenkou, avšak smrti se bojí delší dobu, než racionální lidé. Nebojí se konce, ale bojí se toho, co bude následovat. Iracionální lidé popírají racionální teorii o povaze v neuronech. Dle iracionálních lidí je v neuronech uloženo, naše já, ale bez energie by neurony nefungovaly. Po smrti nějaká energie zůstává, nemůže se nikam vytratit. Proto naše já zůstává nadále aktivní, akorát v jiné formě. Tito lidé nedokážou pochopit, proč by měl život končit v jednom okamžiku.

Jak moc se bojíte smrti a věříte, že smrt není absolutní konec?
 

14 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Bebe Sušenka Bebe Sušenka | Web | 1. dubna 2012 v 18:04 | Reagovat

Já dost :(

2 dejvidus1 dejvidus1 | E-mail | 1. dubna 2012 v 18:23 | Reagovat

tak tohle je super O_O

3 Matthias Matthias | E-mail | Web | 1. dubna 2012 v 18:25 | Reagovat

Bojím

Nevěřím

4 Kim Kim | Web | 1. dubna 2012 v 18:26 | Reagovat

Smrt chápu jako osvobození, ale i jako pokračování... ne, nebojím.

5 Liz Dream Liz Dream | E-mail | Web | 1. dubna 2012 v 18:34 | Reagovat

Já věřím na posmrtný život. :))
Obdivuji tvůj talent na psaní článků. Nechápu, jak můžeš napsat tak smysluplný článek, který mě přitom baví po celou dobu!! Potlesk. I když už tě znám dlouho, stejně to nědokážu pochopit!! :D:))

6 Naďa Naďa | 1. dubna 2012 v 18:40 | Reagovat

Já se smrti bojím. Absolutní konec mi přijde děsivý a ne jenom představa mého konce, ale i konce lidí, které mám ráda a se kterýma jsem vyrůstala.

7 Elís Elís | 1. dubna 2012 v 18:41 | Reagovat

no tak to jsem spíše  iracionální, protože veřím v něco posmrtného... smrti se ani tolik nebojím, ale vždy mě zajímalo co je po smrti ! :)... někdy na tím asi moc přemýšlím :D

8 Skříteček2 Skříteček2 | Web | 1. dubna 2012 v 18:56 | Reagovat

Občas mám takové chvilky (většinou bezprostředně před usnutím, bohužel), kdy si uvědomím, že po smrti nebude nic a ve chvíli tohoto prozření mne příšerně uhodí srdce do hrudi zevnitř jedním strašlivým bouchnutím... Pak se uklidním a na smrt se již soustředit nedokážu. Je to velice zvláštní, asi jsem jediná, komu se něco takového děje.

9 domania domania | 1. dubna 2012 v 19:08 | Reagovat

To je krutý [:tired:]

10 Daniel Hloušek Daniel Hloušek | E-mail | Web | 1. dubna 2012 v 19:12 | Reagovat

[2]: Děkuji. :-)

[3]: Kde je ten pocit překvapení? Ah, já to vlastně i čekal, že to napíšeš. :-)

[4]: Smrt beru jako osvobození, ale i jako absolutní konec. :-)

[5]: To je mi lichotek, červenám se madam... :D

[6]: Přijde mi děsivá smrt lidí, které miluji..

[7]: To jsme dva, co nad tímto někdy až moc přemýšlí.. :D

[8]: To slyším prvně, ale věř, že takový pocit má více lidí. Je to zajímavé.

11 Sayuri-sama Sayuri-sama | Web | 1. dubna 2012 v 19:22 | Reagovat

Jelikož věřím na posmrtný život, nebo na reinkarnaci, tak se smrti nebojím.
Smrt je součástí života a narodili jsme se, abychom jednoho dne mohli umřít..
Ale tvůj článek mě velice zaujal, nelituji, že jsem si ho přečetla :)

12 Pralinka Pralinka | Web | 1. dubna 2012 v 19:47 | Reagovat

Já vlastně ani nevím,jestli se bojím nebo ne.Zčásti to přjmám jako něco nevyhnutelného,ale nedokáži si představit,že bych byla pryč,že bych nežila.Nebo,že někdo z mých blízkých odejde a už tu nebude.Je to strašně divné,že stačí jeden okamžik a ztratíme někoho navždy..
Radši na tohle moc nemyslím.

13 Taychi Taychi | Web | 1. dubna 2012 v 19:54 | Reagovat

Já to neřeším. Momentálně to prostě neřeším. Je možné, že se mi něco stane, ale neřeším to.

14 Chicky Chicky | Web | 1. dubna 2012 v 20:17 | Reagovat

Naprosto skvěle napsaný článek, před autorem klobouk dolů.
Co se týče tvé otázky, ano, bojím se smrti, může přijít kdykoliv. To je ten hlavní důvod. Chci v životě něco dokázat, aby měl alespoň nějaký smysl.

15 karmen2000 karmen2000 | 1. dubna 2012 v 20:19 | Reagovat

já se smeti bojim docela dost, a často nad tím také před spaním přemýšlím, a jsem ráda za to že si mohu říct nepřemýšlej nad tím, a okamžitě přemýšlím nad uplně něčím jiným. no jo, no potká to každého :-(

16 Aelis Aelis | Web | 1. dubna 2012 v 20:30 | Reagovat

Já se teda upřímně smrti nebojím, ale třeba si to jen namlouvám.
Každopádně vím, že smrti se nevyhnu, a tak nemám důvod se jí bát, protože na každého jednou dojde. Na někoho dřív, na někoho později.
Hmm. Možná z části věřim na reinkarnaci, i když si nemyslim, že můžu beýt v příštím životě slimák nebo medvěd.
Vážně dobrej článek. :D

17 Danny Danny | Web | 1. dubna 2012 v 22:26 | Reagovat

Já se nebojím smrti,ale umírání.Nechci zemřít jako moje prababička-umírala 3 roky v bolestech a sama...
Pokud to mám říct jinak: kdybych stihla vše,co potřebuji,zemřu klidně mladá.Hlavně ale ať netrpím-asi jsem srab....Smrti se nebojím,protože věřím v posmrtný život jako mnoho nade mnou ;).

18 Míša Míša | E-mail | Web | 1. dubna 2012 v 23:27 | Reagovat

Hehe, první svatba ... tak jo, už je asi běžné se brát několikrát za život :)
Nebojím se smrti ... bojím se bolestivé smrti. A taky se bojím toho, kdo jsem. Na to si přeci vzpomenu až po smrti. Náš život je jako snění, neuvědomujeme si, že tu neprožíváme realitu, ale jen sníme. Jako většina lidí, když sní, neví že sní, ale myslí si, že je to skutečnost. Takže se jednou vzbudíme a zjistíme, že to tady bylo jen snění. (Tohle není moje myšlenka, ale ztotožňuji se s ní.)
Taky se nebojím, že bych neřekla vše. Vím, že se s nimi ještě setkám :)
A žádný konec, žádný život v jiné dimenzi. Jen čekání na nový život, kde zase budu pokračovat ve své cestě :)

19 Dalibor Dalibor | 2. dubna 2012 v 10:36 | Reagovat

Pokud připustím, že je smrt absolutní konec, nabízí se otázka co vlastně končí.. Pokud po smrti bude jen tma a nevědomost si sebe sama, pak musím připustit, že fakt života je totéž.. Pokud ale připustím, že po smrti mé vědomí nezaniká, pak nastává otázka, co se se mnou stane.. Pokud je fyzické tělo jen hrubohmotná schránka pro mou duši, pak po smrti dojde pouze k opuštění této schránky, zbavení se svého ega a hranic této reality a  pochopení smyslu bytí.. Ani z jednoho nemám strach. :-)

20 Baush Baush | Web | 2. dubna 2012 v 13:29 | Reagovat

Já si myslím, že smrtí nic nekončí. Nevěřím v žádné náboženství od každého mám trochu. Smrti se nebojím. Aspoň zatím ne. Říkám si, že musím žít dokud to jen jde a nemůžu se strachovat z toho co přijde možná zítra možná za padesát let.
Moc hezký článek.
Na mém blogu jsem zveřejnila Tvůj rozhovor ;)

21 Qawp Qawp | Web | 2. dubna 2012 v 16:51 | Reagovat

Líbí se mi ten citát od Newtona :D
Já vlastně ani nevím jestli se bojím smrti nebo ne :D Nějak jsem o tom zatim nepřemýšlela :-D

22 Ivet Ivet | Web | 2. dubna 2012 v 18:44 | Reagovat

Nevěřím, že smrt není absolutní konec. Říká se, že smrt je jako spánek, akorát, že už se nikdy neprobudíš! - : (
Asi se bojí smrti každý, kdo se jí nebojí, či se na ní těší - takový člověk asi neexistuje, nevím.
Říká se, že tam nahoře musí být hezky a víš proč? No protože, se odtamtud ještě dosud nikdo nevrátil! :-)

23 Daniel Hloušek Daniel Hloušek | E-mail | Web | 2. dubna 2012 v 18:45 | Reagovat

[22]: To je krásná myšlenka. :-)

24 Ivet Ivet | Web | 2. dubna 2012 v 18:47 | Reagovat

Danieli, "konečně" jsem si tě přidala k mým oblíbeným - mohu? O_O

25 Daniel Hloušek Daniel Hloušek | E-mail | Web | 2. dubna 2012 v 18:48 | Reagovat

[24]: Zajisté, jsem velice potěšen. :-)

26 pavel pavel | Web | 2. dubna 2012 v 21:37 | Reagovat

Já ji nechci, ale nemám na vybranou. ;-)

27 Guenon Guenon | E-mail | Web | 3. dubna 2012 v 19:03 | Reagovat

Bojím se smrti, hodně a moc, už proto, že na světě to mám tolik ráda. Bojím se, že je to konec, že je to jen jedno velké prázdno, na které se nedá nijak připravit. A už proto věřím, že existuje víc. Musím věřit, protože jinak bych se nikdy nepřenesla přes to, že mám omezený čas. Věřím a pak je mi hezky,... dokud o tom příliš nepřemýšlím. (myšlení je přece jedem pro každou slepou víru, ne?)
Jina, jsem ráda, že jsem na tenhle blog nrazila, pravděpodobně zde nejsem naposledy. Je velice málo chytrých článků, které nepostrádají smysl, obzvlášť u nás na blogu cézet. A tvůj mi udělal radost.

28 Hayley Hayley | 4. dubna 2012 v 22:21 | Reagovat

Smrti se absolutně nebojím. Hodně se zajímám o případy klinické smrti, které jasně dokazují, že po smrti rozhodně není konec ale pokračujeme dál v nějakém jiném rozměru bytí. Není se čeho bát. A i kdyby se člověk bál sebevíc, stejně jednou zemře. Myslím, že smrt je jediná spravedlivá věc na tomto světě-jednou si přijde pro všechny. Skvělý článek :-)

29 Amelie Amelie | Web | 8. dubna 2012 v 2:10 | Reagovat

Ne, nebojím se. V srpnu na JIP-ce jsem si myslela, že nedožiju rána  a byla jsem s tím smířená.

30 Macin Macin | Web | 10. dubna 2012 v 17:51 | Reagovat

Smrti se nebojím, bojím se jen způsobu odchodu z tohoto světa. A ať je to co nejdélé a důstojně.Což v dnešních nemocnicích nelze.Máme v rodině několik špatných zkušeností.

31 Tessie (IGabriel) Tessie (IGabriel) | E-mail | Web | 10. dubna 2012 v 22:32 | Reagovat

Nevím, jak odpovědět. Já osobně se (zatím) nebojít své vlastní smrti. Děsí mě myšlenka na smrt mých blízkých. Od chvíle, kdy na nový rok umřel prarodičům pes jen o dva roky mladší než já, pozoruju našeho psa a neubráním se myšlenkám na to, že jednho dne přijdu domů a on mě nepřivítá, už nikdy se ke mně nepřitulí, že už mu nikdy nehodím míček a že už spolu nikdy nebudeme usínat v posteli. Že všichni, které znám, jednou umřou, a vě většině případů dřív než já. Což je sobecké, protože se bojím jejich smrti. Zároveň je mi jasné, že tu po mě taky někdo zůstane, někdo, kdo mi bude jednou ročně nosit květiny na hrob a tahat ssebou otrávené ratolesti, ale spíš mě trápí, že až umřu já, nikdo už se tak usilovně nebude starat o hroby mých rodičů a známých, což si nezaslouží, a za pár desítek let už si na ně ani na mě nikdo nebude pamatovat. Že zkrátka svět, který znám dnes, jednou zetleje a zanikne a nikdo za něj nebude zapalovat svíčku. Ale tomu se nikdo nevyhne, ani světová hvězda ne. Já osobně to beru jako konec tady. Jak já říkám, vždycky může být hůř:)

32 musikerleben musikerleben | Web | 14. dubna 2012 v 9:29 | Reagovat

Ve svém životě se snažím všem pomáhat a neubližovat nikomu. Myslím si, že pokud je člověk se svým bytím na tomto světě spokojen, pak nemá důvod bát se smrti. Já se smrti ani moc nebojím, protože vím, že si jednou pro mě stejně přijde. Proto mám jediné přání, abych si splnila alespoň nějaké sny. A zejména pak ty, které jsou směřovány na nemocné, postižené atd.. Pomalu se můžu připravovat na smrt už teď, protože máme v rodině rakovinu, v každé generaci zatím. Nejspíš proto se smrti nebojím, smířila jsem se s tímto faktem. Třebaže pomalu přestávám věřit na něco po tomto životě, já vím, že zde na světě zůstanu i po mém odchodu. Zůstanu přece v srdcích mých blízkých, ve vzpomínkách. To je asi to nejdůležitější pro mne, protože vzpomínky jsou krásné a věčné, a mnohdy také živé. :)

33 Vlada Vlada | E-mail | 23. července 2012 v 22:41 | Reagovat

Ne, nejsi jedina. Mne se do deje posledni dobou take, kazdy den pred usnutim myslim na smrt, a jelikoz mam drobnou obcasnou aritmii, muzu ti rict, ze kombinace techto dvou pocitu je velmi kruta a suzuje me velmi :(

34 Vlada Vlada | E-mail | 23. července 2012 v 22:45 | Reagovat

[8]: Ne, nejsi jedina. Mne se do deje posledni dobou take, kazdy den pred usnutim myslim na smrt, a jelikoz mam drobnou obcasnou aritmii, muzu ti rict, ze kombinace techto dvou pocitu je velmi kruta a suzuje me moc :(
(Omlouvam se za duplikat, pred tim jsem omylem smazal odkaz na prispevek c.8)

35 Ewelyn Dark de Brox Ewelyn Dark de Brox | Web | 30. března 2013 v 23:10 | Reagovat

Ja si dovolím zacitovať: "Smrťou to nekončí, iba to začína." Od mala som bola názoru, že Smrť je len začiatkom. Latinské znenie týchto slov mi utkvelo v pamäti a v duši navždy, pretože sama dobre viem, že po smrti existuje viac ako len prázdnota. Klinická smrť je zaujímavá skúsenosť. Nebojím sa smrti, popravde ju mám rada. Videla som umrieť už mnohých ľudí a len málo z nich z diaľky. Polovica z nich mi umrela prakticky v náručí. Smrť nie je to, čoho sa ľudia boja. ľudia sa boja umierania a toho, že to bude bolieť. Ovšem, ak do vás narazí kamión, bude vás to bolieť, ale ak umriete samovoľne, je to ľahšie ako zaspať. Smrť je mierumilovná, ľahká. Život je ťažší.

36 Jimbo Jimbo | 11. dubna 2013 v 16:46 | Reagovat

"Smrt z nás všech dělá anděle a tam kde měli ramena nám dává křídla, hladké jako drápy havranů" - Jim Morrison...ne nebojim se smrti

37 Irish Stout Irish Stout | 5. července 2013 v 20:26 | Reagovat

Až umřu, na světě nic se nestane a nezmění, … snad stanu se stromem, snad děckem, snad hromadou kamení… (Jiří Wolker). :-)

38 Lenka Lenka | 19. srpna 2013 v 20:29 | Reagovat

Ne. Smrti se nebojím. Když umřu tak umřu. ;-)

39 Amálka Amálka | Web | 3. října 2014 v 16:49 | Reagovat

Nebojím, někdy se dokonce těším... Tedy ne, že by se mi tu nelíbilo - líbí, ale jsem děsně zvědavá :-). Jinak hezký blog!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama