Jak se z vás stal člověk, kterým jste?

29. dubna 2012 v 18:00 | Daniel Hloušek |  Články

Jak se z vás stal člověk, kterým jste?

Teorie sociálního učení Alberta Bandury poukazuje na myšlenku, že chování si osvojujeme zejména napodobováním činů našich rodičů, nebo dalších osob, které jsou pro nás autoritou. Další teorie pracují i s okolním prostředím. Minulost zásadně formuje budoucnost, ale přítomnost nám dává šanci budoucnost nějak pozměnit. Také jste prošli velikou životní změnou?

Prostředí z nás dělá lidi

Lidská mysl pracuje na principu sugesce. Jsme takoví, jaká je společnost kolem nás. Společnost hodnotí, kritizuje a dává vám najevo vaše možnosti. Tato sugesce se rozděluje na dvě kategorie. Do první kategorie patří lidé, kterým je skoro v každé společnosti říkáno totéž. Jsou to uzavřenější lidé, o kterých se dá zjistit minimum informací a tak většinou v každé společnosti lidé usoudí skoro to samé, co v jiné. I když se najde něco odlišného, tak tito lidé nemají dostatečnou tendenci kvůli vnějšímu názoru lidí něco změnit a zamyslet se nad sebou. Lidé v první skupině se mění nepřímo, časem a úměrně s názory jiných. Mění je období, nikoliv jednotlivé události.
Do druhé kategorie patří lidé, kteří se mění dle aktuálního okolí. Judith Rich Harrisová se zabývala pravdivostí tvrzení, že sdílené faktory, což je třeba rodičovská výchova nemá takový vliv, jako nesdílené faktory - působení vrstevníků skrze jejich rozdíly. Psychoanalytik Heinz Hartmann nazval prostředí, které naplňuje základní potřeby dětí, jako je láska a intelektuální stimulace, "průměrně předvídatelné prostředí". Došel k závěru, že sdílené faktory nemají žádný viditelný vliv, až na protispolečenské chování. Výzkumné studie poukazují na fakt, že děti adoptované do domácností, ve kterých jsou vychovávány rodiči s kriminální anamnézou, se zvyšuje riziko kriminality v dospělosti. Nesdílené faktory tyto lidi zásadně ovlivňují a to od jídla, až po celkové chování. Bylo zjištěno, že krom podvědomých receptorů, které určují, co našemu žaludku vadí, ovlivňuje naše chutě okolní společnost. Nemá-li mnoho lidí v našem okolí rádo nějakou rybu, pak i my usoudíme, že ji nemáme rádi, nebo k ní budeme cítit zvláštní odpor a rozhodně si ji nebudeme zběsile objednávat při každé návštěvě restaurace.
To, že nemáme rádi nějaké jídlo kvůli svému okolí, není ještě takovou katastrofou, ale více závažnou záležitostí v této kategorii je, že se chováme tak, jak si okolí žádá. Samozřejmě, že zarputilý intelektuál se nezačne chovat jako desetileté dítě, ale do jisté míry ho nesdílenými faktory může okolí zdegenerovat. Uzavřete intelektuála do plné místnosti průměrných hospodských povalečů a intelektuál se brzy těmto lidem otevře, bude se snažit jejich chování vysvětlit a nakonec bude bádat nad půllitrem piva o tom, kolik pivních tácků se za rok vyrobí a kolik litrů zvratků lidi vyzvrací kvůli alkoholu. Tady jde krásně vidět rozdíl mezi lidmi z první skupiny a lidmi z druhé skupiny. Uzavření jedinci z první kategorie nemají takovou tendenci své okolí chápat. Chápou své okolí pasivně. Buď je pravdou co si o svém okolí myslí, nebo ne. Zatímco lidé z druhé kategorie mají potřebu nebýt na okraji jisté společnosti, snaží se otevřeně jednat a po počáteční odtažitosti se nakonec shodnou na tom, že by měli na sobě něco změnit.

(Ne)svádějte to na dědičnost

Dědičnost je záležitost, na kterou se vše svádí, pokud se nám něco nedaří, ale pokud jsme šikovní, tak to usuzujeme naší snaze a píli. Něco je na tom pravdy. Poměrně diskutabilní tvrzení, že 60% se naše inteligence dědí a zbývajících 40% je ovlivňováno okolím poukazuje na možný fakt předurčeného vývoje naší osobnosti. Avšak proti tomuto tvrzení stojí jiné studie, které zkoumaly totožné organismy v rozdílných podmínkách, kde dokonce genetický podíl byl nulový. To znamená, že nezáleží ani tak na genech, než na environmentálních vlivech. Ve výsledku to znamená, že k situacím přistupujeme z větší části tak, jak je to vhodné pro dané okolí. Jistě to znáte. Něco se vám nepodaří a tak nějak to není jen jedna věc, která vám momentálně narušila představu o vaší šikovnosti. Ve společnosti klidných lidí, ale za to velice hodnotících, se raději uklidníte a v ústraní do něčeho kopnete, zatímco v prostředí lidí, kteří takhle normálně jednají, si i zakřičíte a svým cynismem možná ztrestáte i nějakého zle koukajícího nešťastníka. Jak dlouho jsme tomuto chování vystaveni, tím více přehodnocujeme své celkové počínání na to aktuální. Ve společnosti agresivních choleriků sice nejspíše nepochytíte tuto "přátelskou" vlastnost, ale do budoucna budeme více tolerantní na chyby jiných.

"Šťastný" život s autonehodou

Asi nejvíce nás ovlivňují situace, naše minulost a tím pádem naše zkušenosti. Lidé, kteří někoho velice blízkého ztratili, mají tendenci si držet odstup od lidí. Navenek působí uvolněně, přátelsky, ale po citové stránce chladněji. Lidé žijící v nejistém prostředí neplánují ve velké míře a mají jen hlavní cíle. Značná část studií ukazuje, že 75% až 80% dětí i přes veliký stres zvládají rozvod rodičů bez delší psychické újmy a jsou-li konflikty již před rozvodem, tak toto dítě to vítá jako únik. V dospělosti pak má větší tendenci si vybírat protějšek tak, aby pravděpodobnost rozvodu byla co nejmenší. Lidé, kteří byli vystaveni silné agresi, nebudou mít násilnickou tendenci řešit své problémy. Právě naopak lidé žijící v ideálním prostředí, kde získávají velikou sebejistotu, mají narcistické nároky, že mají zvláštní privilegia. Zvyšuje se u nich labilita a agresivita. Byl proveden experiment, kde narcisté v případě negativních názorů mohli vydávat hlasité zvuky. Většina narcistů při setkání s negativním hodnocením na jejich osobu začalo křičet a vyluzovat zvuky.
Mezi další pohled na tuto záležitost patří samotné kritické situace. Přežijeme-li autonehodu, nebojíme se jezdit stejnou rychlostí, ale bojíme se toho, že netušíme, co všechno se zrovna může stát. Náš pohled to v jistých aspektech dlouhodobě změní. Mnohdy nás to donutí myslet více na budoucnost a na rizika spojené s naším jednáním. Budoucnost je jako smrt, nevíte, kdy přijde a jaká bude, to samé platí pro smrt. Proto je hodně lidí, kteří jsou ovlivnění situacemi a ne lidmi.
Mezi poslední hlavnější fakt, proč se lidé mění, patří samotná chtěná změna. I když většinou jednáme kvůli vnějším vlivům a podřizujeme tomu své chování a změny v přístupu k jednotlivým věcem, tak i přes to v mnoha ohledech se rozhodujeme sami co na sobě změnit. Tyto změny probíhají většinou nepřímo. Většinou si říkáme, že to změníme a po nějakém čase i když k tomu přistupujeme značně pasivně, se nějaká změna projeví.
A kam se řádíte vy? Měníte se samovolně, nebo přemýšlíte nad tím? Jinak, velice vám děkuji za inspirující odezvu u předešlých článků, velice si toho vážím.
 

14 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Prožili jste velikou změnu vaší povahy?

Ano, impulsivní změnu.
Ano, dlouhodobou změnu.
Ne.

Komentáře

1 Destinaetus Destinaetus | E-mail | Web | 29. dubna 2012 v 18:19 | Reagovat

Každého časem pozmění okolí ve kterém žije. Je jen otázka, do jaké míry. Což záleží i na tom, jak hodně okolí změní vás, a jak hodně změníte své okolí vy.

2 Sedmikráska Sedmikráska | E-mail | Web | 29. dubna 2012 v 18:26 | Reagovat

[1]: Že ano ;-) Všechno souvisí se vším a také nic nesouvisí s ničím ;-)

3 Daniel Hloušek Daniel Hloušek | E-mail | Web | 29. dubna 2012 v 18:26 | Reagovat

[1]: Pokud to okolí není pasivní a je celkem výrazné a originální, pak bych řekl, že nás pozmění hodně a hluboce. :-)

4 Ivet Ivet | Web | 29. dubna 2012 v 18:29 | Reagovat

Změny povahy? Nelze, jaký se člověk narodí, takový je celý život. Samozřejmě se změní životníma zkušenostma, ale povaha - ta se nezmění. Milionkrát si člověk může říkat, od zítřka se budu chovat jinak a budu uplně jiný člověk - jo, přetvářka mu vydrží možná pár dní...,ale myslím, že povaha je už daná při samém začátku zrození.

5 Ivet Ivet | Web | 29. dubna 2012 v 18:32 | Reagovat

[3]: Není to ale na škodu? Proč měnit člověka, který je jaký je?-:))

6 Ayumu-san Ayumu-san | Web | 29. dubna 2012 v 18:33 | Reagovat

Skvělý článek, opravdu.
K anketě. Prošla jsem velkou změnou povahy. Dá se říct, že mě k tomu okolí dotlačilo. Jen nevím, jestli to byla dobrá, nebo špatná změna...

7 Daniel Hloušek Daniel Hloušek | E-mail | Web | 29. dubna 2012 v 18:37 | Reagovat

[5]: Do jisté doby, než jsem se během jednoho týdne kompletně naprosto změnil, jsem zastával názor, že povaha je neměnná součást. Ještě dnes tento názor zastávám, ale povahu chápu jako vědomou a nevědomou. Vědomě si myslíme, že jsme nějací a přitom máme úplně jinou genetickou povahu, která se skrývá za mnohdy zvláštním chováním a musí se sesynchronizovat se zbytkem. :-)

[6]: Děkuji, máme podobnou zkušenost.

8 Daysy Daysy | E-mail | Web | 29. dubna 2012 v 19:55 | Reagovat

Dobrý článek.

9 Daniel Hloušek Daniel Hloušek | E-mail | Web | 29. dubna 2012 v 20:19 | Reagovat

[8]: Děkuji. :-)

10 Elís^^ Elís^^ | 29. dubna 2012 v 20:51 | Reagovat

ano skvělý článek ;)) .. no asi se řadím do té druhé skupiny. Už hodně krát jsem si říkala, že bych mohla změnit chování nebo povahu a občas se nechovat tak jak se chovám ... ale nevyšlo mi to vždy se  vrátím ke své povaze :D .. a to jsem prostě já ... spis se měním časem, ale ne nějak drasticky jen asi podle okolí, řekla bych, že jsem se změnila dvakrát a to, když jsme se přestěhovali ... a teď               mám takový jiný pohled na lidi v okolí a tak nějak na všechno  ;)) ..

11 Míša Míša | E-mail | Web | 29. dubna 2012 v 23:22 | Reagovat

Na mě nemělo vliv okolí. Jsem naprosto jiná, než moje rodina a moji přátelé. Hlavně zájmy, které mám, nemá nikdo kolem mě. Až v posledních měsících jsem o tom začla více hovořit se svými nejnovějšími přáteli ... a pokud v to někdo někoho ovlivňuje, tak spíš já je.
Taky jsem se nikdy nechovala tak, jak chtěli: Na tuhle střední nechoď - Jdu ... na tule vysokou nechoď - jdu. Ale to je jen příklad.
Řekla bych, že se měním samovolně. Je to pár let, kdy jsem lidi, jako jsem teď já, téměř odsuzovala.

12 Monica Otmili Monica Otmili | Web | 30. dubna 2012 v 15:39 | Reagovat

Měnit se podle toho, aby člověk někam zapadl, nedělat to, co nás baví, ale jiní to odsuizují a jakékoliv další cílené přetvařování pro to, aby se člověk pro danou skupinu ukázal vlepším světle, je podle mého blbost. Jasné,že se okolí nějak (ne)přizpůsobíme, ale zničit si tím svoje Já?

13 Bára Bára | 4. května 2012 v 21:30 | Reagovat

[4]: Podle mě je možné změnit povahu. Já jsem ukázkový příklad. Jako malá jsem byla hodná, milá a hlavně jsem nikdy neholdovala boji. Na základní škole se to změnilo začala jsem být protivná, drzá holka a hlavně jsem si zamilovala rvačky. Ta změna nemohla být pubertou, protože takhle jsem se chovala od druhé třídy a chovám se tak neustále. :-)  :-)

14 Dahlia Dahlia | Web | 5. května 2012 v 14:36 | Reagovat

Tyjo, ty to máš asi hodně naštudované. :D Celkem dobrý článek, nemám co vytknout. Akorát moc nesouhlasím s tím o oblíbenosti jídel (myslím celkově, vím že to byl příklad) Mě se třeba často stávalo, že jsem byla ve sploečnosti lidí co.. třeba neměli rádi houby. Já je mám ráda a myslím, že i přes to, že vždycky ohrnovail nos jsem je neměla ráda míň. Spíš to bylo dobře, protože mi je pak dávali. :D

Řekla bych, že se každý mění podle každé zkušenosti. Že prostě.. to v člověku něco zanechá a pak se to na sebe všechno lepí a tak se člověk mění.

15 Sinead Sinead | Web | 5. května 2012 v 18:56 | Reagovat

Veľmi dobrý článok na zamyslenie nad sebou samým. Ja sa neviem zaradiť, cítim sa na hranici tých skupín, občas sa pristihnem že sa chovám hlúpejšie keď som s takými ľuďmi ale uvedomujem si to, na druhej strane sa to nestáva tak často.
Tiež sa stotožňujem s tým že ľudia čo žijú v ideálnych podmienkach sa správajú horšie, lebo si neuvedomujú akú to má všetko cenu a nevážia si to, lebo im to nikto neukázal.

16 pavel pavel | Web | 5. května 2012 v 19:31 | Reagovat

Jedno jsi opomněl. Že máme nesmrtelnou duši a někdo se narodí jako zralý dobrý člověk a druhý vlivem karmy jako prase... v přeneseném smyslu. :-D

17 Klára Klára | 6. května 2012 v 16:54 | Reagovat

Nedávno jsem viděla film Výchovný tábor, který je natočen podle skutečných událostí. Myslím, že by o této situaci 70. let v Americe nebylo špatné napsat.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama