Zkoumáte ostatní lidi?

8. dubna 2012 v 18:00 | Daniel Hloušek |  Články

Zkoumáte ostatní lidi?


Každým dnem jsme vystaveni podvědomému drobnohledu. Jsme zkoumáni, stejně tak zkoumáme jiné. Lidé tvoří společnost, ale jakmile se detailněji podíváme, uvidíme, že každý jedinec je jedinečný a jistým směrem společnost formuje. Napadla vás někdy otázka, co jsou zač lidé kolem vás?

"Obyčejní" lidé a nálepkování


Ráno vstanete, uděláte si kávu a posléze se snažíte co nejrychleji dostat do práce či do školy. Samozřejmě většinou zafungují zákony schválnosti a tak jste rádi, když ve zmatku vůbec trefíte na určené místo. Touto nemilou skutečností prochází více jak polovina lidí, které ráno potkáváte, proto vypadají jako obyčejní lidé, lidé jako vy, lidé kteří spěchají a své okolí hodnotí a to ještě podrážděně jen ve chvíli, kdy jim druhý jedinec zamezuje v cestě. Klidně můžete celý rok potkávat jednoho člověka ve výtahu, ale všimnete si ho ve chvíli, kdy se vám nějakým způsobem vzepře. V těchto chvílích přichází tendence druhého soudit, dát mu nějakou nálepku - debil, zamindrákovaný samotář, pořád se smějící hlupák. Ano, tato nemilá označení skoro každý z nás někdy rozdá a sám schytá. Ostatně, lidé nás chtějí v ten moment zpacifikovat naprosto stejně, jako my je.

I když se jedná o stresující situace, tak víceméně jsou na takový shon lidé zvyklí a proto jejich chování a projev, ze kterého se dá soudit jaký člověk ve skutečnosti je, je nic neříkající. Konstruktivní teorie nálepkování pojednává o tom, že společnost rozdělujeme tak, jak se to očekává. Jedete-li autobusem, který má zpoždění a většina lidí v autobuse nemá tendenci hlasitě nesouhlasit, tak i vy pravděpodobněji nebudete řidiče odsuzovat. V případě kdy mnozí lidé hlasitě nesouhlasí, podmíněně řidiči dáte nějakou nemilou a nespolehlivou nálepku.

Smějeme se, pláčeme, jednáme uspěchaně, nebo rozvážně, každým slovem skrze tón, každým pohybem, každým pohledem poukazujeme na to, jací jsme, jak se momentálně cítíme a co by druhý měl očekávat. Podle studií je prokázáno, že lidé podvědomě vycítí, kdy se na něj někdo usmívá s donucením, nebo upřímně. Usmívá-li se na nás někdo upřímně, vnímáme ho jako pohodového člověka, který dostane pozitivní nálepku. U takových lidí snáze poznáme, jak vypadá lehce pod povrchem. Příkladem můžou být muži při randění. Muže, kteří se usmívají s donucením, ženy vnímají jako nemotorného jedince, který se směje za každou cenu jen ne ve chvíli, kdy se má smát. Zatímco muži, kteří se nesmějí pořád, ale za to se upřímně smějí, mají takřka vyhráno. Taková setkání průměrně hladčeji probíhají a žena chce muže nadále zkoumat.

Podvědomě si všímáme mnoha detailů a všechny je slučujeme do jednoho kontextu. Když člověk lže, pravděpodobněji si dá ruku k bradě či před ústa, ale nemusí tomu tak být, třeba je dotyčná osoba nemocná a drží si kapesník blíže k obličeji. To samé platí u sepnutých dlaní do stříšky. Značí to samolibost a aroganci, i když tomu tak vůbec nemusí být.

Vědomé i nevědomé chování


Společnost můžeme rozdělit na dvě skupiny. Lidé v první skupině se chovají přirozeně, jelikož není potřeba se chovat nějak výrazněji. Druhá skupina lidí vidí v jistých situacích možnost chovat se jinak pro svou vlastní potřebu. První skupina se chová jenom podvědomě. Například lidé, kteří lžou, nebo jsou v tísnivé situaci, častěji a déle mrkají. Za normálních okolností mrkáme šestkrát až osmkrát za minutu, ale lidé ve stresu či při lhaní zvýší četnost mrkání. Delší mrknutí je podvědomí reflex, který se snaží odstranit dotyčnou osobu ze zorného pole. Jinak řečeno, jelikož při rozhovoru nemůžeme mít zavřené po celou dobu, tak eliminujeme nepříjemnou osobu delším mrkáním.

Naše podvědomé chování je značně ovlivněné kulturou, ve které jsme vyrůstali. Například Evropané překřižují nohy více podélně vedle té druhé. Američané naopak překřižují nohy tak, že jednu nohu položí na druhou do skoro na sebe kolmého kříže. Tento postoj má znamenat připravenost a odhodlanost prosadit si svůj názor. Příkladem rozdílu mezi podvědomím a vědomím chováním je, že nevědomě vztyčíme hlavu, ale vědomě nasadíme jistý výraz. Protějšek nám chce naznačit podřízenost, a tak podvědomě skloní hlavu na stranu a odhalí zranitelné hrdlo. Vědomě pak připojuje usmívající výraz a lehkou nejistotu v pohybu rukou. Přijdeme-li do společnosti, kde je více lidí a vstoupíme-li do kolektivu, který je na stejné úrovni jako my, pak nejsme vítání. Jsme vítaní ve chvíli, když je většina lidí tělem i chodidly natočená k sobě, ale sklopeným výrazem sledují vás a tvoříte-li trojúhelník, ve kterém jste jeden úhel, a zbytek svírá zbývající dva úhly, pak jste vítáni. To je nevědomé chování, ale vědomě se můžou dotyční natočit k sobě a bavit se. Tímto gestem nás vypudí.

Z podvědomého chování můžeme zjistit, kde dotyčná osoba vyrůstala, a z vědomého chování můžeme usuzovat, jaký člověk je v jistých situacích.

Vrazi, devianti, nebo slušní lidé


Začneme-li sledovat své okolí skrze toto chování, zjistíme, jací lidé ve skutečnosti jsou. Ani nevíte, jak často potkáváte vrahy, které poznáte jednoduchým způsobem. Vrazi jsou více roztržití a častěji mluví v minulém čase, že se něco stalo. Normální jedinec řekne: "Ona žije v domě na konci ulice." Vrah má tendenci říci to v minulém čase: "Ona žila v domě na konci ulice." Manipulátory poznáme podle toho, jak nás zpracovávají. "Normální" jedinec upoutá vaší pozornost slovy, čímž mnohdy ale působí arogantně. Manipulátor využije vašich očí a bodu, které má pevně v rukou. Příkladem je, když dotyčný manipulátor na nás mluví a drží v ruce tužku na úrovni očí. Po nějaké chvíli sklopí zrak a položí tužku na místo, na které se má jedinec dívat.

Naopak lidé, kteří rádi mají v rukou životy jiných lidí, využívají sugesci na hypnotizérské úrovni. Jedná se o techniku "jevištní šepot", kdy hypnotizér při našeptávání do uší dobrovolníkům řekne podmínku, kterou sugeruje: "Až napočítám do deseti a lusknu prsty, začnete se smát.."

Lidé, kteří jsou introvertní, poznáte tak že při rozhovoru jsou více skromní a mají menší prostor ve vyjadřování pohybem rukou. Naopak, extrovertní lidé "máchají" rukama jako diví. Populární věda mylně pracuje s problematikou týkající se špatných zkušeností. Populární věda v mnoha případech tvrdí, že zneužívaní lidé, nebo lidé s traumatem zapomínají. Není tomu tak, tito lidé nechtějí o svých problémech hovořit a poznáte je tak, že jsou při různorodém rozhovoru značně náladoví. Podle Sigmunda Freuda se děti učí smyslu pro morálku podle rodiče stejného pohlaví - superegem. Je-li rodič špatný, pak je pravděpodobné, že se to na dítěti projeví. Podle tohoto chování můžeme také zjistit, zdali za své chování může samotný jedinec, či jeho špatná minulost.

Zkoumáte své okolí, v jaké společnosti se vůbec pohybujete?
 

13 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Ivet Ivet | Web | 8. dubna 2012 v 18:26 | Reagovat

Jako by jsi mi četl myšlenky. Celý život mě baví pozorovat lidi, pozoruji je ráno při cestě do práce, v práci, při cestě zpět. Přemýšlím jaký kdo asi je, jaký má osud, poslouchám hlasy a představuji si k nim tváře, když sedí za mnou a mluví...Někdy mě ty skutečné sakra překvapí! :-D Moc hezký článek, jako ostatně všechny tady! Hezké Velikonoce ti přeji! :-)

2 Daniel Hloušek Daniel Hloušek | E-mail | Web | 8. dubna 2012 v 18:36 | Reagovat

[1]: To jsme dva. Přemýšlím nad tím, jaký osud mají lidé, které zrovna míjím, zdali jsou šťastní a tak. A také poslouchám, také se zajímám o ten hlas, jak zní.. :-D
Děkuji, Tobě také přeji hezké Velikonoce. :-)

3 Satine Satine | Web | 8. dubna 2012 v 18:43 | Reagovat

Já ráda pozoruji lidi, obzvlášť při cestě do školy. Chodím totiž vždy tou stejnou cestou, tudíž potkávám i ty stejné lidi. Koukám na ně a zkouším odhadnout, jakou mají zrovna ten den náladu, kam mají namířeno a tak. Zajímavý článek, zaujala mě hlavně ta část s vrahy a manipulátory. :)

4 Daniel Hloušek Daniel Hloušek | E-mail | Web | 8. dubna 2012 v 18:53 | Reagovat

[3]: Máme podobná rána. Chodím po stejné trase, proto i rád chodím a potkávám většinou stejné lidi. Rád odhaduji jací jsou a co si myslí. Empatie je v tomto dobrá věc. :-) Jinak děkuji. :-)

5 Monica Otmili Monica Otmili | Web | 8. dubna 2012 v 19:12 | Reagovat

Ráda zkoumám, zvlášť v MHD. A udivuje mě, jak už jen podobou je každý jiný. Nkteré tváře, co mě zaujmou, nezapomínám. :)

6 Alfa vlčica Alfa vlčica | Web | 8. dubna 2012 v 19:16 | Reagovat

Tvoje články sa tak dobre čítajú!
Ja pozorujem hlavne tiež keď idem do školy, rovesníčky s povýšeneckými pohľadmi a rovesníci s otravnými :-D

Čo sa mi už viac krát stalo, že idem v obchode alebo po chodníku a keď ide oproti mne nejaká pipka(moja nálepka) tak jej musím uhnúť tesne keď sme pred sebou, inak by ma prevalcovala. Už to robím tak, že zpevním celú ruku ktorou uhýbam a vrazím do nej :-D

7 Matthias Matthias | E-mail | Web | 8. dubna 2012 v 19:21 | Reagovat

Odkud čerpáš všechny ty informace? Např. minulý čas v projevu vrahů?

8 Raven Izaya-san Raven Izaya-san | Web | 8. dubna 2012 v 19:22 | Reagovat

Možná je to hodně zvláštní, ale pozorovat okolí je opravdu zábava. Zastavit se a pozorovat, jak někdo pospíchá, jiný se raduje a někdo se hádá, je to vážně sranda , ale taky je zvláštní, že někdo má srandu z něčí nespokojenosti nebo smutku. Já mám třeba srandu, když člověk trpí, ale je to špatná věc ?!

9 Daniel Hloušek Daniel Hloušek | E-mail | Web | 8. dubna 2012 v 19:24 | Reagovat

[5]: Přesně tak. :-)

[6]: Och, děkuji Ti. :-)
Jak zákeřné gesto. :-D Stačí se na dotyčnou osobu nehezky podívat a tak mocensky po tom chodníku nepůjde. :D

[7]: Třeba to s tím minulým časem - když jsem byl menší, tak jsem byl v práci jednoho známého, dělal tehdy kriminalistiku a řekl mi, že při vyslýchání toto často hraje roli. :-)

10 Matthias Matthias | E-mail | Web | 8. dubna 2012 v 19:31 | Reagovat

[9]: Aha, to zní zajímavě.

Možná bys to mohl příště uvést v tom článku, jakože "Známý, co studuje kriminalistiku říkal, že..."

Teda ne, že bych ti chtěl do toho, jak píšeš články kecat. Jen podle mýho názoru to bude potom více "lidské" a já hned budu vědět, že článek je "přátelský"

Nehledě na to, že když tu zmínku odděláš, tak to zní jako ničím nepodložený fakt a vždycky, když se něco takovýho v článku mihne, tak já trochu zpozorním a začnu být trochu nedůvěřivý...

Přece jen "Četl jsem v jednom časopise, že prý v Peru jedí morčátka" zní zkrátka trochu líp než "V peru jedí morčátka!"

11 Macin Macin | Web | 10. dubna 2012 v 17:48 | Reagovat

Pěkný a výstižný článek. Mě na dnešní době dost vadí, že se lidé posuzují podle svého povolání. Máš titul před jménem? tak jsi něco víc. Jsi "jen" vyučený, nebo nedej bože pracuješ jako uklízečka, popelář atd, pak jsi póvl.Pokud má někdo lukrativní místo, lidé si ho předcházejí právě pro jeho práci, né proto jaký je.Zažívám to skoro každý den.

12 Lucerna Lucerna | Web | 25. dubna 2012 v 23:30 | Reagovat

Zaujmave, uz som v jednej knihe podobne veci citala.
Ja si viem niekedy, ked premyslam polozit prst na usta. Pravdaze ked som sama, podvedome.. ako teraz pri tomto clanku :D.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama