Květen 2012

Jak působíme na jiné lidi?

27. května 2012 v 19:00 | Daniel Hloušek |  Články

Jak působíme na jiné lidi?


Špička nohy mířící na nějakou osobu značí sympatie, stejně tak upřímný nepřehnaný úsměv. Kdežto založené ruce a překřížené nohy značí nesouhlas a uzavřenost. Podvědomě těmto lidem raději ani nenavrhujeme své plány, jelikož by je nemuseli přijmout. Jaké gesta jsou problémové a jaké dobré? Jak působíme na jiné?

Jeden pohled stačí


Doktor Simon Baron-Cohen provedl experiment, při němž zjistil, že ženy jsou při analyzování protějšku přesnější. Respondentům ukazoval výsek obličeje, na kterém byly jenom oči. Úkolem respondentů bylo správně vydedukovat, o jaký pohled se jedná. Ženy měly pravdu ve 22 z 25 případů, zatímco muži jenom v 19 z 25 případů. Eckhard Hess, bývalý vedoucí katedry psychologie na univerzitě v Chicagu provedl experiment, při kterém zjistil, že zornice reagují nejen na podměty, ale také na pocity. Zornice se rozšiřují ve chvíli vzrušení, či při řešení nějakého problému. Sledoval reakce dobrovolníků na jisté fotky. Mužům se zornice rozšiřovaly ve chvíli, kdy viděli fotku nahé ženy. Naopak, ženám se rozšiřovaly zornice při pohledu na nahého muže. Nadále byl zjištěn přímý vliv zornic na naše podvědomí. Profesionální hráči v pokeru měli menší šanci vyhrát, pokud si jejich soupeř nasadil tmavé brýle. Dostal-li soupeř čtyři esa, rozšířily se mu zornice a protihráčům to podvědomě dává najevo, že by neměli zvyšovat sázky.

Tohoto faktu využil jeden prodejce kosmetiky, který záměrně nechal zvětšit zornice modelky v reklamní kampani. Prodej se zvýšil o 45 procent. V dřívějších dobách si mnohé ženy kapaly výtažek z rulíku, který zvětšoval zornice. Ženy později sice moc dobře neviděly a někdy měly nepřirozeně černé oči, ale ve výsledku si takových žen všímalo více mužů.

Bez rukou by byly problémy


Kdyby neměl Ital ruce, nedokázal by se s námi dorozumět. Každá kultura má jisté priority v komunikaci a Italové bez rukou nedokáží vyslovit své myšlenky. Rozhodující a nejistý člověk si hladí bradu, kuřák si drží u úst předměty podobající se cigaretě a člověk s brýlemi si přiloží boční raménko k ústům. Položíme-li si hlavu na ruku, působíme znuděně a to mnohdy jsme. Zakrýváme-li si ústa, máme z něčeho obavy a potřebujeme podporu a uklidnit se. Každé neverbální gesto se dešifruje a nevědomě si jej protějšek uvědomí.

Lidé mající ruce zastrčené v kapsách, ale palce směřují ven, značí nadřazenost a vysoké sebevědomí, nebo naopak. Tímto gestem proti sobě můžete nahnat nejednoho člověka a dělají to zejména muži, kteří chtějí udělat dojem na ženy. Ve Spojených státech Amerických byl proveden průzkum, jaký vliv má dotyk. Číšnice, které se nepatrně dotkly ruky muže, dostávaly o 36 procent více spropitného. Knihovníci, kteří prováděli průzkumy spokojenosti služeb v dané knihovně, došli k závěru, že při nepatrném doteku jsou jistí jedinci více otevření a kladněji odpovídali. Dokonce měli tendenci si zapamatovat jméno knihovníka. Badatelé z Minnesotské univerzity provedli známý test telefonní budky. Na pultíku v telefonní budce nechali ležet minci. Nic netušící lidé byli posléze dotázáni na to, zdali neviděli v budce minci. Jen 23 procent respondentů se přiznalo a minci vrátili. V druhém případě se dotazovaných zlehka dotkli po dobu tří sekund a mince se dočkaly svého majitele u 68 procent případů.

Úsměv značí i opak


Mezi vrozená a patrně velmi stará gesta patří pozdvižení obočí po dobu jedné pětiny sekundy. Tímto gestem dáváme najevo svůj zájem již po pár mikrosekundách po setkání a víceméně se s tímto podvědomým signálem setkáme skoro v každé kultuře. Pozdvižené obočí má za následek dva hlavní pocity. Udělá-li ho váš blízký přítel, dává tím najevo, že vás poslouchá a nenudí se. Jestliže bude jedinec vystaven stejnému gestu cizím člověkem, pak následuje v lepším případě nevraživý pohled. Přidáte-li k tomu úsměv, pak se dovytváří možná záminka pro psychopatickou reakci na taková gesta. Stažené koutky úst dozadu s mírným pozdvižením, při kterém nejsou vidět zuby, značí nedůvěru k situaci a menší sebevědomí. Usměje-li se někdo cizí na vás tímto úsměvem a zvýrazní atmosféru pozdviženým obočím, chce tento člověk dát najevo, že je možné jisté přátelství. Paradoxně to spíše působí plaše a nevěrohodně.

Usměje-li se protějšek se stejně prostým úsměvem, akorát trochu intenzivněji, pak vycítíte srdečnost, upřímnost. Většinou se s tímto typem úsměvu setkáme ve společnosti lidí, které známe, ale nepovažujeme je zatím, nebo naštěstí za blízké přátele. Opice obnažují dolní zuby kvůli agresivní pozici a nehezkým úmyslů. U lidí je to stejné a proto horní úsměv, u kterého jde vidět jen vrchní řada zubů, působí mírumilovně. U širokého úsměvu jsou odkryty jak horní zuby, tak dolní a oči jsou mírně zúženy. Tento úsměv v nás probouzí pocit, že se protějšek baví a je velice potěšen. V konečné fázi, kdy je úsměv ještě intenzivnější dochází k pocitu naprosté radosti, nebo smíchu. Bylo zjištěno, že tento druh smíchu se nedobrovolně přenáší na jiné ve chvíli, kdy je celá okolní společnost v dostatečně dobré náladě.

Samotář, svůdník, nebo bavič


Potkáme-li někoho na ulici, hodnotíme protějšek podle vzhledu, prvních pohledů a znaků, jako je plachost, smělost, držení těla, případně úroveň komunikace. Kdežto ve společnosti, kde strávíme delší čas, máme dostatečný prostor na to, aby na nás lidé z více ohledů zapůsobili a naopak, abychom zapůsobili na jiné. Představme si večerní sešlost v baru, kde je plno neznámých lidí. Životní praxe hovoří o tom, že vše se dělí na dvě části. Máme svojí povahu, které jsme si vědomi, ale také pohledy na nás se někdy neslučují s naší představou. Dobrým příkladem může být fakt, že lidé mladší třiceti let mají větší tendenci stát při komunikaci blíže. Osobní prostor má veliký vliv, nejen že dává nevědomě najevo naše někdy až přehnané sympatie, ale také to může protějšku narušit pocit bezpečí, ve kterém se probudí pud sebezáchovy a jakýmkoliv vás bude chtít zpacifikovat. V tom lepším případě se omluví, jelikož potřebuje na WC, ale ve slovníku nejistého člověka při takové příležitosti to znamená, že se chystá vyklidit pole k baru. V tom horším případě vám dá jasně najevo, že tudy dobrá debata nepovede.

Pohled stranou naznačuje zájem, ale také nepřátelství a nejistotu. Introvertní lidé mají větší nároky na svůj osobní prostor, ale paradoxně jej nejméně využívají a při vyjadřování pocitů rukama nezasahují výrazněji do okolního prostoru. Baviči moc dobře vědí, že si musí udržovat odstup, který postupně zmenšují. Tito lidé jednají lehkovážně a neřeší žádné problémy, jednoduše baví své okolí.

Jak působíte na jiné?

Poznáte rozdíly mezi muži a ženami?

20. května 2012 v 19:00 | Daniel Hloušek |  Články

Poznáte rozdíly mezi muži a ženami?


Nejeden muž při pozorování parkující řidičky si položil otázku zatýkající se problematikou odlišnosti pohlaví. Nejedna žena při pozorování svého lehce podnapilého a zdevastovaného muže, který sleduje utkání a s plnou vervou ztrácí svojí hrdost u fandění oblíbenému sportovnímu družstvu, si položila tu samou otázku, jak se něco takového vůbec může stát. Jak moc jsou si rozdílní muži a ženy?

Moc mluví, nebo moc pije


Je známo, že ženy zvládají více věcí najednou. Jedná se o mylnou představu, se kterou se často setkáváme v populární psychologii. Psychologický výzkumný tým z Harvardské univerzity promítl zúčastněným krátké němé filmy, na kterých mluvil muž se ženou a dle gestikulace i neverbálních znaků měli pozorovatelé odhadnout, o čem filmy jsou. Ženy velice přesně interpretovaly situace až v 87 procentech. Kdežto muži potupně potvrdili svou empatickou otupělost čtyřiceti dvěma procenty správně interpretovaných scén. Zcela stejných výsledků dosahovali muži s uměleckým povoláním, jako je herectví. Z této studie vyplývá, že ženy jsou více empatické a umí lépe rozpoznávat neverbální komunikaci, což se projevuje zejména v prvních rocích při výchově dětí. Pro muže méně lichotivým faktem je, že ženy sledují jednání do detailu a poznají, kdy jim muž lže a naopak, dokáže lehce obalamutit muže.

Ženský mozek je uzpůsoben takovým způsobem, aby mohly verbálně utlouci kterékoli muže. Pomocí magnetické rezonance bylo zjištěno, že za lepší schopnost u žen lépe komunikovat, může čtrnáct až šestnáct oblastí, které umožňují hodnotit jiné jedince. Muži mají jenom 4 až 6 sociálních center a nedokáží sledovat mezilidské vztahy v takové míře, aby mohli vytvářet drby, jako ženy. Ženský mozek je vícestopý což znamená, že ženy umí hlouběji mluvit mezi dvěma až čtyřmi tématy, aniž by se v tom ztratily. Při rozhovoru je žena schopná mluvit o několika nesouvislých tématech a odlišovat je, až pěti barevnými tóny. Muž je schopný postřehnout pouze tři odstíny hlasu, proto se brzy v komunikaci s umluvenou ženou ztrácí a jen přikyvuje. V konečném důsledku je jasné, že muži se umí soustředit jen na jednu věc, jako je třeba popíjení v baru a ženy na více věcí a namísto popíjení také svými cynickými poznámkami dokáží zkritizovat své okolí.

Kanec versus drby


Neverbální komunikace se pořád utváří. Mnohá gesta máme zděděné po našich pravěkých předcích. Muži mají větší cit pro matematiku a strategičnost, jelikož v pravěku zastávali role lovce. Muž má lepší prostorovou představivost, jelikož si musel při lovu představit své důsledky svých plánů, které podle vlastních prostorových simulací uzpůsoboval. Proto muži není cizí mapa a žena mapu bytostně nesnáší, jelikož ji zrazuje v pověsti bystré ženy. Něžné pohlaví naopak zastávalo roli hospodyně, která měla udržovat domácnost v přijatelném a obyvatelném stavu. Nejenom, že musela vařit a dělat drobnější práce, ale také musely udržovat dobrou pověst ve společnosti. Od tohoto faktu se odvíjí ženská empatie, která je mnohdy zaměňována za zbytečnou upovídanost.

Není mozek, jako mozek


Magnetickou rezonancí bylo nadále zjištěno, že u mužů v klidu utichá 70% mozkových center, kdežto u žen ve stejném klidu stále pracuje okolo 90% mozkových center. Mužské vidění je tunelové, kvůli pravěkému lovu. Lépe došli k dalekému cíli, za to dnes ale mají problémy najít něco ve vlastním šuplíku. Jelikož ženy nemají tak dobře vyvinutý pravý frontální lalok v předním mozku, nemají tak dobrý odhad na vzdálenosti. Proto couvají hůře, než muži a celkově jsou méně praktické v řízení, než muži. Někdy po právu muži berou auto, které řídí žena, jako auto bez řidiče. Něžné pohlaví naopak má lepší smysl pro to, co je dobré a co ne. Zatímco muž je schopný se přiotrávit nad vlastním jídlem, žena moc dobře ví, co je dobré a jídlo nemá při větší mnohdy i nadměrné konzumaci neblahé účinky, teda krom tloustnutí. Kvůli kódování chromozomu X mají ženy široké periferní vidění, rozeznávají lépe barvy. Zatímco muži při hledání blízkých věcí často ztrácejí naděje a raději si hledanou věc půjdou koupit znova, tak žena mezitím jistou věc najde, kvůli širokému perifernímu vidění a smyslu pro detaily, které si zapamatuje.

Ženy snáze chápou podtext chování, jelikož lépe slyší vysoké frekvence zvuku. Slyší, když dítě brečí a lépe chápe hlasové tóny. Kvůli lepšímu propojení paměti a řečových i sluchových center, ženy dokážou mluvit a zároveň poslouchat, což třeba mužům dělá problémy, jen poslouchat, natož dělat obě věci najednou. Mužský mozek je naprogramován tak, že zvuky mají přiřazené k pohybu. Jestliže-li v lese praskne větvička, muž ihned zbystří, zatímco ženě je to jedno.

Muži mají nižší práh bolesti a mnohdy si ani nevšimnou, že se poranili. Jelikož mají silnější kůži, tak dotyk berou spíše jako sociální povinnost, zatímco ženy jako intimnost a podvědomě tím zahánějí deprese. V západních kulturách se ženy dotýkají čtyřikrát, až šestkrát častěji, než muži, kteří ve stresu, nebo v depresi berou dotek, jako provokaci.

Paranoidní muž, žena drbna


Muž má tendenci v neznámém prostředí si sednout ke stěně a hledat potenciální nepřátele. Žena v tom samém prostředí zběsile nehledá nejbližší východ, ale rozeznává kdo má k sobě blíž a kdo se nemá s někým rád. Nejedná se jen o vlastní potřebu, ale je to jistý strategický systém, jak rozeznat společnost ve které mohou nastat vážné problémy. Žena nejenom sleduje, ale také se častěji pouští a začleňuje do debat, než muži. Výsledkem je, že ženy za den namluví, až přes dvacet tisíc slov, kdežto muži stěží zvládnou slabou polovinu. Vyplývá to také z toho, že něžné pohlaví se pohybuje více na emociální úrovni, zatímco opačné pohlaví spíše jedna věcně, přímo a co nejjednodušeji.

Výsledkem je, že porovnávat muže a ženy můžeme, že rozdíl není jen v penisu a pochvě, ale nemůžeme říci, že je někdo lepší. I přes fakt, že dívky okolo dvanáctého roku života nabírají více tuku, než kluci, kteří nabírají více svalové hmoty, a jejich tělo obsahuje jen 15% tuku, zatímco u slečen je tomu až 25%, je každé pohlaví nějak zvýhodňováno.

Jaké další rozdíly znáte?

Manipulujete jiné?

13. května 2012 v 19:00 | Daniel Hloušek |  Články

Manipulujete jiné?


Výzkum "posunu v riskování" později "polarizace skupin" poukázal na fakt, že skupiny mají větší tendenci přijmout extrémnější rozhodnutí, než jednotlivci. Ve výsledku ale manipulující staví na strategii, která poznává člověka jako jedince, o kterém vědí více, než si je toho sám manipulovaný vědom. Jste ti, co si během okamžiku vypočítají, co je pro ně nejlepší a raději obejdou překážky, nebo jste lidé, kteří vědomě nemanipulují?

Stupňování manipulace


Whartonova studie provedená v USA prokázala, že posluchači při ústní prezentaci si zapamatují jen 10% informací. Zvýšíme-li hlas u klíčových informací a budeme je opakovat, pak posluchači si zapamatují až polovinu informací. Na podobném principu funguje manipulace. Geoffrey Beattie a Nina McLoughlinová uskutečnili studii, při níž dobrovolníci poslouchali příběhy. O třetinu více si zapamatovali lidé, kteří poslouchali vyprávění doprovázené gesty.

Je rozdílné si požádat o nějaké peníze s vědomým, že nevrátíme ani polovinu z toho, nebo zdali manipulativně fenomenálně okradneme druhého a ještě se mu vysmějeme do očí. Manipulátoři znají přesné propojení mezi příčinou a důsledkem. Vědí, jaké možnosti se v dané situaci vyskytují a dokáží s nimi pracovat. Jsou dva druhy manipulátorů. První odnož manipulátorů jsou lidé, kteří tímto chováním chtějí dosáhnout jisté pověsti, všeobecně pocitů a citů. Tato manipulace pramení v egoismu. Ti druzí chtějí dosáhnout materiálních hodnot, zejména peněz. Tento druh manipulace pramení v ziskuchtivosti. Lidé si nás musí pamatovat, a pokud se budeme připomínat, třeba klasickým "náhodným" setkáním, pak začínáme budovat základy manipulace. Jsme-li zajímaví, nepřístupní a napodobujete jisté názory a chování, pak si vás protějšek oblíbí.


Nechce se mi do práce


Do první kategorie manipulátorů patří lidé, kteří manipulují pro své dobro, ale jedná se o situační záležitost. Vstane-li takový člověk, zjistí, že nemá doma kávu, snídaně mu moc nesedla a vyhlídky na dnešní den nepatří mezi optimistické, tak začíná vymýšlet plán, jakou nemocí onemocní tentokrát, jen aby se tomuto dnu vyhnul. Jedna a jedna jsou dvě, ale pro tyto lidi to neplatí a nejraději by si tam dosadili rovnou čtyři. Za každou cenu mají potřebu ze situace ještě více dostat a při volání do práce, nejenom oznámí svou lenost jako neschopnost momentálně pracovat, ale ještě skrze nátlak se ujistí, zdali to protějšek akceptuje. Tito manipulátoři jsou velice přesvědčiví kvůli své detailnosti. Nic nenechávají na náhodě a mají více východisek.

Zapomětlivost dělá divy, předstíraná zapomětlivost dělá zázraky. Lidé v první skupině mají smůlu. Zapomenout vlastní lži v manipulaci je velice nevýhodné a mnohdy potupně prozrazující. Jedinci v druhé kategorii ale mají silnou zbraň a to je cit pro jednoduché výmluvy v daný okamžik. Nikdo jiný tak dobře nevycítí, kdy má jakou lež pro své dobro použít, jako lidé v této manipulující skupině - počtáři. Zatímco jiní moc nepochodí s výmluvou, že jej zrazuje vlastní hlava v podobě migrény, nebo že se nestihli najíst a tak by rádi odešli do restaurace, i přes slastný výraz sytosti v obličeji, tak počtáři moc dobře vědí, jak jednoduše se dá použít výmluva a ve výsledku se vykroutí ze situace, i kdyby seděli u švédského stolu.

Ukřičeně lhostejný


Mnozí lidé mají již od útlého dětství diktátorské zvyky a rysy. Mnohým to zůstává po zbytek života a manipulují své okolí skrze hrubost a jistotou, že jsou nejinteligentnější v celém okolí. Manažerská manipulace pracuje s umělým sinusovým proměnlivým průběhem. V jeden okamžik budete takovým člověkem chváleni, ale vzápětí bude křičet a znejišťovat vás, bude napadat vaše počínání a poukáže na chyby, kterými disponujete. Často také tací lidé začnou přemýšlet nad svou inteligencí a nad svou vinou. Jedná se o umělé vštípení pocitu vinny, který vychází z povrchní lhostejnosti manipulujícího protějšku. Nezájem značí objektivnost, jedinec nemá tendenci si vymýšlet a proto napadený má posléze takové pocity, i když manipulátor většinou jedná se subjektivními pohnutkami.

Tito lidé musí mít pokaždé pravdu a většinou máte pocit, že byste měli raději ustoupit, jelikož s takovým se nemá cenu dohadovat. To je další záležitost, které využívají. Dají vám podmínku, kterou byste měli splnit, naléhá na vás a najednou dojde na nesouhlas. Avšak nesouhlasu většinou nedosáhnete, jelikož se s dotyčnou osobou nechcete hádat a tak nevědomě při ustupování z hádky souhlasíte s podmínkami, které vyžaduje protějšek. Charakteristickými postoji jsou tito jedinci známí. Ruce za zády, nebo v překřížené v pažích, značí umělou sebejistotu a nadřazenost. V prvním případě bylo zjištěno, že policisté bez zbraně se uchylují k tomuto postoji častěji, než policisté se zbraní. Ukázal jsem zranitelné břicho a tak vám dávám důvěru. Ruce propletené v sobě značí nepřístupnost a tito lidé většinou nezmění názor, jsou neústupní.

Něco za něco, nebo nic za něco?


Manipulující v této skupině využívají své dobrotivosti. Jsou to lidé, kteří vám vždy pomůžou, dávají vám najevo, že by pro vás vše udělali a také se o to snaží, ale výsledkem je, že nezdůrazňuje váš názor a vštěpuje svůj názor do ostatních. Většinou se jedná o jedince, u kterých máme představu, že jsou hodní, ale najednou nás zklamou, ukážou svou horší stránku, ale i přes to se nemáme na pozoru a důvěřujeme jim. Pomohl jsem ti, tak uznávej můj názor. Touto myšlenkou se manipulující v této kategorii řídí. Studiemi bylo prokázáno, že se většinou jedná o jedince, kteří vyrůstali v rodině, kde se více manipulovalo, než mluvila pravda.

Tato skupina se dělí na dvě části. V první skupině jsou lidé, kteří mají nadhled a také tak působí, citově jsou navenek poměrně nepřístupní a vytvářejí dojem, že nemají žádné své problémy. V druhé skupině jsou lidé, kteří vytvářejí silné citové vazby a upínají se na jednotlivce. S klidem se vám dívají pořád do očí a dávají najevo svou pozici. Máme silnou tendenci s člověkem zůstat, jelikož pro nás mnohé udělal a to je princip této manipulace. Hodně pro nás udělají, ale za cenu toho, že dominantním názorem budou názory manipulujícího.

Žij s námi, nebo zemři sám


Pocity utíkající společnosti a promarněných příležitostí nás nutí k větší iniciativě a plánování. Tohoto využívají manipulátoři v této kategorii. Jistě to znáte, máte před sebou několik rozhodnutí a jedno rozhodnutí je zvýhodňováno manipulátorem. Buď budeš na to sám, nebo můžeš projít skrze tyto možnosti dobrou cestou se mnou. Jedná se o skupinovou manipulaci, kde jsou manipulováni jedinci, ale jako jeden celek.

Z počátku jsou tito lidé spíše pozorovateli, jsou považováni za pasivní členy společnosti, ale většinou vždy překvapí v napjatých situacích, kde ukazují svou inteligenci a schopnost správně dedukovat dobrá řešení. Nepřímo jsou zvoleni jako vůdčí jedinci, za kterými mnoho lidí přichází, děje-li se něco závažnějšího. Ostatní pak za těmito lidmi přichází, jelikož je považují za přátele a podvědomě očekávají, že tento člověk jim zpestří nějakou změnou jejich dosavadní někdy nudný život. Jedná se o nejméně závažnou manipulaci, která většinou nevědomě vzniká a nevědomě je využívána. Raději slyšíme, jakou cestou máme jít, i za cenu, že to nebude lehké, ale to jen proto, že další možnosti jsou nám manipulátory ukazovány v horším světle. Půjdeš-li se mnou, dostaneš jen přes prsty, půjdeš-li jinou cestou, přijdeš o prsty.

Do jaké skupiny se řadíte vy? Za jakými důvody manipulujete jiné?

Jaké je vaše sebevědomí?

6. května 2012 v 18:00 | Daniel Hloušek |  Články

Jaké je vaše sebevědomí?


Rodíme se s dokonalým sebevědomím, které se formuje dětstvím a v dospělosti si jen potvrzujeme jak moc schopní a neschopní jsme. Sedí-li několik lidí u čtvercového stolu, tak má každý jedinec stejně veliký osobní prostor a má větší kontrolu nad jedinci sedící naproti. Výsledkem je zvýšená tendence soupeřit, jelikož čtvercový stůl poukazuje na nadřízené a podřízené - na sebevědomé a na ty, co trpí nízkým sebevědomím. Buď promluvíte, nebo se stanete podřízeným, protože jste měli stejné podmínky, jako jiní. V jaké roli jste vy?

Dětství vás připraví


Jako malé děti jsme takřka neřešili mezilidské vztahy na takové úrovni, jako v dospělosti. Máme pocit, že můžeme vše a přitom nic. Chtěli jsme dělat to, co dělali dospělí, chtěli jsme je předčít. I přes tento fakt se do sedmého roku života formuje naše sebevědomí a připravuje nás na budoucnost, která nám ukáže, že touha být dospělým byla velice zákeřná a o nic jsme vlastně nepřicházeli. Lingvistické výzkumy prokázaly souvislost mezi rozsahem slovní zásoby a postavením ve společnosti. Pokud bude dítě v dětství učeno k aktivnímu používání mnoha slov, pak v dospělosti nebude mít takovou tendenci trpět pocity méněcennosti, nebo nevšímavosti. Osoba na vrcholu společenského žebříčku má velice přesné vyjadřování a dokáže střídmou gestikulací a slovy co nejpřesněji popsat své pocity.

Dalším faktorem jsou emoce a očekávání. Bylo zjištěno, že lidé neprojevující valné množství emocí a zachovávají v krizových situacích "chladnou" hlavu, na ostatní působí vyrovnaně a sebevědomě, což má za následek větší důvěru. Jedinci, kteří vyrůstali v prostředí, kde byli srovnávání s jinými lidmi a bylo jim častokrát řečeno, že něco nezvládnou, nebo že to nedopadne dobře, mají v dospělosti spíše zastoupení poskoka, či jinak řečeno asistenta. Tito lidé většinou v dětství měli jen několik priorit, kterými žili. Přátelství, škola a celkové chování - priority, o které se zajímalo okolí dítěte. Nějaké koníčky a sporty byly vedlejší, protože o to se nikdo nezajímal, nikdo nechtěl vědět, jak se tomu dítěti vede, jen chtěli obdivuhodné výsledky předurčující dítě k obdivu, k umělé genialitě. Proto tací lidé nemají takovou důvěru a často dělají problémy i z obyčejných věcí, jako je vyřízení složenek. Naopak lidé, kteří byli vystavení opačným podmínkám a již v dětství byli vystaveni soběstačnosti a zodpovědnosti, mají v dospělosti větší sebevědomí.

Božský komplex, aneb když si uvědomíme, že jsme ti nejlepší


"Božský komplex" nebo také jinak narcizmus je poměrně neobvyklým úkazem společenského chování. Vyskytuje se v každé sféře u každé povahy a je jedno, jakého jste postavení. Jistě znáte ty paradoxy šéfů, kteří si myslí, že jsou ti nejdokonalejší, ale jediné v čem vynikají, je jejich blbost. Ironií jsou také případy lidí, kteří nemají takové postavení, o kterém by rádi mluvili a chlubili se, avšak jejich ambice překonávají hranice snění a jdou do éteru skrze slova a povýšenecké postavení. Přijde-li k vám jedinec a při podání ruky bude trpělivě s nadšením sledovat, jak vás bolí jeho pevný a drtící stisk, tak tento člověk má buď přímo vysoké sebevědomí se svým nespolečenským chováním, nebo tím skrývá svou slabost.

Postavení člověka naznačuje jeho sebevědomí. Podá-li vám někdo ruku dlaní směřující dolů, pak se cítí dominantně. V opačném případě, kdy je dlaň natočená vzhůru, se jedinec cítí podřízeně, ale u sebevědomých lidí toto gesto spíše značí manipulaci. Každý z nás má svůj osobní prostor, který se liší kulturami. V hustě obydlených místech je osobní prostor menší, než v řídce obydlených místech. Můžeme to zpozorovat na teritoriích zvířat. Lev, který má ve volné přírodě vymezený padesátikilometrový prostor, se bude lišit od lva v zajetí, kde sdílí místo s dalšími jedinci. Italové jsou považováni za vášnivý národ. Jsou stejně vášnivý, jako ostatní národy, ale mají menší osobní prostor a tak je pro ně běžné při prvním setkání stát k sobě blíže, než je tomu u ostatních národů. Lidé, kteří narušují osobní prostor, jsou narušovatelé s nějakým úmyslem. Buď sebevědomě dávají najevo svou přízeň, nebo chtějí oklamat a zaútočit.

Vyznavači nehrdinských rolí


Druhou skupinou lidí jsou zdravě sebevědomí lidé, kteří vědí, co dělají, dělají to v rozumné míře a nedělají z jednoho dobrého skutku počin století zasluhující významné ocenění. Tito lidé uznávají problémy jiných, řeší je pro dobro obou stran a nejobjektivněji na sebe pohlíží. Jejich chování je přirozené a v neverbálním ohledu se chovají naprosto normálně - předpokládaná gesta. Zdravě sebevědomí lidé nemají takovou potřebu experimentovat, jejich chování je značně předvídatelné z postojů, z tónu hlasu a přístupu k věci. Člověk, který se drží boků židle, podvědomě poukazuje na to, že je připravený jednat. U zdravě sebevědomých jedinců je tento podvědomý signál víceméně pokaždé stejný, zatímco u lidí s vysokým či nízkým sebevědomým se tento proces trochu mění. Je tu snaha zmást své okolí, nebo je tu potřeba změnit k jistým věcem přístup, aby něčeho nového dosáhli.

Zatímco lidé s vysokým sebevědomým uznávají heslo: "Nikdy neztrať svou hrdost, to jediné Tě dělí od ostatních." mají často problémy s citovými vazbami, zdravě sebevědomí lidé uznávají i názory jiných, leč je to poníží. Lidé se zdravým sebevědomím nemají většinou problémy navázat kontakt a nebojí se tolik názorů jiných na jejich osobu. Nesnaží se za každou cenu být hrdinou, chtějí být středem pozornosti, ale nemají tendenci nad tím hodiny snít a vytvářet si svůj vlastní dokonalý život.

Jako zrcadlo, aneb když nás motivují činy jiných


Poslední v nepříliš chtěné situaci jsou lidé, kteří vidí ve všem větší smysl, než v sobě. Většina z nás má tendenci vzdorovat proti utlačování osobního prostoru. Sedíme-li u stolu, kde je pepřenka, solnička a další věci v nerovnoměrném rozpoložení a většina věcí se nachází v osobním prostoru jednoho ze sedících, pak má podvědomou tendenci si odsednout, nebo jisté předměty narovnat tak, aby vše se nenacházelo v jeho osobní zóně. Lidé s nízkým sebevědomím tento fakt raději přetrpí.

U těchto lidí je pravděpodobnější výskyt touhy, chtít být jako někdo jiný. Chtějí dosáhnout toho, co mají jiní a to skrze chování. Bojí se říci svůj názor, bojí se reakce okolí a jsou ze všeho vystrašení. Mozek se postupně naplňuje v závislosti na okolí, a pokud jedinec žije, nebo žil ve společnosti, kde nemá žádné zastoupení, pak jeho sebevědomí upadá. Příkladem je, když v dětství jsme chtěli v něčem pomoci, ale bylo nám řečeno, že na to ještě nemáme věk. Ve strohé společnosti naopak upadá kreativita a nesouhlasné reakce na naši tvořivost a fantazii postupně snižuje sebevědomí. Je všeobecně známo, že děti nevystavené mnoha podmětům, které je připraví na život, jsou v dospělosti lidé bez sebevědomí. Lidé s nízkým sebevědomím jsou často manipulováni a využívání k prospěchu někoho jiného.

Plánování je u jedinců s nízkým sebevědomím spíše tabu a veškeré plány se řadí do dvou kategorií. Ty, které musí vyjít, nebo je u nich vysoké očekávání kladného konce a pak ty, které nejsou zaručené. Mohou dopadnout jakkoliv a člověk na to pohlíží s kapkou pesimismu, což je většina plánů.

Kam se řadíte vy?