Jak působíme na jiné lidi?

27. května 2012 v 19:00 | Daniel Hloušek |  Články

Jak působíme na jiné lidi?


Špička nohy mířící na nějakou osobu značí sympatie, stejně tak upřímný nepřehnaný úsměv. Kdežto založené ruce a překřížené nohy značí nesouhlas a uzavřenost. Podvědomě těmto lidem raději ani nenavrhujeme své plány, jelikož by je nemuseli přijmout. Jaké gesta jsou problémové a jaké dobré? Jak působíme na jiné?

Jeden pohled stačí


Doktor Simon Baron-Cohen provedl experiment, při němž zjistil, že ženy jsou při analyzování protějšku přesnější. Respondentům ukazoval výsek obličeje, na kterém byly jenom oči. Úkolem respondentů bylo správně vydedukovat, o jaký pohled se jedná. Ženy měly pravdu ve 22 z 25 případů, zatímco muži jenom v 19 z 25 případů. Eckhard Hess, bývalý vedoucí katedry psychologie na univerzitě v Chicagu provedl experiment, při kterém zjistil, že zornice reagují nejen na podměty, ale také na pocity. Zornice se rozšiřují ve chvíli vzrušení, či při řešení nějakého problému. Sledoval reakce dobrovolníků na jisté fotky. Mužům se zornice rozšiřovaly ve chvíli, kdy viděli fotku nahé ženy. Naopak, ženám se rozšiřovaly zornice při pohledu na nahého muže. Nadále byl zjištěn přímý vliv zornic na naše podvědomí. Profesionální hráči v pokeru měli menší šanci vyhrát, pokud si jejich soupeř nasadil tmavé brýle. Dostal-li soupeř čtyři esa, rozšířily se mu zornice a protihráčům to podvědomě dává najevo, že by neměli zvyšovat sázky.

Tohoto faktu využil jeden prodejce kosmetiky, který záměrně nechal zvětšit zornice modelky v reklamní kampani. Prodej se zvýšil o 45 procent. V dřívějších dobách si mnohé ženy kapaly výtažek z rulíku, který zvětšoval zornice. Ženy později sice moc dobře neviděly a někdy měly nepřirozeně černé oči, ale ve výsledku si takových žen všímalo více mužů.

Bez rukou by byly problémy


Kdyby neměl Ital ruce, nedokázal by se s námi dorozumět. Každá kultura má jisté priority v komunikaci a Italové bez rukou nedokáží vyslovit své myšlenky. Rozhodující a nejistý člověk si hladí bradu, kuřák si drží u úst předměty podobající se cigaretě a člověk s brýlemi si přiloží boční raménko k ústům. Položíme-li si hlavu na ruku, působíme znuděně a to mnohdy jsme. Zakrýváme-li si ústa, máme z něčeho obavy a potřebujeme podporu a uklidnit se. Každé neverbální gesto se dešifruje a nevědomě si jej protějšek uvědomí.

Lidé mající ruce zastrčené v kapsách, ale palce směřují ven, značí nadřazenost a vysoké sebevědomí, nebo naopak. Tímto gestem proti sobě můžete nahnat nejednoho člověka a dělají to zejména muži, kteří chtějí udělat dojem na ženy. Ve Spojených státech Amerických byl proveden průzkum, jaký vliv má dotyk. Číšnice, které se nepatrně dotkly ruky muže, dostávaly o 36 procent více spropitného. Knihovníci, kteří prováděli průzkumy spokojenosti služeb v dané knihovně, došli k závěru, že při nepatrném doteku jsou jistí jedinci více otevření a kladněji odpovídali. Dokonce měli tendenci si zapamatovat jméno knihovníka. Badatelé z Minnesotské univerzity provedli známý test telefonní budky. Na pultíku v telefonní budce nechali ležet minci. Nic netušící lidé byli posléze dotázáni na to, zdali neviděli v budce minci. Jen 23 procent respondentů se přiznalo a minci vrátili. V druhém případě se dotazovaných zlehka dotkli po dobu tří sekund a mince se dočkaly svého majitele u 68 procent případů.

Úsměv značí i opak


Mezi vrozená a patrně velmi stará gesta patří pozdvižení obočí po dobu jedné pětiny sekundy. Tímto gestem dáváme najevo svůj zájem již po pár mikrosekundách po setkání a víceméně se s tímto podvědomým signálem setkáme skoro v každé kultuře. Pozdvižené obočí má za následek dva hlavní pocity. Udělá-li ho váš blízký přítel, dává tím najevo, že vás poslouchá a nenudí se. Jestliže bude jedinec vystaven stejnému gestu cizím člověkem, pak následuje v lepším případě nevraživý pohled. Přidáte-li k tomu úsměv, pak se dovytváří možná záminka pro psychopatickou reakci na taková gesta. Stažené koutky úst dozadu s mírným pozdvižením, při kterém nejsou vidět zuby, značí nedůvěru k situaci a menší sebevědomí. Usměje-li se někdo cizí na vás tímto úsměvem a zvýrazní atmosféru pozdviženým obočím, chce tento člověk dát najevo, že je možné jisté přátelství. Paradoxně to spíše působí plaše a nevěrohodně.

Usměje-li se protějšek se stejně prostým úsměvem, akorát trochu intenzivněji, pak vycítíte srdečnost, upřímnost. Většinou se s tímto typem úsměvu setkáme ve společnosti lidí, které známe, ale nepovažujeme je zatím, nebo naštěstí za blízké přátele. Opice obnažují dolní zuby kvůli agresivní pozici a nehezkým úmyslů. U lidí je to stejné a proto horní úsměv, u kterého jde vidět jen vrchní řada zubů, působí mírumilovně. U širokého úsměvu jsou odkryty jak horní zuby, tak dolní a oči jsou mírně zúženy. Tento úsměv v nás probouzí pocit, že se protějšek baví a je velice potěšen. V konečné fázi, kdy je úsměv ještě intenzivnější dochází k pocitu naprosté radosti, nebo smíchu. Bylo zjištěno, že tento druh smíchu se nedobrovolně přenáší na jiné ve chvíli, kdy je celá okolní společnost v dostatečně dobré náladě.

Samotář, svůdník, nebo bavič


Potkáme-li někoho na ulici, hodnotíme protějšek podle vzhledu, prvních pohledů a znaků, jako je plachost, smělost, držení těla, případně úroveň komunikace. Kdežto ve společnosti, kde strávíme delší čas, máme dostatečný prostor na to, aby na nás lidé z více ohledů zapůsobili a naopak, abychom zapůsobili na jiné. Představme si večerní sešlost v baru, kde je plno neznámých lidí. Životní praxe hovoří o tom, že vše se dělí na dvě části. Máme svojí povahu, které jsme si vědomi, ale také pohledy na nás se někdy neslučují s naší představou. Dobrým příkladem může být fakt, že lidé mladší třiceti let mají větší tendenci stát při komunikaci blíže. Osobní prostor má veliký vliv, nejen že dává nevědomě najevo naše někdy až přehnané sympatie, ale také to může protějšku narušit pocit bezpečí, ve kterém se probudí pud sebezáchovy a jakýmkoliv vás bude chtít zpacifikovat. V tom lepším případě se omluví, jelikož potřebuje na WC, ale ve slovníku nejistého člověka při takové příležitosti to znamená, že se chystá vyklidit pole k baru. V tom horším případě vám dá jasně najevo, že tudy dobrá debata nepovede.

Pohled stranou naznačuje zájem, ale také nepřátelství a nejistotu. Introvertní lidé mají větší nároky na svůj osobní prostor, ale paradoxně jej nejméně využívají a při vyjadřování pocitů rukama nezasahují výrazněji do okolního prostoru. Baviči moc dobře vědí, že si musí udržovat odstup, který postupně zmenšují. Tito lidé jednají lehkovážně a neřeší žádné problémy, jednoduše baví své okolí.

Jak působíte na jiné?
 

19 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Na jiné vaše originalita většinou působí:

Kladným dojmem.
Neutrálním dojmem.
Záporným dojmem.

Komentáře

1 Matthias Matthias | E-mail | Web | 27. května 2012 v 19:15 | Reagovat

"Ženy měly pravdu ve 22 z 25 případů, zatímco muži jenom v 19 z 25 případů."
- Wtf, dyť to je skoro stejný výsledek +-

2 Elís^^ Elís^^ | 27. května 2012 v 19:23 | Reagovat

bezvadnej článek ;))

3 Daniel Hloušek Daniel Hloušek | E-mail | Web | 27. května 2012 v 19:23 | Reagovat

[1]: Přece jenom je tam rozdíl. :D

4 Daniel Hloušek Daniel Hloušek | E-mail | Web | 27. května 2012 v 19:23 | Reagovat

[2]: Děkuji mnohokrát. :-)

5 briannag briannag | Web | 27. května 2012 v 19:25 | Reagovat

Zajímavé :-)

6 Daniel Hloušek Daniel Hloušek | E-mail | Web | 27. května 2012 v 19:26 | Reagovat

[5]: To jsem rád. :-)

7 Dragowlin Dragowlin | Web | 27. května 2012 v 19:38 | Reagovat

Mluvit s cizími lidmi je skvělá věc. Jak při seznamování s opačným pohlavím, tak i s budoucími přítely. Někdy stačí tak málo :) Pokud je úsměv jde vše lépe :)

8 Rea / Bu Rea / Bu | Web | 27. května 2012 v 19:41 | Reagovat

Toto je naozaj skvelý článok. Zaujalo ma, že niektoré signály, ktoré vysielame si vlastne ani neuvedomujeme. Veľakrát ich nevieme potlačiť. Tá časť zo zrenicami bola naozaj zaujímavá, pretože normálne by mi niečo také nezišlo na um. Ani by som sa tým nezaoberala. Lenže v tomto článku je to podané veľmi pútavým spôsobom a ja sa nad niektorými vecami nestačím diviť.  Ako veľmi rôzne podnety z okolia ovplyvňuje ľudí. Až je to zvláštne.
Okrem toho sa mi veľmi páčili tie citáty. Hodia sa k článku a príjemne ho spestria. :-)

9 Míša*** Míša*** | Web | 27. května 2012 v 19:42 | Reagovat

Moc mě to donutilo přemýšlet. Velmi dobré!

10 Daniel Hloušek Daniel Hloušek | E-mail | Web | 27. května 2012 v 19:45 | Reagovat

[8]: Buďme rádi, že ani netušíme, kolik nás toho ovlivňuje a na co bychom si měli dávat pozor, i když to stejně neovlivníme a jenom by nás to stresovalo. Ale je to zajímavé. :-) Jinak, děkuji.

[9]: To potěší, děkuji. :-)

11 Sassy Angel Sassy Angel | Web | 27. května 2012 v 19:49 | Reagovat

Veľmi pekný článok :) Tieto veci ma vždy zaujímali a tu je to napísané úplne krásne. Jemné zdvíhanie obočia, presne to robím a vôbec som nevedela, že to má nejaký význam alebo to nejako pôsobí. Len napríklad ja nosím okuliare a v živote som si neprikladala rám k ústam :D Nevermind, skvelý nápad a po dlhom čase článok, ktorý mi niečo dal.

12 Guenon Guenon | Web | 27. května 2012 v 20:43 | Reagovat

Tenhle se mi moc, moc líbil. Byla tam spousta zajímavých informací.
Jen jedno... Jak jsi psal " člověk s brýlemi si přiloží boční raménko k ústům" - to je takový zažitý nesmysl. Tuhle jsme se se o tom bavily s kamarádkou, která taky nosí brýle, a tohle prostě nikdo nedělá. Kromě amerických seriálů a rádoby svůdnic se slunečníma "mouchama". Protože proč bychom si je sundavaly? My bez nich nevidíme.
A jinak... na ty, co mě znají, mé divné výrazy a plazení jazyka působí dobře, vědí, co v tu chvíli myslím a chci říct. Zbytek si myslí, že mi šlouchá na maják... ale zbytek mě nezajímá :D

13 Daniel Hloušek Daniel Hloušek | E-mail | Web | 27. května 2012 v 20:46 | Reagovat

[12]: Já jsem se s tímto setkal již mnohokrát, hlavně u lidí staršího věku. :D Je pravdou, že u mladších lidí jsem se s tímto gestem setkal jen opravdu několikrát, ale musel jsem se zmínit. :-D
Jinak, jak originální. :D A děkuji. :-)

14 pavel pavel | Web | 28. května 2012 v 15:19 | Reagovat

Záleží jak jak na koho. Na mladší dobře, na starší ne. ;-)

15 Hráblík=) Hráblík=) | Web | 2. června 2012 v 23:47 | Reagovat

To mě ani nenapadlo, že tolik takových vlastně normálních věcí, které děláme denně na člověka působí :D

16 nikol nikol | 16. června 2012 v 20:46 | Reagovat

skvělí článek :-)  tot je jedn z nejpovedenějších blogu co sem kdy viděla! jen tak dál. :-)

17 Daniel Hloušek Daniel Hloušek | E-mail | Web | 28. června 2012 v 1:04 | Reagovat

[16]: Děkuji. :-)

18 Tea Tea | 11. července 2012 v 20:27 | Reagovat

Moc hezký článek. Zaujala mě zmínka o osobním prostoru. Mám problém do něj někoho pustit. Když se fotím nebo s někým mluvím, i když je to třeba mě velmi blízká kamarádka, pořád udržuji odstup alespoň půl metru (na těch fotkách to vypadá opravdu divně). A zase naopak když už někoho pustím blíže k sobě, mám tendenci se k němu lepit (když třeba s někým spím ve stanu a jsem donucena být velmi blízko přes celou noc, přes den se držím v jeho blízkosti, což je taky dost divné :-D ).

19 nikol nikol | 23. září 2012 v 18:40 | Reagovat

máš úžasný články! :) jeden z nejlepších blogu co sem kdy viděla :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama