Jaké je vaše sebevědomí?

6. května 2012 v 18:00 | Daniel Hloušek |  Články

Jaké je vaše sebevědomí?


Rodíme se s dokonalým sebevědomím, které se formuje dětstvím a v dospělosti si jen potvrzujeme jak moc schopní a neschopní jsme. Sedí-li několik lidí u čtvercového stolu, tak má každý jedinec stejně veliký osobní prostor a má větší kontrolu nad jedinci sedící naproti. Výsledkem je zvýšená tendence soupeřit, jelikož čtvercový stůl poukazuje na nadřízené a podřízené - na sebevědomé a na ty, co trpí nízkým sebevědomím. Buď promluvíte, nebo se stanete podřízeným, protože jste měli stejné podmínky, jako jiní. V jaké roli jste vy?

Dětství vás připraví


Jako malé děti jsme takřka neřešili mezilidské vztahy na takové úrovni, jako v dospělosti. Máme pocit, že můžeme vše a přitom nic. Chtěli jsme dělat to, co dělali dospělí, chtěli jsme je předčít. I přes tento fakt se do sedmého roku života formuje naše sebevědomí a připravuje nás na budoucnost, která nám ukáže, že touha být dospělým byla velice zákeřná a o nic jsme vlastně nepřicházeli. Lingvistické výzkumy prokázaly souvislost mezi rozsahem slovní zásoby a postavením ve společnosti. Pokud bude dítě v dětství učeno k aktivnímu používání mnoha slov, pak v dospělosti nebude mít takovou tendenci trpět pocity méněcennosti, nebo nevšímavosti. Osoba na vrcholu společenského žebříčku má velice přesné vyjadřování a dokáže střídmou gestikulací a slovy co nejpřesněji popsat své pocity.

Dalším faktorem jsou emoce a očekávání. Bylo zjištěno, že lidé neprojevující valné množství emocí a zachovávají v krizových situacích "chladnou" hlavu, na ostatní působí vyrovnaně a sebevědomě, což má za následek větší důvěru. Jedinci, kteří vyrůstali v prostředí, kde byli srovnávání s jinými lidmi a bylo jim častokrát řečeno, že něco nezvládnou, nebo že to nedopadne dobře, mají v dospělosti spíše zastoupení poskoka, či jinak řečeno asistenta. Tito lidé většinou v dětství měli jen několik priorit, kterými žili. Přátelství, škola a celkové chování - priority, o které se zajímalo okolí dítěte. Nějaké koníčky a sporty byly vedlejší, protože o to se nikdo nezajímal, nikdo nechtěl vědět, jak se tomu dítěti vede, jen chtěli obdivuhodné výsledky předurčující dítě k obdivu, k umělé genialitě. Proto tací lidé nemají takovou důvěru a často dělají problémy i z obyčejných věcí, jako je vyřízení složenek. Naopak lidé, kteří byli vystavení opačným podmínkám a již v dětství byli vystaveni soběstačnosti a zodpovědnosti, mají v dospělosti větší sebevědomí.

Božský komplex, aneb když si uvědomíme, že jsme ti nejlepší


"Božský komplex" nebo také jinak narcizmus je poměrně neobvyklým úkazem společenského chování. Vyskytuje se v každé sféře u každé povahy a je jedno, jakého jste postavení. Jistě znáte ty paradoxy šéfů, kteří si myslí, že jsou ti nejdokonalejší, ale jediné v čem vynikají, je jejich blbost. Ironií jsou také případy lidí, kteří nemají takové postavení, o kterém by rádi mluvili a chlubili se, avšak jejich ambice překonávají hranice snění a jdou do éteru skrze slova a povýšenecké postavení. Přijde-li k vám jedinec a při podání ruky bude trpělivě s nadšením sledovat, jak vás bolí jeho pevný a drtící stisk, tak tento člověk má buď přímo vysoké sebevědomí se svým nespolečenským chováním, nebo tím skrývá svou slabost.

Postavení člověka naznačuje jeho sebevědomí. Podá-li vám někdo ruku dlaní směřující dolů, pak se cítí dominantně. V opačném případě, kdy je dlaň natočená vzhůru, se jedinec cítí podřízeně, ale u sebevědomých lidí toto gesto spíše značí manipulaci. Každý z nás má svůj osobní prostor, který se liší kulturami. V hustě obydlených místech je osobní prostor menší, než v řídce obydlených místech. Můžeme to zpozorovat na teritoriích zvířat. Lev, který má ve volné přírodě vymezený padesátikilometrový prostor, se bude lišit od lva v zajetí, kde sdílí místo s dalšími jedinci. Italové jsou považováni za vášnivý národ. Jsou stejně vášnivý, jako ostatní národy, ale mají menší osobní prostor a tak je pro ně běžné při prvním setkání stát k sobě blíže, než je tomu u ostatních národů. Lidé, kteří narušují osobní prostor, jsou narušovatelé s nějakým úmyslem. Buď sebevědomě dávají najevo svou přízeň, nebo chtějí oklamat a zaútočit.

Vyznavači nehrdinských rolí


Druhou skupinou lidí jsou zdravě sebevědomí lidé, kteří vědí, co dělají, dělají to v rozumné míře a nedělají z jednoho dobrého skutku počin století zasluhující významné ocenění. Tito lidé uznávají problémy jiných, řeší je pro dobro obou stran a nejobjektivněji na sebe pohlíží. Jejich chování je přirozené a v neverbálním ohledu se chovají naprosto normálně - předpokládaná gesta. Zdravě sebevědomí lidé nemají takovou potřebu experimentovat, jejich chování je značně předvídatelné z postojů, z tónu hlasu a přístupu k věci. Člověk, který se drží boků židle, podvědomě poukazuje na to, že je připravený jednat. U zdravě sebevědomých jedinců je tento podvědomý signál víceméně pokaždé stejný, zatímco u lidí s vysokým či nízkým sebevědomým se tento proces trochu mění. Je tu snaha zmást své okolí, nebo je tu potřeba změnit k jistým věcem přístup, aby něčeho nového dosáhli.

Zatímco lidé s vysokým sebevědomým uznávají heslo: "Nikdy neztrať svou hrdost, to jediné Tě dělí od ostatních." mají často problémy s citovými vazbami, zdravě sebevědomí lidé uznávají i názory jiných, leč je to poníží. Lidé se zdravým sebevědomím nemají většinou problémy navázat kontakt a nebojí se tolik názorů jiných na jejich osobu. Nesnaží se za každou cenu být hrdinou, chtějí být středem pozornosti, ale nemají tendenci nad tím hodiny snít a vytvářet si svůj vlastní dokonalý život.

Jako zrcadlo, aneb když nás motivují činy jiných


Poslední v nepříliš chtěné situaci jsou lidé, kteří vidí ve všem větší smysl, než v sobě. Většina z nás má tendenci vzdorovat proti utlačování osobního prostoru. Sedíme-li u stolu, kde je pepřenka, solnička a další věci v nerovnoměrném rozpoložení a většina věcí se nachází v osobním prostoru jednoho ze sedících, pak má podvědomou tendenci si odsednout, nebo jisté předměty narovnat tak, aby vše se nenacházelo v jeho osobní zóně. Lidé s nízkým sebevědomím tento fakt raději přetrpí.

U těchto lidí je pravděpodobnější výskyt touhy, chtít být jako někdo jiný. Chtějí dosáhnout toho, co mají jiní a to skrze chování. Bojí se říci svůj názor, bojí se reakce okolí a jsou ze všeho vystrašení. Mozek se postupně naplňuje v závislosti na okolí, a pokud jedinec žije, nebo žil ve společnosti, kde nemá žádné zastoupení, pak jeho sebevědomí upadá. Příkladem je, když v dětství jsme chtěli v něčem pomoci, ale bylo nám řečeno, že na to ještě nemáme věk. Ve strohé společnosti naopak upadá kreativita a nesouhlasné reakce na naši tvořivost a fantazii postupně snižuje sebevědomí. Je všeobecně známo, že děti nevystavené mnoha podmětům, které je připraví na život, jsou v dospělosti lidé bez sebevědomí. Lidé s nízkým sebevědomím jsou často manipulováni a využívání k prospěchu někoho jiného.

Plánování je u jedinců s nízkým sebevědomím spíše tabu a veškeré plány se řadí do dvou kategorií. Ty, které musí vyjít, nebo je u nich vysoké očekávání kladného konce a pak ty, které nejsou zaručené. Mohou dopadnout jakkoliv a člověk na to pohlíží s kapkou pesimismu, což je většina plánů.

Kam se řadíte vy?
 

11 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Jaké je vaše sebevědomí?

Veliké.
Normální.
Nízké.

Komentáře

1 *Pet* *Pet* | 6. května 2012 v 18:43 | Reagovat

Už jako malé dítě jsem měla nízké sebevědomí. Nic, o co by člověk měl stát. ;-) Skvělý a duchaplný článek.

2 Daniel Hloušek Daniel Hloušek | E-mail | Web | 6. května 2012 v 18:46 | Reagovat

[1]: Och, děkuji. :-)

3 pavel pavel | Web | 6. května 2012 v 20:10 | Reagovat

Jak kdy. Podle toho když se mi něco povede, nebo ne. :-D

4 Daniel Hloušek Daniel Hloušek | E-mail | Web | 6. května 2012 v 20:11 | Reagovat

[3]: Přesně tak, v tomto jsme stejní. :-D Když se vede, mé sebevědomí pěkně roste, a když se nic nedaří, tak jsem nepřístupný jedinec hloubající nad svou "nešikovností"... :-D

5 Danny Danny | Web | 6. května 2012 v 20:40 | Reagovat

Nízké.
Když už se vzácně vyskytne chvilka,kdy téměř dosáhnu toho, že si uvědomím, co mi skutečně jde a co ne,přijde nějaký milý človíček a ty klady zadupe pěkně hluboko.

6 Daniel Hloušek Daniel Hloušek | E-mail | Web | 6. května 2012 v 20:54 | Reagovat

[5]: Bohužel tímto trpí hodně lidí a je to nespravedlivé. Proto by se měl člověk obrnit a dívat se na takové názory s nadhledem. :-)

7 Elís^^ Elís^^ | 6. května 2012 v 20:55 | Reagovat

no já bych řekla že mám nižší sebevědomí, i když se to tak navenek občas nevypadá :D ... ale někdy se mi také zvýší, když se mi daří ;)

8 Míša Míša | E-mail | Web | 7. května 2012 v 15:50 | Reagovat

V něčem máš pravdu, v něčem ne ... přede mnou bylo říkáno ostatním, jak jsou skvělí, nikdy jsem nebyla za nic pochválena. Ale to byl impulz dokázat všem, že jsem lepší já. Rozhodně nejsem poskok, nebo něco takového.
S tím neprojevováním emocí máš pravdu. Těžko bude za sebevědomého považován někdo, kdo brečí před každou zkouškou.
K tomu směru dlaní. Přesně tak, může to být pěkná manipulace. Třeba takoví ti prodejci na ulicích mají přímo v materiálech napsané, jak mají držet ruku, aby neodradili zákazníky.
Jinak, rozhodně nejsem nějak extra sebevědomý člověk. Ale sedí ke mně i ty věci, co přisuzuješ nezdravě sebevědomým. Uznávám třeba názor ostatních, ale když už se pustím s někým do nějaké debaty, je to vždy o něčem, o čem vím mnoho. Mám na to už ustálený názor a rozhodně nikdy se nenechám přesvědčit o něčem jiném. Zase ale trvá, než si ten svůj názor na konkrétní věc utvořím. Může to být dlouhá doba četby různých materiálů. Nikdy bych si neutvořila názor nějak přehnaně rychle.
Je fajn říkat svůj názor, ale ne vždy a za všech okolností. Jednou jsem řekla něco ke konkrétnímu článku o jednom národu. Rozhodně to nebylo myšleno nějak proti nim. Chtěla jsem se zastat jen jiného národa, na který svými tvrzeními útočili. Dobře jsem věděla, že nemají pravdu. Byla jsem však označena za rasistu a bylo všem jedno, jak to bylo myšleno, nebo že proti tomu národu nic nemám, ba právě naopak. Od té doby se nikdy nikde nevyjadřuji, pokud je tématem jakýkoliv národ. I kdybych to myslela sebelépe. Nestojí mi to zase za měsíce hádek a přetrhání kontaktů s několika lidmi, které jsem měla ráda. Krom toho, zůstala mi díky tomu určitá nálepka.

9 Ivet Ivet | Web | 7. května 2012 v 20:34 | Reagovat

Sebevědomí? Škoda, že se nedává do vínku při narození, většinou ho mají lidé, kteří s ním manipulují na úkor druhého. Ti co sebevědomí nemají, to většinou všechno odskáčou. Když se jim ale náhodou daří platí tu zákon, že záhy příjde nezdar a to malililinkaté sebevědomíčko ja v pr... :-(

10 bumblebee bumblebee | Web | 8. května 2012 v 11:09 | Reagovat

¨já se řadím do kategorie: "srab" :)) co se týče některých věcí.. ;-)

11 Terka Terka | Web | 8. června 2012 v 15:49 | Reagovat

Tak já nevím! Tak nějak jsem se našla ve všem, ke každému mám jiné důvody. No, uvidím až co mi řekne budoucnost :-)

12 Dominika Dominika | 12. června 2012 v 21:28 | Reagovat

toz me sebevedomi je pod bodem mrazu a kdyby nahodou zaclo stoupat, tak se me okoli hezky postara o to, aby se zase pekne ochladilo ..ale tak jinak velmi zajimave,luxusne napsane.ses proste borec

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama