Červenec 2012

Tajemství lidské mysli

29. července 2012 v 19:00 | Daniel Hloušek |  Články

Tajemství lidské mysli


Do osmého týdne těhotenství má plod ženský mozek. Později pod vlivem testosteronů odumírají mozkové buňky v komunikačních centrech a nahrazuje je agrese. Tímto se cesta rozděluje na dva směry, které se později viditelně projeví v chování. Podle výzkumu na michiganské univerzitě ženy zapojují obě hemisféry pro citové záležitosti, zatímco muži jen jednu polovinu. Jaký je lidský mozek?

Duše jako orgán


Lidský mozek má kapacitu dvaceti tisíc slovníků, zhruba ve 180 000 kilometrech vláken složené až ze sto miliard neuronů. To vše je tvořeno ze sedmdesáti pěti procent vodou. Veškeré naše reakce jsou biochemického původu. Zrcadlové buňky ve fronto-parietální oblasti mozku se aktivují, když zpozorujeme nějakou činnost. Hladí-li si zdravý jedinec ruku, tak pozorovatel, který má amputovanou ruku, i přes to cítí úlevu v neexistující končetině. Můžou za to zrcadlové buňky, které aktivují motorické schopnosti. Kvůli nim se také bojíme, zejména nejste-li škodolibým pozorovatelem, který děsí jiné při sledování hororů, tak váš mozek sleduje reakce a výrazy jiných, které ve vás vyvolávají podobnou úzkost. V osmém týdnu těhotenství se mozek plodu rapidně mění a v tento okamžik je rozhodující pro pohlaví dítěte. Prvních osm týdnů má každý plod ženský mozek, kolem osmého týdne může nastat změna a zaplaví-li mozek plodu mnoho testosteronu, odumře mnoho buněk v komunikačních centrech a na místo toho je nahrazena agresivitou, akcí a soustředěností. Hemisféry jsou propojené skrze corpus callosum. Tento svazek vláken je u žen o mnoho hustější, proto jsou citlivější, dokáží více rozeznávat mimiku obličeje a společenské situace, kdežto muži používají jen jednu hemisféru, která momentálně řeší úkol sídlící v této hemisféře.

Tato analytická část dává ženám veleznámou schopnost zdlouhavě mluvit, byť naprosto o ničem. Naopak, u mužů hlavně řidičů, zejména taxikářů, byl zjištěn přímý vliv na hippokampus, kde se zlepšuje orientace a paměť. Jedno mají muži i ženy stejné, to jsou mozkové odměny za to, že jej živíme. Po jídle či sexu mozek vyplavuje opiáty, které navozují pocity potěšení. Ostatně, bez toho by to ztrácelo pro nás psychologický materialistický smysl a na světě by nebylo mnoho obézních lidí a sukničkářů. Vědci přišli s odvážným tvrzením, že struktura lidského mozku předurčuje jedince na věřící či nevěřící. Věřící mají mít aktivovanou část mozku, která pracuje s odměnou a emocemi, zatímco ateisté používají jinou část mozku, která vytváří pocit zamítnutí.

Mozek, který je zásobován dvaceti procenty kyslíku dvěma tepnami, pracuje se stejným množstvím energie, jako desetiwattová žárovka. Paradoxně tomu tak je i v noci, kdy mozek dokonce ještě více pracuje a to až na sto procent. Pro nás to ale maximálně znamená nějaký hezký Freudovský sen, nebo noční můru. I přes to si ale sny skoro nepamatujeme, kdežto při vědomí si pamatujeme až devadesát procent toho, co děláme. Opakem je čtení, které si pamatujeme okolo deseti procent. Lháři mají štěstí, že si pamatují sedmdesát procent toho, co řekli, zatímco protějšek si zapamatuje jen dvacet procent toho, co slyšel.

Celý život v jednom kilu


Lidský mozek váží průměrně kolem jednoho kila a čtyři sta gramů. V této hmotnosti je ukryto celé naše vědomí, nevědomí a naše povaha. Vědci se snažili přijít na to, zdali jsou tyto aspekty našeho myšlení nějak ovlivnitelné. Přišli na to, že nátlak a dřívější zaučení se do věci, než u ostatních vrstevníků, vede k zajímavému faktu. Například profesionální šachisté nezkoumají jednotlivé tahy, nýbrž porovnávají celou hru s předchozími hrami a podle toho zprůměrují výsledný tah. Kdežto u amatérských hráčů hraje velikou roli každý tah a sledování mnoha dalších variant. Z tohoto vyplývá, že nejde tak ani o závratnou inteligenci, ale o paměť, která je environmentálně ovlivnitelná.

Avšak nedávné studie v neurovědě ukázaly, že moderní doba mozek přetěžuje. Zatímco ještě v devatenáctém století vycházely knížky v menším počtu, dnes můžeme sledovat informační boom. U starších knih můžeme zpozorovat větší empatii autora, hlouběji podané téma. Dnes tomu tak není a mozek je přetěžován novinami, televizí a dalšími informacemi, které jsou nám během dne i vícekrát opakovány. Mozek je však bere jako za nové informace, které musí zpracovat, ve výsledku nedokážeme hlouběji přemýšlet nad jistou problematikou a bylo prokázáno, že přehlcený mozek řeší tuto situaci stresem, nebo dokonce depresí.

Relativita


Málo lidí by řeklo, že menší teorie relativity existuje i v psychologii. Dalekohled či mikroskop determinuje sledovaný objekt, ale klasický zrak okolní vlivy značně zkreslí a to dokonce natolik, že svět je v očích jiného člověka trochu jiný, než v našem. Mozek si rušivé nezaostřené podměty sám dovytváří, jako kdyby byly zaostřené, a později je analyzuje. V konečném výsledku se dokonce jednotlivé sledování liší i po časové stránce. Za zpracování vnějších zrakových podmětů může týlní lalok. Je-li tento lalok poškozen, vidíme objekty rozmazaně, nebo nedokážeme v mnoha případech správně rozpoznat barvy.

Hannibal Lecter a tupý výraz

Lidský mozek nemá receptory bolesti, proto slavný Hannibal si povídal s večeří, které ukrajoval mozek. Vědecké studie prokázaly, že čím je jedinec inteligentnější, tím více sní a také si více pamatuje. Normálně si pamatujeme dvě až tři sekundy po probuzení většinu snů, poté vnější vlivy náhle tyto informace uloží do velice nepřístupných částí mozku. Pokud i ty dvě sekundy si jedinec nepamatuje, pak má co s dočinění s nemilosrdnou idiocií, která je dneska poměrně rozšířená. Chuť vnímáme jen pomocí jazyku a to za pomocí slin. Je-li potrava celá, jazyk nedokáže zpracovat informace. Pokud budete praktikovat veliké noční výlety a nejen ty k ledničce, tak nejen, že riskujete svou štíhlou postavu, ale také sluch, který se s nadměrným pozřením jídla otupuje.

Experiment provedený na osobách, které byly školeny, zjistil, že jedinci, kteří dle jejich vlastních tvrzení na to nemají předpoklady, se zlepšují rychleji, než ostatní. Bohužel, ale ve škole tento zajímavý fakt neplatí, nuda je prostě pořád nuda, kterou taktéž zkoumali vědci. Zjistili, že naše nepozornost a lidé, kteří častěji koukají na místa bez většího přemýšlení, mají problémy se soustředěním, které je zapříčiněné s velikým dostatkem pracovní paměti. Proto si také ženy podvědomě vybírají častěji muže, se smyslným výrazem ve tváři, jelikož tito jedinci jsou v průměru více přemýšliví a více inteligentní, než lidé s tupým nic neříkajícím výrazem. Díky myelinu neurony prochází informace až 400 kilometrovou rychlostí. Ve Spojených státech se tato rychlost zmenšuje, jelikož až sedmdesáti procentům populace se dostává fluorizovaná voda, která se zavedla po druhé světové válce za účelem zajistit zdravé zuby dalším generacím. V Evropě se postupně od tohoto nápadu distancovalo, avšak Američané pijí spokojeně tuto vodu nadále. Nadbytek fluoridu poškozuje mozek natolik, že vytváří abnormální neurony a ovlivňuje funkci části aktuálního umístění v mozku.

Jak moc veliký vliv má podle vás mozek?

Psychologie barev

22. července 2012 v 19:00 | Daniel Hloušek |  Články

Psychologie barev


V roce 1666 anglický vědec Sir Isaac Newton zjistil, že když bílé světlo prochází hranolem, tak se rozdělí na více barevných paprsků. Tímto převratným poznatkem odstartovala éra zkoumání vlivu barev na člověka. Z několika provedených experimentů pod vedením Andrewa Elliota a Daniela Niesta, vyšlo najevo, že červená barva zvyšuje sexuální přitažlivost, která je zakořeněná již z pravěké doby. Při položení otázky, jestli by byli schopni utratit hodně peněz i při vědomí, že protějšek má v peněžence sto dolarů, většina dotazovaných, která se setkala s jedincem evokující červenou barvou, odpověděla, že ano. Jaký vliv mají barvy?

Zvířecí chování u lidí - červená


Mnoho žen již za svůj život se zamyslelo nad chováním mužů a došly k závěru, že ohledně sexu se chovají jako zvířata. Muži ochotně zpětně tuto myšlenku ironicky dokazují, zejména reakcí na červenou barvu. Psychologická studie prokázala, že mezi reakcemi primátů a jistých mužů na červenou, není moc veliký rozdíl. Červenou barvu ženy vnímají jako atraktivní a dráždící, kdežto opačné pohlaví v tom spíše vidí přitažlivou barvu podněcující k flirtování. Některé studie poukazují na možný fakt, že červená auta dostávají častěji pokuty za přestupky. Druhou stranou mince je však také známý fakt, že červená auta jezdí průměrně rychleji, než ostatní vozidla v jiných barvách.

Podíváme-li se na tuto záležitost s auty podrobněji, zjistíme, že červená barva přitahuje pozornost, probouzí pocity a nutí ke zkoumání. Tohoto využili například komunisté, kdy červenou barvou evokovali v lidech svou odvážnost a také pocit nebezpečí. V Číně nevěsty nosí červenou, protože symbolizuje sílu a život. U vysoce postavených lidí můžeme vidět červené kravaty, které v kombinaci s modrými obleky vyzařují dostatečný optimismus a energii. Červená má nejdelší vlnovou délku, proto se používá na semaforech, jelikož je pronikavá. Tato barva také zvyšuje tepovou frekvenci a jedinci se zdá, že čas utíká rychleji. U mužů to signalizuje "bojuj, nebo uteč". Je to agresivní, ale zároveň upřímná barva.

Originalita a harmonie - zelená


Lidské oko je velice citlivé na zelenou. Evoluce se řídí dle okolních vlivů a zelené v přírodě najdeme nejvíce. Proto se používá společně s pronikavou a agresivní červenou na semaforech. Dle psychologických studií je zelená nejzásadnější a nejsilnější barvou pro naše vnímání. Podvědomě vnímáme zelenou, jako naši předci, kteří v této barvě viděli něco, u čeho se nachází voda a potrava. Proto v nás probouzí klid. Často je zelená spojována s novým životem, který symbolizují rostoucí listy na stromech. Byl zjištěn přímý vliv zelené na naše finanční vědomí. Čím méně je zelené kolem nás, tím větší máme pocit, že postrádáme peníze.

Zelená je chladnou barvou, ale také naopak barvou plná energie. Je to z mála barev, které se nemusí upravovat. V kriminalistice se používá k výslechům světle zelená barva. Bylo dokázáno, že pod světle zeleným světlem se jedinci přiznají dřív. Nadále, zelená společně s modrou nejlépe ze všech barev prostorově vynikají, což v konečném důsledku znamená, že tyto barvy jsou nejvhodnější pro lidi trpící klaustrofobií. Zaměstnanci jedné společnosti si stěžovali na černé kovové skříňky, jelikož kvůli hmotnosti jim bolela záda. Vedení se rozhodlo boxy přemalovat na zelenou, následně většina zaměstnanců byla velice spokojená se slovy, že "nové" skříňky jsou znatelně lehčí. Anglický Blackfriars Bridge je smutným místem mnoha sebevražd. Poté, co se most natřel na zeleno, počet sebevražd výrazně klesl. Zelená je kreativní a uklidňující barva, která i přes svou rozšířenost dává všemu originální a jedinečný nádech.

Volnost, nekonečnost a smutek - modrá


Na operačních sálech se požívá modrá, která prokazatelně pacienty uklidňuje. Modrá je barva pocitů, tajemna a melancholie. Tato barva se vždy považovala za barvu moudrosti, nekonečna a volnosti. Je opakem zelené, která symbolizuje život. Modrá je kontrastem vůči zemi - nebe a voda. Avšak, jako u zelené je modrá známkou potravy a místa, kde bychom se měli uchýlit. Potlačuje chuť k jídlu, jelikož se nejedná o přirozenou barvu u jídla. Modrá je taktéž opakem červené. Způsobuje pokles dýchání, snižuje srdeční frekvenci a krevní tlak. Také stimuluje hypofýzu, tím i zlepšuje spánek.

Zafixovali jsme se na modrou oblohu, na kterou se mnohdy díváme a jen přemýšlíme. Modrá lépe koncentruje a člověka uklidní. Proto je to barvou inteligence. Mnoho psychologických studií ukázalo zajímavé výsledky. Tato barva je spojována s bezcitností, chladností, smutkem a loajalitou. Je to upřímná barva, která nic netají, ale stejně působí tajemně a neřekne vše. V bytech, kancelářích a v domech se modrá používá pro administrativní místnosti, jako jsou pracovny. Je zajímavé, že modrou preferují nejvíce muži.

Nejméně oblíbená a arogantní - oranžová


Ve Spojených státech je oranžová nejméně oblíbenou barvou, jelikož připomíná aroganci, povýšenost, nebezpečí a také většina řidičů znají ten děsivý moment, kdy na semaforu problikne tato barva. Nehledě na tento fakt je oranžová energetická optimistická barva, připomínající pláže. Zaměřuje se na fyzickou problematiku, a to je jídlo, pití, chlad či teplo, které nejlépe stimuluje tato barva. Jedna z vědeckých studií nelichotivě tuto barvu označila ve spojení s tmavou či dokonce černou barvou, jako za intelektuální nedostatek. Je to ambiciózní průbojná barva. Oranžová naopak podporuje chuť k jídlu, a proto ji najdeme v restauracích či v rychlých občerstveních. Jestli se snažíte zhubnout, asi by bylo vhodné promyslet si jinou barvu pokoje, ve kterém strávíte nejvíce času. Aby nebyla oranžová považována za špatnou barvu, tak před lety jedna firma v Londýně nechala přetřít šedé stroje na oranžovou. Pozitivní morálka pracovníků se rapidně zvýšila.

Emocionální a sebevražedná - žlutá


Žlutá je celkově brána jako veselá barva, kterou mnozí akceptují, ale nevnímají ji tak, jako ostatní barvy. Dlouhou dobu se psychologové přou, zdali je nejsilnější barvou zelená, či žlutá. Žlutá barva silně stimuluje emoce, vzpomínky, a zatímco zelená značí v negativních ohledech nudu, stagnaci, tak žlutá je barvou sebevrahů. Špatně zvolený tón žluté oproti okolním barvám způsobuje úzkost, deprese a snížení sebevědomí, což v některých případech vede až k sebevraždám. K síle této barvy také svědčí fakt, že oko prvně rozpozná žlutou a poté až ostatní barvy. Pro svůj kontrast žlutou najdeme v přírodě a na dopravních značkách. Je to svěží, ale i smutná barva plná emocí, smíchu, pozornosti a štěstí. Vědci zjistili, že žlutá barva stimuluje lymfatický systém a zlepšuje rozhodování. Z psychologického hlediska žlutá zlepšuje paměť a úsudek.

Tajemná nebarva - černá


Dříve se nosily na pohřbech černé šaty z toho důvodu, aby duch zemřelého sebou nevzal někoho dalšího. Později se tato barva začala používat, jako smuteční, vážnou a odměřenou. Černá značí pevnost, inteligenci, pomáhá v hubnutí, ale také zároveň je to démonickou nebezpečnou barvou, která se často spojuje se smrtí. Samotná barva nemá větší vliv na náladu člověka, ale spíše kulturní zažitost. V kulturách, kde je černá špatnou smuteční barvou, vyvolává větší melancholii, než ve společnosti, kde černá je brána, jako ostatní barvy. Jelikož pohlcuje ze všech barev nejvíce světlo, je pokládána za tajemnou a trochu děsivou.

Nudná prostornost - bílá


Bílá je stejně jako černá v některých kulturách brána, jako smuteční barva ukončení životního cyklu. Avšak proto to není svatební barvou. Bílá je barva značící čistotu, smělost, jasnost, jednoduchost, ale také elitářství a výstřednost. Stejně jako černá barva, tak bílá na sebe upozorňuje, proto je to barvou výstředních lidí. Za jistých okolností je tato barva neutrálního charakteru. Většina novinových plátků, které chtějí nabízet prioritně jen informace, dávají čtenářovi velikou možnost se soustředit jen na psanou formu, skrze čistotu bílé stránky. Jeden vědecký experiment zkoumal atraktivitu žen ohledně barev. Ve výsledku fotky žen s bílým ohraničením byly atraktivnější, než s černým. Mnoho bílé značí sterilitu, odloučení, ale také bezstarostnost, proto mnoho pokojů v nemocnicích jsou bílé.

Jaká je vaše nejoblíbenější barva?

Zvrhlá nespavost

15. července 2012 v 19:00 | Daniel Hloušek |  Články

Zvrhlá nespavost

V roce 1894 provedl ruský vědec Maria Manaceine diskutabilní pokus na psech, za účelem zjistit, zdali je možné žít bez spánku. Nechal čtyři štěňata celou dobu vzhůru. První ze štěňat zemřelo na následky experimentu již po 96 hodinách bez spánku. Poslední štěně zemřelo po 143 hodin bez spánku. Následující rok na univerzitě v Lowe provedli vědci další experiment, ale tentokrát s lidmi. Tři muži zůstali 90 hodin vzhůru a již po druhé noci bez spánku muži začali trpět halucinacemi. Následující dny bylo takové utrpení, že experiment skončil. Respondenti upadli do tak hlubokého spánku, že nereagovali ani na elektrošoky. Co se stane, když si odepřeme spánek?

Každého to láká

Ve spojených státech trpí nespavostí přes 47 milionů lidí a v celosvětovém měřítku je to průměrně každý čtvrtý jedinec. V roce 1964 sedmnáctiletý studen střední školy, Randy Gardner zůstal přes jedenáct dní vzhůru, společně s dalšími lidmi, kteří se zúčastnili veletrhu vědy, kde byli zkoumáni. Žádná z těchto osob nevykazovala větší neurologické abnormality, ale po psychologické stránce se jedinci zhoršili do takové míry, jako by utrpěli nějaký úraz. Všem se zhoršila artikulace, soustředěnost a v posledních dnech se dostavily halucinace a zvýšená agresivita. Vědci nadále zjistili, že mozek násilně proti nespavosti používá mikro spánek.
Experiment provedený Allanem Rechtschaffen na univerzitě v Chicagu pracoval s krysami, které byly umístěny v rotujícím disku. Disk byl rozdělený na dvě části oddělené od sebe pevnou zdí. V obou částech bylo jídlo i voda. Voda také byla na okraji disku, proto krysy nespaly. Jedna krysa byla experimentální a ta po dobu experimentu byla vzhůru. Druhá krysa mohla spát. Avšak, po několika dnech obě krysy zemřely.

Nedostatek spánku

Nedostatek spánku členíme na akutní, nebo chronický. Odhaduje se, že více než dvacet procent dospělé populace trpí nějakou formou spánkové deprivace. V parietálním laloku, lépe řečeno v týlním laloku, který je umístěný v horní zadní části hlavy, se nacházejí centra ovlivňující naší pozornost. Spánek parietální lalok velice ovlivňuje a zpomaluje přesun informací přes neurony. Ve výsledku informace, která se zrcadlí v druhé hemisféře, má pomalejší odezvu, což vede k nepozornosti, nemotornosti a dalším zásadním nedostatkům. Vědecká studie National Sleep Foundation přináší zajímavé výsledky, mezi nimi je i informace, která poukazuje alarmující fakt, že více jak šedesát procent bourajících řidičů trpělo nedostatkem spánku.
Ze sledování studentů také vyšlo najevo, že nedostatek spánku sice může podpořit jisté části mozku, ale ve výsledku nadměrnou aktivitu daného centra brzdí další části. Respondenti, kteří nespali, měli posléze horší odezvu v předním mozkovém laloku, kde sídlí řeč a kreativní myšlení. Tito lidé měli za úkol běžnou každodenní činnost a to komunikovat. Zjistilo se, že spánek tento lalok natolik ovlivňuje, že jistí jedinci se hůře vyjadřovali, znatelně opakovali výrazy a mluvili pomaleji, než obvykle. Nadále tito lidé v mnoha případech mluvili chvílemi nezřetelně, nebo monotónním hlasem.
Součástí čelního laloku je prefrontální kůra, která má několik funkcí. Rozsudek, kontrola popudu, pozornost a vizuální asociace. Nedávná studie ukázala, že tato část mozku je aktivní u lidí s dostatečným spánkem. Také byl zjištěn přesný vliv spánku na prefrontální kůru. Tato část se regeneruje během první části spánku. Pokud se mozek neregeneruje, dochází k změnám a mozek přeorganizuje reakce na vnější podměty, což má v lepším případě za následek halucinace.

Následky

Studie z konce dvacátého století zjistila, že nedostatek spánku má za následek snížení kortizolu, který se podílí u většiny přeměn základních živin. U snížené hladiny kortizolu se dostavuje neschopnost reagovat na stres, posléze jedinec začíná abnormálně hubnout a jedinec je unavený. Studie z roku 2001 v Chicago Medical Institute říká, že nedostatek spánku může být spojen se závažnými chorobami, jako jsou srdeční choroby, nebo duševní nemoci. Studie z roku 2007 provedená na Harvard Medical School a University of California v Berkeley prokázala, že spánková deprivace zamezuje, nebo utlumuje citové vnímání. Důsledkem tohoto otupění je neschopnost správně reagovat na citové podměty. Studie z roku 1999 přišla s informacemi, že nedostatek spánku ovlivňuje zvýšenou aktivitu jisté části mozku, který řídí stres, imunitní systém a náladu.
Studie provedená v roce 2005 na krysách poukázala na fakt, že nedostatek spánku zapříčiňuje pomalejší hojení ran. Krátkodobá paměť se přes noc přeměňuje do dlouhodobé paměti. Pokud-li k tomuto nedochází, mozek začíná být jednoduše přehlcování a jedinec si musí celé dny vybavovat z krátkodobé paměti, která není určená k přísunu dlouhodobých informací. Jinak řečeno, schopnost vybavovat si jisté informace se postupně zhoršuje. Například lidé užívající drogy, nebo alkohol, mají narušené procesy ukládání informací ve spánku. V konečném důsledku by se dalo říci, že tuto noc jako kdyby ani nespali. Později lze u jedinců zpozorovat nesoustředěnost, špatná paměť.
Nejenom psychickou stránku ovlivňuje spánek, ale také fyzickou. Nedostatek spánku má vliv na svaly, které jsou delší dobu v napětí, což má za následek u mnoha případů nehezké křeče. Z pokusů na kočkách a psech je známo, že po patnácti dnech bdění zvířata hynula na celkové vyčerpání organizmu. Během spánku mozek dá pokyn k vyplavení mnohým enzymům. Tělo se celkově regeneruje v první noRem fázi a pokud-li člověk nespí, postupně organizmus začíná kolabovat na celkovou vyčerpanost a na nedostatek proměň a látek, které nebyly vyplaveny. Pokud-li neupadneme do hlubokého spánku, což je automatickou násilnou reakcí mozku, dochází k smrti.
Jak jste na tom se spánkem?

Jednáte jako okolí?

8. července 2012 v 19:00 | Daniel Hloušek |  Články

Jednáte jako okolí?

V devadesátých letech dvacátého století se provedla méně známá studie, která poukázala na systematičnost našeho chování. Čtyřicet jedna respondentů mělo za úkol vypracovat nudnou práci na počítači. Během práce jim byly v jedné padesátině sekundy promítány fotky kavkazských, nebo afrických lidí. Při dokončení a uložení práce všem respondentům bylo řečeno, že úkol musejí udělat znova, jelikož se stala chyba při ukládání. V závěrečném dotazníku u bodu, kde se hodnotil odpor k Afričanům a všeobecně k černým lidem, tito jedinci udávali vyšší negativní hodnoty. Jak moc se odlišujeme od sebe svým chováním?

Bolestivá nevšímavost

V roce 1964 vyšel článek o zavražděné ženě, na který se přihlásilo 38 očitých svědků. Zajímavostí ale je, že ani jeden nepomohl. Američané Latané a Rodinová provedli řadu experimentů, které prokázaly stejnorodost lidského chování. John Darley a Bibb Latane provedli několik experimentů na reakci ohlasu na zmíněný článek.
Tito vědci přišli s nápadem vyvolat umělý epileptický záchvat a skrze rozhovor po telefonu, kdy druhý jedinec nevidí, co se děje, navodit tísnivou situaci. Nic netušícím lidem bylo řečeno, jak diskrétní téma bude projednáváno, a proto by bylo vhodné být v místnosti o samotě. Experimentátor se ptal na velikost pohlavního orgánu a během debaty upadl do hraného záchvatu. Druhá strana velice dobře slyšela sténání a brzo na to se ozval jiný člověk, který na respondenta začal mluvit. Jen u 31 procent případů se dočkalo vnější pomoci. Zbývající lidé pokračovali s menšími obavami v rozhovoru dále, a tak se vyvrátila teorie o neadaptivním chování jedince. Nadále vědci zjistili, že jde o důvěru. Když se experiment prováděl poprvé, respondenti nevěřili protějšku a v 80 procentech sami vyhledali pomoc pro experimentátora, který hrál záchvat. Až později se přidalo do situace více lidí, což mělo za následek důvěru k zajištění celé situace.
Experiment Lataného a Rodinové, jehož účelem bylo zjistit, kolik účastníků experimentů přispěchá na pomoc, přinesl zajímavé výsledky. Experimentátorka dala lidem formuláře, které měli vyplnit. Žena opustila místnost se slovy, že se za chvíli vrátí. Během pár minut se ozval křik simulující ženy ze sousední místnosti, že si zlomila nohu. Jedinci, kteří vyplňovali dotazník sami, přispěchali ženě na pomoc v sedmdesáti procentech, kdežto u lidí pracující ve dvojicích tomu bylo jen u dvaceti procent.

Efekt přihlížejícího

Na dálnici se stane závažná nehoda a většina vyčkává na uvolnění cesty. Málokdo by z těchto lidí řekl, že zřejmě ještě nebyla přivolána pomoc. Jedná se o efekt přihlížejícího, kdy vědomý počet lidí okolo nás ovlivňuje náš úsudek a dynamiku rozhodování. Podvědomě si řekneme, že při takovém počtu lidí již někdo musel přivolat pomoc, avšak to si říká i to množství lidí, do kterých vkládáme záminku, proč nic nedělat.
Příběh Kity Genovesové se pokládá za otřesný doklad lidského chování. Dotyčná osoba byla v roce 1964 zavražděna v Queensu. Třicet osm lidí sledovalo vraždu a nepřivolala žádnou pomoc, i když údajně se měl vrah na místo vrátit vícekrát a stále dokola bodat svou oběť. K prvnímu útoku došlo kolem 3:20, což probudilo mnoho nájemníků a dohnalo k oknům. Jeden z nájemníků vykřikl, ať ženu nechá na pokoji. Vrah se rychle vzdálil k autu, které odcouval tak, aby nebylo vidět na poznávací značku. Jakmile auto zaparkoval, šel opět k ženě, která mezitím zvládla dojít k vestibulu, kde se zhroutila. Vrah ji znova napadl a poté se provždy vytratil. Děsivou skutečností je, že i když vrah zmizel, nikdo ženě nepřišel na pomoc a ani nezavolal záchranku. Viděli ji, jak zakrvácená žena z posledních sil se snaží dostat domů, ale následně ji vrah ubodal. Nelidský křik musel jasně dokazovat, co se děje a že žena trpí. Podle policejní zprávy ani jeden ze třiceti osmi možných svědků na tuto situaci nezareagoval. Pozdější analýzy, které vylučovaly tolik svědků a zpochybňovaly viditelnost situace, ale stejně tento efekt nevyvrátí. Odehrála se další otřesná situace, ve které zraněná žena ležela na silnici. Namísto toho, aby zastavilo nějaké auto, tak ji každý objel a nezastavil.

Psychický blok?

Bibb Latane a John Darley provedli další experiment, při které navyšovali počet účastníků. Chtěli tak potvrdit svou teorii, že čím více lidí je u dané situace, tím menší šance je, že někdo zasáhne. Experimentátoři provedli sezení, při kterém se diskutovalo na téma. Uprostřed konverzace hlavní diskutující se začal dusit, těžce oddychovat a volal o pomoc. Správnost hypotézy se potvrdila ve chvíli, kdy bylo jasné, že postupně při narůstajícím počtu lidí v místnosti se snižovala tendence jedince zachránit.
Z experimentů také vyšlo najevo, že jakmile se najde někdo, kdo jen nepřihlíží, ale jedná, tak se najednou k němu většina přidává. Psychologové se snaží tento jev objasnit. Mezi zásadní teorie patří tvrzení, že jde o sociální efekt adaptivního chování. Jedinec si v duchu řekne a ujistí, že vše bude v pořádku, jelikož je tam hodně lidí. Důvodem je tendence chovat se stejně, jako okolí. Nastane-li taková situace, kde není žádný jedinec, tak si dotyčný uvědomí, že by měl pomoci. Nadále důležitou roli hraje vědomí, že nás někdo sleduje. Naturalistické pozorování je pozorování, při kterém nedochází vnějším umělým zásahům. Jistý efekt se pozoruje bez úprav. U tohoto pozorování lze dosáhnout přesnějších výsledků, jako například sledování zvířat ve volné přírodě, aniž by si toho všimla. To potvrzuje myšlenku více přihlížejících. V případě zabití ženy ostatní přihlížející sousedé měli pocit, že jsou sledování a jejich chování bylo více křečovité. Nechtěli vybočovat z řady, a proto se chovali stejně, jako mnozí jiní. Později vyšlo najevo, že dva sousedé nakonec odvážně zareagovali. Jeden z nich běžel k autu vraha a poškodil auto tak, aby se nemohlo rozjet. Vraha poté chytili. Tito jedinci byli mimo hlavní sousedské dění a měli větší tendenci ženu zachránit.
Jak byste se zachovali v takových situacích vy?

Experiment s agresivitou

3. července 2012 v 19:00 | Daniel Hloušek |  Články

Experiment s agresivitou

Padesátá léta minulého století jsou ve znamení velkých vědeckých pokroků a zpátečnických zvratů v psychologii i v psychiatrii. Muzafer Sherif na konci čtyřicátých let dokončuje svou teorii o poddajnosti skupin, kterou pak později aplikuje. Experiment přinesl jednoznačné výsledky - společnost se dělí na podřízené, nadřazené a jde-li o spolupráci, většinou se skupiny shodnou jen ve chvíli, kdy chtějí dosáhnout nadřazenosti. Jak tento experiment probíhal? Dá se uměle vyvolat agrese?

Myšlenka experimentu

Sherif nechal převést dvacet jedenáctiletých kluků na dvou set akrový pozemek, kde byl umístěný letní tábor. Málo lidí ví, že tento letní tábor byl určený pro takový experiment. Před samotným experimentem byli chlapci náhodně rozděleni do dvou skupin. Později avšak v první fázi po příjezdu byli rozděleni do dvou skupin, dle jasných kritérií, jako jsou atletické, vědomostní a psychické schopnosti. Rozdělení do dvou skupin proběhlo kvůli samotnému zkoumanému jevu. Společnost se většinou dělí na menší části v závislosti na sobě a později se projevují mezi skupinami jisté pocity. Sherif zjistil, že mezi těmito skupinami v situacích, kdy obě strany soupeří o omezené suroviny, dochází ke konfliktům a skupiny se formují na nadřazené a podřízené.
Došel také k dalšímu zjištění. Vztahy mezi skupinami se mohou zlepšit jen v případě, kdy obě společnosti jdou za jediným cílem, a to dosáhnout nadřazenosti. Cílem tohoto bádání bylo zjistit, jaké podmínky vládnou ve skupinách a jaký vliv to má na okolí, jsou-li vystaveni tlaku.

První fáze

Experiment má tři fáze. V té první se rozdělila společnost na dvě skupiny respondentů skrze experimentální utváření skupin, které bylo ovlivňováno aktivitami. V této fázi o sobě skupiny nevěděly. Obě skupiny byly přepravovány zvlášť a odděleně ubytovány v chatkách. Tato nevědomost trvala první týden, kdy obě skupiny prováděla turistiku, plavání, ale měla také za úkol dát skupině nějaký směr, název a vlajku. Byl to první krok experimentu, kdy měli členové spolupracovat a ukázat své myšlení. Zatímco první skupina vymyslela mírumilovný název Eagles, tak druhá skupina přišla s Rattlers. Jelikož byly obě skupiny od sebe izolované, tak vyšel jeden zajímavý fakt. Obě skupiny se chovaly jinak a jejich hierarchie pracovala na jiném principu.

Druhá fáze

V druhé fázi o sobě již dvě skupiny věděly a to za účelem umělého vytváření konfliktů, kterých lze dosáhnout konkurenčních aktivit. Šlo zejména o co největší poukázání na odlišnost obou skupin, zejména pomocí turnajů s kumulativním skórem a odměn pro vítěze. Tento krok spolehlivě zvýšil protiklady a také přímo úměrně zvýšil napětí. V celkovém součtu bodů vyhráli Rattlers, který měl možnost trofej zasadit k vlajce na dominantním území, což vyvolávalo ještě větší nenávist.
Později obě strany začaly vymýšlet posměšné popěvky a dávaly silně najevo své nesympatie k protějšku. Došlo to tak daleko, že obě strany začaly odmítat jíst stejné jídlo a sdílet stejná místa ke stravování. Jednoho večera mělo Eagles přednost a šli jako první do výdejny jídla. Druhá skupina sarkasticky podotkla, že dámy mají jít první. Následné odpoledne personálem byl vyhlášen filmový koutek. Obě skupiny se měly dohodnout, na jaký ze dvou filmů se podívají. I přes špatný stav se obě skupiny víceméně dohodly. Avšak později při zjištění, že mají zaplatit patnáct dolarů za promítání, i když obě strany tolik peněz u sebe nemělo, tak se začalo přiostřovat. Padlo několik návrhů, se kterými přirozeně mnozí nesouhlasili. Proto mezi stranami proběhlo pár hádek, které se přibližovaly konfliktu v jídelně, kde po sobě kluci začali házet drobnější věci. Nakonec přišel návrh od jedné skupiny, že by měli zaplatit i zaměstnanci, kteří se s nimi budou dívat, a tak obě skupiny víceméně souhlasily, leč to nebylo vyrovnané.
Jelikož obě strany poznaly zázemí, podle kterého se začalo odvozovat chování, tak dle dřívějších plánů chtěli zaměstnanci naprosto izolovat obě skupiny od vnějšího světa. Proto zajistili přepravu k šedesáti kilometrů vzdáleného jezera. Po příjezdu a seznámení s okolím, nastala první rozhodování. Obě skupiny chtěly na lanech táhnout dodávku, později od tohoto nápadu upustily a začaly se věnovat hlavnímu tématu - stravování. Hoši z jedné skupiny přišli na nápad, že by rádi si vařili sami. Toto rozhodnutí později mělo neblahý vliv na vzájemné vztahy mezi stranami, jelikož předem musely obě skupiny říci, co budou vařit a vybírat také podle peněz.
Nadále jedna skupina pokročila v technologii ukotvování stanů. Přizpůsobili se terénu a místo železných tyčí používali kameny a klacky. To druhou skupinu značně demoralizovalo, jelikož pochopili, že jejich protějšek je na vyšší úrovni a mají větší šance získat body. Později jednoho večera byl uspořádán táborák, kde mělo dojít k podřízení k silnější straně. Nakonec vyšlo najevo, že se jedna strana opravdu podřídila agresivnější skupině, a i když se strany v práci střídaly, tak podřízení měli zdaleka více povinností. I přes tento fakt ale nedošlo k závažnějším střetům, krom řešení jídla, kterého se silnější strana nechtěla zbavit. Z důvodů sílících problémů a konfrontací ohledně jídla, se druhá fáze náhle pozastavila.

Třetí fáze

Třetí fáze představuje nejzásadnější část celého experimentu. Sherif chtěl zjistit, zdali napětí mezi lidmi se dá snížit, nebo dokonce odstranit. Jelikož v druhé fázi docházelo dokonce k rasistickým výjevům a přes značnou psychickou stabilitu někteří tuto situaci viditelně hůře zvládali, tak se tato fáze podařila uskutečnit. Uměle vyvolaná agresivita a nenávist se podařila eliminovat skrze společné řešení problémů. Na začátku se spíše tato fáze držela atmosféry druhé části experimentu. Obě skupiny byly přemístěny na nové místo a bylo jim řečeno, že nemají dostatek pitné vody.
Tento nedostatek způsobili vandalové, takže obě skupiny měly za úkol postarat se o opravu. Od této chvíle a spolupráci šla vidět jistá závislost a vztahy mezi skupinami se lepšily. Při cestě domů byla atmosféra tak dobrá, že dokonce obě strany zpívaly stejnou písničku.

Závěr

Z experimentu vyplývá, že obě skupiny se chovaly konformně, jelikož členové opravdu věřili, že jejich skupina je lepší. Čím více je prostředí a situace stereotypního charakteru, tím více se skupiny zatvrzují ve svých pohledech. Také z experimentu vyplývá, že lidé se podřizují, mají-li jistý plán a myslí si, že oni nejsou podřízenými. V konečném důsledku se ale většinou jedná jen o pouhé podřizování a tento stav setrvává. K násilí dochází zejména kvůli nedostatku zdrojů, proto přicházejí rasové a jiné záminky. Nadále bylo také zjištěno, že dominantní skupina může nechávat jistou hlubší část rozhodování na podřízenou skupinu, která avšak může protestovat. Tento experiment přinesl zajímavý pohled na lidské chování - autorita a agresivita je otázkou strádání. Máte-li víc, jste silnější a mocnější.
Myslíte, že dnešní společnost se snaží uměle vyvolávat takovou agresi?

Chtěli byste být slavní?

1. července 2012 v 19:00 | Daniel Hloušek |  Články

Chtěli byste být slavní?


V každé kultuře se setkáváme s členěním podle postavení a to nám udává naše práva a moc. K moci také patří touha jistého člověka poznat, být mu co nejblíže a mnohdy sobecky sdílet jeho slávu. Chtěli byste být bohatí, nebo raději žít poklidný život?

Členění


Společnost se v tomto ohledu rozděluje na tři skupiny a na způsob zviditelnění. Vedoucí katedry experimentální psychologie na University of Centerbury na Novém Zélandu, doktor Bruce Ellis zjistil, že s tělesnou výškou souvisí hladina testosteronu a tím pádem i sexuální produktivita. Později přišel také na další zajímavý fakt, že ženy si muže dle velikosti vybírají samy a z psychologického hlediska hlavně kvůli pocitu ochrany. Funguje to i zpětně, proto muži zachovávají výškovou výhodu a vybírají si menší ženy. Jedná se o přirozené zviditelnění. Mezi umělé projevy originality patří vědomě navozené chování. Jsou dva způsoby navozeného chování - podbízivé a benevolentní. Jedinci z první kategorie plynule adaptivně mění své chování, dle momentálních možností. Skrze takové chování se mohou dostat blíže k lidem a využít informací v roli získávání si lidí na svou stranu. Lidé v druhé skupině se vyznačují benevolentností, neřeší nějaká postavení a chovají se pořád stejně. Ostré chování ale mnohdy je klíčem k úspěchu.

První skupina lidí má ráda anonymitu. Nejde tak ani o klid a starosti, ale prioritně tu hraje fakt, že je moc lidí nebude znát a logicky se také nenajde moc lidí, kteří se budou zajímat o jejich život se značnou tendencí tomu jedinci vše měnit. Druhá skupina lidí si nedrží ani takový odstup, avšak akceptovatelnou slávou je pro ně chvilkové zviditelnění, které by pozitivně změnilo pohled na jedince. Třetí skupina prahne po slávě, která přináší peníze a neomezenou společenskou moc, ale za cenu ztráty soukromí.

Ve jménu neklidné slávy


Jedná se o tak chtěný, ale zároveň o tak nenáviděný stav. Byla provedena studie pomocí ústavu řízené práce, kde se srovnával plat s výškou jedince. Studií prošlo 2566 manažerů a výsledkem bylo, že každý centimetr navíc, se rovná 400 liber, bez ohledu na pohlaví. V USA je každý centimetr pro manažera z Wall Street 136 liber platu navíc. Nadále studie prokázala, že vyšší lidé dostávají lepší nástupní platy a jsou častěji povyšováni. Tak se tomu děje i na univerzitách, kde lepších výsledků dosahují vyšší absolventi.

Také chování velice ovlivňuje cestu ke slávě. Lidé, kteří navozují podbízivé chování, mají tendenci se částečně přizpůsobit svému okolí, které posléze pomalu začne nutit chovat se dle jiných pravidel. Můžeme to třeba vidět u policie. Zastaví-li nás policejní auto, tak lidé se podmaní a nedávají najevo svou agresivitu tím, že zůstanou v autě, což je jejich území, kde policajti se cítí cize. Přejdete-li do území druhého jedince, trošku se shrbíte a tím snížíte výšku, změníte své postavení a hlasitě si uvědomíte, jak pošetile jste se zachovali a chvějícím se hlasem poprosíte, aby to nadále neřešil, má protějšek větší tendenci vám vyhovět. Toho využívají lidé na začátku slávy. Nikdo o nich moc neví, z chování nejde nic poznat a mezitím tací lidé se vytvářejí cestu ke slávě.

Existují případy, kdy se sláva dostavila jako impuls na podmět. To jsou většinou lidé, kteří ke slávě přišli, jako slepý k houslím. Většinou jejich sláva jde po krátké době opět do pozadí, jelikož se nedostavuje k dalším podmětům, na které by se dalo obdobně reagovat.

Avšak, sláva nelze stavět na ničem a proto jedinec musí něco zajímavého či kontroverzního nabídnout. Problémem slávy je ale ztráta soukromí. Ať jste na jakékoliv úrovni, vždy budete sledování a uděláte-li něco pro média nepřípustného, je na světě nové téma k vášnivému diskutování, u kterého div mnozí redaktoři bulvárních plátků nezažijí orgazmus. Proto veliká část lidí upadá do pasivity a jejich sláva se opírá o předešlé úspěchy. Dalším negativem je samotná osobnost, která pod mediálním vlivem se uzpůsobuje neoriginálnímu směru a kouzlo jedinečnosti celebrity mizí. I když to naštěstí není u všech, tak přece jenom je to odstrašující věc.

Klid především


Lidé, kteří mají tendenci ubít tupým předmětem každého novináře, nebo hrát si na schovávanou, jsou lidé patřící do druhé kategorie. Kdo z nás někdy nechtěl zažít chvíli plnou slávy? Avšak všeho s mírou a tito jedinci jsou si tohoto faktu moc dobře vědomi.

Existuje několik hlavních důvodů, proč lidé nechtějí být slavní. Mezi první důvody patří nesnášenlivost nesoukromí, nebo celková povaha a přístup ke společnosti. Paradoxem však je, že veliké zastoupení v řadách celebrit, mají melancholici. Je to způsobeno zejména tím, že jsou nejvíce citliví a jejich nápady jsou nejvíce promyšlené a originální. Navíc, jejich chování je již podvědomě ovlivněno podvědomým analyzováním okolního jednání, a tak se chovají lépe a přirozeněji. Druhým důvodem je samotný vlivný fakt, že by neměli jak prorazit a kontroverzní cestou se nechtějí vydat.

Jiným přijde představa, že se změní, velice hrozivá. Jsou lidé, kteří se nechtějí změnit, nechtějí se rozhodovat nad záležitostmi, jako je bydlení a přátelé, které mnohdy musí slavní lidé více zanedbávat.

Proč je touha být slavným?


Jsou dvě zásadní podmínky, které vyvolávají touhu být slavným. První podmínkou je, pocit méněcennosti, nebo pocit samoty. Tyto pocity strádání jsou velice intenzivní, proto mnozí trpící se snaží jakýmkoliv způsobem se dostat z této situace. Vědomí, že k nám někdo vzhlíží, nebo jednoduše jsme mnohdy tupě a slepě obdivováni, zvýší nejednomu člověku ego. Jeden časopis zabývající se psychologií označil celebrity, jako za výběr sebestředných narcistů, avšak stoprocentní pravdou to není.

Druhou podmínkou je touha splnit si svá přání. Nemusí se nutně jednat jen o přání typu - chci být celebritou, ale ne všechny naše cíle jsou splnitelné, pokud nejsme slavní. Touha něčeho dosáhnout a něco za sebou zanechat je poměrně rozšířená, ne-li jako nejvýznamnějším důvodem, proč lidé chtějí být slavní. K oběma podmínkám také patří zpeněžená sláva, aneb peníze hýbou světem. Ziskuchtivost a materialismus je v dnešním světě něco, co je takřka běžné, a jak tomu bývá, i u lidí s počáteční myšlenkou prosadit se jako zajímavá osoba, se stává zvrat do role boháče, který chce stále více peněz.

Chtěli byste být slavní?