Chtěli byste být slavní?

1. července 2012 v 19:00 | Daniel Hloušek |  Články

Chtěli byste být slavní?


V každé kultuře se setkáváme s členěním podle postavení a to nám udává naše práva a moc. K moci také patří touha jistého člověka poznat, být mu co nejblíže a mnohdy sobecky sdílet jeho slávu. Chtěli byste být bohatí, nebo raději žít poklidný život?

Členění


Společnost se v tomto ohledu rozděluje na tři skupiny a na způsob zviditelnění. Vedoucí katedry experimentální psychologie na University of Centerbury na Novém Zélandu, doktor Bruce Ellis zjistil, že s tělesnou výškou souvisí hladina testosteronu a tím pádem i sexuální produktivita. Později přišel také na další zajímavý fakt, že ženy si muže dle velikosti vybírají samy a z psychologického hlediska hlavně kvůli pocitu ochrany. Funguje to i zpětně, proto muži zachovávají výškovou výhodu a vybírají si menší ženy. Jedná se o přirozené zviditelnění. Mezi umělé projevy originality patří vědomě navozené chování. Jsou dva způsoby navozeného chování - podbízivé a benevolentní. Jedinci z první kategorie plynule adaptivně mění své chování, dle momentálních možností. Skrze takové chování se mohou dostat blíže k lidem a využít informací v roli získávání si lidí na svou stranu. Lidé v druhé skupině se vyznačují benevolentností, neřeší nějaká postavení a chovají se pořád stejně. Ostré chování ale mnohdy je klíčem k úspěchu.

První skupina lidí má ráda anonymitu. Nejde tak ani o klid a starosti, ale prioritně tu hraje fakt, že je moc lidí nebude znát a logicky se také nenajde moc lidí, kteří se budou zajímat o jejich život se značnou tendencí tomu jedinci vše měnit. Druhá skupina lidí si nedrží ani takový odstup, avšak akceptovatelnou slávou je pro ně chvilkové zviditelnění, které by pozitivně změnilo pohled na jedince. Třetí skupina prahne po slávě, která přináší peníze a neomezenou společenskou moc, ale za cenu ztráty soukromí.

Ve jménu neklidné slávy


Jedná se o tak chtěný, ale zároveň o tak nenáviděný stav. Byla provedena studie pomocí ústavu řízené práce, kde se srovnával plat s výškou jedince. Studií prošlo 2566 manažerů a výsledkem bylo, že každý centimetr navíc, se rovná 400 liber, bez ohledu na pohlaví. V USA je každý centimetr pro manažera z Wall Street 136 liber platu navíc. Nadále studie prokázala, že vyšší lidé dostávají lepší nástupní platy a jsou častěji povyšováni. Tak se tomu děje i na univerzitách, kde lepších výsledků dosahují vyšší absolventi.

Také chování velice ovlivňuje cestu ke slávě. Lidé, kteří navozují podbízivé chování, mají tendenci se částečně přizpůsobit svému okolí, které posléze pomalu začne nutit chovat se dle jiných pravidel. Můžeme to třeba vidět u policie. Zastaví-li nás policejní auto, tak lidé se podmaní a nedávají najevo svou agresivitu tím, že zůstanou v autě, což je jejich území, kde policajti se cítí cize. Přejdete-li do území druhého jedince, trošku se shrbíte a tím snížíte výšku, změníte své postavení a hlasitě si uvědomíte, jak pošetile jste se zachovali a chvějícím se hlasem poprosíte, aby to nadále neřešil, má protějšek větší tendenci vám vyhovět. Toho využívají lidé na začátku slávy. Nikdo o nich moc neví, z chování nejde nic poznat a mezitím tací lidé se vytvářejí cestu ke slávě.

Existují případy, kdy se sláva dostavila jako impuls na podmět. To jsou většinou lidé, kteří ke slávě přišli, jako slepý k houslím. Většinou jejich sláva jde po krátké době opět do pozadí, jelikož se nedostavuje k dalším podmětům, na které by se dalo obdobně reagovat.

Avšak, sláva nelze stavět na ničem a proto jedinec musí něco zajímavého či kontroverzního nabídnout. Problémem slávy je ale ztráta soukromí. Ať jste na jakékoliv úrovni, vždy budete sledování a uděláte-li něco pro média nepřípustného, je na světě nové téma k vášnivému diskutování, u kterého div mnozí redaktoři bulvárních plátků nezažijí orgazmus. Proto veliká část lidí upadá do pasivity a jejich sláva se opírá o předešlé úspěchy. Dalším negativem je samotná osobnost, která pod mediálním vlivem se uzpůsobuje neoriginálnímu směru a kouzlo jedinečnosti celebrity mizí. I když to naštěstí není u všech, tak přece jenom je to odstrašující věc.

Klid především


Lidé, kteří mají tendenci ubít tupým předmětem každého novináře, nebo hrát si na schovávanou, jsou lidé patřící do druhé kategorie. Kdo z nás někdy nechtěl zažít chvíli plnou slávy? Avšak všeho s mírou a tito jedinci jsou si tohoto faktu moc dobře vědomi.

Existuje několik hlavních důvodů, proč lidé nechtějí být slavní. Mezi první důvody patří nesnášenlivost nesoukromí, nebo celková povaha a přístup ke společnosti. Paradoxem však je, že veliké zastoupení v řadách celebrit, mají melancholici. Je to způsobeno zejména tím, že jsou nejvíce citliví a jejich nápady jsou nejvíce promyšlené a originální. Navíc, jejich chování je již podvědomě ovlivněno podvědomým analyzováním okolního jednání, a tak se chovají lépe a přirozeněji. Druhým důvodem je samotný vlivný fakt, že by neměli jak prorazit a kontroverzní cestou se nechtějí vydat.

Jiným přijde představa, že se změní, velice hrozivá. Jsou lidé, kteří se nechtějí změnit, nechtějí se rozhodovat nad záležitostmi, jako je bydlení a přátelé, které mnohdy musí slavní lidé více zanedbávat.

Proč je touha být slavným?


Jsou dvě zásadní podmínky, které vyvolávají touhu být slavným. První podmínkou je, pocit méněcennosti, nebo pocit samoty. Tyto pocity strádání jsou velice intenzivní, proto mnozí trpící se snaží jakýmkoliv způsobem se dostat z této situace. Vědomí, že k nám někdo vzhlíží, nebo jednoduše jsme mnohdy tupě a slepě obdivováni, zvýší nejednomu člověku ego. Jeden časopis zabývající se psychologií označil celebrity, jako za výběr sebestředných narcistů, avšak stoprocentní pravdou to není.

Druhou podmínkou je touha splnit si svá přání. Nemusí se nutně jednat jen o přání typu - chci být celebritou, ale ne všechny naše cíle jsou splnitelné, pokud nejsme slavní. Touha něčeho dosáhnout a něco za sebou zanechat je poměrně rozšířená, ne-li jako nejvýznamnějším důvodem, proč lidé chtějí být slavní. K oběma podmínkám také patří zpeněžená sláva, aneb peníze hýbou světem. Ziskuchtivost a materialismus je v dnešním světě něco, co je takřka běžné, a jak tomu bývá, i u lidí s počáteční myšlenkou prosadit se jako zajímavá osoba, se stává zvrat do role boháče, který chce stále více peněz.

Chtěli byste být slavní?
 

19 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

"Chtěli byste být slavní?"

Už jsem slavný/á.
Ano.
Ne.

Komentáře

1 Ivet Ivet | Web | 1. července 2012 v 19:19 | Reagovat

Ne.

2 Σmily Σmily | Web | 1. července 2012 v 20:07 | Reagovat

Ani ne.

3 Vaše Angela Vaše Angela | E-mail | Web | 1. července 2012 v 20:32 | Reagovat

Asi ne, mám ráda svůj život takový, jaký je.

4 Alfa vlčica Alfa vlčica | Web | 1. července 2012 v 20:42 | Reagovat

Mňa vždy zaujímalo a štvalo, že prečo sú slávni väčšinou speváci a herci a nie iný umelci. Asi preto, že sú najviac vycapený v telke.

5 Kelly Kelly | Web | 2. července 2012 v 10:27 | Reagovat

Nevedela by som si predstaviť že som slávna :-?  pánečku, to by som asi skočila z okna... fakt NECHCEM!

6 Dalliance Dalliance | Web | 4. července 2012 v 11:27 | Reagovat

ne nechtěla :)
právě proto, že bych neměla žádné soukromí a hlavně lidi jsou hrozně závistí a podlí

7 Kvakva Kvakva | Web | 5. července 2012 v 22:02 | Reagovat

ne nehcela...kde by bolo moje súkromie? najskôr na titulke časopisu :/

8 Niternice Niternice | Web | 7. července 2012 v 20:26 | Reagovat

Ono taky záleží, čím by se člověk proslavil. Kdyby něčím, za čím si jde a kam ho směřují jeho schopnosti, anebo talent, pak je to jistě sláva příjemná - a kdo o ni nestojí, skryje se třeba pod pseudonymem. Ale ona je sláva a sláva... Osobně bych chtěla být slavná, ale ve smyslu oblíbená. Díky za zajímavý článek!

9 moineaux moineaux | Web | 7. července 2012 v 22:54 | Reagovat

Já bych slávu brala, ale jde o způsob slávy. Nechtěla bych být nějaká popová hvězdička, nebo nějak všeobecně známý zpěvák středního proudu. Když sláva - tak nejlépe v ohledu vědy, sláva dosažená nápady a inteligencí. (navíc novináři pronásledují právě spíše herce a zpěváky než vědce :D) To bych si přála, hlavně z toho zmiňovaného důvodu "zanechat něco za sebou". Na penězích samozřejmě sice záleží, ale když budu mít alespoň z čeho žít, bude mi to úplně stačit, bude mě držet dobrý pocit, že někdo uznává mou práci. :D

10 Anka Moravanka Anka Moravanka | Web | 23. října 2012 v 10:23 | Reagovat

Skvělý článek! Nejen obsahem, ale i stylem psaní.
Akorát mě trochu znepokojuje, že pokud se chce člověk zaopatřit (a chce to udělat jinak než sňatkem se slavným hokejistou), tak se bez jisté "profláknutosti" neobejde. Samo o sobě to není špatná věc, ale v Čechách je skoro hřích být úspěšný a slavný. Zvláště sousedi ze statutárního města menšího než Praha to neradi odpouštějí, se mi zdá (ne že bych s tím měla zkušenost).

Bezvadný blog, určitě se budu vracet.

11 Adííí Adííí | E-mail | 7. listopadu 2012 v 11:04 | Reagovat

Já bych slavná být chtěla, ale třeba jenom ve filmu, v reklamě a tak se postupně zviditelnit. Zpívat umím, ale tréma je silnější:) Kdyby mě někde chtěli, neváhala bych, ale člověk musí čekat a čekat!:) takže asi tak:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama