Experiment s agresivitou

3. července 2012 v 19:00 | Daniel Hloušek |  Články

Experiment s agresivitou

Padesátá léta minulého století jsou ve znamení velkých vědeckých pokroků a zpátečnických zvratů v psychologii i v psychiatrii. Muzafer Sherif na konci čtyřicátých let dokončuje svou teorii o poddajnosti skupin, kterou pak později aplikuje. Experiment přinesl jednoznačné výsledky - společnost se dělí na podřízené, nadřazené a jde-li o spolupráci, většinou se skupiny shodnou jen ve chvíli, kdy chtějí dosáhnout nadřazenosti. Jak tento experiment probíhal? Dá se uměle vyvolat agrese?

Myšlenka experimentu

Sherif nechal převést dvacet jedenáctiletých kluků na dvou set akrový pozemek, kde byl umístěný letní tábor. Málo lidí ví, že tento letní tábor byl určený pro takový experiment. Před samotným experimentem byli chlapci náhodně rozděleni do dvou skupin. Později avšak v první fázi po příjezdu byli rozděleni do dvou skupin, dle jasných kritérií, jako jsou atletické, vědomostní a psychické schopnosti. Rozdělení do dvou skupin proběhlo kvůli samotnému zkoumanému jevu. Společnost se většinou dělí na menší části v závislosti na sobě a později se projevují mezi skupinami jisté pocity. Sherif zjistil, že mezi těmito skupinami v situacích, kdy obě strany soupeří o omezené suroviny, dochází ke konfliktům a skupiny se formují na nadřazené a podřízené.
Došel také k dalšímu zjištění. Vztahy mezi skupinami se mohou zlepšit jen v případě, kdy obě společnosti jdou za jediným cílem, a to dosáhnout nadřazenosti. Cílem tohoto bádání bylo zjistit, jaké podmínky vládnou ve skupinách a jaký vliv to má na okolí, jsou-li vystaveni tlaku.

První fáze

Experiment má tři fáze. V té první se rozdělila společnost na dvě skupiny respondentů skrze experimentální utváření skupin, které bylo ovlivňováno aktivitami. V této fázi o sobě skupiny nevěděly. Obě skupiny byly přepravovány zvlášť a odděleně ubytovány v chatkách. Tato nevědomost trvala první týden, kdy obě skupiny prováděla turistiku, plavání, ale měla také za úkol dát skupině nějaký směr, název a vlajku. Byl to první krok experimentu, kdy měli členové spolupracovat a ukázat své myšlení. Zatímco první skupina vymyslela mírumilovný název Eagles, tak druhá skupina přišla s Rattlers. Jelikož byly obě skupiny od sebe izolované, tak vyšel jeden zajímavý fakt. Obě skupiny se chovaly jinak a jejich hierarchie pracovala na jiném principu.

Druhá fáze

V druhé fázi o sobě již dvě skupiny věděly a to za účelem umělého vytváření konfliktů, kterých lze dosáhnout konkurenčních aktivit. Šlo zejména o co největší poukázání na odlišnost obou skupin, zejména pomocí turnajů s kumulativním skórem a odměn pro vítěze. Tento krok spolehlivě zvýšil protiklady a také přímo úměrně zvýšil napětí. V celkovém součtu bodů vyhráli Rattlers, který měl možnost trofej zasadit k vlajce na dominantním území, což vyvolávalo ještě větší nenávist.
Později obě strany začaly vymýšlet posměšné popěvky a dávaly silně najevo své nesympatie k protějšku. Došlo to tak daleko, že obě strany začaly odmítat jíst stejné jídlo a sdílet stejná místa ke stravování. Jednoho večera mělo Eagles přednost a šli jako první do výdejny jídla. Druhá skupina sarkasticky podotkla, že dámy mají jít první. Následné odpoledne personálem byl vyhlášen filmový koutek. Obě skupiny se měly dohodnout, na jaký ze dvou filmů se podívají. I přes špatný stav se obě skupiny víceméně dohodly. Avšak později při zjištění, že mají zaplatit patnáct dolarů za promítání, i když obě strany tolik peněz u sebe nemělo, tak se začalo přiostřovat. Padlo několik návrhů, se kterými přirozeně mnozí nesouhlasili. Proto mezi stranami proběhlo pár hádek, které se přibližovaly konfliktu v jídelně, kde po sobě kluci začali házet drobnější věci. Nakonec přišel návrh od jedné skupiny, že by měli zaplatit i zaměstnanci, kteří se s nimi budou dívat, a tak obě skupiny víceméně souhlasily, leč to nebylo vyrovnané.
Jelikož obě strany poznaly zázemí, podle kterého se začalo odvozovat chování, tak dle dřívějších plánů chtěli zaměstnanci naprosto izolovat obě skupiny od vnějšího světa. Proto zajistili přepravu k šedesáti kilometrů vzdáleného jezera. Po příjezdu a seznámení s okolím, nastala první rozhodování. Obě skupiny chtěly na lanech táhnout dodávku, později od tohoto nápadu upustily a začaly se věnovat hlavnímu tématu - stravování. Hoši z jedné skupiny přišli na nápad, že by rádi si vařili sami. Toto rozhodnutí později mělo neblahý vliv na vzájemné vztahy mezi stranami, jelikož předem musely obě skupiny říci, co budou vařit a vybírat také podle peněz.
Nadále jedna skupina pokročila v technologii ukotvování stanů. Přizpůsobili se terénu a místo železných tyčí používali kameny a klacky. To druhou skupinu značně demoralizovalo, jelikož pochopili, že jejich protějšek je na vyšší úrovni a mají větší šance získat body. Později jednoho večera byl uspořádán táborák, kde mělo dojít k podřízení k silnější straně. Nakonec vyšlo najevo, že se jedna strana opravdu podřídila agresivnější skupině, a i když se strany v práci střídaly, tak podřízení měli zdaleka více povinností. I přes tento fakt ale nedošlo k závažnějším střetům, krom řešení jídla, kterého se silnější strana nechtěla zbavit. Z důvodů sílících problémů a konfrontací ohledně jídla, se druhá fáze náhle pozastavila.

Třetí fáze

Třetí fáze představuje nejzásadnější část celého experimentu. Sherif chtěl zjistit, zdali napětí mezi lidmi se dá snížit, nebo dokonce odstranit. Jelikož v druhé fázi docházelo dokonce k rasistickým výjevům a přes značnou psychickou stabilitu někteří tuto situaci viditelně hůře zvládali, tak se tato fáze podařila uskutečnit. Uměle vyvolaná agresivita a nenávist se podařila eliminovat skrze společné řešení problémů. Na začátku se spíše tato fáze držela atmosféry druhé části experimentu. Obě skupiny byly přemístěny na nové místo a bylo jim řečeno, že nemají dostatek pitné vody.
Tento nedostatek způsobili vandalové, takže obě skupiny měly za úkol postarat se o opravu. Od této chvíle a spolupráci šla vidět jistá závislost a vztahy mezi skupinami se lepšily. Při cestě domů byla atmosféra tak dobrá, že dokonce obě strany zpívaly stejnou písničku.

Závěr

Z experimentu vyplývá, že obě skupiny se chovaly konformně, jelikož členové opravdu věřili, že jejich skupina je lepší. Čím více je prostředí a situace stereotypního charakteru, tím více se skupiny zatvrzují ve svých pohledech. Také z experimentu vyplývá, že lidé se podřizují, mají-li jistý plán a myslí si, že oni nejsou podřízenými. V konečném důsledku se ale většinou jedná jen o pouhé podřizování a tento stav setrvává. K násilí dochází zejména kvůli nedostatku zdrojů, proto přicházejí rasové a jiné záminky. Nadále bylo také zjištěno, že dominantní skupina může nechávat jistou hlubší část rozhodování na podřízenou skupinu, která avšak může protestovat. Tento experiment přinesl zajímavý pohled na lidské chování - autorita a agresivita je otázkou strádání. Máte-li víc, jste silnější a mocnější.
Myslíte, že dnešní společnost se snaží uměle vyvolávat takovou agresi?
 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 lucintu lucintu | 3. července 2012 v 19:48 | Reagovat

Máš to skvěle napsané ;-)

2 Daniel Hloušek Daniel Hloušek | E-mail | Web | 3. července 2012 v 19:50 | Reagovat

[1]: Děkuji. ;-)

3 Ivet Ivet | Web | 3. července 2012 v 20:50 | Reagovat

[1]: Jako všechny ostatní články! :-)

4 Daniel Hloušek Daniel Hloušek | E-mail | Web | 3. července 2012 v 20:54 | Reagovat

[3]: Úúú, to opravdu potěší a nakopne k dalšímu psaní, děkuji. :-)

5 pavel pavel | Web | 3. července 2012 v 21:22 | Reagovat

Nevím

6 Sinai Sinai | Web | 3. července 2012 v 22:47 | Reagovat

Vieš koľko dá práce čítať to česky a rozmýšľať nad významom v slovenčine? :D

O umelom vyvolávaní agresie som teraz počula prvýkrát. bude to pravda, vždy sa v spoločnosti utvoria akési "skupiny" a len jedna dosiahne prvenstvo..a potom medzi sebou budú viesť akési boje, len aby si udržali miesto.
S tými odlišnosťami v správaní oboch skupín, keď o sebe nevedeli, ma to až tak neprekvapuje. Koľko ľudí, toľko chutí..a to už nehovorím o správaní. Prvý citát je úplne pravdivý. "Rob čo chceš, aj tak sa nič nezmení.."
A aj ten druhý je pravdivý..až je to
smutné.
Je zaujímavé, že pri probléme, ktorý by si museli odniesť obe skupiny, sa zrazu dali dokopy..

7 Daniel Hloušek Daniel Hloušek | E-mail | Web | 3. července 2012 v 22:49 | Reagovat

[6]: A znáte na Slovensku Járu Cimrmana? :D

8 Sinai Sinai | Web | 3. července 2012 v 23:01 | Reagovat

[7]: Nič mi to nehovorí..čo je to zač? Teda, kto? :-D

9 Daniel Hloušek Daniel Hloušek | E-mail | Web | 3. července 2012 v 23:02 | Reagovat

[8]: To je Český smyšlený génius, který fušoval a radil i lidem, jako je Einstein, Eiffel a tak.. :-D Jen mne zajímalo, zdali i u vás je známý, ale jak vidno, tak ne. :D

10 Dalliance Dalliance | Web | 4. července 2012 v 11:26 | Reagovat

wow!
většiou mě unavuje číst dlouhé články, ale tenhle se četl sám. .
máš to krásně napsané :)

11 Daniel Hloušek Daniel Hloušek | E-mail | Web | 4. července 2012 v 12:00 | Reagovat

[10]: Oh, velice mne to potěšilo. Jsem rád, že je to takhle čtivé. Děkuji. :-)

12 moineaux moineaux | Web | 7. července 2012 v 22:40 | Reagovat

No. První věc, kterou musím podotknout a která mi vadila pokaždé, když jsem přečetla jeho jméno, že Sherif mi přijde jako šerif z divokého západu, pokaždé, když jsem jeho jméno četla, jsem si ho tak představila, i když to bude asi nějaký postarší pán psycholog nebo tak :D Jinak, co se týče článku, přijde mi to i celkem logické, že když někdo nutí kluky soutěžit, začnou se hádat být proti sobě, myslet si, že jdou lepší a sotva jim člověk dá společný problém k řešení, začnou spolupracovat. Na táboře jsem byla třeba v jistém oddílu, myslela jsem si, jak jsme nejlepší a tak dále, pak jsem přešla k jinému a nejlepší byl najednou ten můj aktuální :D Co se týče poslední otázky - ano, myslím,že ano. Různým politikům se určitě hodí, když tenhle národ nebude mít rád tenhle a podobně. Asi nejlepším příkladem je to, jak kdysi Hitler učil už malé děti nesnášet Židy, v knížkách to byli hnusní záporáci a podobně. :D Jinak, mám dotaz. Tvoje články jsou vždycky strašně -jak to nazvat?- odborné, asi. Jde o o,  že vždycky když je čtu, mám pocit, že to ke mně mluví nějaký chlap, co dané téma už roky studoval a teď dělá výcuc pro laika. To si to dané téma vždycky nastudováváš nějakou dobu a pak to nějak shrneš do článku, nebo jak? :D

13 Daniel Hloušek Daniel Hloušek | E-mail | Web | 7. července 2012 v 22:50 | Reagovat

[12]: Neboj, nejsi sama komu to příjmení dělalo problémy.. :D
Jinak, jsem potěšen, ale na druhou stranu, už mi ta pověst zapšklého starého pána trochu vadí, ale musím se s tím smířit, když píši takové články. :-D
Třeba teď píši článek na zítra. Zítra ho dopíši a budu kontrolovat pravdivost informací. Dělám to způsobem, že většina té teorie vím, jen pak v tom článku doplném jména, když si nejsem jistý při psaní. Na konci se podívám do nějaké knihy, jaké jméno tam má být. Jinak, nedělá mi žádné problémy si takové informace zapamatovat a třeba u článku o lobotomii si pamatuji všechny jména a popsané metody, to samé u jiných článků, jen to pak zpětně kontroluji, nebo doplňuji jmény. :-)

14 Daniel Hloušek Daniel Hloušek | E-mail | Web | 7. července 2012 v 23:29 | Reagovat

[13]: sákra, *doplním.. Mám US hardware klávesnice.. (takže tu nemám popsané ěščřžýáíé) :D

15 Livien Livien | Web | 9. července 2012 v 22:25 | Reagovat

Je to velmi zajímavé, ale musím souhlasit s tím, že je to poměrně logické.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama