Jednáte jako okolí?

8. července 2012 v 19:00 | Daniel Hloušek |  Články

Jednáte jako okolí?

V devadesátých letech dvacátého století se provedla méně známá studie, která poukázala na systematičnost našeho chování. Čtyřicet jedna respondentů mělo za úkol vypracovat nudnou práci na počítači. Během práce jim byly v jedné padesátině sekundy promítány fotky kavkazských, nebo afrických lidí. Při dokončení a uložení práce všem respondentům bylo řečeno, že úkol musejí udělat znova, jelikož se stala chyba při ukládání. V závěrečném dotazníku u bodu, kde se hodnotil odpor k Afričanům a všeobecně k černým lidem, tito jedinci udávali vyšší negativní hodnoty. Jak moc se odlišujeme od sebe svým chováním?

Bolestivá nevšímavost

V roce 1964 vyšel článek o zavražděné ženě, na který se přihlásilo 38 očitých svědků. Zajímavostí ale je, že ani jeden nepomohl. Američané Latané a Rodinová provedli řadu experimentů, které prokázaly stejnorodost lidského chování. John Darley a Bibb Latane provedli několik experimentů na reakci ohlasu na zmíněný článek.
Tito vědci přišli s nápadem vyvolat umělý epileptický záchvat a skrze rozhovor po telefonu, kdy druhý jedinec nevidí, co se děje, navodit tísnivou situaci. Nic netušícím lidem bylo řečeno, jak diskrétní téma bude projednáváno, a proto by bylo vhodné být v místnosti o samotě. Experimentátor se ptal na velikost pohlavního orgánu a během debaty upadl do hraného záchvatu. Druhá strana velice dobře slyšela sténání a brzo na to se ozval jiný člověk, který na respondenta začal mluvit. Jen u 31 procent případů se dočkalo vnější pomoci. Zbývající lidé pokračovali s menšími obavami v rozhovoru dále, a tak se vyvrátila teorie o neadaptivním chování jedince. Nadále vědci zjistili, že jde o důvěru. Když se experiment prováděl poprvé, respondenti nevěřili protějšku a v 80 procentech sami vyhledali pomoc pro experimentátora, který hrál záchvat. Až později se přidalo do situace více lidí, což mělo za následek důvěru k zajištění celé situace.
Experiment Lataného a Rodinové, jehož účelem bylo zjistit, kolik účastníků experimentů přispěchá na pomoc, přinesl zajímavé výsledky. Experimentátorka dala lidem formuláře, které měli vyplnit. Žena opustila místnost se slovy, že se za chvíli vrátí. Během pár minut se ozval křik simulující ženy ze sousední místnosti, že si zlomila nohu. Jedinci, kteří vyplňovali dotazník sami, přispěchali ženě na pomoc v sedmdesáti procentech, kdežto u lidí pracující ve dvojicích tomu bylo jen u dvaceti procent.

Efekt přihlížejícího

Na dálnici se stane závažná nehoda a většina vyčkává na uvolnění cesty. Málokdo by z těchto lidí řekl, že zřejmě ještě nebyla přivolána pomoc. Jedná se o efekt přihlížejícího, kdy vědomý počet lidí okolo nás ovlivňuje náš úsudek a dynamiku rozhodování. Podvědomě si řekneme, že při takovém počtu lidí již někdo musel přivolat pomoc, avšak to si říká i to množství lidí, do kterých vkládáme záminku, proč nic nedělat.
Příběh Kity Genovesové se pokládá za otřesný doklad lidského chování. Dotyčná osoba byla v roce 1964 zavražděna v Queensu. Třicet osm lidí sledovalo vraždu a nepřivolala žádnou pomoc, i když údajně se měl vrah na místo vrátit vícekrát a stále dokola bodat svou oběť. K prvnímu útoku došlo kolem 3:20, což probudilo mnoho nájemníků a dohnalo k oknům. Jeden z nájemníků vykřikl, ať ženu nechá na pokoji. Vrah se rychle vzdálil k autu, které odcouval tak, aby nebylo vidět na poznávací značku. Jakmile auto zaparkoval, šel opět k ženě, která mezitím zvládla dojít k vestibulu, kde se zhroutila. Vrah ji znova napadl a poté se provždy vytratil. Děsivou skutečností je, že i když vrah zmizel, nikdo ženě nepřišel na pomoc a ani nezavolal záchranku. Viděli ji, jak zakrvácená žena z posledních sil se snaží dostat domů, ale následně ji vrah ubodal. Nelidský křik musel jasně dokazovat, co se děje a že žena trpí. Podle policejní zprávy ani jeden ze třiceti osmi možných svědků na tuto situaci nezareagoval. Pozdější analýzy, které vylučovaly tolik svědků a zpochybňovaly viditelnost situace, ale stejně tento efekt nevyvrátí. Odehrála se další otřesná situace, ve které zraněná žena ležela na silnici. Namísto toho, aby zastavilo nějaké auto, tak ji každý objel a nezastavil.

Psychický blok?

Bibb Latane a John Darley provedli další experiment, při které navyšovali počet účastníků. Chtěli tak potvrdit svou teorii, že čím více lidí je u dané situace, tím menší šance je, že někdo zasáhne. Experimentátoři provedli sezení, při kterém se diskutovalo na téma. Uprostřed konverzace hlavní diskutující se začal dusit, těžce oddychovat a volal o pomoc. Správnost hypotézy se potvrdila ve chvíli, kdy bylo jasné, že postupně při narůstajícím počtu lidí v místnosti se snižovala tendence jedince zachránit.
Z experimentů také vyšlo najevo, že jakmile se najde někdo, kdo jen nepřihlíží, ale jedná, tak se najednou k němu většina přidává. Psychologové se snaží tento jev objasnit. Mezi zásadní teorie patří tvrzení, že jde o sociální efekt adaptivního chování. Jedinec si v duchu řekne a ujistí, že vše bude v pořádku, jelikož je tam hodně lidí. Důvodem je tendence chovat se stejně, jako okolí. Nastane-li taková situace, kde není žádný jedinec, tak si dotyčný uvědomí, že by měl pomoci. Nadále důležitou roli hraje vědomí, že nás někdo sleduje. Naturalistické pozorování je pozorování, při kterém nedochází vnějším umělým zásahům. Jistý efekt se pozoruje bez úprav. U tohoto pozorování lze dosáhnout přesnějších výsledků, jako například sledování zvířat ve volné přírodě, aniž by si toho všimla. To potvrzuje myšlenku více přihlížejících. V případě zabití ženy ostatní přihlížející sousedé měli pocit, že jsou sledování a jejich chování bylo více křečovité. Nechtěli vybočovat z řady, a proto se chovali stejně, jako mnozí jiní. Později vyšlo najevo, že dva sousedé nakonec odvážně zareagovali. Jeden z nich běžel k autu vraha a poškodil auto tak, aby se nemohlo rozjet. Vraha poté chytili. Tito jedinci byli mimo hlavní sousedské dění a měli větší tendenci ženu zachránit.
Jak byste se zachovali v takových situacích vy?
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Myslíte si, že má počet lidí vliv na jednání jedince?

Ano, má veliký vliv.
Ano, má částečný vliv.
Ne, nemá vliv.

Komentáře

1 Er. Er. | 8. července 2012 v 19:27 | Reagovat

Pamatuju si jak ve měste jednou upad starý pán..Všude bylo plno lidí, nikdo mu nepomohl zpět na nohy. Ani já ne, bylo by to divný a zároveň mě napadlo když je tu těch lidí kolem tolik určitě jej někdo zvedne. Nikdo to neudělal.
Na druhou stranu jsem šla po ulici sama a naproti mě šla stará pání, kolem stovky typovala bych, nikde nikdo a jí se z tašky vykutálely čtyři mandarinky. Zvedla jsem je..

2 Daniel Hloušek Daniel Hloušek | E-mail | Web | 8. července 2012 v 19:28 | Reagovat

[1]: Přesně i toto psychologie popisuje. Je to velice zajímavé, že když někdo potřebuje pomoc a je v okolí mnoho lidí, tak paradoxně většina přihlíží s domněním, že pomoc je již zajištěna, i když zraněný tvrdí něco jiného.

3 Dalliance Dalliance | Web | 8. července 2012 v 20:18 | Reagovat

Máš fakt zajímavý články, čtivý a o nečem ;-).
Tady na tom něco bude. Je pravda, i v okolním světě, že když někdo někoho pomluví, dá mu nějakou "image", lidi si na to zvykou a mají na něj většinou stejný názor. Nečtu bulvár, nezajímá mě, ale o Ivetě Bartošové vím třeba jen to, že údajně pije a nezvládá svou práci. To je to, co si o ní myslím, i když jí vlastně neznám, nečetla jsem o ní jeden smysuplný článek a přesto o ní mám obrázek. Kdyby o ní náhle všechny bulváry začli tisknout, jak je skvělá, postavila se na nohy a vydala úžasnou písničku, beztak by ji lidi zas ezačali mít rádi .. ;)

4 pavel pavel | Web | 8. července 2012 v 20:19 | Reagovat

Někdy jde člověku o život když přispěchá druhému na pomoc, což se i často stalo, takže si i rozmyslím, jestli mám zasahovat. :-D

5 Daniel Hloušek Daniel Hloušek | E-mail | Web | 8. července 2012 v 20:21 | Reagovat

[3]: Děkuji, toho si velice cením. :-)
Jde o takzvané "nálepkování" které jde "krásně" vidět třeba u rasismu. Bulvár většinou jde proti někomu a přiznám se, že nejednou jsem se takhle nechal zblbnout.

6 Daniel Hloušek Daniel Hloušek | E-mail | Web | 8. července 2012 v 20:22 | Reagovat

[4]: Jak prosté a přitom často praktikované.. :D

7 Adelaine Adelaine | Web | 8. července 2012 v 20:32 | Reagovat

Tohle mě vždycky hrozně fascinuje. Když čtu že chlap vykrácel někde na chodníku nebo v obchodě, procházeli kolem něj lidé a nepomohli mu. Já jsem v takové situaci nikdy nebyla (teda v podobné, jednou se nám topil pes, byl pod plachtou v bazéně a já pro něj hned skočila, a toto byl "jenom" pes) ale nechápu jak prostě.. můžou lidi chodit kolem někoho a nepomoct mu. Nechápu to.

8 Daniel Hloušek Daniel Hloušek | E-mail | Web | 8. července 2012 v 23:20 | Reagovat

[7]: Naprosto mě před lety šokoval známý případ, když člověk přišel do nemocnice, kde čekal poměrně dlouho, pak upadl na zem a umíral. Nikdo si jej nevšiml a uklízečka dokonce uklízela kolem jeho těla, otřesné.

9 Daniel Hloušek Daniel Hloušek | E-mail | Web | 8. července 2012 v 23:30 | Reagovat
10 Johana Johana | 9. července 2012 v 13:15 | Reagovat

Ahoj,hezky píšeš, čte se to jak víno :-)

Tady mne napadlo, jestli není důležité i něco jiného  -  že když jsi sám tak máš pocit že MUSÍŠ pomoct, jakkoli se ti třeba nechce. Protože to může být docela otrava, že... Jednou jsem pomáhala starému pánovi, který upadl na ulici a omdlel, než přijela záchranka trvalo víc jak půl hodiny a přišla jsem pak pozdě. Například :-?
Prostě pomáhat je hezké ale něco to stojí. Jenže když tam není někdo jiný, tak je to třeba nějaký instinkt? :-)

11 Daniel Hloušek Daniel Hloušek | E-mail | Web | 9. července 2012 v 15:39 | Reagovat

[10]: Děkuji. :-)
To jsem v článku popsal - čím méně lidí, tím více si uvědomujeme, že máme zodpovědnost a čím více je kolem nás lidí, tím více se tendence pomoci rozptyluje. Lidé nejednají proto, jelikož si to ospravedlní tím, že je tam někdo jiný. Jakmile nikdo jiný tam není, tak ta tendence pomoct protějšku je větší. :-)

12 mr-krueger mr-krueger | Web | 10. července 2012 v 17:29 | Reagovat
13 Wiktoria Wiktoria | 14. července 2012 v 8:42 | Reagovat

To se mi taky stalo. Ne s člověkem, ale s koněm. Utekla kobyla i se sedlem, když byla na vyjížďce venku. Uběhla nejmíň 20 kiláků, běžela vesnicema, městem a po silnicích. Viděla ji spousta lidí a nikdo nezavolal na policii, přitom to byla dost nebezbečná situace; kdyby ji někdo srazil zabil by ji a třeba i sebe....
Když jsme ji pak hledali a přímo se ptali lidí, jestli ji neviděli, tak reakce byla: "Jó, nějakýho koně jsem viděl. Běžel tudy asi před hodinou...."
Takováhle ignorace lidí mě vážně štve. Ale to ji viděli třeba lidi ze svých baráků a nic neudělali. Co kdyby taky třeba někde sundala jezdce a on tam ležel a pomalu umíral?
Po téhle zkušenosti jsem se zařekla, že se tak chovat nikdy nebudu, ale kdo ví....

14 gambles gambles | Web | 7. září 2016 v 23:52 | Reagovat

pujcka online letohrad :-x

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama