Srpen 2012

Psychologie svádění

26. srpna 2012 v 19:00 | Daniel Hloušek |  Články

Psychologie svádění


Doktor Albert Scheflen uvádí, že jakmile člověk vkročí do společnosti, kde se nacházejí i příslušníci opačného pohlaví, nastanou tělesné změny, napnutí svalů, vypne tělo a hruď, aby tělo vypadalo mohutněji, ale také mlaději. Nadále také zjistil, že podvědomě zkoumáme chůzi a pohyby protějšku, které dokazují vitalitu, svižnost a životaschopnost. Muž vysune čelist, aby zdůrazňoval, leč mylně svou dominantnost a žena v případě zájmu nakloní mírně hlavu, dotkne se vlasů a odhalí zápěstí. Jak funguje tento proces?

Raději se ani nezastavuj


Kovbojský postoj, při kterém má jedinec zejména palce za opaskem či v mnoha případech i v kapsách, naznačuje u mužů jistou dominantnost říkající si někdy o facku. Jedná se o velice staré vrozené gesto, které používají i šimpanzi pro označení svého teritoria. Muži tímto dávají najevo svá práva využívat takové území a mnohdy se můžeme setkat s muži, kteří mají rozšířené zornice, prsty za opaskem a lehce i bezděčně tím dávají najevo svůj zájem. U žen se toto gesto rozvinulo s příchodem ženské módy, která obsahovala kalhoty a víceméně je efekt stejný a přivábí kde koho.

Ženy nebo převážně homosexuální muži používají gesto položení hlavy bradou na podnos, neboli jinak, na obě dlaně, které jsou propletené v sobě. Působí to poměrně nevinně a skryté záběry poukazují na fakt, že se na to chytí mnoho mužů včetně i těch, co nevinné nehledají. Přidá-li se zvednuté obočí, které signalizuje zájem a vědomí o přítomnosti toho druhého, pak dochází k prvním nutkáním nezůstat jen u sledování obočí protějšku.

Pro jeden televizní pořad byl proveden psychologický průzkum v seznamovací agentuře, při kterém bylo vybraným mužům řečeno, že setkání bude skvělé, ale že žena utrpěla již v dětství zranění, které ovlivnilo správnost pohybu oka. Většina těchto mužů při setkání intenzivně zkoumali oči žen, což v konečném důsledku vyvolalo veliké sympatie a pravděpodobnost dalšího setkání bylo o dvě stě procent vyšší. Směřuje-li protějškova noha na vás, je to podvědomým signálem pro to, abyste jednali. Má-li ale protějšek překřížené ruce, pohled sklopený dolů, nebo do mocenského nevraživého pohledu, pak je lepší si rychle rozmyslet, zdali se zastavit, či jít raději dál.

Špatný dotek je jako facka


Prostorová vzdálenost je velice důležitým aspektem, který bychom měli brát v potaz. Partneři se tisknout k sobě většinou celým tělem, zatímco ostatní lidé jen nějakou částí, která napovídá, jaká důvěra je mezi nimi. Na Silvestrovských večírcích můžete vidět, že se lidé většinou políbí s tělem naklánějícím se k protějšku a jediným kontaktem jsou ruce a obličej. Vstupem do intimní zóny dáváme najevo svůj zájem. Obvyklý počáteční odstup ve městech je kolem 46 centimetrů. Lidé z venkova mají větší tendenci tuto vzdálenost ignorovat, proto je pro ně vzdálenost jiná. Pro mladé Italy je například odstup Australanů chladným chováním, zatímco pro Australany je chování Italů v jejich očích sexuální sbližování, teda spíše mnohdy jen pokus. Pokud hned na začátku zvolíte menší rozestup, protějšek buď ustoupí krokem dozadu, což značí odmítnutí, nebo zůstane na místě, leč nejistě a akceptuje sbližování.

Později při svádění ženy mocensky využívají postoje, při kterém se tisknou k boku muže a mají položenou ruku na hrudi dotyčného. Tím naznačují ostatním, že si nárokuje tohoto muže, a to doslovně. Pokud to žena dělá již od začátku, většina mužů nebude nic namítat, ale mnozí z nich budou cítit nedůvěru vzhledem k omezenosti, která až moc rychle nastala. Přece jenom, tohoto se muži mají dočkat až po svatbě.

Hlas dává smysl slovům


V šedesátých letech dvacátého století nastal rozmach feminismu. V zemích, kde feminismus nabral na síle, jako je například USA, Velká Británie, Austrálie, tak ženy mluví průměrně hlubším hlasem, než jejich feminismem nezasažené vrstevnice. Byl zjištěn přímý vliv hloubky hlasu na sbližování. Ženy mají raději u mužů hlubší hlas, jelikož je to znakem počtu hormonů, které z mužů dělají muže. Kdežto u žen je to naopak a snaží se tón hlasu zvyšovat. Zdravého jedince neoslní chlupatá hruď hluboce mluvící ženy. Z průzkumů vyšlo najevo, že i muži, kteří upřednostňují drsnější styl života a hledají takovou ženu, lépe a častěji podvědomě reagují na něžnější ženy.

Taktéž je známým faktem, že při prvních setkáních bereme vážněji hlas, který je přirozený pro pohlaví. Takové, které jsou nepřirozeně vysoké, nebo hluboké podrobujeme nějakému zkoumání a buď to bereme méně vážně, nebo nedáváme takový pozor, abychom si to mohli zapamatovat na hodně dlouho. Ale také záleží na tom, co říkáte. Hluboký hlas u muže nezachrání debilní poznámku, kterou právě vypustil.

Prsa a rozkrok


Muslimka, jeptiška či jiná žena, od které by se to nečekalo, také mají potřebu se podívat. I když většina řekne, že se prvně podívá někam jinam, než na prsa, rozkrok a zadek, tak tomu opravdu dle záběrů skrytých kamer není. Toto nutkání mají i jeptišky, akorát u žen je výhodnější jejich periferní vidění. Zatímco muži mají tunelové vidění a dokáží zaostřit jen přímým pohledem, ženy se můžou muži dívat do očí, ale zároveň se soustředí i na rozkrok protějšku. Muž se jen na malou část rozhovoru zadívá někam jinam a je hned problém, ale je poměrně důležité sledovat i přes vědomí toho druhého části těla. Zvyšuje to pocit zájmu, ale jen ve chvíli, kdy se jedinec nedívá nevraživým pohledem, který spíše říká něco jiného a částečně vypadá v takovou chvíli deviantně.

U žen můžeme často vidět rafinovanou metodu, při které se dotýkají svého těla, čímž vzbuzují u mužů touhu. Je sice pravdou, že touha u mužů už vyvolá jen samotný fakt, že se to pohybuje a má to prsa, ale tímto získávají větší odvahu k nějaké akci. Naopak muži na sebe neradi šahají (to i některé ženy), a proto dávají k "obdivu" své genitálie. Většina mužů nepraktikuje exhibionizmus, proto mírně roztáhnou nohy, čímž vynikne přirození. Nadále se rádi opírají o pevné věci, kdy v takové chvíli jdou vidět lépe svaly. Muži, kteří svaly nemají, si raději sednou a ani neukáží k obdivu další část těla, kterou ženy sledují. Hýždě u žen jsou častým hlavním bodem pozorování. Hýždě žen jsou od primátů odlišné v tom, že jsou neustále zvětšené, zatímco u zvířat je to jen ve chvíli, kdy jsou připraveni k páření. Proto muži podvědomě sledují tuto část těla. U muže je naopak dobré mít menší hýždě. Působí to dojmem obratnosti a také je to příslibem, že ženu nezalehne.

Dívej se na mne


Žena nejčastěji používá k vábení nejen své tělo, ale také gesta. Nejčastějším takovým gestem je prohrábnutí vlasů, na které muž reaguje průměrně až na počtvrté. Jelikož zvedne ruku a podpaží je volnější, tak je větší šance, že se dostanou feromony k protějšku. U mužů většinou spíše dochází k fyziologickým změnám a mají jen tendenci se chlubit svým bohatstvím, někdy vymyšleným či poukazovat na své přirození. Proto ženy udávají tempo hry a muži jsou ti, kteří jsou loveni a jen reagují na gesta žen.

V pubertě se klukům vlivem testosteronu viditelně mění stavba obličeje, jelikož se zvýrazňují lebeční kosti, vystoupí čelo, zvětší nos pro ochranu. U žen se taková změna nekoná, ale mají více podkožního tuku, který působí plnějším dojmem, které ženy charakterizuje a to zejména rty. Při pohlavním vzrušení se rty prokrví, proto je jejich velikost a barva důležitá a nasliněním, nebo kosmetickými přípravky se snaží tento stav napodobit. Dalším povědomým znakem je, když si žena hraje s nějakým oválným podlouhlým předmětem, jako je například cigareta, sklenička a dokazuje to, co se ženě honí hlavou. U žen jsou kvůli rození o něco širší a celková chůze je jiná, než u mužů. Proto se z boků stává další záležitost k pozorování a ke svádění. Více se vlnící ženy mají větší šance.

Kabelka je pro muže něco natolik osobního, že většina mužů jen z doslechu ví, co se zhruba v ní nachází a bojí se na ní chytnout, natož se do ní podívat. Proto ženy pokládají kabelku blíže k mužům, o které mají zájem. Noha ohnutá v koleni, která je zasunuta pod druhou, značí u ženy, že protějšek zapůsobil a je sympatický.

Svádění je hra, kterou hrají dva, ale jen jeden určuje tempo. Ego muže se s tím prostě musí smířit a nezáleží jen na našem vědomí, ale také na podvědomých znacích.

Jak je to u vás se sváděním?

Co poznáme z písma?

19. srpna 2012 v 19:00 | Daniel Hloušek |  Články

Co poznáme z písma?


Podle BBC News je jen ve Spojeném království více jak tři tisíce institucí, které se zabývají rozborem písma. Geoffrey Dean přezkoumal dvě stě různých studií a v konečném výsledku zjistil, že nemají žádnou hodnotu, leč v několika případech byl pozitivní správný odhad. Je grafologie jako horoskop, nebo se ji dá věřit?

Špatné písmo = bez práce


Mnohé studie poukazují na fakt, že i přes nedůvěryhodnost tohoto oboru se stále drží. S příchodem grafologie nastal rozmach slepého využití, kdy pět až deset procent zaměstnavatelů ve Spojených státech požaduje při pohovoru analýzu písma potencionálního zaměstnance. Jeden z průkopníků grafologie, Francouz Jean Hyppolyte Michon zajistil, že ve Francii až v devadesáti třech procentech je analýza písma součásti pohovoru. U dalších velkých států Evropy je to průměrně kolem osmdesáti procent.

Analýza písma vznikla již před více jak tři tisíci lety a původně se jednalo o rozpoznání pravosti písma. Staří Římané používali rozbor písma k poznání jedince. Později v devatenáctém století, v roce 1870 po více jak třiceti letech zkoumání, byla založena grafologická skupina, která dala základ tomuto vědnímu oboru. Mnozí si vysvětlují funkčnost grafologie kvůli intuitivnosti. Avšak studie ukázaly, že člověk si je vědom toho, jak které písmo na jiné zapůsobí a při takovém pohovoru dokáže dosáhnout jiným písmem až k pozitivním výsledkům. Ti, kteří ale tak neudělají, mohou být vyhodnoceni kvůli svému písmo, jako za méně žádané.

Pravý sklon písma = manipulace


Po mnoho letech vzniklo jenom k rozboru písma více jak 2200 publikací, které mimo jiné objasnily, že nezáleží na kultuře, barvě pleti a ani na náboženství, ale záleží na povaze člověka, která se má projevit do stylu psaní. Například pravý sklon písma má zdůraznit nějakou reakci, má vypadat přátelsky, vnímavý, dotěrný. Spisovatelé toho mnohdy využívají k manipulaci čtenáře, která vede k výsledku, ve kterém budou čtenáři autora milovat.

Je-li písmo rovné, jedná se o neutrální polohu, která značí jistou nezávislost. Písmo s levým sklonem říká, že byl autor nějak konfrontován, nebo se snaží o nějaký závazek či o prosazení svého názoru. Celkově sklon písma značí emoce, sklon doleva značí správný a rychlý odhad svých pocitů. Do tohoto sklonu se lidé méně vžívají, za to pisatelé mají v tuto chvíli větší empatii. Tito jedinci utíkají před problémy a stahují se do sebe.

Hloubka a tlak písma poukazují na stránku emocionality. U velkého tlaku písma dochází k silným a hlubokým prožitkům, které pronikají na dlouhou dobu, ne-li navždy. Je to také znakem odhodlanosti a vážnosti situace. Zajímavostí je, že u silněji píšících jedinců se často objevuje první reakce a pak až odpověď. Má-li pisatel mírný tlak písma, poukazuje to na momentální empatii, ale také nevyrovnanost. U extrémně lehkého tlaku se jedná o strach z emocí. Proto se jedná jen o momentální stav, na který jedinec velice brzy zapomene.

Optimista, nebo pesimista?


V řádku písma můžeme rozpoznat sklony k optimismu, nebo pesimismu. Písmo směřující nahoru je otázkou optimismu, zatímco svěšené texty píší převážně pesimisté. Kolísavé písmo koresponduje s aktuálním cítěním a je-li písmo rovnoměrné a vyvážené, jedná se o nadhled. Široké mezery mezi slovy jsou známkou autorova pocitu, že by se chtěl vytrhnout alespoň na chvíli ze společnosti. Úzké mezery jsou podbízivé, začleňující se do davu, ale také nepůsobí moc jemně a atraktivně. Levý okraj stránky naznačuje nějaké začátky, zejména hluboká zakořeněnost rodiny. Pokud je levý okraj široký, znamená to nezájem autora a v případě úzkého okraje se autor snaží, aby dílo nikdo nekritizoval, a je také opatrnější. Pravá strana patří pro budoucnost a takový text je více přátelský. Je-li důraznější okraj na vrchní části stránky, je to známkou ambic. Zápatí stránky zobrazuje energii, praktičnost.

Velikost písma naznačuje pisatelovo ego a logicky čím důraznější a větší písmo, tím větší je mínění o sobě samém. Nadále také vypovídá o soustředění a citu pro detail. Hrbaté či špičaté písmo můžeme častěji vidět u lidí, kteří nezapojují fantazii, nýbrž vzpomínají. Zejména ve školách se s tímto písmem setkáme, kdy jedinec kopíruje a nic nevymýšlí. Spisovatelé tímto chtějí naznačit loajálnost, u jiných se může jednat až o tvrdohlavost a pokryteckost. Okrouhlé písmo používají lidé, kteří jsou v momentálním dobrém rozpoložení, mají sklony k roztomilosti a velice dobře soucítí.

Jedinci píšící úzké kličky u písmen jsou mnohdy nesmělí a má problém vyjádřit své emoce. U širokých kliček jde převážně o cit a jedinec upřednostňuje poznání od teoretického učení. Jde mu o fyzický kontakt.

(Ne)důvěra na místě


Psychologové Gershon Ben-Shakar a Efrat Neter z Hebrejské univerzity v Jeruzalémě provedli sedmnáct grafologických studií, které obsahovali přes 1200 různých textů. Přišli na zajímavý fakt, že úspěšnost rozborů se vyskytla jen u životopisů. U opisovaných textů, které neměly s pisatelem nic společného, byla šance na správnou analýzu naprosto mizivá. Navíc také záleží na analyzujícím, kdy klinický psycholog může dosáhnout jiných výsledků, než grafolog. Velice mylným přesvědčením je, že grafologie se využívá u soudů, policie a v dalších podobných institucích. Pravdou je, že tomu tak je, ale rozhodně se na základě písma nedělají rozbory osobností. Jde jen o proces, který má v případě nějakých pochybností zjistit, zdali je písmo autentické, nebo se jedná o falzifikát.

Paul Meehl nazval dojem grafologů, že přišli na něco osobního a přitom vágního, jako účinkem P.T.Barnuma, podle cynického baviče v cirkuse, který žertoval, že každému rád něco dává. Většina lidí na tento efekt naletí, myslí si, že obecné informace se specificky vztahují právě na ně. Takhle to funguje u horoskopů i grafologie. V jedné studii účastníci posoudili dopisy jiných lidí od certifikovaného grafologa jako velmi platný popis jejich osoby. Experimenty prokázaly, že nejde ani tak o motorické vlastnosti, ani o to, v jaké končetině máme psací nástroj, vždy se písmo bude podobat. Avšak je to otázkou mozku a okolností, nikoli povahy.

Je podle vás grafologie výmysl, nebo správně fungující věda?

Sociální fobie

12. srpna 2012 v 19:00 | Daniel Hloušek |  Články

Sociální fobie


Podle psychologických průzkumů více jak polovina nezaměstnaných nemůže najít práci, jelikož trpí nějakou formou sociální fobie. Ve výsledku tito lidé neuspějí buď na pohovoru, nebo později nezvládají svou práci, jak by měli a v konečném důsledku nějaký manažer na meetingu spíše prezentuje chabou zmatenost, než-li manažerskou vizi. Jak se tato třetí největší psychická novodobá civilizační nemoc projevuje?

Paranoia, o které víme


Sociální fobie se vyznačuje tím, že jedinec ví o svém problému, ale většina pocitů nadále přetrvává. Více jak deset procent světové populace touto nemocí trpí. Na základě genetiky máme tendenci si vytvořit fobie k jistým podmětům, které byly nebezpečné pro naše předky. Sigmund Freud se domníval, že fobie vzniká tehdy, když lidé převedou úzkost místo nevědomých motivů, nebo tužeb, na objekty symbolizující tyto motivy a tužby.

Nejčastějším problémem je přehnaná myšlenka, že nás někdo sleduje. Ostatně, v očích těchto lidí všichni nemají nic lepšího na práci, než celých dvacet čtyři hodin denně sledovat veškerou činnost jiných a následně to analyzovat, popřípadě se tomu škodolibě zasmát. Zdárným příkladem jsou lidé, kteří by raději zemřeli hlady, než aby jedli na veřejnosti, ale později pod náporem nesnesitelné tyranie žaludku a vědomí, se nají. Prvním úkolem těchto jedinců je, zmapovat si okolí, následně najít nejvhodnější místo. Jedná se o systematické chování, které se plynule dostává do bodu automatického myšlení. Po zmapování a strategického uchýlení, jedinci pořád zkoumají okolí a přemýšlí nad tím, co vše se jim teď trapného může stát. Jelikož se tyto myšlenky stupňují, jedinec později začíná propadat úzkostnému stavu a zaznamená-li, že se někdo v okolí zasměje, leč naprosto něčemu jinému, propadá panice. Tato panika se vykazuje psychickými a fyzickými projevy, jako je například lapání po dechu, pot, bušení srdce, nebo strach, hněv na sebe.

V roce 1872 Charles Darwin popsal zčervenání obličeje, jako nejvýraznější a nejlidštější výraz. Později psychologové zjistili, že zčervenání pomáhá k upevnění sociálních vazeb a dává najevo, jaké téma je vhodné a jaké ne. Holandští vědci, kteří prováděli psychologický experiment pro časopis Emotion, zjistili zajímavý fakt. Účastníci byli obeznámeni příběhem osob, které něco provedli. Tito viníci pak byli odhaleni ve čtyřech výrazech v obličeji. Neutrální, neutrální se zčervenáním, zahanbený, nebo zahanbený se zčervenáním. Na základě výsledku bylo zjištěno, že respondenti byli ovlivňováni hlavně zčervenáním, poté až výrazem v obličeji. Toto je dalším znakem sociální fobie.

Zkušenosti, nebo výchova?


Učíme se kvůli egu. Veškeré dovednosti se umocňují časem a jistotou během učení. Jezdíte-li na kole, tak ti z vás, co během svého života spadli z kola méně, tak mají v podvědomí asociaci k jízdě na kole, jako bezpečnou záležitost. Lidé, kteří ale mají tendenci nechat se unést okolím jednou za jízdu a v konečném důsledku přemýšlí na zemi nad tím, jak se to vůbec mohlo stát, tak mají k této činnosti větší odpor. To samé platí u chování a citových záležitostí. Mezi příznaky sociální fobie patří úzkostný strach oslovit osobu a to zejména opačného pohlaví. U této nemoci se projevuje nadbytečné plánování a myšlení nad situacemi, jak před samotným uskutečněním, tak i během dění.

Tento jedinec má buď špatné zkušenosti, kdy nemalá část potenciálních partnerů jej nelichotivě odmítla, nebo výchovou se bojí jednat. Jako malí jsme si hráli s kde čím a neměli jsme problémy. Časem, kdy se člověk učí, zjišťuje, že ten pavouk kterého tak rád trápil, nebo ho nechal lézt po svém těle, je přece jenom trošku větší hrozbou, než si dříve myslel. Nehledě na pravdivost informací se tato odměřenost sugeruje a někdy to vede až k předsudkům.

Ráno dvacátého dubna 1999, v den 110. výročí narození Adolfa Hitlera, dva studenti Eric Harris a Dylan Klebold nejdříve honili své oběti po škole a následně plně ozbrojeni bombami a zbraněmi zmasakrovali dvanáct studentů a jednoho učitele. Psychologové se snažili toto chování objasnit malou sebeúctou, která se projevuje i u sociální fobie.

Výchova nás částečně předurčí, jací budeme. U lidí, kteří vyrůstali v prostředí, kde jim bylo vytýkáno jejich originalita a odlišnost, nebo byli porovnáváni s jinými jedinci, vede k nízkému a zkreslenému chápání sebe samého. Společnost, která ve většině případů nedala možnost se vyjádřit a uznat cizí pravdu, dala základ prvnímu a velikému aspektu sociální fobie. Lidé trpící touto poruchou odsuzují autoritu. Pohled do očí, podání ruky a další autoritativní gesta jsou pro tyto jedince jen známkou toho, že je protějšek nevyslechne a popřípadě opět bude mít tendenci říci, že je tu platný jenom jeden názor a to autority.

Projevování


Lidé se sociální fobií často mluví před sebe, nezaměřuje se na jedince a jen občas se podívá do očí protějšku, u kterého chce udržet pozornost. Nesoustředí se na účel diskuze, nýbrž na samotné okolí a podmínky. Během života se střídají lehčí fáze, kdy tou nejrozšířenější je klasická stydlivost, která se projevuje až u devadesáti procent populace v nějakém životním období. Úzkost se projevuje u těchto případů pocitem na zvracení, nebo potřebou močit. Třes rukou, blednutí kůže, studené ruce a pot. Jelikož se obavy o předem očekávanou událost projevují již několik týdnů před samotným uskutečněním, dostavuje se stres, nebo dokonce deprese. Tito lidé pak mají větší sklon podlehnout alkoholu, protože zmírňuje sociální fobii.

Chronická dlouhodobá sociální fobie vyvolává dokonce žaludeční problémy a zmenšuje chuť k jídlu, která vede v některých případech k mentální anorexii, nebo bulimii. Postupně vlivem deprese, ale také samotné poruchy jedincovo vyjadřování přestává být svižné a zadrhává se. V důsledku toho se snaží lidé vyhýbat jakékoli komunikaci, posléze ztrácejí sociální vliv a možnosti. Zajímavostí ale je, že se snaží co nejvíce si udržet nejvěrnější přátele a to se jim velice dobře daří, i přes složitost takové situace. Vyhýbají se svým povinnostem, neradi platí a dělá jim větší potíže navštívit úřad, než jiným. Sociální fobie se ve většině případů projevuje kolem 14 až 20 let, zejména strachem nezařazení do společnosti. Později se většinou tato porucha už neobjevuje, ale není to pravidlem.

Neléčení může vést až k absolutní sociální izolace, proto je vhodné psychofarmaky, nebo psychoterapií se zbavit této nemoci.

Máte nějaké zkušenosti se sociální fobií?

Co skrývají oči?

5. srpna 2012 v 19:00 | Daniel Hloušek |  Články

Co skrývají oči?


Údajně již Hippokrates při stanovení diagnózy nezapomínal brát v úvahu pacientovy oči. Pythagoras zkoumal oči budoucích studentů, aby zjistil, zdali je intelekt dostačující. Dnešní medicína popisuje vpadlé a prázdné oči, jako stav těsně před smrtí, který je navozen kvůli ztrátě tukových tkání. Často se říká, že oči jsou okny do duše, do jaké míry je to pravdivé?

Nezájem bohužel poznáme


Člověk je jediným primátem, který má bělmo. Zvířata tohoto využívají k lovení kořisti, jelikož lovená zvěř neví, kam se útočník dívá. Lidé již nemají tendenci lovit, i když nevraživě někdy sledují druhé. Proto mají bělmo, které zvýrazňuje duhovku. Podle studií se protějšek na nás dívá, až v osmdesáti procentech do obličeje, pokud je téma záživné. Průměrná a správná doba dívání se do očí jsou dvě až tři minuty, poté podvědomě sledujeme nos a rty. Tento cyklus pořád opakujeme, někteří jej ale ignorují a dívají se dlouho do očí, což v nás vyvolává stejnou nedůvěru, jako pohled člověka, který téměř v jistém momentu nemrká. Nudíte-li protějšek, který je zdvořilý a nechce vám to sdělit, tak tento cyklus je u očí stejný, ale namísto pohledu na neutrální část, jako je stůl, židle a další předměty před jedincem, které nahrazují pohled na rty a nos, se protějšek zadívá do stran. Pohled do stran je známkou nudy a tento člověk bude nelichotivě vnímat váš hlas čím dál více jen jako otravný šum.

Již několik dní staré děti vnímají pocity z očí druhých. Je to první komunikace, kterou dokáží pochopit a analyzovat. Poznají na matce, zdali je šťastná, nebo ji něco trápí. Později s nástupem řeči se také naskytuje možnost prvně zalhat. Děti na lež reagují extrémněji, než dospělí. Při lži si zakrývají ústa, či oči a uši, aby nic neslyšely. Dospělí reagují na lež obdobným a méně výrazným způsobem dlouhým mrkáním. Čím déle jedinec mrká, tím je větší čas, kdy nevidí okolí, ve kterém se lže.

Lhář a rozšířené zornice


Zrak patří k nejsložitějšímu smyslu. Mozek skrze něj musí analyzovat nejvíce informací a také je musí prioritně zpracovávat. Zrak patří k nejzkreslenějšímu smyslu vůbec, avšak oči a chování se většinou neplete. V roce 1975 provedl Eckhard Hess řadu experimentů, které dokazují, že zornice je z mála záležitostí, které neovlivníme. V prvním experimentů skupině dvaceti mužů ukázal fotky modelek. Čím byla modelka atraktivnější, tím byla větší reakce skrze zornice, které se dokáží zvětšit až čtyřnásobně. Stejné fotografie také viděli malí žáci, u kterých ve většině případů nedocházelo k větším reakcím. Hess na konci padesátých let minulého století provedl ještě jeden pokus, při kterém chtěl vyvrátit přímý vliv světla a podmětu. Jeho dřívější zkoumání zjistilo, že světlo mění velikost zornic, nehledě na stimuly. Proto další experiment provedl v přirozeném světle. Opět využil fotku modelky, ženy a děti reagovaly méně, než muži, kteří reagovali ještě více, když se na snímku objevila i krajina.

Hess Také zjistil, že při dořešení úkolu, nebo když jednoduše člověk na něco přijde, rozšíří se mu zornice. Baví-li se protějšek o nudném tématu, nebo jej takhle podává, vaše zornice se zúží. Naopak, zájem značí rozšířené zornice, proto lidé mají lepší pocit z narkomanů, kteří jsou v euforickém stavu, a nejde to na nich moc poznat, jelikož mají po většinu doby rozšířené zornice, a to mnohdy až nepřirozeně. To ale neznamená, že polovina společnosti by měla mít naprosto černé oči, jelikož u lhářů nedochází k zase tak veliké reakci.

Mnoho psychologických studií se zabývalo vlivem lži na zornice. Mimo rozšíření zornic je známkou lhaní také pohled. Většina lhářů se intenzivněji dívá druhým do očí z důvodu kontroly, zdali tomu jedinec věří, a také se jedná o agresivní gesto, které do jisté míry znemožňuje protějšku logicky analyzovat lživou odpověď. British Journal of Developmental Psychology přišel se studií, která přinesla výsledky, ve kterých se rozebírá pohled lhářů. Podle této studie se lháři nedívají intenzivně do očí ve chvíli, kdy vymýšlí lež. Tento lhář má pak větší možnost přemýšlet nad lží a má větší pravděpodobnost dojít k inteligentní odpovědi. Pokud se takový člověk při otázce, na kterou chce lživě odpovědět, zadívá doleva, je to krom možné neblahé pověsti dalším znamením, že si právě vymýšlí. Lidé, kteří vzpomínají, se podvědomě podívají doprava. Avšak, tento fakt záleží na tom, zdali je jedinec pravák, či levák. V takovém případě se obrací polarita.

Anatomie pohledu


Hovořící by se měl dívat jen čtyřicet procent celkového času protějšku do očí, zatímco posluchač až sedmdesát pět procent. Ztrácí-li se tato procenta, někde se stala chyba a má-li protějšek přivřené oči, tak z debaty je v melancholické deprimující náladě.

Výsledky pokusů svědčí o tom, že až devadesát procent lidí upírá zrak do trojúhelníkové obličejové oblasti. Jedná se o společenský pohled, kdy se jedinec soustředí na místa, mezi očima a ústy. S tímto gestem se můžeme setkat v přátelské či neutrální společnosti, jelikož se jedná o neagresivní pohled. Druhým pohledem se důvěrně leč pokrytecky obeznámíme již z dálky, o jaké pohlaví jde. Proto již zdálky prohlížíme část těla, mezi obličejem a genitáliemi. Mimo to druhořadým důvodem tohoto pohledu je také fakt, že zjistíme, zdali je pro nás protějšek nějak zajímavý. Při bližším setkání pohled směřuje od očí k hrudníku a při větší dálce až k slabinám, či níž. Tímto pohledem signalizujeme zájem, zejména dvěma rychlými pohyby očí sledující prsa, či genitálie. I když to většina energicky popírá, skryté záběry dokazují, že to dělá každý, včetně jeptišek.

Třetím pohledem je mocenský pohled, při kterém dominuje část nad očima ke kořenu nosu. Tímto zvýšíme vážnost situace a při neustálém tlaku se jedná o zastrašující gesto.

Dívá-li se člověk nahoru, vzpomíná na zrakový vjem. U zvuku se jedinec podívá stranou a mírně zakloní hlavu, jako by naslouchal. Připomíná-li si pocit nebo emoci, podívá se dolů a doprava a přemýšlí-li člověk nad sebou, skloní pohled dolů a doleva.

Hnědoocí jsou na tom lépe


Podle lékařských studií mají lidé s hnědýma očima menší pravděpodobnost k nádorovým onemocněním kůže. Naopak, nemoc, při které odumírají pigmentové buňky a nahrazují se světlejšími místy, se vyskytovala ze tří tisíc pacientů ve čtyřiceti procentech u hnědookých lidí. Další lékařské studie hovoří o vypoulených očích, které jsou známkou špatného fungování štítné žlázy. Takový stav také můžeme vidět u velice hyperaktivních lidí a do jisté míry dřívější psychologové a psychiatři popsali, jako stav u těžkých duševních poruch.

Pokleslá víčka značí ochablost, která přichází věkem, ale také je známkou poruchy autoimunity. Abnormální reakce na světlo je dáno citlivostí, kterou může ovlivnit migréna, šedý zákal, při zvětšeném krevním tlaku, nebo po užití některých léků, či alkoholu.

Sledujete oči jiných?