Přitahují se protiklady?

2. září 2012 v 19:00 | Daniel Hloušek |  Články

Přitahují se protiklady?


Biologové Peter Buston a Stephen Emlen podrobili průzkumu 978 zkoumaných osob za účelem vyvrátit klasické klišé, že se protiklady přitahují. Respondenti měli za úkol ohodnotit důležitost deseti charakteristik, jako je bohatství, věrnost či tělesná přitažlivost. Posléze měli těchto deset kritérií ohodnotit i u sebe. Výsledky poukazují na fakt, že obě hodnocení jsou si velice podobná a u žen se to shoduje s hodnocením protějšku ještě více. Opravdu se protiklady přitahují?

Vědomí, nebo genetika?


Z biologického hlediska nás podvědomě přitahují lidé s nejodlišnější genetickou výbavou, aby se zamezilo genetickým vadám. Polský antropolog Boguslaw Pawlowski zkoumal páry známých celebrit a zjistil, že nejideálnější vztahy jsou mezi partnery, kde je muž průměrně o deset až třináct centimetrů vyšší, než partnerka. Desítky výzkumných studií prokázalo, že ale psychologická stránka má větší vliv, a dokonce princip, že k sobě podobnější lidé si budou více rozumět, platí i v přátelství. Je spíše reálné, že jedinec, který má rád zábavu a v nočních klubech rád zapomíná na své problémy, si najde k sobě někoho stejně energetického se stejnou životní filosofií, než někoho, kdo za celý večer řekne deset slov v jedné větě, která oznamuje, že by již dávno šel domů, jen kdyby věděl kde je východ.

Psycholožka Lynn McCutheonová v roce 1991 provedla psychologickou studii mezi vysokoškoláky, kteří jsou přesvědčeni v sedmdesáti sedmi procentech o přitahujících se protikladech. Spisovatel Tim Lahaye informoval čtenáře, že dva lidé shodného temperamentu se téměř nikdy nevezmou. Harville Hendrix dodal, že základem pro vztah není soulad, jelikož ten je základem pro nudu a jedná se dle něj o kulturní mýt. Do jisté míry lze sledovat ovlivňování chování lidí, nehledě na jejich genetickou výbavu a s jistou určitostí by se dalo tvrdit, že většina reaguje na to, co slyší, nikoli na to, co cítí.

Cholerik k cholerikovi sedá


Není vyloučené, že se protiklady přitahují, ale jde spíše o štěstí a správný čas odhalit něco, co protějšek bude rád zkoumat, nehledě na to, že v některých případech je to naprosto marná snaha koledující si o trapně zakončený konec. Ostatně, někteří vycítí kdo je chodícím problémem a dozajista utečou i ti nejotrlejší. Zatímco cholerik se vykřičí cholerikovi, který se mnohdy ještě přidá, tak melancholik takového člověka bude brát buď jako nevyzrálého deviantně vyhlížejícího šílence, nebo se jej bude snažit pochopit a popřípadě nepřítomným výrazem přikyvovat, aby se nedostal do problémové situace. Nikdo nechce poslouchat křik blížící se k hluku leteckého motoru.

Vstoupí do společnosti dominantní jedinec, podřízenější začnou napodobovat jeho chování a jeho gesta. Vůdčí typy mají tendenci sedat na kraj laviček, pohovek a být v popředí. Toto napodobování se nejen vyskytuje mezi různě postavenými lidmi, ale také mezi přáteli, kde tímto dochází k zlepšování mezilidských vztahů. Proto nás podvědomě přitahují lidé, kteří jsou gesty nám více podobní, než ti, kteří jednají naprosto jinak. Zrcadlení je ale efektivní až ve chvíli, kdy se jedinci alespoň jednou viděli. Při prvním setkání to spíše vede k opačnému výsledku a někdy jedinec omylem zrcadlí i negativní signály. Uznejte sami, že pokud bude člověk zrcadlit signál protějšku, který tím chtěl naznačit, že je lepší někdy mlčet, jelikož nic hloupějšího neslyšel, tak že tudy šťastná debata opravdu nepovede.

Všechno nasvědčuje tomu, že schopnost dekódovat úsměvy máme pevně zakotvené v našem mozku. V podstatě je to významná pomůcka k přežití, která naznačuje poddajnost a pokoru. Pokud v dřívějších dobách jedinec nepoznal úsměv, mohl zahynout. Dnes to tak drastické není, ale leckdy může rozpoutat vlnu nevole svou zcestnou reakcí v domnění, že úsměv protějšku značí naprosto něco jiného. Ostatně, za debilní poznámku to vás rozhodně nikdo nepochválí. Profesor psychologie a psychiatrie Richard Davidson zkoumal pomocí elektroencefalografu mozkovou činnost dobrovolníků, kterým promítal zábavné filmy. Zjistil, že u usmívajících se lidí je zvýšená aktivita v zóně spokojenosti, která vede ke spontánní spokojenosti. Pokud jej člověk zrcadlí, oba jedinci jsou více šťastní.

U lidí, kteří mají velice odlišný empatický práh a nerozumí tolik protějšku, tak bude reagovat poněkud odlišně, čímž v některých případech může působit dokonce až odpudivě. Výzkumy Marvina Hechta ukázaly, že podřízení lidé v přítomnosti dominantních nebo nadřazených lidí se usmívají častěji. Sociální psycholožka Nancy Henlyová popisuje ženský úsměv, jako znak usmíření, který má uchlácholit mužský protějšek. Ženy se v takových situacích smějí v osmdesáti sedmi procentech, kdežto muži jen v šedesáti sedmi. Je-li procento výskytu úsměvu blízké, tak jsou větší sympatie. Holčičky v osmém měsíci se smějí podstatně více, než chlapci ve stejném období. Patrně se jedná o naučené chování, které když muž bude dobře ovládat, bude k ženě blíž.

Nikdo tomu nerozumí


V některých kulturách je rčení, že se protiklady přitahují naprosto nepochopitelná myšlenka, která je v očích mnoha lidí naprosto zcestná. Podobnost osobních vlastností je nejen dobrým ukazatelem míry počáteční přitažlivosti, ale rovněž předvídá stabilitu a štěstí. Jednoduše, jste-li někdo, kdo každé ráno prochází kolem zrcadla, ale ve větší míře nereaguje na aktuální děsivý tělesný stav, pak je pro vás ideálnější někdo, kdo na nějakou uspořádanost moc nedbá, nebo rovnou apaticky sleduje svůj odraz v zrcadle stejně jako vy.

Byl proveden experiment, ve kterém se debatovalo nad knihou. Lidé s podobnými názory byli sympatičtější, než ti s odlišným pohledem. Pokud souhlasíme s více jak polovinou toho, co si protějšek myslí, atraktivita bude ješitně více méně dvakrát vyšší, než u jiných jedinců. Avšak dle jiných psychologických poznatků máme již od narození dáno, že nás protiklady přitahují, a to zejména proto, abychom posílili naše jednání ve slabinách. Tím dalším důvodem je také fakt, že temperamentní vztahy jsou z počátku více funkční a šťastnější do doby, než vyprchá zamilovanost a jedinci si začínají uvědomovat svou odlišnost. Tato odlišnost právě zabraňuje k důvěrnější komunikaci, která je ve vztahu velice důležitou součástí, bez které se ze vztahu stává buď přátelství, nebo přátelství se sexem.

Důležitost komunikace je natolik zakořeněnou záležitostí, že sami instinktivně hledáme komunikačně rovnocennější jedince. Průzkumy osobnostních typů prokázaly, že nejšťastnější páry jsou ty, kde oba partneři mají stejnou dominantní funkci. Každý z nás má své specifické chování a v komunikaci jej můžeme rozdělovat na introverty, extroverty, intuitivní lidi, empatické jedince s kladným, nebo záporným přístupem. Není překvapením, že právě tato studie prokázala u dlouhodobých vztahů, že oba mají stejnou dominantní funkci. Jiná studie zkoumala vliv podobností v jiných aspektech, jako je bohatství a vzhled, kde platí podobný princip.

Pomineme-li samotný fakt, že by protějšek měl mít jinou pachovou stopu, jinak řečeno, odlišné feromony a jinou genetickou výbavu, tak po psychologické stránce se protiklady přitahují, ale je lehčí hledat něco, jak okořenit vztah sobe podobných lidí, než hledat klíčovou cestu, jak společně dobře vycházet, rozumět si a dobře komunikovat.

Jaké máte zkušenosti s tímto rčením?
 

12 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

"Přitahují se protiklady?"

Ano.
Spíše ne.
Ne.

Komentáře

1 Fabulátor Fabulátor | Web | 2. září 2012 v 20:59 | Reagovat

Myslím, že na tohle téma budou vždy existovat argumenty pro i proti, stejně tak jako oboustranné věděcké testy. A ono na tom asi ani příliš nezáleží, každý si jednoduše najde "to svoje".

2 Danny Danny | Web | 2. září 2012 v 22:14 | Reagovat

Já myslím,že je to o tom i o tom- že hledáš podvědomě partnera, co má podobný základ,tudíž si rozumíte,ale jinak je odlišný,což tě přitahuje :D

3 Livien Livien | E-mail | Web | 6. září 2012 v 21:38 | Reagovat

Upřímně? Přátele hledám převážně v lidech podobných, moji dosavadní partneři však byli založení úplně odlišného. :)
Jinak palec nahoru, jako vždy velice zajímavý článek.

4 M. M. | Web | 9. září 2012 v 9:26 | Reagovat

Nikdy jsem s tím, že by se protiklady měli přitahovat nesouhlasila.. z praxe ani neznám nějaké 2 výrazně odlišné jedince, kteří by spolu byli a klapalo jim to.. a většinou právě na odlišnostech vztah ztroskotává. Takže konečně článek, který to vyvrací :D

5 Alcië Alcië | Web | 7. října 2012 v 23:30 | Reagovat

Myslím, že se protiklady přitahují, lidi si často vybírají partnery, u kterých cítí, že mají nějakou vlastnost, která jim samotným chybí. Třeba narcisty přitahují lidi se závislou poruchou osobnosti, protože jsou mnohem víc emotivní a naopak lidi se závislou poruchou na narcistech láká (zdánlivá) sebejistota a vyrovnanost...

Zároveň ale s člověkem, se kterým jsme ve vztahu, máme podle mě vždycky něco společnýho, i proto nás to k němu nevědomky táhne. Ve vztahu si pak partneři často navzájem zrcadlí svoje vlastnosti, díky tomu mnoho vztahů  bohužel skončí, ale zároveň je to příležitost porozumět líp sobě a posunout se dál ;)

6 ann ann | 15. listopadu 2012 v 18:21 | Reagovat

protiklady se přitahují, ale na jak dlouho?

7 Lina Lina | Web | 26. února 2013 v 19:20 | Reagovat

Přátele jsem našla v kruhu podobností a přítele jako protipól sebe sama. Takže má odpověď zní- ano i ne, záleží na okolnostech.

8 Freud Freud | 4. února 2014 v 12:01 | Reagovat

Takže hezkou ženu přitahují oškliví muži ? :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama