Psychologie hudby

30. září 2012 v 19:00 | Daniel Hloušek |  Články

Psychologie hudby


V devadesátých letech dvacátého století byl proveden experiment prokazující přímý vliv hudby na inteligenci. Známe jej pod slavným pojmem Mozartův efekt. Po poslechu vážné hudby bylo zřejmé zlepšení v časově-prostorovém inteligenčním testu, ale jen po dobu patnácti minut. Jaký vliv má hudba?

Nezapomenutelná hudba


Psychiatrička Elizabeth Loftus provedla řadu experimentů, ve kterých potvrdila svou teorii o dynamice vzpomínek. Loftus nechala několik skupin sledovat záznam autonehody a poté rozdělila sledující na dvě skupiny. První polovině položila otázku, jak rychle jelo auto ve chvíli, kdy narazilo do druhého. Další část dostala otázku, jak rychle jelo totéž auto, když "roflákalo" druhé. Sugestivní dotaz napomohl k méně přesné vzpomínce a tito lidé odhadovali až od 20% rychlejší jízdu, než první skupina, což dokazuje sugestibilitu, kterou popsal profesor psychologie Daniel Schacter za jeden ze sedmi hříchů paměti.

Mnozí z nás si není vědoma faktu, že si rádi zkreslujeme vzpomínky a čím více si jedinec myslí, že jeho pohled na něco, co se již stalo je velice objektivní, tím více tato vzpomínka paradoxně objektivní nebude. Jedná se o přirozenost zavánějící naivitou, kterou ale nemůžeme nijak zásadně ovlivnit. Tohoto si můžeme všimnout například i u hudebníků, kteří si píší skladby. Jejich paměť zrcadlí to, u čeho zažili nejsilnější emocionální odezvu. Proto mnohé hudební skupiny se podobají stylu jiných specifických skupin a dalo by se tvrdit, že se autorovi zamlouvá.

Alzheimerova nemoc je nejčastější formou demence, která je charakterizována zejména ztrátou schopnosti rozeznávat sociální vztahy a vazby mezi lidmi a dokonce i příslušníky rodiny, pocitové a logické. Klinická zkušenost dokládá, že hudba stejně jako sprostá slova, přetrvává v paměti velice dlouho a to i u lidí trpící touto nemocí. V experimentu, při kterém bylo zdravým i trpícím Alzheimerem puštěno přes čtyřicet hudebních skladeb, byla tato teorie o lepší paměti spojenou s hudbou potvrzena. Zatímco pro jednu polovinu byl text čtený, u druhé byl obsah přezpíván a výsledně u lidí trpící Alzheimerem byl výsledek efektivnější. Častěji rozpoznali, že skladbu již slyšeli, u zdravých lidí to ale nemá viditelný vliv. Existují případy, jako například zpěvák s touto nemocí, který nebyl schopen se ani dostat do nemocničního pokoje z nějakého oddělení, aniž by nevyvolal rozruch, ale své skladby přezpíval se stejnou precizností, jako před nemocí.

Jedinečnost pocitů


Hudba má největší dopad na limbický systém, což je naše centrum emocí. Především v amygdale, která rozhoduje o tom, zdali je zvuk příjemný, či není. V této části také sídlí vzpomínky na pocity k tomu, co jsme kdy slyšeli. I psychologie popisuje mrazení, zejména za krkem při poslechu hudby. Tato reakce nastane ve chvíli, kdy tempo, tóny a uspořádání tónů připomenou jistou vzpomínku v amygdale. Fyziologická měření zjistila, že v takové chvíli dochází k zrychlené srdeční aktivitě, jinak řečeno dochází k vzrušení. K větší odezvě dochází zejména u profesionálních hudebníků, u kterých by se právě čekal přes každodenní rutinu spíše opačný efekt. Avšak není žádný rozdíl mezi jedinci, kteří hrají na nějaký hudební nástroj, či ne.

S rostoucím hlukem také práh vzrušivosti ze zvukových vjemů stoupá. Jinak řečeno, jedinci, kteří dlouhodobě žijí v klidnější oblasti, mají tento práh nižší a dokáží se více nadchnout pro to, co slyšeli. Ti, kteří jsou dlouhodobě vystaveni hluku, mají automatickou tendenci mnohé zvuky vypouštět a analyzovat jako okolní šum. Podle psychologů se jedná o velice negativní záležitost novodobé civilizace, která vede k menší empatii společnosti. Z výzkumů vyšlo najevo, že lidé, kteří se setkávají s nadměrným množstvím vnějších zvuků, se méně vciťují do filmů, i když jistý moment je podkreslený hudbou.

Nejčastěji dle výzkumů vyvolávají emoce sólové nástroje a vědci Panksepp a Bernatzky si tento jev dávají do souvislosti s evolučními kořeny sociální motivace a poukazují na zvukovou podobnost ztraceného mláděte. Na tento jev zejména reagují ženy a je to vysvětlováno faktorem svědomitosti, kterým ženy disponují ve větší míře. U něžného pohlaví je to natolik hlubokou záležitostí, že ze sledování reakcí je zřejmý vyšší výskyt slzení u žen, než u mužů.

Každý ze 141 respondentů uvedl alespoň jednu skladbu, u které pocítil nějaký intenzivní pocit, z toho u mnohých vedlo k jistým vnějším fyziologickým změnám. Namátkou třeba došlo k patnácti slzením, k třinácti mrazením a u osmi případů došlo k husí kůži. U slzení bylo zjištěno, že tato reakce vzniká zejména ze vzpomínek, kdežto zbylé dvě uvedené reakce jsou spíše spojovány se samotnou hudbou.

Hudbou ke genialitě?


Mozartova efektu mnozí chtěli využít a koncem dvacátého století nastal boom se stimulací inteligence dětí, mnohdy ještě před samotným narozením. Do roku 2003 se dokonce prodalo přes dva miliony kompaktních disků s Mozartovou hudbou, které byly speciálně určeny pro rozvoj inteligence. V roce 2008 internetový obchod Amazon.com dokonce nabízel přes čtyřicet produktů s Mozartovým efektem. Psychologové tento psychologický fám označili za tichou poštu, kdy na samotném konci je naprosto zkreslená představa. Údajně tato myšlenka vznikla z holého faktu, že hudební nadání je spojováno s inteligencí. I přes pošetilou snahu matek a otců mít z dítěte génia pouhým pro něj většinou nudným poslechem vážné hudby, je tu ale mnoho studií prokazující značnou pravdivost.

Některé školy se zapojily do projektu zkvalitnění soustředěnosti a výkonu studentů za pomocí hudby. Výsledek rozhodně nepřekvapí, více jak polovina studentů se dokázala mnohonásobně více soustředit a dosahovali lepších výsledků. Tempo vytváří náladu, kterou měříme v beatech za minutu. To je počet úderů. Většina písní se pohybuje kolem padesáti až šedesáti beatů, tedy rychlostí našeho srdce. Logicky, čím více je beatů, tím více se budeme cítit pod tlakem a budeme mít tendenci srovnat hladinu adrenalinu. Čím menší je počet úderů, tím více nás skladba uklidňuje. Tento efekt využívala církev, která svou kostelní hudbou v lidech vyvolávala pocit úzkosti, melancholie a nevysvětlitelného strachu. Tímto chtěli dosáhnout vědomí, že jej církev ochrání.

Jakou hudbu máte nejraději?
 

14 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

"Má hudba zásadní vliv na inteligenci?"

+ Ano, má.
+- Ano, ale jen v malé míře.
- Nemá.

Komentáře

1 Zprávař gms Zprávař gms | Web | 30. září 2012 v 19:28 | Reagovat

Podle mého názoru má hudba (zvuk) 2 následky:
1. že vybavuje jedinci vzpomínky a díky tomu projevuje city (pláč veselost, chtíč tancovat,...)
2. že díky určitým frekvencím a seskupením tónů vytváří nová neuronová spojení v mozku, čímž nemusí ani tak zvýšit inteligenci, jako spíš kreativitu (nebo vnuknutí nových nápadů či přemýšlení o různých věcech).
A myslím, že říkat, že hudba inteligenci (obecně) zvyšuje, není přesné, protože by se tím dalo i tvrdit, že zvyšuje například i prostorovou představivost, což je podle mě nesmysl.
Jinak já poslouchám převážně pop, někdy klasiku, příležitostně vážnou hudbu, často také starší hity třeba 90. let, navíc hraju i na piáno (většinou co slyším, nebo co se mi líbí), a přestože to dělám už 12 let, nemyslím si, že bych byl nějak inteligentně vyspělejší... Ale je to samozřejmě věc názoru :)

2 K. K. | Web | 30. září 2012 v 19:35 | Reagovat

Jde to převést do praxe - teenageři poslouchající moderní synthpop okořený samplovanými bicími jsou povětšinou na průměru až mírném podprůměru, co se inteligence týče. To samé platí na jejich starší, dospělé kamarády. Ach, jak je ten svět jednoduchý!

3 Ess Ešová Ess Ešová | E-mail | Web | 30. září 2012 v 20:03 | Reagovat

Pravda

4 Míša Míša | E-mail | Web | 30. září 2012 v 21:08 | Reagovat

Sledovala jsem v jednu dobu, jaci lidé poslouchají metal ... díky tomu že i moje je to nejoblíbenější hudba. Skoro úplně jsou to lidé inteligentní, ačkoliv nemusí být premianti, vždy je poznat, že jsou chytří. A taky naprostá většina z nich má nějaké problémy v blízké rodině. Celkově mě to však vedlo k závěru, že hudbu si tak nějak vybíráme podle toho, jací jsme a podle našeho osudu :)

5 Spencer Spencer | E-mail | Web | 30. září 2012 v 22:12 | Reagovat

Páni :-) Takže poprvé za život zjišťuji, že je dobře, ž emiluji vážnou hudbu :-D Podle mnohých mých přátel jsou to nudné tóny bez nápadu a pro mě je to něco geniálního :-)
Jinak co se týče soustředění. Většinou si hudbu pouští, když jdu rýsovat, něco klidnějšího např. Taylor Swift :-) A hned se mi méně klepe ruka a lépe rýsuje.
A co se týká vkusu, mám ráda skoro vše. Především rock, gothic metal, indie, punk, contry, vážnou hudbu. Moc nemusím hip-hop, techno a dechovky :-D

6 Čerf Čerf | Web | 30. září 2012 v 23:00 | Reagovat

Moc pěkný článek. Mám rád docela velké spektrum hudby od tvrdého rocku a pravověrného jazzu až po vážnou hudbu (radši říkám klasickou, ona umí být i hodně nevážná).

Osobně si nemyslím, že jen samotná hudba zvyšuje inteligenci, spíš bych si vsadil na mnohem širší konglomerát vlivů. Ale hudba rezonuje s emocemi a pootevírá někdy původně dost plochý emocionální svět. Takový vliv se mi zdá být výrazně větší a zásadnější :-).

7 Satine Satine | Web | 2. října 2012 v 19:47 | Reagovat

Já jsem kdysi někde četla, že inteligentní lidé poslouchají metal. Ale vážně nevím, co je na tom pravdy. :-D A jak jsem četla o tom mrazení, tak jsem si úplně vzpomněla na Perfect day od Lou Reeda, u té písničky mi mrazí vždycky. Jojo, hudba prostě ovlivňuje naše emoce a vybavíme si při ní určité vzpomínky. Jinak já mám nejradši rock, punk a věci tomu příbuzné. :) A hlavně ty starší kapely, co třeba už teď ani neexistují.

8 chipchawii chipchawii | E-mail | Web | 6. října 2012 v 11:45 | Reagovat

Ahoj,
prosím tohle neber jako reklamu,ale jako prosbu o pomoc.Mohla by ses podívat na můj blog a ohodnotit můj článek..byla bych ti moc vděčná..děkuju!! :-)

9 Alcië Alcië | Web | 7. října 2012 v 23:56 | Reagovat

Zajímavý :)

10 queen.cobain♥ queen.cobain♥ | Web | 17. října 2012 v 17:40 | Reagovat

Já mám nejraději Grunge.. Pak další Rock a Punk.. Občas i metal a takové podobné styly..
Jinak, velmi dobře napsaný článek.

11 Monica Otmili Monica Otmili | Web | 26. října 2012 v 0:09 | Reagovat

Dobrý článek, jako vždy! :)

Hudba je lék na všechno. Sama si pamatuju chvíle, kdy jsem se cítila pod psa a stačil poslech energické písně a ten pocit byl pryč. To byli konkrétně Stratovarius, co mě nabudili.

Blbé je, když máš nějakou písničku spojenou s člověkem, k němuž jsi změnil vztah, např. kamarád, s nímž ses jednou nějak nepohodl a už jste se přes to nedokázali přenést, a pak si pokaždé, když tu píseň slyšíš, vzpomeneš na něj. Dá se přes to přenést, ale trvalo mi dlouho, než jsem mohla znovu některé věci poslouchat bez emocí.

[7]: To prý dělali v Anglii nějaký test inteligentních dětí a vyěšlo najevo, že spousta z nich poslouchá metal. :D

Právě ten metal poslouchám nejčastěji (čímž nechci poukazovat na mojí (pseudo)inteligenci :D), můžu i darkwave a nějakou gothiku, dark electro, EBM či aggrotech, folklór )cimbálovky, ne dechovky!) a poslední dobou i středověk.

12 Štěpánka Štěpánka | 27. února 2013 v 0:16 | Reagovat

Hraji 11 let na klavír, od čtyř let. Neříkám, že mi to zvýšilo inteligenci, ale hrozně mě to rozvíjí, mám větší kulturní rozhled, opravdu rozumím hudbě, umím dobře číst noty/partituru, mám dost zkušeností, abych si zahrála cokoliv chci, pamatuju si ohromné množství hudby, mám na hudbu vlastní názor a nejsem jen ovečka, která si nechá od médií tvořit vkus. Navíc jsem našla vážnou hudbu, které se spousta lidí štítí, ale asi nehledali na správných místech, protože vážná hudba není jen Mozart ;) Starší hudba byla chytřejší, promyšlenějsí a přesto byla stejně lidská, byly v ní stejné emoce jako prožíváme teď.
Samozřejmě i některé výtvory moderní doby jsou skvělé a jsou velmi dobře zpracované.

13 Andrea Koutníková Andrea Koutníková | Web | 5. prosince 2013 v 18:47 | Reagovat

Že hudba probouzí naše city je jedna veliká pravda a nejen hudba. Když rozumíme textu, může se naše citová odezva zdvojnásobit či dokonce strojnásobit. Navíc pokud si to spojujeme s událostí, která nás v minulosti potkala, zažijeme jistě silný citový zážitek.

Co se týče inteligence...Za svůj život jsem potkala celou škálu lidí, kteří poslouchali různou hudbu. Ti, kteří se mi zdáli inteligentní poslouchali chill-out, moderní pop, metal, disco, atd...
Řelka bych, že v dnešní době nelze přímo určit žánr, který by se častěji vyskytoval v repertoáru inteligentních lidí... ;-)

14 Vyzvánění Vyzvánění | Web | 30. května 2014 v 21:35 | Reagovat

Super. Dekuji. \m/

15 + + | 2. prosince 2014 v 11:32 | Reagovat

[1]: PRO Zprávař gms

PROSTOROVÁ PŘEDSTAVIVOST NENÍ PODMÍNKOU INTELIGENCE.
JAKOU MÁ ASI PROSTOROVOU PŘEDSTAVIVOST VROZENĚ SLEPÝ ČLOVĚK?
MIZERNOU. TO VŠAK NEZNAMENÁ, ŽE BY NEMĚL INTELIGENCI.

A KDYŽ PÍŠEŠ, ŽE JE NĚCO "NESMYSL", TAK BEZ ARGUMENTŮ A PODKLADŮ JE TO JENOM VÝKŘIK TO TMY.
TAKŽE ZANECHEJ VÝKŘIKŮ DO TMY!

16 + + | 2. prosince 2014 v 12:12 | Reagovat

Vztah mezi inteligencí a hudbou rozhodně je, to nemůže nikdo popřít. A pokud to někdo popře, tak patří mezi lidi, pro které není problém popřít zelenou barvu trávy.
Otázkou zůstává pouze to, zda-li hudba ovlivňuje inteligenci, nebo z opačné strany
naše inteligence ovlivňuje výběr hudby, která se nám líbí. Pravdou bude nejspíše obojí.

Rychlá hudba nutí člověka podvědomě k rychlému myšlení, rychlému rozhodování.
A rychlému myšlení, ke kterému nás mimochodem nutí i ve škole, znamená nízkou inteligenci, neochotu si udělat čas na přemýšlení na hluboké myšlenkové procesy.
Myšlení je buď rychlé, nebo kvalitní a pomalé.

Pokud nějaký člověk má rychlé a nekvalitní myšlení již od přírody, tak sáhne po rychlé hudbě, protože pomalá hudba by jej přece nudila.
Je to člověk, který se rád zahlcuje obrovským kvantem informací, které však zpracuje jen povrchně.

Já nemám rád povrchnost a uspěchanost
a možná proto mě také rychlá hudba stresuje.
Pomalá hudba je pro mě relaxační a vlídná, ale uspěchaného člověka by nudila.

Techno a jeho odrůdy (nejrychlejší hudební styl) je natolik nepříjemné na poslech, že mě napadá otázka:
Jsou posluchači techna masochisti (dělá jim dobře bolest)?
To by mě zajímalo!

17 Dan Dan | E-mail | 17. prosince 2016 v 1:19 | Reagovat

[16]: A co kdyby ten, kdo poslouchá (docela, ne příliš) rychlou hudbu, dokázal prostě tolik hudebních vjemů naráz pojmout? Nemusí to být vůbec povrchní, a kdyžtak se dají ty komplikovanější skladby pouštět víckrát za sebou a člověk to pak vstřebá (mám s tím zkušenosti jak z vážné hudby a soudtrackové hudby, tak z metalu, který je i rychlejší).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama