Tajemství hypnózy

16. září 2012 v 19:00 | Daniel Hloušek |  Články

Tajemství hypnózy


Vědci Rowland a Young z Pensylvánské univerzity z pokusů zjistili, že zhypnotizovaní jedinci jsou ochotni jednat v nesouladu s pudem sebezáchovy a jsou schopni na povel strčit ruku do kyseliny, sníst přesolené odporné sušenky a přenášet rozlitou velice nebezpečnou rtuť. Prvním náznakem hypnózy byl pokus léčit sílou sugesce u vídeňského lékaře Franze Antona Mesmera, který se domníval, že svět vyplňuje neviditelná magnetická tekutina, jejíž nevyváženost vede ke vzniku duševních poruch. Pomocí magnetické tyče u pacientů vyvolával smích a další emoce. Jaké je tajemství hypnózy?

Slepého nevyléčíš


Mesmer v neúspěšné snaze vyléčit slepého hudebníka raději s potupou emigroval z Vídně do Paříže. V roce 1784 byla jeho teorie navíc vyvrácena komisí, které předsedal tehdejší velvyslanec USA ve Francii, Benjamin Franklin. Závěrem šetření komise bylo, že se jedná o imaginaci, kterou bychom dnes nazvali pozitivním placebo efektem. Přesto do příchodu anestetik ve čtyřicátých letech dvacátého století mnozí zastávali Mesmerovu myšlenku a tvrdili, že dokáží silou tajemné magnetické energie pacienta uspat, ulevit mu od bolesti a v extrémních případech dokonce mohou vidět slepí a zdraví dokonce pod kůži.

Není proto divu, že s příchodem Freudových pokusů s hypnózou, nastal ještě větší skeptický odpor. Markýz de Puysegur objevil při svých sezeních něco, co bychom mohli označit za hypnotický trans. Většina respondentů vykazovala křečovitý stav, ve kterém nevěděli, zdali mají reagovat na pokyny. Avšak u jednoho pacienta došlo k hlubšímu efektu, který byl nazván, jako za umělý somnambulismus, neboli umělá náměsíčnost, která postupně zamezovala křečovitému stavu.

Mylnou představu o hypnóze zejména vyvolávají jevištní pošetilé pokusy o zmatení diváků. Ve většině případů se tomu opravdu daří a otupělí na povel ztrapňující se jedinci na jevišti nejsou zdegenerovaní hypnózou, nýbrž jen psychologickým odhadem. Hypnotizér během svého představení podvědomě vyšle několik signálů a sleduje, jak na něj reaguje obecenstvo. Ti, kteří reagují nejčastěji, mají "vyhráno" a těmto poslušným jedincům hypnotizér jevištním šepotem poví instrukce. Řekne podmínku, kterou nepodmíněně musí zhypnotizovaný splnit. Nejedná se o změněný stav vědomí, ale o sugesci. Ve většině případů, by žádný z těchto lidí nestrčilo ruku do kyseliny, jelikož hypnotizér měl vrtkavou sadistickou potřebu.

Hypnóza pro pobavení


V literatuře existuje nepřeberné množství knih, které se mnohdy mylně zabývají změněným stavem vědomí. Zcela smutným příkladem je kniha, ve které se autor zamýšlí nad sebevraždou způsobenou hypnózou a to dokonce natolik, že konspiruje nad známými osobnostmi, které takhle měly zemřít. Proto není divu, že z dat výzkumu provedeného v roce 2006 si okolo 77% vysokoškoláků myslelo, že hypnóza je změněný stav vědomí, který je velice odlišný od normálního bdělého stavu. Okolo 44% studentů souhlasilo s tvrzením, že lidé ve změněném stavu vědomí se chovají jako tupí roboti, kteří vykonají vše, co jim hypnotizující nakáže.

Proto proběhlo mnoho neoficiálních nelegitimních pokusů, ve kterých respondenti měli dělat to, co by normálně nikdy neudělali. Tím lepším směrem jsou fobie, kterých se můžeme pomocí hypnózy zbavit. V jednom pokusu měl jedinec, který se bál hadů jednoho takového zastrašit kyselinovým roztokem. Další experimenty se spíše prováděly pro zjištění mantinelů. Respondenti na začátku padesátých let byli označováni za subjekty a ve výstupních zprávách byli označováni za předměty. Jenomže čím potupnější situace, tím více si experimentátoři dělali ostudu. Později bylo zjištěno na EKG, že mozek vykazuje stav skoro totožný s bdělým vědomím. Proto jedinec, který měl v kyselině zničit nemalou částku svých peněz, neuposlechl a později si experimentátora vybavil jako minci, kterou by měl zneškodnit.

Hollywoodské filmy rády matou divákům hlavy nesmysly a často dle hollywoodských představ takový zhypnotizovaný dokáže ublížit, nebo dokonce zabít. Tohoto ale chtěli využít mnohé válečné velmoci, které se snažily zmanipulovat vojáky. Zatímco veteráni z druhé světové války byli pyšní na svou uniformu, tak veteráni z Vietnamské války spíše cítí stud. Psychologové se shodli na závěru, že vojáci ve Vietnamu neměli vůbec žádnou sociální podporu a byla na ně aplikována abstraktní hypnóza, která zdůrazňovala rozdíly, a že je ten muž více, než muž. Proto po válce většina vojáků upadla do beznaděje a strachu. Kdežto v druhé světové válce vojákům stačilo se vidět jednou za čas s rodinou, nepotřebovali hypnózu, která měla utlumit pocit smutku.

Kevin McConkey zjistil, že ačkoliv 62% účastníků hypnózy před samotným provedením tvrdilo, že hypnóza je změněným stavem vědomí, tak pouze 39% po ní potvrdilo to samé. Bylo zjištěno, že většina se ani není schopna dostat do tak hlubokého stavu. V laboratoři dokáží vědci vyprodukovat všechny fenomény hypnózy, mezi které nepatří jen zaštěkání na povel, ale také halucinace a necitlivost vůči bolesti. Avšak, jeviště není laboratoř. Ostatně, na jevišti stačí malá peněžní částka a každý ze sebe udělá poslušného idiota, který by si div neukousl nohu, jen aby dostal další peněžní obnos.

Raději si lehni a nic nedělej


Sigmund Freud z počátku hypnózu chápal, jako klíč k podvědomí, stejně jako sny. Proto tímto způsobem léčil své pacienty, avšak zjistil regresy, kterou později potvrdili výzkumníci, kteří měli za úkol dohlížet na experimenty. Sice se hypnotizérům povedlo údajně dostat jedince do poslušného stavu, ale vědcům se nepodařilo přesně zjistit, co má větší vliv na tento stav. Zatímco vědomá složka v podobě rozkazu zůstávala aktivní, ta podvědomá vsuvka a sugerování postupně mizelo. Freud si toho byl vědom, a proto své pacienty později začal podrobovat psychoanalýze. Z počátku při změněném stavu jedince jej částečně vyslýchal, později nechal pacienta samostatně volně mluvit.

Freud moc dobře věděl, že kdo nic nedělá, nic nezkazí, a proto své pacienty nenechal poskakovat a dělat ze sebe trosky, jak to dovolovali jiní hypnotizéři z amatérských řad. Brende a Benedict z psychoanalytického střediska v kansaské Topece popisují případ, kdy jeden voják vyhledal pomoc až po více jak dvanácti letech. Vlivem nedostatečné podpory svých nadřízených a spolubojovníků cítil velikou nenávist k nadřízenosti. Muž měl nutkavé sny, ve kterých utrpěl úraz hlavy a nenávistně likvidoval nepřátele. Psychologové se snažili skrze hypnózu odštěpenou část špatného já a agrese vštípit skrze ego kladné pocity. Výsledkem dlouholetého bádání je, že hypnóza není stav, při kterém si jedinec je schopen na povel ukousnout jazyk, nýbrž je to stav, ve kterém se snadněji diagnostikují problémy.

Máte nějaké zkušenosti s hypnózou?
 

12 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

"Podstoupili jste někdy hypnózu?"

Ano.
Uvažuji o tom.
Ne, ani nechci.

Komentáře

1 Julcha Julcha | Web | 16. září 2012 v 21:35 | Reagovat

s hypnózou nemám vlastní zkušenosti, ale pokud bych chtěla, můj děda, který je psychiatr, by mi jistě hodně pověděl.

Slyšela jsem o jistém pánovi, který hypnózou přiměl dámu, která neuměla vůbec anglicky, hovořit plynule. Dále pak přinutil pána tancovat valčík sám se sebou. Je vidět, že hypnóza uvolňuje myšlenky, které jsme zdánlivě "zapomněli" na povrch.
Ráda jsem tvůj článek dočetla až do konce, jako obvykle, protože byl úžasný :-)

2 Daniel Hloušek Daniel Hloušek | E-mail | Web | 16. září 2012 v 21:42 | Reagovat

[1]:
No, třeba s těmi jazyky je to sporné a je to označeno za psychologický mýt. Ale je pravdou, že těmi roky pokud se s tím jazykem člověk setkává, tak tu nějaká šance je.
A děkuji, velice mne to potěšilo. :-)

3 Vladimir Vladimir | E-mail | Web | 16. září 2012 v 23:53 | Reagovat

Daniel Hloušek - souhlas!

4 Johana Johana | 17. září 2012 v 18:04 | Reagovat

Profík hypnotizoval skupinu. U mne to fungovalo až tam, kdy nám tvrdil, že nemůžeme pohnout hlavou a pak jednou rukou. Fakt jsem nemohla. Byl to naprosto divný pocit. No, ale pán dál pokračoval, měli jsme slyšet bzučení mouchy, to já už ne, pak "muset" vstát ze židle, a to už nikdo z 10ti co jsme tam byli. ALE! Jedna dívka schválně předstírala, že to na ní zabírá i dál, že upadá do hluboké hypnózy, pak tam i něco kreslila ne tabuli a podobně, a když se šťastný hypnotizér díval jinam, tak na ostatní dělala různé pošklebky. Hypnotizér vůbec nepoznal, že je terčem vtipu. 8-O

5 Julcha Julcha | Web | 17. září 2012 v 18:45 | Reagovat

[2]: taky jsem si říkala, jak to může být možné. Asi to bude tím, že už tu angličtinu dost slyšela v mluvě.. :) nemáš zač, mě se tady fakt hodně líbí :)

6 Infinity Infinity | E-mail | Web | 18. září 2012 v 20:06 | Reagovat

Opravdu zajímavý článek, mě by zajímalo, jaké to je být zhypnotizovaná, ale mám z toho strach. Je divná představa, že bych neměla pod kontrolou to, jak se chovám..

7 Meryl Meryl | Web | 18. září 2012 v 20:20 | Reagovat

Nemáš začo!! :-) tvoj blog si naozaj zaslúži vyhrať niektoré z prvých miest! ;)

8 Infinity Infinity | E-mail | Web | 19. září 2012 v 11:47 | Reagovat

Máš u mě ohodnocený blog. :)

9 Angel Darkwood Angel Darkwood | Web | 26. září 2012 v 11:23 | Reagovat

Osobní zkušenosti s ní nemám a ani to neplánuju, ale věřím, že to může pomoct při diagnostice, pokud to ovšem jedinec nepředstírá=)

10 Bety Bety | 2. října 2012 v 8:57 | Reagovat

Zajímavý článek, ale co vím od svého táty, který právě hypnotizuje pacienty a dělá i holotropní dýchání, člověka nepřinutíš dělat něco proti jeho vůli, co by normálně neudělal. Mám tím namysli že nikoho nedonutíš, aby si sám ubližoval nebo aby ubližoval druhým (pokud mu to při vědomí nepřijde neproveditelné).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama