Anatomie lhaní

7. října 2012 v 19:00 | Daniel Hloušek |  Články

Anatomie lhaní


S lhaním se běžně setkáváme každý den, a mnohdy jej nevědomě využíváme i my. Jedna americká studie měla za úkol ve více jak šedesáti devíti vysokých škol zjistit prospěch studentů. Více jak u poloviny dotazovaných se objevila napjatost a nadměrná zmatenost. Tito jedinci se přirozeně styděli za své známky, na rozdíl od klidných a vyrovnaných dotazovaných, kteří naopak dle výzkumu mají skromnou tendenci. Jak poznáme lhaní?

Slova nejsou vše


Desmond Morris uskutečnil výzkum, při kterém měly zdravotní sestry za úkol v předstírané situaci oznámit závažný stav pacienta. Sestry, které lhaly, častěji pohybovaly rukama kolem obličeje, než ty, které pacientům říkaly pravdu. Dalším znakem je intenzivnější polykání, kterého si ale obvykle všimneme jen u mužů, protože mají větší ohryzek. Emoce se zrcadlí v našem obličeji i přes to, že se snažíme o zamaskování těchto výrazů. Některým se podaří omezit viditelné znaky lhaní a vnitřního rozpoložení, avšak pokaždé na zlomek vteřiny se v obličeji objeví přesně charakterizující výraz, který popisuje naše úmysly. Jeden psychologický pár natočil muže, který mluvil o své tchýni, jako o někom, s kým dobře vychází. Ve zpomaleném záběru ale byl zřetelný úšklebek v levé části obličeje pokaždé, když se zmínil o své tchýni, což spíše svědčí o faktu, že by dělal hluchého, kdyby volala o pomoc.

Mezi nejviditelnějšími znaky lhaní patří posunutá mluva k postavení těla a gestikulace. Jistě znáte lidi, kteří se najednou začnou kroutit, mávat rukama a mluvit naprosto jinak, než co napodobuje svým tělem. Nezkušení lháři mají větší tendenci některé informace opakovat a zdůrazňovat to pokyvováním hlavou a sekáním rukama kolem sebe. Při policejním vyšetřování je vyslýchaný posazen tak, aby na něj bylo ze všech stran vidět. To z toho důvodu, aby bylo snazší rozeznat i sebemenší výrazy v obličeji. Tohoto využívají dobří lháři, kteří se snaží omezit pozitivní i negativní gesta. Jednoduše mluví bez výrazných projevů a objevují se u nich jen ty krátké, kterých si všimnou opravdu vnímaví lidé či zkušení vyšetřovatelé.

Lháři se obvykle více potí, mají zvýšený tep, svaly jsou ve větším napětí, avšak bylo by zvláštní požádat přítele, aby si změřil tlak. Proto většina psychologů se zaměřuje na vnější viditelné projevy, jako je zrychlené mrkání. Běžní lidé při lhaní mrknou až padesátkrát do minuty, kdežto normální hodnotou je kolem deseti mrknutí.

Nejčastější gesta lhářů


Mezi nejčastější gesta patří zakrytí si úst, nebo falešné zakašlání. Jedná se o zdržující gesta, která prodlužují dobu, kdy jedinec nemůže mluvit a tudíž má větší šanci, aby se potupně neprozradil. Druhým velice rozšířeným gestem je dotýkání se nosu. Většinou se jedná o rychlý pohyb, ve kterém zejména ženy se skoro ani nosu nedotknou. Badatelé z nadace čichu a chuti v Chicagu zjistili, že organizmus člověka při lhaní vypouští chemické látky zvané katecholaminy, které způsobí zduření nosní sliznice. Navíc, zvýšený krevní tlak zvětšuje nos a tento viditelný efekt dostal trefný název - Pinocchiův efekt. Tyto látky navíc u mužů zduří ještě něco jiného, ale nemůžete protějšku pokaždé při podezření na lež stáhnout kalhoty.

Dalším gestem je tření oka, kdy podvědomě chceme nevidět zlo. S tímto koresponduje na podobné bázi ucho. Člověk, který nám řekne, že nám to dnes sluší a přitom se chytá ucha, si popravdě spíše myslí, že máme na hlavě vlasovou zrůdnost a naše oblečení vidí jako hnusný pytel. Známkou pochybnosti a nejistoty je poškrábání se na krku, zejména pod uchem a nejčastěji kolem pěti poškrábání. Pokud vám někdo řekne, že je mu líto co se vám stalo a přitom se škrábe na krku, ve skutečnosti neví o čem je řeč a chce se jen zavděčit. Desmond Morris také zjistil, že lhaní vyvolává svědivý pocit, proto lháři mají větší potřebu si upravovat oblečení, hlavně límeček. V neposlední řadě se lhář může prozradit prsty v ústech. Je to reflex z dětství, který máme zafixovaný s bezpečím a s potravou.

Z kurzu miluji tě


Psycholog Dory Hollander v roce 1990 provedl průzkum mezi páry. Osmdesát pět procent vysokoškolských párů se přiznalo, že svému protějšku lhalo o minulých vztazích a to zejména na základě jisté nerozvážnosti. V manželství je lhaní velice omezené, ale za to lži jsou vážné a nedá se to srovnávat se lží, že manžel říká baru park, kde chodí se psem pravidelně na procházku. Lidé mají větší potřebu lhát svému okolí o vztahu, než samotnému protějšku.

Zatímco muž se později prozradí a buď mu to žena bude nevraživě připomínat, nebo jej nechá v sladké nevědomosti, tak žena má již evolucí vyvinutější mozkové centrum pro rozeznávání emocí. Už u malých holčiček můžeme zpozorovat lehkou manipulaci, kdy se rozbrečí společně s dalšími dětmi, nebo sama dokáže rozbrečet okolí, aniž by pro ro měla pádný důvod. O´Connellová uskutečnila pětiměsíční studii lidského lhaní. Došla k závěru, že mnohem lépe lžou ženy, jelikož se uchylují ke složitějším lžím. Muži si vystačí s výmluvou, že jim ujel autobus, kdežto žena zachází tak hluboce do detailů a tak výmluvně, že ji to muž raději uvěří, jen aby nepokračovala v ospravedlňování. Nadále také zjistila, že častěji věříme přitažlivějším lidem, než nehezkým. Proto mnoha politikům nic nevěříme.

Z dalších studií vyšlo najevo, že společenští lháři jsou ve společnosti více oblíbení, než ti, co mluví neustále pravdu. Je pro naše sebevědomí přijatelnější udržovat přátelství s takovým člověkem, který řekne ženě, že jen kvůli těmto šatům vypadá tlustěji a v duchu si spíše pomyslí, že to není šaty, ale těmi zákusky, které zrovna nezřízeně snědla. Není proto divu, že osamělí lidé jsou častěji ti, co mluví za každou cenu pravdu, která jim někdy zařídí třídenní pobyt v nemocnici.

Všichni lžou


Politik, který se ospravedlňoval z nařknutí, že neudržoval sexuální vztah s jistou ženou a u toho si třel nos, se svým způsobem prozradil a nejspíše ženu otrle zase kontaktuje. Mezi výrazné a význačné projevování lhaní jsou ruce okolo obličeje, které značí, že jedinec skrývá nějakou informaci a nechce o ní mluvit, nebo přijmout. U malých dětí jsou tato gesta nejzřetelnější a postupem času se stávají méně viditelnými a kratšími. Zatímco dítě si zakryje uši, nebo oči, dospělý jedinec se uchyluje k zakrývání úst. Při teroristickém útoku jedenáctého září 2001 se toto gesto nehledě na kulturu objevilo po celém světě.

Nejméně spolehlivé známky lhaní jsou ty, nad nimiž má člověk největší kontrolu. Většinou se jedná o slova, která si předem můžeme připravit, a není těžké improvizovat. Opakem jsou gesta, která ve většině případů jsou automatická, vrozená či časem získaná a těžko jej ovlivníme. Ostatně, museli bychom si píchnout dávku sedativ a naučit se ovládat zornice v očích, což je téměř nemožné. Proto je lhaní o odvedení pozornosti jedince od těchto prvotních znaků lhaní. Robert Feldman z University of Massachusetts v Amherstu studoval 121 párů při hovoru s třetí osobou. Třetina účastníků dostala pokyn, aby měli působit příjemně, další třetina účastníků experimentu se měla chovat spolehlivě a poslední třetina neměla předstírat vůbec nic. Poté se měli účastníci podívat na videozáznam svého rozhovoru a určit každou svou lež. Některé lži byly zřejmé a nebyly moc zásadní pro úsudek toho druhého. Avšak je rozdíl říci někomu, že se nám líbí, i když v duchu doufáme, aby to ten druhý nepochopil a nechytil se toho, a tvrdit, že je zpěvák v rockové kapele. Bez ohledu na závažnost lží v šedesáti dvou procentech případů respondenti určili na dvě až tři lži za deset minut. James Patterson hovořil s více než dvěma tisíci Američany a došel k závěru, že 91% lže pravidelně doma i v práci.

Jaké máte zkušenosti s lhaním?
 

14 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Čerf Čerf | E-mail | Web | 8. října 2012 v 0:12 | Reagovat

V dětství jsem měl období, kdy jsem lhal prakticky bez ustání, skoro jako bych se zařekl nikdy v ničem neříct pravdu. Tím jsem se "vylhal" a postupně mi začala sebemenší lež, kterou bych měl říct, vadit. Rád si vymýšlím, fabuluji, pábím, mystifikuji, ale tak, aby to ti, co mě znají, poznali. Ale když dostanu vážnou otázku, nelžu, nedělá mi to dobře. Někdy neříkám celou pravdu, ale snažím se nelhat, co to jenom jde. Ale popravdě - život to spíš komplikuje než zjednodušuje.

2 Jennei Jennei | Web | 8. října 2012 v 10:05 | Reagovat

O lhaní jsem četla v knize Řeč těla, tam byl i ten příklad chlapa a jeho tchýně. To mě ani nepřekvapilo. Docela si ten jeho úšklebek dovedu představit. :D

Jako dítě jsem ale nelhala téměř vůbec. Já byla vzorná, a nejednou se to vymstilo. Ale je fakt, že když někomu zalžu, dovede to pěkně zkomplikovat život. Takže říct toho co nejmíň a pst. :D To by mohlo stačit.

Bezvadně napsané. ;-)

3 Daniel Hloušek Daniel Hloušek | E-mail | Web | 8. října 2012 v 15:01 | Reagovat

[1]: Jak lhaní, tak i pravda život ztěžuje, člověk musí najít ten střed, ale někdy to prostě nejde.

[2]: Áno, právě tento psychologický pár udělal ten videozáznam jistého muže s tchyní. To musí být skvělá práce, vidět toho zoufalého muže.. :-D
Jo, lhaní je někdy komplikovanější, než ta pravda a člověk si ji musí pamatovat. :D
Jinak, děkuji. ;-)

4 Miriam Miriam | Web | 8. října 2012 v 21:09 | Reagovat

Už mám praxi ve lhaní rodičům. A v 99% mi věří. Asi je opravdu pravda, že ženám jde lhaní snadno. Vidím, jak se otec snaží před matkou jako by nic, ale mě je naprosto jasné, že pořád lže. Moc mu to nejde.
A další lhaní je u mě "přehánění a dokreslování uděálostí", když něco vyprávím. Uvědomuju si to, ale dělám to už nějak automaticky. Dokonce jsem se už i odnaučila dělat ta gesta, podle kterých by se mělo lhaní rozeznat. Ale nejde to vždy...
Lhaní je hřích, kdo má alespoň nějaké svědomí, tak ho zamrzí, že zalhal, ale existuje snad někdo, kdo nikdy nelhal? To učitě ne. Podle mě všichni lžou.

5 Sinead Sinead | E-mail | Web | 9. října 2012 v 16:12 | Reagovat

"Proto mnoha politikům nic nevěříme." tak pri tomto som sa fakt zasmiala. :D
Myslím že väčšinou sa mi darí klamať, ale vždy sa pristihnem keď si chytám nos, no väčšinou sa to stane keď hovorím pravdu a potom sa bojím že vyzerám akoby som klamala. Vždy keď sa chystám klamať tak mi postačí 30 sekúnd a vymyslím si niečo dôveryhodné, som na seba pyšná :D ale väčšinou neklamem.
Článok mi pripomenul seriál Lie to me, škoda že to už  v telke nechodí, bolo to celkom zaujímavé aj keď občas príliš pritiahnuté za vlasy.

6 Lucí Lucí | E-mail | Web | 11. října 2012 v 11:36 | Reagovat

Lhaní nesnáším.. JInak máš velmi pěkný blog o úvahách...Sháním blogery, se kterými pak dělám různí rozhovory.. Tvuj blog se mi velice zalíbíl neměl by jsi zájem mi na pár otázek odpovědět? POkud ano, budu velmi ráda když se ozveš na email : stale-in@seznam.cz Děkuju :)

7 mengano mengano | E-mail | Web | 11. října 2012 v 14:47 | Reagovat

Zajímavý článek.
Nevěřím, že existuje člověk, který nikdy nelhal, nelže a lhát nebude.
V dětství jsme určitě lhali všichni a záleží na tom, jak se kdo "vylhal", jak o tom píše nahoře Čerf.
Já lháře ráda nemám a snažím se nelhat. Sama před sebou si obhájím takovou tu "milosrdnou lež" ;-)

8 Ivet Ivet | Web | 11. října 2012 v 20:51 | Reagovat

[7]: Co jsem chtěla napsat, napsala už Mengano, přesně tak! :-) Někdy ta "milosrdná lež" je lepší než pravda, i když setkat se s tím, že člověk věří šest let někomu a on se pak prořeknutím prozradí, že celou dobu lhal - to zamrzí hodně! :-D Kdyby znal "milosrdnou lež" nedovedl by tak moc ublížit! :-(

9 Idealist. Idealist. | Web | 17. října 2012 v 17:11 | Reagovat

Každý někdy zalhal, a to je základ celého věděckého zkoumání. Otázkou zůstává, jestli toho ,lhaní´ je z důvodu neublížit druhému, či tak. Lidé by měli mluvit pravdu, stejnak vždycky vyplave na povrch;)..

10 (Ne)šílená Charlotte (Ne)šílená Charlotte | Web | 17. října 2012 v 19:19 | Reagovat

Lhaní. Za poslední půlrok jsem si ho kvůli jistým lidem užila až moc, takže v něm nehodlám nijak extrémně pokračovat. Je mi jasné, že některých typů lhaní se nezbavím (třeba přibarvování si událostí), ale už je mi vyloženě špatně při pomyšlení na to, že bych měla znovu lhát nějak více.

11 GVKB GVKB | E-mail | Web | 29. prosince 2012 v 17:46 | Reagovat

Nejmocnější a nejbohatší lidé na světě, to jsou i největší lháři na světě, a díky lžím se jim podařilo zde i získat velikou moc a veliké bohatství. Lež je silná návyková droga, a tak zde dochází k tomu, že lež s lhářem manipuluje jako s loutkou, podívejme se do hloubky na to, jak lhaní funguje, abychom lhaní porozuměli. Aby mohl lhář splnit úkol, který považuje za důležitý, použije k tomu lhaní, a oklame sebe nebo cizí lidi. Jak je vlastně možné, že může lhář oklamat sám sebe, vždyť musí vědět, že je lhář? Mnohokráte opakovaná lež se pro lháře stává pravdou, a on této lži uvěří a bere jí za pravdu, kdo jiným lže, ten bude i lhát sám sobě, lhaní je ve své podstatě inteligentní program, který upravuje pravdu na lež, tak jako jiný inteligentní program v našem mozku, přeloží věty z jednoho jazyka do jiného jazyka. Lhář potřebuje neustále lhát cizím lidem, a pokud lháře izolujete dlouhodobě v samovazbě, tak se lhář zblázní, protože nemá drogu, na které je silně závislý. Představme si teoreticky, že bychom začali vyrábět elektronické vložky do uší a brýle, které by odhalili každou lež, a přeložili by nám automaticky lež na pravdu, jak by potom vypadalo to, co bychom slyšeli a spatřovali, když bychom nebyli už ovlivnění po celý život, nikdy žádnou lží? Politika a náboženství, by logicky nemohlo zde již existovat, a stejně tak by zde byly jiné knihy, a jiné programy a zprávy v televizi, ve kterých by nebyla žádná ubohá lež. Pokud by zmizela lež, zmizelo by i soukromé vlastnictví a peníze, vztahy mezi lidmi by byli zásadně jiné, nebyl by zde podraz a lakomost.

12 Lina Lina | Web | 26. února 2013 v 19:28 | Reagovat

Obdivuji všechny tvoje skvěle napsané články. Hltám slovo za slovem.

Mé zkušenosti se lží? Lhala jsem, v pubertě asi i docela často, ale vůbec ne o důležitých věcech, které by měly zapříčinit zkázu světa a tak podobně. Pak se mi to vymstilo a já si slíbila, že lhát nebudu.

Navíc, někdy je lepší říct polopravdu než lež, jindy lež místo pravdy úplné. A podobně.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama