Moc úsměvu

21. října 2012 v 19:00 | Daniel Hloušek |  Články

Moc úsměvu

Podle psychologa R. B. Zajonce z Michiganské univerzity existuje spojitost mezi šťastným výrazem a pozitivním myšlením. Lidský obličej má okolo osmdesáti svalů, i když u mnohých to vypadá, že mají spíše většinu svalů ochablých do permanentně protivného výrazu. Profesor Zajonc tvrdí, že úsměvem nezrcadlíme aktuální rozpoložení, nýbrž vytváříme. Existují svaly, které v minulosti prozradily nepříteli naší bojácnost, a podle této teorie logicky jsme předem mohli odvrátit možný střet. Jakou moc má úsměv?

Nástroj k týrání

O důležitosti úsměvu věděl již francouzský vědec Guillaume Duchenne de Boulogne, který pomocí elektrodiagnostiky a elektrické stimulace rozlišoval úsměvy na popravených hlavách gilotinou. Došel k závěru, že úsměvy ovládají dvě skupiny svalů. Velký sval lícní pomoci, kvůli kterému se nám rozšiřují ústa a tváře a kruhový sval oční, který ovlivňuje zavření víček a zejména to ocení ženy, dělá nehezké vrásky. Má-li člověk radost, při úsměvu jeho koutky úst směřují vzhůru a stáhnout se svaly kolem očí. Při neupřímném úsměvu se smějí jen ústa.
Naše první reakce při narození na tento svět je pláč, avšak v pěti týdnech se začneme usmívat a mezi čtvrtým až pátým měsícem se začínáme smát. Tímto startuje pro mnohé životní éra, ve které budou týrat své okolí tajemnými úsměvy. Paul Ekman z Univerzity v Kalifornii a doktor Wallace V. Friesen vypracovali kódovací systém obličejových aktivit, pomoci kterého poznáme upřímný a neupřímný úsměv. Pokud máte radost a prožíváte příjemné pocity, pak jistá část mozku, která zpracovává emoce, vyšle do obličejových svalů signál, aby se roztáhla tvář, obočí trochu poklesne a oči se zúží. Při neupřímném úsměvu se mohou také objevit vrásky kolem očí, ale masitá část mezi víčkem a obočím nepoklesne dolů, jak tomu je u opravdového úsměvu, proto někteří lháři jsou lehce prozrazeni. Jednoduše nemají tu vůli ochabovat půlku svalů obličeje do takové míry, aby zase nevypadali, jako naprostí idioti.
Obličej i mozek je zásobován krví ze společného zdroje a to z tepny, kterou nazýváme krkavice. Zajímavostí je, že kdyby tato tepna se větvila již u ramen, tak bychom je zapojovala do podvědomé gestikulace a dokonce by se červenala stejně tak, jako tváře v trapném momentu. Při úsměvu, nebo mračení se napínají svaly napříč lebkou a tím dochází ke stlačování drobných cévek. To má za následek potlačení tvorby jistých chemických látek a dochází k uvolnění, navíc tato krev se odkloňuje do mozku. Červenáme se pro lepší vytváření mezilidských vztahů. Normálně by nám mozek napomohl k racionální a rozumné myšlence, jak z této situace ven, nejlépe útěkem. Jelikož ale značná část krve je při červenání se přesměrována do obličeje, pak nám nezbývá nic jiného, než nemyslet a spoléhat na jistý druh adrenalinu, kterým je intuice. Kvůli tomuto se dokážeme lépe vciťovat do druhých, napodobujeme jejich gesta, ale také je vytváříme.

Úsměv neznačí mentální nedost.. i když

Je mylnou představou, že lidé, kteří se smějí průměrně více než ostatní, jsou mentálně jinde, jako s úsměvem. Avšak, do jisté míry by se to u některých případů lhářů dalo tvrdit, kdy často vidíme úsměvné protiklady jako je například smích u kterého jedinec apaticky "sleduje" okolí a nepostřehl, že se již smát nemá a se značně postiženým výrazem baví své okolí. Paul Ekman identifikoval devatenáct druhů úsměvů, přičemž každý z nich vyjadřuje jiné sdělení. Mezi ně také patří klamné úsměvy, které se s věkem stávají hůře analyzovatelnými a zákeřnějšími.
Ray Birdwhistell a jeho kolegové z Pensylvánské univerzity zkoumali proměnlivost spontánního úsměvu. Zatímco v Atlantě bylo běžné, že se žena usmála na neznámého muže, kdežto v Buffalu byl tento úsměv brán za velice nevhodný a neadekvátní k situaci, že jsou si cizí. Zatímco v jedné části zemi byl takový člověk dotazován, zdali se nezlobí, tak v druhé byl nevybíravě vystaven útočným otázkám, co je tady k smíchu. Došli k závěru, že tento fakt zřejmě pramení z již dávno zapomenutých tradic, proto někde budete vypadat, jako srdečný člověk, a někde jako značně inteligenčně indisponovaný jedinec, který neví, kdy se má přestat smát.
Děti, které vyrůstají v rodině, kde se rodiče smějí podstatně méně, nebo vůbec budou v dospělosti tímto trpět. V rané fázi života se naše povaha vyvíjí zrcadlením, mnohé rysy získáváme z autorit. Je-li autorita zapšklá, nebo nám bude smích odepírán z důvodu, že vše bereme až moc lehkovážně, poté v dospělosti ztrácíme schopnost se pořád smát.

Usměj se a kousnu tě

V roce 1980 bylo v New Yorku evidováno 1207 občanů, kteří ještě zcela neopustili od pravěkých způsobů řešení problémů pomocí kousnutí druhého. To je více případů, než u pokousání krys a lidské kousnutí je podle Margaret Grossi více nebezpečné, než to zvířecí, už jen z toho důvodu, že zvíře vás nezažaluje, a ostatně kdo kdy viděl, aby člověk pokousal krysu.
Ekvivalentem pro podání ruky je právě úsměv, u kterého jdou vidět zuby. Zuby dávají najevo přátelskost a fakt, že nehodláme praktikovat výše zmíněný pravěký způsob nesouhlasu. Není ani divu, že protějšek nejlépe a nejčastěji neupoutáme v případě žen na prsa a v případě mužů na zadek či rozkrok, ale na úsměv, při kterém jdou vidět zuby. Toto gesto můžeme vidět v primitivní formě již u dětí, kteří při hraní si na rvačku od sebe mírně drží zuby, což signalizuje, že se jedná pouze o hru. U dospělých se jedná o sofistikovanější signál, který se používá v divočejších milostných hrách.
Úsměv lhářů se objevuje rychleji, zatímco upřímný trvá zase o něco déle. Navíc, předstírané emoce se zrcadlí v levé hemisféře, která nedokáže rovnoměrně vyslat signál do obličejových svalů, proto je úsměv na levé straně výraznější, než na pravé.

Podřízenost či labilní úsměv

Mezi nejzákladnější úsměvy patří prostý úsměv, který vzniká stažením koutků úst dozadu a jejich mírným zdvižením. Často se můžeme setkat s vyšší intenzitou tohoto úsměvu v cizí společnosti. Jedná se o gesto, které používají zejména jedinci, kteří nikoho neznají, ale chtějí působit přátelským dojmem. U nižší intenzity tohoto úsměvu ale jde o nejistotu a menší sebedůvěru. U tohoto úsměvu lze lehce vypozorovat nervozitu a labilitu jedince.
Dalším úsměvem je horní úsměv, kde ret je stažen tak, aby odhaloval většinu horních zubů. Opice používají k zastrašení dolní zuby, u lidí můžeme zpozorovat to samé a horní zuby svědčí o našich dobrých úmyslech. Mírný úsměv značí upřímné potěšení ze společnosti, u vyšší intenzity spíše pochybnosti z pobavení. Tento úsměv často můžeme vidět na fotkách, kde se jedinec na povel měl usmát, nebo u celebrit, které předstírají pobavení. U širokého úsměvu jsou odkryty obě řady zubů a oči jsou mírně zúženy, což značí nejvyšší možnou radost.
Smějete se často?
 

13 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 nemacova nemacova | Web | 21. října 2012 v 20:15 | Reagovat

Musím oponovat Hemingwayovi, psi se také umí smát, opice taky :-D, ale je pravda, že člověku ke smíchu ubývají důvody. Někdy je na rozpacích, zda je tenhle svět k smíchu, nebo k pláči a rozhoduje se podle naturelu :D  O_O

2 Spencer Spencer | Web | 21. října 2012 v 23:04 | Reagovat

Zajímavý článek :-) Já se asi neumím smát jinak než upřímně. Nejraději jsem když se něčemu můžu zasmát opravdu od srdce, což bývá většinou doma :-D
Ale jestli se směji často, no... Jak čemu. Občas se jen tak pousměji, třeba vtípku či tak, ale jindy jsou chvíle kdy je opravdu těžké smích zadržet.
Minulý týden když jsem jela vlakem seděly naproti mně dvě slečny a tak dobře se bavily, až jim tekly smlzy smíchu, což už jsem opravdu dlouho neviděla :D

3 Tramvajka Tramvajka | Web | 22. října 2012 v 22:16 | Reagovat

Tolik druhů úsměvů. Někdy se směju často a třeba jen proto, že je hezky, nebo že je pátek, jindy nedokážu ani trochu pozvednout koutky. To už je prostě puberta :-) :-D

4 pavel pavel | Web | 23. října 2012 v 15:41 | Reagovat

Já jo. S úsměvem projde člověk kolem světa. :-D

5 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 25. října 2012 v 14:14 | Reagovat

Já mám smích ráda, ale je pravda, že jsem vypozorovala, že existuje mnoho duhů smíchu.

Taky je zajímavé, že někteří se smějí až tak, že brečí. Když se moje kamarádka rozesměje sebe mín, pokaždé ji tečou slzy. Já slzím jenom tehdy, když už při smíchu nemůžu popadnout dech :D

6 Monica Otmili Monica Otmili | Web | 25. října 2012 v 23:05 | Reagovat

Směju se často, dokonce jsem se přistihla, že často usínám s úsměvem na tváři z důvodu velké představivosti.

[5]: Občas taky slzím, ale ne když mě něco rozesměje tak, že pomalu nemůžu popadnout dech, spíš o něco míň, zato slzet nemůžu přestat. Někdy si říkám, jestli se to nespustí dlouhou dobu  zadržované slzy.

Že bych šla zkoumat neupřímné úsměvy? :)

7 Angel Darkwood Angel Darkwood | Web | 2. listopadu 2012 v 11:19 | Reagovat

Nejúžasnější je, když se na vás na ulici upřímně usměje cizí člověk. To pak má člověk opravdu takovou lepší náladu...

8 L. L. | Web | 11. ledna 2013 v 17:52 | Reagovat

Vždycky jsem se hodně usmívala, teď už moc ne. Článek zaujal :)

9 Janča Janča | 6. října 2013 v 20:33 | Reagovat

Máš ten blog velice pěkný a propracovaný. moc se mi líbí. :-P  :-)

10 Jany Jany | 5. října 2015 v 12:21 | Reagovat

život je hořký.. a to je na tom to usměvné ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama