Duben 2013

Psychologie jídla

21. dubna 2013 v 19:00 | Daniel Hloušek |  Články

Psychologie jídla


Výzkumy ukazují, že odstranění jídla z dohledu, nebo jejich posunutí o pár metrů dál má nesporný vliv na jejich konzumaci. Člověk se cítí více sytý ve chvíli, kdy má plný talíř, a potřebu jíst má zejména v momentě, kdy je pod stresem a tímto stimuluje tu nervovou část, která zpomaluje reakce. Například ořechy jsou zdrojem omega 3 nenasycených mastných kyselin, které potřebují mozkové buňky a neurotransmitery, kvůli kterým dochází ke zlepšení nálady. Toho využívají pulty s jídlem, které jsou často rozmístěné do více ostrůvků, v popředí se nacházejí hmotnější saláty a za nimi jsou obvykle dražší menší jídla, která se vejdou na malý talířek, který jste si zaplnili objemnějším jídlem z popředí. Jaká je psychologie jídla?

Stezka odvahy k jídlu


V sérii experimentů psychologové pečlivě rozmístili na připravená místa v kanceláři tabulky čokolády. Poté porovnávali výsledky lidí, kteří měli čokoládu přímo na stole a těch, kteří se pro ni museli zvednout. Zaměstnanci, kteří měli čokoládu přímo u sebe, konzumovali každý den přibližně o šest tabulek čokolády více, než ti, kteří si pro ni museli obětovat pár kroků. Výsledky ale také ukazují, že pracovníci byli ochotnější podniknout dobrodružnou cestu plnou nástrah v roli svých mlsných a co se týče jídla, všímavých ochromených kolegů v momentě, kdy byla tabulka čokolády v průhledném obalu. Oproti neprůhlednému obalu byla snědena o 46% rychleji - co oči nevidí, to srdce nebolí. Navíc, čokoládové pochoutky zvyšují hladinu serotoninu a dopaminu. Stejného efektu se dá dosáhnout mnohými antidepresivy a pouhým sledováním druhého, jak jí, nedosáhneme vůbec žádného pozitivního pocitu. Proto se často lidé nezřízeně uchylují k čokoládě a už méně ke dvojité porci ovoce a zeleniny, které zvyšují o jedenáct procent pravděpodobnost, že zůstanete zdraví.

Podobný experiment provedli v domácnostech, které zásobovali potravinami. Není překvapující, že v domácnostech s přebytečným zásobováním, jídlo zmizelo dvakrát rychleji. Za to do hůře přístupných částí domu, jako je sklepení, nebo půda, se lidem moc nechtělo a raději byli o hladu. Výzkumy ukazují, že většina lidí se do jisté míry alespoň jednou za život snažili držet dietu. Tytéž výzkumy ale také poukazují na fakt, že většině zbyla jen touha po zhubnutí a pár kilo navíc, přičemž neúspěchu dochází nejčastěji kvůli nedostatečné motivaci a zdeformovaným instinktům. Každý z nás disponujeme instinkty, které nám říkají, kdy máme začít a přestat jíst. V momentě, kdy si řekneme: "Už jsem dojedl?", se tyto instinkty mají aktivovat. Brian Wansink ale nechal zhotovit hluboký talíř se speciálním dnem, v němž byla ukryta hadička, kterou lze neustále tajně doplňovat polévku. Po uplynutí dvaceti minut měli respondenti experimentátorům říct, jak jim polévka chutnala. Ti, kteří jedli z bezedného talíře, zkonzumovali o 75% polévky více, než ti, kteří měli normální talíř, a nebylo jim vůbec divné, že ostatním ubývá polévka a klidně by byli schopni usnout u talíře. Útěchou rozhodně ani není fakt, že i přes značné vyšší množství snědené polévky neměli o nic menší hlad, jako jejich polévkoví kolegové s normálním nádobím.

Leností k obezitě?


Corby Martin a jeho kolegové z výzkumného centra BioMedical Research, požadovali po obézních lidech, aby svou porci snědli rozdílným tempem. V prvním případě měli porci jíst obvyklou rychlostí, poté o polovinu pomaleji, než normálně a u třetí porce měli na začátku jíst obvyklým tempem a po chvíli o polovinu pomaleji. Pokud jedli pomalejším tempem, vedlo to u mužů k tomu, že snědli menší množství jídla. Pokud ale začali jíst běžným tempem a poté zpomalili, vedlo to u mužů i u žen k velkému poklesu chuti k jídlu. Ostatně, lidé snědí výrazně více v momentě, kdy jsou rozptylováni a plně se na něj nesoustředí. Bylo zjištěno, že pozornost věnovaná filmu úzce souvisela s množstvím popcornu, který snědli. O 15% více jídla snědli ti, kteří v polední pauze poslouchali detektivku.

Brian Wansink před několika lety uspořádal pro skupinu přátel párty a tajně přitom provedl experiment. Každý z hostů dostal jednu lžíci a misku, které se od sebe velikostně lišily asi o třetinu, a šel si nabrat zmrzlinu. Průměrně 31% lidí s většími lžícemi a miskami si nabrali bez výčitek o 14% více zmrzliny, než jejich skromněji vybavení společníci. Podobný experiment provedl Andrew Geier, který nechal na chodbě činžovního domu misku s cukrovinkami, vedle které byla poznámka, ať si berou, co hrdlo ráčí. V dny, kdy byla v misce větší lžíce, si nabírali kolemjdoucí až dvojnásobně více cukrovinek. To samé platí v experimentu provedený vědci z Tilburgské univerzity v Nizozemsku, kdy jedné skupině lidí dali dietní balíčky jídla ke sledování televize, a druhé skupině veliké balíčky normálního jídla. Ti, kteří měli dietní balíčky, nakonec snědli o mnoho více s domněním, že v případě dietních jídel se nemusí tolik hlídat. Musí se ale uznat, že řapíkový celer zlepšuje kvalitu spánku a mandle naopak kvůli obsahu hořčíku snižuje celodenní únavu. Závěrem nádobí je, že čím více máme nádobí, tím více pak máme práce k jeho umytí a tím méně se máme do nějaké přípravy jídla, i když chuť na něj zůstává stejná.

Nejčastějším důvodem k obezitě je již dáno výchovou našich rodičů. Děti z dětských domovů jsou průměrně těžší, než děti žijící v rodině. To zejména proto, že rodiče často děti nutí jíst a napomáhají si citovým vydíráním. Nesníš to, nemáš mě rádo. Tohle v dětech probouzí nechuť k jídlu, na rozdíl od rodin či dětských domovů, kde je jistý pravidelný řád v jídle bez donucování a není potřeba získat si nadvládu.

Musím se na sebe dívat?


V zimním období, kdy nesvítí tolik slunce, a nedostáváme dostatečné množství vitaminu D, se dostáváme do horších nálad. S těmito náladami je také spojená chuť k jídlu, která podvědomě vzrůstá, nejen kvůli výše zmíněnému vitaminu. Vitamin D si tělo neumí samo vyrobit, proto toužíme po jídlech, které jej obsahují, což jsou zejména ryby. Podobný účinek mají vejce a maso, které obsahují antioxidanty. Podle vědců oxidanty oslabují mozkovou činnost a způsobují deprese. Avšak z jednou metod k zahnání těchto nálad je alkohol. Brian Wanslink a Koert van Ittersum z Cornellovy univerzity požádali studenty, aby si z plné láhve whisky nalili panáka. O 30% více alkoholu si nalili ti, kteří dostali nižší širší skleničky oproti těm, jejichž sklenice byly úzké a vysoké. Studenti se řídili tím, jak hluboká je sklenice a podle toho odhadovali do chvíle, než jim to bylo jedno a největší starostí se stalo plánování cesty na WC, přibližné množství. Stejný experiment provedli se zkušenými barmany, kteří nalévali do nižších a větších skleniček o 20% více alkoholu.

Podle studie Stacey Sentyrzové a Brada Bushmana by vám ke shazování pár kil mělo pomoci zrcadlo umístěné v kuchyni. Pravidlo, že jste to, co jíte, je v odraženém výsledku v zrcadle poněkud děsivé a v supermarketu, kde výzkumníci dali více, než 1000 nakupujícím možnost ochutnat nové druhy margarínu studie ukázala, že zájem o tučné margaríny se snížil o 32% v momentě, kdy před nimi bylo zrcadlo, a viděli se, co to s nimi dělá a jací jsou tabulky čokolády. V experimentu, kde měla jedna polovina cvičit na rotopedech k holé stěně, a druhá k zrcadlům, vyšlo najevo, že ti, kteří cvičili čelem k zrcadlům, cvičení skončili o něco dříve a více unavení. Důvodem je, že se zaměřovali spíše na své nedokonalosti a neviděli žádný pokrok ve shazování toho sezónního bůčku v břišní oblasti.

Jíte rádi, nebo spíše jen když máte opravdu hlad?