Psychologie jídla

21. dubna 2013 v 19:00 | Daniel Hloušek |  Články

Psychologie jídla


Výzkumy ukazují, že odstranění jídla z dohledu, nebo jejich posunutí o pár metrů dál má nesporný vliv na jejich konzumaci. Člověk se cítí více sytý ve chvíli, kdy má plný talíř, a potřebu jíst má zejména v momentě, kdy je pod stresem a tímto stimuluje tu nervovou část, která zpomaluje reakce. Například ořechy jsou zdrojem omega 3 nenasycených mastných kyselin, které potřebují mozkové buňky a neurotransmitery, kvůli kterým dochází ke zlepšení nálady. Toho využívají pulty s jídlem, které jsou často rozmístěné do více ostrůvků, v popředí se nacházejí hmotnější saláty a za nimi jsou obvykle dražší menší jídla, která se vejdou na malý talířek, který jste si zaplnili objemnějším jídlem z popředí. Jaká je psychologie jídla?

Stezka odvahy k jídlu


V sérii experimentů psychologové pečlivě rozmístili na připravená místa v kanceláři tabulky čokolády. Poté porovnávali výsledky lidí, kteří měli čokoládu přímo na stole a těch, kteří se pro ni museli zvednout. Zaměstnanci, kteří měli čokoládu přímo u sebe, konzumovali každý den přibližně o šest tabulek čokolády více, než ti, kteří si pro ni museli obětovat pár kroků. Výsledky ale také ukazují, že pracovníci byli ochotnější podniknout dobrodružnou cestu plnou nástrah v roli svých mlsných a co se týče jídla, všímavých ochromených kolegů v momentě, kdy byla tabulka čokolády v průhledném obalu. Oproti neprůhlednému obalu byla snědena o 46% rychleji - co oči nevidí, to srdce nebolí. Navíc, čokoládové pochoutky zvyšují hladinu serotoninu a dopaminu. Stejného efektu se dá dosáhnout mnohými antidepresivy a pouhým sledováním druhého, jak jí, nedosáhneme vůbec žádného pozitivního pocitu. Proto se často lidé nezřízeně uchylují k čokoládě a už méně ke dvojité porci ovoce a zeleniny, které zvyšují o jedenáct procent pravděpodobnost, že zůstanete zdraví.

Podobný experiment provedli v domácnostech, které zásobovali potravinami. Není překvapující, že v domácnostech s přebytečným zásobováním, jídlo zmizelo dvakrát rychleji. Za to do hůře přístupných částí domu, jako je sklepení, nebo půda, se lidem moc nechtělo a raději byli o hladu. Výzkumy ukazují, že většina lidí se do jisté míry alespoň jednou za život snažili držet dietu. Tytéž výzkumy ale také poukazují na fakt, že většině zbyla jen touha po zhubnutí a pár kilo navíc, přičemž neúspěchu dochází nejčastěji kvůli nedostatečné motivaci a zdeformovaným instinktům. Každý z nás disponujeme instinkty, které nám říkají, kdy máme začít a přestat jíst. V momentě, kdy si řekneme: "Už jsem dojedl?", se tyto instinkty mají aktivovat. Brian Wansink ale nechal zhotovit hluboký talíř se speciálním dnem, v němž byla ukryta hadička, kterou lze neustále tajně doplňovat polévku. Po uplynutí dvaceti minut měli respondenti experimentátorům říct, jak jim polévka chutnala. Ti, kteří jedli z bezedného talíře, zkonzumovali o 75% polévky více, než ti, kteří měli normální talíř, a nebylo jim vůbec divné, že ostatním ubývá polévka a klidně by byli schopni usnout u talíře. Útěchou rozhodně ani není fakt, že i přes značné vyšší množství snědené polévky neměli o nic menší hlad, jako jejich polévkoví kolegové s normálním nádobím.

Leností k obezitě?


Corby Martin a jeho kolegové z výzkumného centra BioMedical Research, požadovali po obézních lidech, aby svou porci snědli rozdílným tempem. V prvním případě měli porci jíst obvyklou rychlostí, poté o polovinu pomaleji, než normálně a u třetí porce měli na začátku jíst obvyklým tempem a po chvíli o polovinu pomaleji. Pokud jedli pomalejším tempem, vedlo to u mužů k tomu, že snědli menší množství jídla. Pokud ale začali jíst běžným tempem a poté zpomalili, vedlo to u mužů i u žen k velkému poklesu chuti k jídlu. Ostatně, lidé snědí výrazně více v momentě, kdy jsou rozptylováni a plně se na něj nesoustředí. Bylo zjištěno, že pozornost věnovaná filmu úzce souvisela s množstvím popcornu, který snědli. O 15% více jídla snědli ti, kteří v polední pauze poslouchali detektivku.

Brian Wansink před několika lety uspořádal pro skupinu přátel párty a tajně přitom provedl experiment. Každý z hostů dostal jednu lžíci a misku, které se od sebe velikostně lišily asi o třetinu, a šel si nabrat zmrzlinu. Průměrně 31% lidí s většími lžícemi a miskami si nabrali bez výčitek o 14% více zmrzliny, než jejich skromněji vybavení společníci. Podobný experiment provedl Andrew Geier, který nechal na chodbě činžovního domu misku s cukrovinkami, vedle které byla poznámka, ať si berou, co hrdlo ráčí. V dny, kdy byla v misce větší lžíce, si nabírali kolemjdoucí až dvojnásobně více cukrovinek. To samé platí v experimentu provedený vědci z Tilburgské univerzity v Nizozemsku, kdy jedné skupině lidí dali dietní balíčky jídla ke sledování televize, a druhé skupině veliké balíčky normálního jídla. Ti, kteří měli dietní balíčky, nakonec snědli o mnoho více s domněním, že v případě dietních jídel se nemusí tolik hlídat. Musí se ale uznat, že řapíkový celer zlepšuje kvalitu spánku a mandle naopak kvůli obsahu hořčíku snižuje celodenní únavu. Závěrem nádobí je, že čím více máme nádobí, tím více pak máme práce k jeho umytí a tím méně se máme do nějaké přípravy jídla, i když chuť na něj zůstává stejná.

Nejčastějším důvodem k obezitě je již dáno výchovou našich rodičů. Děti z dětských domovů jsou průměrně těžší, než děti žijící v rodině. To zejména proto, že rodiče často děti nutí jíst a napomáhají si citovým vydíráním. Nesníš to, nemáš mě rádo. Tohle v dětech probouzí nechuť k jídlu, na rozdíl od rodin či dětských domovů, kde je jistý pravidelný řád v jídle bez donucování a není potřeba získat si nadvládu.

Musím se na sebe dívat?


V zimním období, kdy nesvítí tolik slunce, a nedostáváme dostatečné množství vitaminu D, se dostáváme do horších nálad. S těmito náladami je také spojená chuť k jídlu, která podvědomě vzrůstá, nejen kvůli výše zmíněnému vitaminu. Vitamin D si tělo neumí samo vyrobit, proto toužíme po jídlech, které jej obsahují, což jsou zejména ryby. Podobný účinek mají vejce a maso, které obsahují antioxidanty. Podle vědců oxidanty oslabují mozkovou činnost a způsobují deprese. Avšak z jednou metod k zahnání těchto nálad je alkohol. Brian Wanslink a Koert van Ittersum z Cornellovy univerzity požádali studenty, aby si z plné láhve whisky nalili panáka. O 30% více alkoholu si nalili ti, kteří dostali nižší širší skleničky oproti těm, jejichž sklenice byly úzké a vysoké. Studenti se řídili tím, jak hluboká je sklenice a podle toho odhadovali do chvíle, než jim to bylo jedno a největší starostí se stalo plánování cesty na WC, přibližné množství. Stejný experiment provedli se zkušenými barmany, kteří nalévali do nižších a větších skleniček o 20% více alkoholu.

Podle studie Stacey Sentyrzové a Brada Bushmana by vám ke shazování pár kil mělo pomoci zrcadlo umístěné v kuchyni. Pravidlo, že jste to, co jíte, je v odraženém výsledku v zrcadle poněkud děsivé a v supermarketu, kde výzkumníci dali více, než 1000 nakupujícím možnost ochutnat nové druhy margarínu studie ukázala, že zájem o tučné margaríny se snížil o 32% v momentě, kdy před nimi bylo zrcadlo, a viděli se, co to s nimi dělá a jací jsou tabulky čokolády. V experimentu, kde měla jedna polovina cvičit na rotopedech k holé stěně, a druhá k zrcadlům, vyšlo najevo, že ti, kteří cvičili čelem k zrcadlům, cvičení skončili o něco dříve a více unavení. Důvodem je, že se zaměřovali spíše na své nedokonalosti a neviděli žádný pokrok ve shazování toho sezónního bůčku v břišní oblasti.

Jíte rádi, nebo spíše jen když máte opravdu hlad?
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Susen Susen | Web | 21. dubna 2013 v 19:35 | Reagovat

Se svou váhou jsem celkem spokojena. Dobře, i přes to, že měřím 160cm a vážím 51kg (a to je podle mě dost!) jsem s tím spokojená a vyrovnaná. :)

2 Lina Lina | Web | 21. dubna 2013 v 22:47 | Reagovat

Někdy mám doslova žravé období- nedokážu vydržet bez kousku žvance v puse, jindy si večer uvědomím, že sem vlastně jenom snídala.. :)

3 Čerf Čerf | E-mail | Web | 22. dubna 2013 v 1:12 | Reagovat

Já jím rád a je to na mně taky znát. Ale uznávám, že kdybych se při jídle obklopil zrcadly, asi bych poměrně rychle zhubnul :-)

4 Míša Míša | E-mail | Web | 22. dubna 2013 v 7:26 | Reagovat

S jednou věcí pravdu nemáš. Jsou i lidé, kteří se stresem jíst přestávají. Mně se tak stává, že ve zkouškovém přijdu v šest večer ze zkoušky a dojde mi, že jsem ještě nejedla.

5 Ell ^^ Ell ^^ | 22. dubna 2013 v 16:17 | Reagovat

já se svou váhou nejsem spokojemá ale nechci zhubnout, právě naopak potřebuju přibrat! :D

6 sayury sayury | Web | 22. dubna 2013 v 19:05 | Reagovat

Jak já miluji tvé články! :D
Je vidět, že začínáme být lemry líné a raději dáme přednost nezdravému jídlu, které je "hned po ruce" před něčím, co "trvá dlouho udělat". Bohužel patřím do této skupiny. Když přijdu domů, raději si udělám instantní nudle a jdu zas pracovat, "dlouhé" vaření musí počkat na víkendy, kdy je více volného času :-) Ke své smůle jsem si očividně neprošla orální fází, jelikož každou chvíli něco jím, což naštěstí kompenzuji pohybem...aspoň že tak :)

7 Daniel Hloušek Daniel Hloušek | E-mail | Web | 22. dubna 2013 v 23:17 | Reagovat

[1]: Hlavní je, zdali jsi Ty sama spokojená. :-)

[2]: Přesně tak, někdy jsem pořád u ledničky a už ani nevím, co bych si ještě vymyslel za jídlo, a někdy stěží si dám rohlík až v podvečer.. :-D

[3]: Jídlo patří mezi nejlepší slasti vůbec, pokud člověk nespořádá na posezení pět přihrádek v ledničce, tak je to v pohodě. :-)

[4]: Ono je to u každého jinak, já to mám zrovna také tak, ale znám lidi, co ve stresu pořád jedí. :-)

[5]: To jsme dva, asi víš, že je to těžší, než se na první pohled může zdát. :-D

[6]: Oh, vážně? :-D
Ono je to tou hektickou dobou. Někdy, když nemám náladu, nebo čas a nikdo není po ruce, tak si objednám jídlo, nebo pizzu a posléze fandím jiným co sportují... :-D

8 Lukáš Přibyl Lukáš Přibyl | Web | 27. dubna 2013 v 18:04 | Reagovat

[4]: To celkem dobře znám. Souhlasím. Stresem jako jedním z možných způsobem se docílí hubnutí. Mně to takto fungovalo.

Ale celkově je nejlepší prostě nejíst večer. Nejvíce se člověk může najíst při snídani a okolo oběda (tedy okolo poledne)...potom už co nejméně jíst.

9 Lady Rovena Lady Rovena | E-mail | Web | 27. dubna 2013 v 22:35 | Reagovat

Jojo, sejde z očí, sejde z mysli ...také znám lidi, kteří nejí, když mají nervy. U mě to funguje tak, že když jsem ve stresu, tak žeru a když jsem v pohodě, tak hubnu a také to závisí na cyklu :o) Těsně před, sežeru i běžně nežratelné kombinace a po, už jím normálně :o)

[8]: co je večer? :o) Já třeba jím i večer :o)

10 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 22. června 2013 v 20:27 | Reagovat

Já jím spíš když mám hlad, ale jídlo si připravím podle chutí :))

V poslední době se mi ale vůbec nestává, že bych měla žravou, spíš naopak... to je asi tím horkem :D Raději do sebe kopnu vodu než ovoce :) Ale v zimě už začnu jíst víc... Někteří prý taky říkají, že je to tím sluníčkem, že prý z opalování se taky berou vitamínky :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama