Psychologie optimismu

15. června 2014 v 19:00 | Daniel Hloušek |  Články

Psychologie optimismu


Optimista je člověk, který nevidí poloprázdnou sklenici, ale napůl plnou. Optimista je člověk, kterému může mnohokrát spadnout sklenice a jedinou reakcí bude, že teď sklenice není poloprázdná ani poloplná. Je to člověk, který si najde zalíbení i ve věcech, které nejsou ani trochu krásné. Žijí déle, častěji podléhají přirozenou smrtí, než na nemoc, jsou více imunní, dosahují lepšího sociálního postavení, atletických výkonů a v neposlední řadě sexu. S tím koresponduje i vyšší plat - ale to také záleží na druhu optimisty. Jaká je psychologie optimismu?

Poloplná nebo poloprázdná?


Německý filosof, teolog a matematik Gottfried Wilhelm von Leibniz tvrdil, že žijeme v tom nejlepším možném světě. Výchova se bezesporu velikou částí podílí na naší povaze, ale vědci zjistili, že v jistých směrech dokonce ovlivňuje tělo, jako takové. Psychologové totiž přišli na spojitost mezi kladnou větou a záporným sdělením. Klasickou ukázkou může být sdělení, ať si dítě obleče bundu a vezme šálu, jinak se nachladí. Dalším druhem jsou pak věty, které si dítě nešťastně interpretuje, a udělá pravý opak - neolizuj zábradlí, je venku zima, a mohlo by to být poslední věcí, kterou olízneš. Výsledky jsou jasné, pakliže se dítě nezmrzačí samo, v pozdějším věku negativismus způsobí mnohá onemocnění. Navíc je jazykově zakořeněný smysl, podle kterého se často řídíme. Vnitřně nás většinou trýzní představa, že na začátku byla sklenice plná a postupně ubývá, pokud to teda není nějaký odporný koktejl namíchaný na návštěvě. Tato analogie se dá použít i u peněženky, kde naopak jsme rádi, když si řekneme, že už je tam jistá částka, nebo že vůbec máme nějakou peněženku. Můžeme si ale říci, proč tam ta částka ještě není, to samé platí u sklenice, u které chceme, aby neubývalo. Záleží na počátečním stavu, ale tak jako tak je první varianta spíše výraznou charakteristikou pro optimisty.

Lingvisté z univerzity ve Vermontu získali 10222 nejpoužívanějších slov pomocí analýzy Twitteru, textů písniček, historických knih a deníku The New York Times. Dobrovolníci měli ohodnotit slova od jedné do deseti - čím vyšší, tím lepší. Bádání překvapivě potvrdilo, že se dorozumíváme velmi pozitivním jazykem, a to i v případě, že se snažíme sdělit velmi smutnou zprávu. Ostatně, optimisté vynikají v ironii a sarkasmu, nicméně nejsou tak impertinentní, jako pesimisté. Také byl ale zjištěn kulturní a sociální vliv. I když se to tak nezdá, optimismus přímo úměrně stoupá s civilizovaností, avšak podle jiné studie je optimismus ve větší míře v chudších zemích. Podle výzkumu amerického psychologa Roberta Plomina, je také zřejmý genetický vliv, a to z dvaceti pěti procent. Výzkumy na dvojčatech totiž prokázaly, že mají stejný genetický podklad pro optimismus a pesimismus.

Mozek se smyslem pro dramatičnost


Od roku 1983 vědci začali vnímat spojitosti mezi rakovinou prsu a lidskou psychikou. V populační studii, ve které bylo zahrnuto 622 žen do 45 let, byla zjištěna souvislost optimismu na zdraví. Z dotazníků bylo zřejmé, že optimistické ženy jsou zdravější, zatímco ženy, které v mládí prožily řadu těžkých situací a spíše upadají do pesimismu, onemocněly.

V souvislosti s evolucí se naskýtá Shakespearovská otázka, zda být či nebýt, protože optimismus pomáhal našim pravěkým předkům v uvědomění si důsledků jejich rozhodování, takže začali sofistikovaněji myslet, což vedlo k adaptaci na jejich okolí. Britští a němečtí psychologové během rozsáhlého průzkumu zjistili, že náš mozek se snaží cenzurovat špatné zprávy. Respondentům bylo předloženo 80 znepokojivých situací, které je mohou potkat, a to například smrt nebo onemocnění. Jejich úkolem bylo napsat, za jak pravděpodobné je považují. Poté bylo zúčastněným řečeno skutečná pravděpodobnost. Později se vědci zeptali stejných lidí a většina měla podobný odhad na pravděpodobnost, jako poprvé. Podobným výsledkům také došla Tali Sharot a její kolegové z New York University. Osmnáct dobrovolníků si mělo připomenout a posléze i představit budoucí zážitky. Vědci přišli na to, že se mozek výrazně aktivuje v rostrální přední cingulate, který může za rozhodování, empatii, sebeovládání a podmiňování, jak tomu bylo u Pavlova a jeho slinících psů. Dále se mozek výrazně aktivoval v pravé amygdale, která nám pomáhá si představit budoucí situaci pomocí zážitků a pocitů. Amygdala může pracovat s emočním centrem dokonce do takové míry, že dokáže bagatelizovat negativní emoce. Mozek se přirozeně snaží o veselejší scénáře, a většinou jen v případě lidí trpících depresemi, se šance na realistický pohled zvyšuje.

Výzkumníci Peterson a Vaidya zjistili, že optimismus v mnoha případech může vést k podceňování skutečného rizika, jenž vede ke špatnému rozhodnutí. Vědci také zjistili, že se optimismus nachází ve špatném kódování informací ve frontálním kortexu, a že se jedná o upravené a často chybějící vzpomínky, které se nahrazují hezčími částmi a považují to za neurologickou nemoc. Nemoc je prevencí proti nemoci, v poslední době vědci přicházejí na souvislost, že se jedná i o obranný mechanismus těla před chorobami.

Kdo se směje prázdné peněžence?


Nemusí jít nutně o člověka, jenž si za poslední peníze koupil láhev vodky. Optimismus přibývá s věkem, zejména v momentech, kdy prožíváme kladné zážitky. Nicméně ženy se smějí častěji nehledě na situaci, a to v průměru 62 krát denně. Muži přitom jenom osmkrát, a podle psychologů za to nemůže ženou dehydratovaná peněženka. Paradoxem u dvaceti procent lidí je, že se usmívají častěji v práci než doma. Průměrně dvacetkrát se usmějeme v pohodlí domova, zatímco výše zmíněných dvacet procent lidí se v práci usměje vícekrát, jak dvacetkrát.

Optimismus je zároveň do značné míry alespoň dočasně nakažlivý. I když při pohledu na prázdnou peněženku to jde velmi těžko. Z experimentu, ve kterém jedna skupina lidí měla v ústech propisku, jenž je nutila se usmívat, a druhá měla ústa prázdné, vyšlo najevo, že lidé s propiskou v puse byly šťastnější. Lidé ve Švédku dokonce měli problém se zamračit na někoho, kdo se usmíval. Výzkumná studie provedená v rámci kampaně Orbit Complete došla na to, že 69 procent žen bylo přitažlivějších, jestliže se usmívaly, než když měly make-up. Během úsměvu se okamžitě vyplavují endorfiny, i když se jedná o donucený úsměv, aby se neřeklo. Dokonce se rodíme se schopností se usmívat, což se začíná projevovat kolem čtvrtého až osmého týdne - lidé, kteří jsou od narození slepí, se také usmívají, i když úsměv nikdy neviděli. Přitom stačí jenom pět obličejových svalů. Ačkoli během úsměvu můžeme použít až 53 svalů, úsměv není pořád tak pro tělo náročný, jako jiný méně pozitivní výraz.

Optimisté mají jednodušší strategie pro řešení problémů a oproti pesimistům se nezaměřují na své pocity, nýbrž na samotný problém. Dokáží z tísnivé situace udělat přijatelnější kompromisy, a když už nic, tak se alespoň zasmějí. Motivací pro optimisty jsou jejich pozitivní představy, na rozdíl od pesimistů, pro které je stimulem jejich vlastní usuzování, co by se mohlo pokazit. Navíc jsou vytrvalejší. Za pomoci sto náhodně vybraných účastníků ve věku 18 až 30 let bylo zjištěno, že významně reagují na situace, které mají více ve svých rukou, a to například řízení automobilu nebo prevence rakoviny kůže. Pokud není člověk optimista, který si nechá vše líbit, má také o hodně vyšší šanci, že bude povýšen. Navíc z jedné studie vyšlo najevo, že optimismus zvyšuje romantičnost vztahů. Především díky komunikaci - optimisté lépe kooperativně zvládají řešit různé situace a zjistilo se, že takové vztahy i po dvou letech neztratily to počáteční kouzlo. Naopak spokojenost u takových vztahů výrazně roste.
 

20 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

"Jste optimista nebo pesimista?"

+ Optimista.
- Pesimista.

Komentáře

1 Lukáš Lukáš | Web | 15. června 2014 v 20:10 | Reagovat

Lidé by si hlavně měli uvědomit, že pro každého člověka existuje na světě nějaký pozitivní smysl (cíl). Věřte mi, že vím o čem mluvím, když říkám, že cíl v životě člověka nabíjí energií každý den, každou chvíli, prostě pořád (a nejedná se o malou "dávku energie")

2 Benda z Monia Benda z Monia | Web | 18. června 2014 v 20:14 | Reagovat

Nedovedu si představit, jak bych mohl žít jinak, než optimisticky, a nehledat vždy něco kladného na každé situaci. Celá má realita, osobnost a bezmyšlenkovité reakce jsou postaveny na základním kameni, na kterém stojí: "Může být hůř, buď v pohodě" :D

3 Schopenhauer Schopenhauer | 23. června 2014 v 8:12 | Reagovat

Lidé by si měli uvědomit, že iluze optimismu způsobuje mnoho zla, přehlížení utrpení (hl. těch druhých - takové to: "vše je v pohodě, takhle svět funguje a tak to má být, příroda reguluje - ovšem ty druhé, že?)

Nejpřesněji odhadují budoucnost lidé v lehké depresi, existuje též "depresivní realismus", kdo dává přednost pravdě byť bude žít o 4 roky méně než žít v hloupé pozlacené iluzi optimismu, je rozhodně o dost zajímavější bytost než typický primitiv typu "Dont worry, be happy".

Každopádně nežít i iluzi optimismu neznamená hned propadnou do těžkých depresí, ještě tu máme realismus, který je směsí obého, asi ideální třetí cesta.

Optimismus nechme dětem...

4 duchliberalismu duchliberalismu | 23. června 2014 v 12:20 | Reagovat

Změň své vnímání a změníš svou realitu.

Jediný lék proti strachu je Víra (není myšleno náboženská, ikdyž i ta může pomoci, ale často je institucionálně zneužívána).
..z knihy Hledání ultra od Riche Rolla

Až síla lásky překoná lásku k moci svět pozná mír. J. Hendrix

Včera jsem byl chytrý. Proto jsem chtěl změnit svět. Dnes jsem moudrý. Proto měním sám sebe. Sri Chinmoy

Realita je věcí vlastní iluze..:)

5 Sinead Sinead | Web | 23. června 2014 v 14:40 | Reagovat

tak to by ma nenapadlo že optimizmus má niečo spoločné s genetikou. rada sa nazývam optimistkou ale som skôr taká polovičná, možno je to tým že mám dvojča. :D dobrý článok

6 Gwen_Gray Gwen_Gray | 23. června 2014 v 15:32 | Reagovat

----•○•----- New York v časech divergence, uzavřený -za hradbami čeká možná právě na vás. Můžete být studenti, občané, nebo dokonce velitelé jedné z pěti frakcí. Založte si rodinu, mějte úspěšnou kariéru, nebo se naplno oddejte povinnostem vaší frakce. Zaregistrujte se, zjistěte své předpoklady a začněte hrát v několika z našich RPG místností. Nejdřív frakce-potom krev... nečekej a klikni -----> http://rpgdivergent.blog.cz -----•○•-----

7 Raina Raina | E-mail | Web | 23. června 2014 v 19:56 | Reagovat

Moje sestra nedávno prohlásila, že být pesimistou musí být výhodnější ve všech ohledech.
Pesimista: "Pokažená písemka? A co, tak budu mít za 5" > Učitel rozdává písemky, pesimista dostává za 1 a je rád. Pokud dostane špatnou známku, řekne si, že to věděl už předtím a je s tím smířený.

Optimista: "Tu písemku jsem určitě napsal dobře!" > Když dostane za 1, ani se nemusí tolik radovat; vždyť to věděl již dopředu. Dostane známku špatnou? To nebylo v plánu a bude zklamán.

Ani tento článek mi nepomohl jí něco takového rozmluvit... holt abych si taky na chvíli užila pesimismu a řekla si, že jí už nezměním :D.

8 duchliberalismu duchliberalismu | 24. června 2014 v 9:41 | Reagovat

[7]: Možná si tvá sestra plete to co je optimismus a pesimismus. Protože ona se chová nikoli jako pesimistka, ale jako optimistka s lhostejností ke svým schopnostem a možnostem. Jednoduše na sebe více nebo méně kálí, a vzhledem k tomuto zaujetí svého životního postoje pak volí tu nejoptimističtější cestu, tedy nenervovat se a neočekávat, nechat se překvapit. Nic víc v tom nevidím. Pesimistu totiž jeho myšlenkové pochody užírají, optimista si dokáže najít dobré i na špatném, což je i v článku a dělá to i tvá sestra. Takže neměj strach, že je pesimistkou..:)

9 Schopenhauer Schopenhauer | 25. června 2014 v 11:15 | Reagovat

"Změň své vnímání a změníš svou realitu. "

Až na mě za volantem pojede kamion, tak to zkusím :-D

Tyhle kecy si nechte pro balení blbejch mladejch holek na dýzách, je to jak od Guru Járy, já raději přesněji odhaduji budoucí dění na zákldě cynického realismu ;-) (ps. realita je i případný matrix, i zde platí zákony, které jsou důležité pro naše fungování, takže mezi matrixem a světem není rozdíl - čili jsem realista ) :-D :-P

10 Schopenhauer Schopenhauer | 25. června 2014 v 11:16 | Reagovat

A to jsem taky liberál, ale nejsem duch, nýbrž bioliberál :-D

11 Michelle ;)) Michelle ;)) | Web | 25. června 2014 v 21:47 | Reagovat

Nemyslím si, že když je člověk optimistou, nedokáže adekvátně a realisticky vnímat realitu. Dokáže a vnímá, ale směřuje své myšlenky tak, aby na všechno to zlo, nespravedlivost a bolest nemyslel, protože trápit se něčím, přemýšlet nad něčím, co nemůžeme ovlivnit, nic neřeší. Ubližujeme tím jen sami sobě. A pokud situaci ovlivnit může, věří, že to dokáže. Na tomto místě bych si dovolila citovat Henryho Forda: "Ať už si myslíte, že něco dokážete, nebo si myslíte, že to nedokážete, v obou případech máte pravdu." - o tom je podle mě optimismus, protože náš mozek je tvárný a rozhodně vypůsobí rozdíl na našem zdraví, jestli svých 25 000 myšlenek denně promyslíme pozitivně, anebo pesimisticky. [3]:

12 Schopenhauer Schopenhauer | 26. června 2014 v 12:24 | Reagovat

Někteří lidi se nechtějí trápit i tím, co lze ovlivnit - je jich většina a jsou to optimisté (sluníčkoví lidé)

To co jste napsala pro ně slouží jen jako výmluva či sebevýmluva ;-)

13 Das Das | Web | 26. června 2014 v 17:08 | Reagovat

Myslím, že bych se přikláněla k tomu, že je optimiismus větší v rozvojových zemích. Protože pro ně znamená optimismus, dobrá nálada a naděje něco více než pro nás, kteří mají co jíst, kde bydlet, vodu, vzdělání..
Určitě jsem spíše optimista než pesimista. Ale znáte to.. někdy prostě člověka nakope život tak, že se na svět nedívá jinak než pesimisticky.
Avšak ráda se obklopuju optimisty, protože oni nikdy nic nezatracují úplně.. :)

14 Schopenhauer Schopenhauer | 27. června 2014 v 8:22 | Reagovat

Optimisté jsou trochu jednodušší lidé, mam raději hloubavé lidi = pesimisty, mají zajímavější osobnosti a nejsou to povrchni extrovertní žvanilové :-D

15 duchliberalismu duchliberalismu | 27. června 2014 v 9:41 | Reagovat

Zajímavě se tu rozjíždí diskuse:)

Schope, domnívám se, že právě mě považuješ za jednoduchého povrchního extrovertního žvanila, mrkni zatím na můj jediný článek na mém blogu, zejména tedy na závěr a zhodnoť jestli umíš svou realitu o mě skutečně dobře odhadnout.. http://duchliberalismu.blog.cz/

Michelle to napsala krásně a citát perfektní. Das taky.

Schope, nikdo z nás nemá patent na rozum a věř, že život ti to dokáže.

Můj optimismus je asi takovýto. Na každou věc lze nahlížet širokou škálou pohledů, od nejoptimističtějších po nejpesimističtější. Já si vždy představím tu nejhorší variantu a doufám v nejlepší. Po tom co to dále nemůžu ovlivnit se tím dále nevzrušuji. Nejsem překvapen ať výsledek bude jakýkoli, jsem připraven a s nastalou situací se rychle vyrovnám a oklepu. Jen málokdy se naše očekávání přesně uspokojí, buď jsme více nebo méně zklamáni nebo pozitivně překvapeni, ale mě jde o to dělat správná rozhodnutí na podkladě informací, které mám.

Co se týká tvého příkladu ad absurdum s kamionem, který se řítí proti tobě tak to na citátu nic nemění. Když změníš vnímání této události, změníš svou realitu. To, že to bude mít za následek tvou smrt na tom nic nemění. Mluví se tu o tvé realitě a ta je v tvé hlavě nikoli o objektivní realitě. Ovšem objektivní realita je na další dlouhé téma..:)

16 prettycute1 prettycute1 | E-mail | Web | 28. června 2014 v 15:41 | Reagovat

Chceš zažít skvělý leto navštěvuj náš blog a užiješ si léto v plné kráse http://prettycute1.blog.cz/

Vali&Cami :-)

17 Schopenhauer Schopenhauer | 29. června 2014 v 22:32 | Reagovat

"Schope, nikdo z nás nemá patent na rozum a věř, že život ti to dokáže."

Věř, že mi život dokazuje opak, rozum a logické zákony jsou platné všeobecně a nadlidské ;-)

Myslím, že jsem tě odhadl dobře. ;-)

Příkald s kamionem mění hodně na tvém příkladu, zaprvé zahynu a kdybych reagoval správně, mohl bych zůstat žít, takhle jen změním vnímání a zemřu. Taky při tom zabiju další lidi a zbytek rodin budou mít depresi. Takže kdybych se zachoval jinak než "změnil vnímání", místo toho změnil směr jízdy, mohl bych udělat lépe... :-D

Tvůj optimismus vede ke krachům na burzách, k zničení ekonomiky a příliš optimistickým odhadům cen. To pak vede k chudobě, válkám a zabíjení - ale to už je objektivní, to ty neřešíš, že? :D

18 Schopenhauer Schopenhauer | 29. června 2014 v 22:36 | Reagovat

navíc až změnim vnímání a pak ti přejedu nohy, zkus změniv svoje vnímání ty, až budeš ležet v křečích, bolest tvoje "změna vnímání" totiž nezažene, leda morfium, ale psychologicky takovou velkou bolest nezvládneš, tělesně můžu zlomit každýho, jak už je to v Orwellovi (1984), kdo nezažil, jen plácá o "vnímání a duchovnu", potřebuješ zažít pořádnou bolest, mučení, to ti ukáže, že "změna" vnímání je ti nanic, bolest tě dostane ;-)

19 duchliberalismu duchliberalismu | 30. června 2014 v 15:19 | Reagovat

Ok tak tvé tvrzení, že rozum je nadlidský je významně sebeurčující..:)

S kamionem jsem psal, že zemřeš, když změníš své vnímání nepatřičně, nic to nemění na tom, ať zareaguješ tak či tak, tak si prožiješ realitu v přímé závislosti  na tom jak v daném místě a čase vnímáš. Snad to takto polopaticky pochopíš. Nejde o následky, ale o prožitky.. Optimismus a pesimismus je právě o vnitřní subjektivní realitě nikoli o objektivní realitě. Jasan?

A řekni mi co je špatného, když jsou na burzách krachy? Kdyby nebylo krachů nebylo by ani přílišného ponaučení a pokroku. Důležité ovšem je, že krachují lidé vlivem vlastních rozhodnutí nikoli vlivem rozhodnutí někoho jiného (typicky politiků).

Jestli krachy na burzách vedou k chudobě, válkám a zabíjení, tak to už jsou asociace nad mé síly. Možná by jsi si přál řídit svět a i můj život, abych já náhodou krachem svých peněz a hodnot nezpůsobil nějakou tu válku..:D

20 Schopenhauer Schopenhauer | 30. června 2014 v 16:41 | Reagovat

rozum a logiku využívá i počítač či jiné bytosti co mají inteligenci, pokud jsou (UFO) - takže ano, nadlidský ;-)

21 Schopepnhauer Schopepnhauer | 30. června 2014 v 16:42 | Reagovat

Optimismus brání poučení se - proto se budou krachy opakovat, kvůli nemístnému optimismu, ano. A proto se krize opakuji ;-)

22 Schopenhauer Schopenhauer | 30. června 2014 v 16:45 | Reagovat

ne řídit svět nechci, ale poučit se a neopakovat kvůli tupému optimismu staré chyby...

" kamionem jsem psal, že zemřeš, když změníš své vnímání nepatřičně, nic to nemění na tom, ať zareaguješ tak či tak, tak si prožiješ realitu v přímé závislosti  na tom jak v daném místě a čase vnímáš. Snad to takto polopaticky pochopíš. Nejde o následky, ale o prožitky.. Optimismus a pesimismus je právě o vnitřní subjektivní realitě nikoli o objektivní realitě. Jasan? "

Jde o následky, protože prožitek může za to, jak budu reagovat, čili když uvidim auto proti sobě a řeknu si, v poho, přijde ráj, vše je v pohodě, dont worry be happy, zabiju tim další lidi či zmrzačim a zemřu, když si řeknu - svět je krutý a nechci zvyžovat krutost světa, rychle musim změnit směr, vyhnu se autu a nebude trpět dalších 30 lidí :-D

23 Schopenhauer Schopenhauer | 30. června 2014 v 16:47 | Reagovat

Proto ve svém uvažován nepěstuji váš tupý optimismus, který způsobuje více utrpení, stačí si přečíst Tali Sharot - Iluzi optimismu, dobrá kniha o kognitivních biasech, ale to sluníčkovým guru lidem od čtyř dohod pana Duška asi nic neříká, je to totiž exaktní věda a ne líbivé a ničím nepodložené řečičky

Na mučení si nějak nereagoval ;-)

24 Schopnehauer Schopnehauer | 30. června 2014 v 16:48 | Reagovat

Jedu na dovolenou, sbohem a přemýšlej než začneš psát ;-)

25 duchliberalismu duchliberalismu | 1. července 2014 v 7:59 | Reagovat

Schope, chápeš, že do krachů na burze ti vůbec nic není? Ať už optimista nebo pesimista krachne, je to v důsledku jeho vlastního špatného odhadu a rozhodnutí provést investici. Ale zároveň ty jejich peníze a hodnoty získá ten kdo odhadoval a rozhodoval správně. Tedy peníze a hodnoty se dostanou od hlupáka k tomu, kdo s nimi dokáže být sobě i společnosti prospěšnější. To je co?:)

Tedy krachnu-li já na burze můžeš být za to vděčný, protože mé prostředky získá někdo jiný, kdo umí. Co tě na tomto trápí? Když se neponaučím, tak opět, co tebe na tom trápí? A jo už vím, pak vytvořím chudobu a války, že?:D

Co tebe trápí na tom, že lidé opakují své chyby?:D Fakt ti to trápení stojí za to? Ano? Tak to si musíš fakt užívat..;)

S kamionem, s tebou souhlasím. Dokonce si myslím, že není jediného člověka na světě, který by chtěl dopravní nehodu nebo střet s kamionem. Příroda nás k tomu tak nějak uzpůsobila a sebevrazi zpravidla zabíjejí jen sebe, nikoli své okolí. Tedy podstata mnou řečeného stále zůstává a domýšlení se následků je jen zvažováním hypotéz. Jednou z nich, zároveň tou nejméně pravděpodobnou je i ta tvoje. Nicméně stále platí, že kdo změní své vnímání, změní i svou realitu.

Myslím, že k urážkám se schyluje člověk vždy když je v úzkých a nedokáže dále patřičně argumentovat.

Dám Vám taky odkaz na enormně dobrý článek, jmenuje se Iluze racionality: http://cover72.net/zasadni/clanek.php?c=36
Berte to jako nadstavbu pro informace z Vaší knihy, protože každý z nás si myslí, že jedná racionálně. I ostatní články jsou tam famózní.

Mučení?:) No dobře jsou lidé, kteří jsou schopni posunout svůj práh bolesti až kdovíkam a jen sebeovládáním a psychikou, někteří se bodají na háky, jiní si nechají udělat extrémně bolestivou operaci zubu bez umrtvění a přitom nehnou ani brvou, jiní si nechají operovat i vnitřní orgány. Ale o tom jsi asi ještě neslyšel. Jsou lidé, kteří dokážou přežít dlouhé měsíce bez jídla a dokonce i bez pití. Jsou lidé, kteří dokáží snížit svůj tep tuším na 8 úderů za minutu ponořit se bez přístroje do hloubky 250 metrů, jsou takoví, kteří na dlouhou dobu vlivem meditace mají neznatelný tep a dech a stejně se proberou živí a zdraví. Nuž popřemýšlej ještě..:)

Hezkou dovolenku přeji..:)

26 Schopenhauer Schopenhauer | 10. července 2014 v 10:58 | Reagovat

Ty lidi, co toto zvládnou, bych chtěl vidět, do té doby fakt neuvěřím, nebo mají narušenou nervovou soustavu, ale to se nepočítá ! To není tím, že by se změnili sami, ale že mají najěkou nemoc či vrozenou vadu ...

Většina lidí jistě uznáš, mučení podlehne, navíc je víc druhů mučení, třeba tě zaživa zatlučou do rakve a spustí na pár hodin pod zem a jakoby zasypou či trochu zasypou a ty nevíš, že tě pak vytahnou a budou dál vyslýchat, toto může jako psychická bolest zlomit každýho, ale jsou i jiné metody, hrozná bolest je třeba tak, kterou si tělo způsobuje samo, že tě v komínku nechají stát několid dnů a tělo samo sebe ničí, ale těch věcí je víc, nejdřív chci ty tvoje jogíny vidět, jak tohle zvládnou, jinak neuvěřím, Stalin zlomil na konci 30.let každýho, i ty nejslinější ;-)

Dobře, že je člověk úzpůsoben se spíš nezabít nebo nezabít okolí, to chápu, to nemluví proti mně, všichni nejsme Olga Hepnarová :-D

že mě trápí krachy na burze a utprení druhých? No tebe jako optimistu asi ne, mě opakování starých chyb trápí, utprení druhých mě trápí, tebe ne, tak si svůj optimismus nech.

A co má co kritika rcionality společného s tím, co píšu? Pořád je racionalita, byť u člověka omezená, to nejlepší, co máme k poznávání a přesnému poznávání sebe i světa, jinak by nevznikl ani tento článek, byť má své mouchy ;-)

Sama intuice bez racionality je jen spekulací, někdy trefnou, ale často ne. Ale když použiješ i rozum, a měli bychom ho právě proto, že racionalitu máme omezenou, co nejvíc používat. Abychom se vyvarovali chybám. Něco si přečti od Kahnemana a o kognitivních iluzích, ta tvoje intuice je víc omezená než moje racionalita ;-)

Zdar, loučí se s tebou tvůj pesimista :D

27 mariotti mariotti | Web | 22. června 2015 v 14:19 | Reagovat

sms pujcky insolvence :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama