Září 2014

Psychologie sociálních sítí

7. září 2014 v 19:00 | Daniel Hloušek |  Články

Psychologie sociálních sítí


Dr. Curtis, profesor na University of Maryland zjistil, že pomocí sociálních sítí s námi příbuzní a blízcí přátelé jednají upřímněji, než během osobního kontaktu. Podle jiné studie ale spíše převažují negativa. Sledovaní lidé se rozdělili do dvou skupin - ti, co denně strávili na sociálních sítích v průměru okolo patnácti minut, a na ty, kteří byli online převážnou část dne. Většina účastníků z druhé skupiny vykazovala jednu nebo více psychických poruch. Vědci Laura E. Buffardi a W. Keith Campbell dodali, že větší sociální interakci a více času do sociálních sítí investují narcisté. Jaká je psychologie sociálních sítí?

Zlotřilý dopamin


Dopamin, který byl objeven v roce 1958 vědci Arvid Carlssonem a Nils-Ake Hillarpem, ovlivňuje člověka natolik, jak to netušili ani samotní objevitelé. Dopamin může za to, že z věcí cítíme radost a máme motivaci něco dělat. Problémem je, že po čase chceme stále více dopaminu - ve výsledku to znamená, že zatímco čekáme na odpověď, tak píšeme někomu dalšímu sms, zahlcujeme sociální sítě a poté projíždíme e-mail. Tohoto jevu využili autoři Twitteru. Z výzkumů vyšlo najevo, že krátké zprávy jsou pro dopamin nejideálnější, navíc nás 140 znaků nutí rozdělit myšlenky na více částí - čím více tweetů, tím více štěstí.

Vědci ale také přišli na to, že se po čase stává neustálá stimulace dopaminem vyčerpávající, zhoršuje soustředění a především v první řadě tito lidé nedosáhnou svých cílů tak rychle, anebo vůbec. Mozek velmi dobře reaguje na zvuky, proto s vypnutými zvuky se zvyšuje pravděpodobnost, že se budete věnovat i něčemu jinému, než nahrávání fotek jídel, psaní si a komentování kde čeho, jako kdyby to byl závod. Na druhou stranu, neurologové z Harvardu zjistili, že si mnozí nemohou pomoci a vyvolává to stejné reakce v mozku, jako jídlo nebo alkohol a někteří jsou dokonce ochotni i zaplatit, jen aby mohli napsat status a mít nějakou odezvu. Proto někteří nejdou na WC bez toho, aniž by o tom napsali.

Spisovatel, novinář, boží člověk…


Spíše než boží člověk, je to člověk s božským komplexem. V internetovém světě existuje vývoj jedince. Na začátku mapuje, poté vystupuje a upevňuje svou internetovou podobu. Mnozí propadnou představě své jedinečnosti. Přitom je to celkem zbytečné a málo ovlivnitelné. Podle studie publikované v Psychological Science, lidem stačí k vyvození závěru profilová fotka a čtyřicet milisekund. Profesor Keith Wilcox z Columbia University v New Yorku a profesor Andrew T. Stephen z University of Pittsburgh zjistili pomocí série pěti experimentů, že se většina lidí snaží o pozitivní obraz sebe samotného, a časem to požadují i po druhých. Jednotlivci v podstatě chtějí chránit svůj lepší pohled na svět, a proto napíší i to, na co by v realitě neměli odvahu. Najednou jsou z nich spisovatelé, ač napsali pět povídek na svůj blog, novináři, i když píší pro školní časopis a božím člověkem, leč o tom mnohdy pochybují i oni samotní. Sice to vede k nárůstu sebeúcty, ale také poklesu sebekontroly. Experimenty byly zaměřené na blízké a přátele.

Za to studie Utah Valley University se zaměřily na lidi, co se příliš nebo vůbec neznali. Vědci přišli na opačný efekt - čím více studenti trávili na sociálních sítích, tím hůře smýšleli nad vlastním životem, protože se srovnávali s ostatními. Většinou neznáme negativa u lidí, které příliš neznáme, proto se nám jeví, jako by žili dokonalejší život.

Má mě rád?


Je tu jeden výrazný jev, a tím je zrcadlení. V nedávné době Facebook odhalil svůj kontroverzní experiment, ve kterém ovlivňoval emoce bezmála 700 tisícům uživatelů za pomoci důmyslného výběru příspěvků na hlavní zdi. V případě, že na Facebooku převažoval pozitivní počet statusů, samotný uživatel s velikou pravděpodobností také sdílel něco pozitivního. V osobním kontaktu zrcadlení slouží ke zlepšování vztahů. Jedná se o jistou formu empatie, která ukazuje protějšku, že se cítíme podobně, čímž se zvyšuje důvěra. Pokud budeme s časovým odstupem napodobovat postoje toho druhého, do půl hodiny by se měl s velikou pravděpodobností rozpovídat. A to v našem světě sociálních sítí znamená, že naše internetové chování je ovlivněné aktuální náladou komunity, abychom mohli hlouběji proniknout. Výzkumníci z UCSD School of Medicine po dvouletém zkoumání příspěvků na Facebooku přišli na to, že v deštivých dnech jsou příspěvky emotivnější a častěji negativní. Mluví o tom také fakt, že 71 procent uživatelů alespoň jednou do měsíce něco napsalo a později opět smazalo.

Potřeba někam patřit je jeden z nejsilnějších podložených motivů lidské psychiky (Lavigne et al., 2011). Máme velmi silnou potřebu vytvářet a udržovat mezilidské vztahy, starat se o druhého, a odmítnutí vyvolává obdobné reakce, jako fyzická bolest. Tato teorie částečně vyplývá ze sčítání lidu v Kanadě. V roce 2006 devadesát procent lidí žilo nejméně ještě s dalším člověkem. Baumeister a Leary ve své práci popsali, že se jedná o evolučně získaný mechanismus, který nás řídí. Vyplývá to z Freudových teoriích, že sex je na prvním místě, a k reprodukci je potřeba sociální interakce. Tohoto chování si můžeme všimnout na nefunkčních párech, které drží pospolu už jenom kvůli pocitu, že někam patří a mají šanci se rozmnožit.

S tímto je spojené jedno z nejznámějších témat, a to ovlivňování partnerských a přátelských vztahů. Čím dál častěji se objevuje důvod k rozvodu, slovo Facebook. Dokonce může za každý třetí rozvod. Důvodů je hned několik - na internetovou komunikaci se stále více klade důraz a stále méně se připomíná, že nikdy nemůže nahradit plnohodnotnou konverzaci. V první řadě si většina stěžuje, že jejich partner píše málo, nebo je zanedbává krátkými odpověďmi. Ve skutečnosti mnoho lidí neumí dlouhodobě jednat, aniž by druhého neviděli. Ke komunikaci patří i neverbální znaky, a stejně jako u telefonování, tak i u psaní může nastat okamžik, kdy člověk stručně jedná. Mimo komunikaci se také jedná o upadající důvěru. Ženy tomuto častěji podléhají - sledují aktivitu protějšku, a nemusí se nutně jednat o partnera. Dělají to i nezadaní lidé, kteří mají o někoho zájem.

Nejčastějším rozchodům přes Facebook dochází v pondělí. Až 25 procent dotázaných uvedlo, že se dozvědělo o svém rozchodu na Facebooku změněným statusem a 21 procent uvedlo, že by jednali stejně. Devatenáct procent přehnaně kontrolovalo přes profil, co jejich protějšek dělá, 40 procent změnilo status jenom proto, aby se partner dověděl, že má své plány a 35 procent i zalže ve svých plánech. Co je nejproradnější, je algoritmus Facebooku, který častěji zobrazuje fotky bývalých partnerů s novými objevy - vedle toho ale také zobrazuje častěji fotky těch, u kterých je zaznamenána vaše vysoká aktivita, čímž se zvyšuje pravděpodobnost, že se o něco pokusíte. Často jsou to ale fotky, kde jsou jiní lidé a ne vy, proto okolo sedmi procent Američanů uvádí, že jsou v trvalé depresi kvůli Facebooku. Vědci ale také přišli na pozitivní výsledek - častější sdílení dyadických informací o partnerech zvyšuje jejich spokojenost. Výzkumníci se ale také shodli na tom, že pokud tomu je několikrát denně, jedná se spíše o hroutící se vztah, a sdílením chtějí ukázat, že tomu tak není. A jak jste na tom vy?