Psychologie snů

14. února 2016 v 19:00 | Daniel Hloušek |  Články

Psychologie snů


Přestože 8 procent žen a 15 procent mužů tvrdí, že sny nemají, tak průměrně se nám za jednu noc zdá okolo 8 až 10 snů. Spánku vděčíme za dobrou náladu, za dlouhodobou a funkční paměť, za lepší soustředění a mnoho dalších věcí. V případě spánkové deprivace se přejídáme, propadáme v depresi a naše paměť přestává pracovat. Jaká je psychologie spánku?



Jak vznikají sny


Podle psychodynamických teorií jsou sny interpretací našich podvědomých tužeb, ale především jsou to vzpomínky a zkušenosti a reakce na vnější podměty. Třeba podle Sigmunda Freuda je pád ve snu reakcí na to, že naše hlava vzhledem k tělu je v nepřirozené poloze a došlo k pnutí kůže - například, když nám padá. Z pohledu vědců převládá spíše názor, že funkce snů je uspořádání myšlenek a jejich uložení bez nějakého skrytého smyslu. Podle neurologických pokusů vědci zjistili, že během spánku se aktivují stejná centra v mozku, jako během učení, tudíž panuje mezi mnoha vědci názor, že sny jsou psychickým nástrojem.

Z pohledu neurologie sny nemají žádný psychologický význam, nýbrž se jedná o základní regenerační procesy. NREM fáze fyzicky regeneruje, zpracovává procedurální paměť (paměť pro úkony a dovednosti), určuje vhodné podmínky pro syntézu základních proteinů. Při REM fázi, která nastává asi po devadesáti minutách, začne člověk těžce a hluboce dýchat. Srdeční frekvence se dostává na stejné hodnoty, jako je tomu u bdělého stavu, proto je také těžší probudit spícího, než v jiných spánkových fázích. V této čtvrté spánkové fázi se biochemické pochody těla vyznačují, jako v naprostém bezvědomí.

V REM fázi se nám zdá nejvíce snů, a také si je nejlépe pamatujeme. Proto, když se náhle probudíme, si mnohdy pamatujeme sny. Během REM spánku se nevyplavují neurotransmitery stojící za dobrou náladou a alergickými reakcemi, noradrenalin, serotonin a histamin. Ovšem hladina mužského hormonu testosteronu se zvyšuje, a obvykle během první REM fáze často dochází k vzrušení a k erekci u mužů, u žen dochází zase díky estrogenu k tuhnutí bradavek a k vaginálnímu stimulování.

Jaký je jejich účel


Podle mnohých vědců jsou sny pozůstatkem evoluce. Sny a zvířecí obrana před predátory jsou si totiž velmi podobné a v některých ohledech i shodné. Aby zvíře přežilo, pomocí reflexu upadne do stavu jevící se smrti. To predátora odradí, tím často zvíře přežije a podle vědců je tento jev předchůdcem spánku a snění. Podle finského psychologa Antti Revonsuo se sny vyvinuly pro simulaci ohrožení. Podle Freuda za vším máme hledat sex, i v tomto směru to platí. Aby mohlo dojít ke zdárné reprodukci, musíme přežít. Abychom přežili, musíme se umět vypořádat s životu nebezpečnými situacemi, které si uvědomujeme ve snech a nacvičujeme jejich možná řešení. Proto se ve snech setkáváme s daleko větším množstvím nebezpečných situací, než ve skutečnosti, kdy je podvědomě překonáváme.

V roce 2001 přišli vědci s teorií, že sny mají posílit sémantickou paměť - to jsou všeobecné znalosti získané během života prolínající se s kulturou. Pro srovnání, epizodická paměť naopak ukládá konkrétní vzpomínky, třeba kvůli sémantické paměti víme, jak vypadá kočka, a díky epizodické si zase vzpomeneme na nějakou vzpomínku s kočkou. Během spánku se obě paměti spojují, a mozek se snaží propojit k sobě vzdálené informace, které však mají něco společného. Pokud to nejde, nebo informace je neúplná, je vytlačena. Pokud jde vše tak, jak má, informace je protlačena hluboko do paměti, což částečně podporuje Freudovu teorii o snech.

Podle Deirdrera Barretta ve snech řešíme matematické, ekonomické nebo i umělecké problémy. Příbuznou teorií od Marka Blechnera je, že sny jsou náhodné nápady, které jsou myslí vyhodnocené jako zbytečné, nebo naopak jsou ponechány s atributem hodnotné. Dokonce je to tak rozsáhlé, že mohou vznikat i hudební kompozice nebo vědecké teorie.

Naši předci získali možnost snít během spánku i proto, že stresový hormon kortizol ovlivňuje funkčnost hippokampu. Kortizol totiž může za správné konsolidování pamětí. Konsolidování mění nově uloženou informaci v paměti, která je ale stále labilní, tak, aby byla stabilně dlouhodobá a imunní vůči poškození - navíc zahrnuje syntézu nových proteinů a genovou expresi. Příliš mnoho kortizolu vede k hippokampu-neocortical interakcím, což vede k pozastavení konsolidování paměti, nebo k jejich roztříštěnosti a bizarnosti. Proto se lidem ve stresu zdají šílené a nelogické sny. Jelikož naši předci byli vystaveni daleko četněji a dlouhodoběji stresu, vznikl tento mechanismus.

A co je zásadní, kvůli tomuto mechanismu si nepamatujeme nebo zkresleně pamatujeme traumatické události. Trauma je totiž vyvolané hned několika centry v mozku, a ve spánku jejich funkční spojení vykazuje daleko menší vážnost a emočnost, což způsobí menší zdravotní a emocionální dopady, a tudíž díky tomuto mechanismu se nám traumatické informace promítají ve snech. Lidé trpícími depresemi mají drastičtější průběh REM, a také více spí - antidepresiva řeší onu REM nerovnováhu. Proto je teorie o funkčnosti snů jako ukládání paměti a jejich částečné vytřídění asi nejpopulárnější.

Co se děje v mozku


Podle Richarda Grosse je během spánku mozková kůra velmi aktivní a může za interakci mezi limbickým systémem a mozkovou kůrou, která je zodpovědná za naše emoce a pocity. Mozková kůra je vysoce aktivní i během REM fáze navzdory tomu, že v této fázi je inhibice vstupních signálů produkovaných smyslovými systémy, tedy vnímání okolního prostředí je selektivně oslabené, a také blokuje schopnost ovládat svaly. Proto dochází k náhodné interpretaci vzpomínek a podle mnoha vědců proto, že naše vědomí je založené na nějakém biochemickém základě, který správně pracuje, jen když přemýšlíme. Pokud bychom spali a nedocházelo by ke snění, mozek by neměl v tomto směru být jak stimulovaný a mohli bychom přijít o naši schopnost vnímat okolí i jinak, než pudově. Bez tohoto bychom jednoduše neměli lidské myšlení, žádné ego ani superego, neuvědomovali bychom si své bytí.

Zadní a střední mozek se podílejí na předávání smyslové informace do mozkové kůry, spontánně generují signály (PGO vlny - encefalografické vlny, které signalizují nástup REM fáze spánku) odpovědné za kortikální aktivaci a jsou k nerozeznání od signálů, které by za normálních okolností byly předávány z očí a uší. Kognitivní systém, který během bdění organizuje smyslové informace do nejjednoduššího smysluplného výkladu, zpracovává během spánku všechny vnitřně generované signály, jako kdyby přišly z vnějšího okolí. To je odesíláno do zrakové kůry a thalamu, který zprostředkovává přenos informací s periferií do specifických mozkových center.

Jinak řečeno podle Allana Hobsona a Roberta McCarleyho z Harvard University jsou psychodynamické teorie nesmyslné, a podle nich během REM fáze dochází k náhodným signálům, které díky thalamu aktivují různé oblasti mozkové kůry, vyvolávající zrakové vjemy nebo emoce, a kůra se pak snaží syntetizovat nesourodé obrazy do rozumného celku. Během snění je aktivní hippocampus, což naznačuje, že sny čerpají z našich vzpomínek. Amygdala a přední cingulate cortex (součást limbické kůry, která může za radost z motivace, jehož důsledkem je učení se, paměť a emoce) jsou také aktivní, což znamená, že sny mohou být velmi emocionální, a že často zahrnují strach. Ale podle Marka Solmse jsou sny spojené s předním mozkem a REM fáze nijak s tímto nesouvisí. Ptal se lidí s poškozeným mozkem, zdali se jim zdají sny. Ti, kteří měli poškozený mozkový lalok, sny nemají.
 

15 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Bára Bára | E-mail | Web | 14. února 2016 v 19:29 | Reagovat

Poučný článek. Člověka by nenapadlo co ty sny vlastně symbolizují, a čím jsou zbůsobeny!

2 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 14. února 2016 v 19:59 | Reagovat

Tak to mě se mnohdy zdá hodně snů a já si je i většinou pamatuji... buď mě naprosto chytne jeden s propracovaným příběhem nebo čtyři-pět s jednodušším dějem.

3 Čerf Čerf | E-mail | Web | 16. února 2016 v 1:05 | Reagovat

Osobně si myslím, že ve snech mozek zviditelňuje i ty varianty vnímané reality, které nakonec v bdělém stavu musí vyhodnotit jako nehodné skutečného zobrazení, což funguje jako efektivní ventil obrovského množství kombinací, které je svou kapacitou schopen vyprodukovat :-).

4 Joina Joina | Web | 28. února 2016 v 8:47 | Reagovat

Opravdu zajímavý článek.
Sny se mi zdají už od malička  a skoro každý si pamatuji. Za celý život co si vzpomenu se mi zdáli asi 4 noční mury.
Poslední dobou se často v noci aspoň 2 probouzím a vždy když se zbudím a usnu zdá se mi jiný sen než se mi zdál ten před tím, a to je docela škoda. A taky často přemýšlím proč se mi zrovna tento zdál, a nebo proč tam byli tihle lidi, se kterýma jsem se dobře bavila a ve skutečnosti je ani neznám...

5 Frána Frána | Web | 27. března 2016 v 12:47 | Reagovat

Sny mě fascinují už dlouho, ale zajímám se spíš o jejich obrazy než o technickou stránku věci. Je skvělé, že jsem si o tom mohla něco přečíst i z jiné stránky věci :-) Já třeba vím, že se mi sny zdají, přestože si nevzpomenu, o čem byly. Co se posledního odstavce týče - je zvláštní, že já třeba ve snech, které si pamatuju, cítím buď jenom strach, anebo vůbec nic. I když se mi často stává, že po probuzení mi sen rozzáří den, ve chvíli, kdy spím, je mi to lhostejné. Necítím radost ani smutek, myslím, že ani zlost. To jen v nočních můrách se doopravdy bojím.

6 Fredy Fredy | Web | 11. dubna 2016 v 11:00 | Reagovat

velice zajímavý příspěvek jo a skvělý rozhovor na blog.blog.cz :-)  ;-)

7 Raja Luthriela Raja Luthriela | Web | 13. dubna 2016 v 18:27 | Reagovat

Jak je vidět, každý si myslí o snech něco jiného.
Každopádně jsem se dozvěděla hodně věcí, o kterých jsem před tím nevěděla.
Každopádně mám ještě jeden zajímavý postřeh. Když si své sny zapisuju do sešitu, tak si jich víc pamatuju, než když si je nezapisuju. Tady je důkaz, že když mozek ví, že nás sny zajímají, tak je udělá živější a zapamatovatelnější.

8 Dave Sharm Dave Sharm | Web | 26. května 2016 v 18:45 | Reagovat

Zajimavý článek. Ovšem já se na to dívám z trochu jiného pohledu.

http://deautres.blog.cz/1605/sny-aneb-minule-zivoty

9 Pati Pati | Web | 16. července 2016 v 21:09 | Reagovat

zaujimavy clanok a poucny :-)

10 No přece Já No přece Já | E-mail | Web | 26. srpna 2016 v 22:16 | Reagovat

[4]:

Za celý život 4 noční můry? Tak to Vám opravdu závidím :-) mně se od roku 2012 zdají v podstatě jen noční můry :D I když teď už je to lepší. Dřív jich bývalo kolem 50 za rok :-D

11 inspiracenauteku inspiracenauteku | Web | 14. února 2017 v 14:02 | Reagovat

[10]: Jsem na tom stejně:(( Taky závidím lidem co je nemají. Sny dokážou bejt šílený...

Pěkný, poučný článek!

12 Wlcky Wlcky | E-mail | Web | 15. února 2017 v 12:27 | Reagovat

Jelikož jsem se vždy o sny docela zajímala, není tohle první článek podobného typu, který jsem přečetla. Ale tenhle se mi líbí, jelikož je to spíš takové shrnutí různých teorií.
V rámci mezí jsem docela logicky uvažující člověk a vidět všechny tyto vědecké teorie mě v tom jen ujišťuje. Navzdory tomu když přijde na sny, dostávám se spíš na hranici nelogična a snažím se v nich vidět něco jiného než jen základní chemické procesy. Chci v nich vidět něco jiného. Kousek toho fantastického záhadna, které k nám každou noc přichází.
Miluju sny. I ty zlé (a to jich mívám opravdu hodně). Nejzajímavější jsou ty "příběhové", které nejednou dali vzniknout povídce, kresbě či básni pod mýma rukama. Ve snech hledám inspiraci a únik od reality. Zbožňuju je. A děsí mě. Například prožívám-li deja wu.
Patřím mezi ty jedince, kteří ve snech hledají mystično. A zároveň patřím mezi ty, kteří si vše vysvětlují logicky a funkce lidského těla jim nejsou cizí. Protiřečí si to, já vím, ale stejně to není jediná část mého života, která si protiřečí :) Double-think, když bych měla vykrádat Orwella.
Ale ať jsou sny sebevíc šílený, děsivý či zoufalý - stále je to něco s čím musíme všichni žít (až na obdařené jedince, které si je nepamatují) a je lepší je využít a užít si je než je prachsprostě ignorovat.

13 Tichá voda Tichá voda | Web | 15. února 2017 v 12:27 | Reagovat

Velmi zajímavý a do hloubky zpracovaný článek, na mě snad až moc biochemicky zaměřený, ale rozhodně poučný.

Tak mě napadá, jak vlastně funguje třeba bolest ve snech? A kde se vzala fáma, že člověk ve snech bolest necítí?

14 Ginger White Ginger White | Web | 15. února 2017 v 16:54 | Reagovat

Moc zajímavý článek a také velmi propracovaný. :) Já mívám šílený sny a také hodně nočních mur. Také si sny celkem dost pamatuji. Pravda ale také je, že mám problém se spánkem už od dětství. Kolikrát nemůžu hodiny usnout, budím se a nebo se musím do spánku nutit. Mé tělo je prostě naprogramované naopak. V noci mám spoustu energie a přes den bych spala jak mimino. :-D Za poučný článek děkuji.

15 Jack Godman Jack Godman | E-mail | Web | 15. února 2017 v 18:44 | Reagovat

Jak je to dlouho, co jsi dostal nutkání, napsat článek na tohle téma?

16 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 15. února 2017 v 19:51 | Reagovat

Freude, Freude...vždy na tě dojde. To by vysvětlovalo možná i to, proč se většinu času probouzim s pérem zaraženym mezi půlkama. Je to pro mě pravděpodobnější vysvětlení, než fáze REM.

17 Magicmax Magicmax | Web | 15. února 2017 v 20:46 | Reagovat

Tohle téma jsem si chtěl dlouho přečíst a přemýšlel jsem nad koupí takto tematických knih, takže jsem rád že o tom někdo napsal článek.

18 Siginitou Siginitou | Web | 15. února 2017 v 23:00 | Reagovat

Zajímavej a poučnej článek.
A velmi pěkně napsaný.

19 cervi-dira-herni-blog cervi-dira-herni-blog | Web | 16. února 2017 v 13:05 | Reagovat

Mé sny žijí stejný život jako já.
Proto se utíkám k vytváření snových druhých životů, ze kterých můžu vždy utéct a můžu tam dělat cokoli.
Přijďte se podívat ke mně možná že sníme stejné věci....
(ok teď reálně- věčně se mi zdálo že utíkám jako moucha a za dva roky u mě propukla nevyléčitelná nemoc, takže na sny bacha, dají se z nich vyčíst věci budoucí. Piště si je.)

20 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 16. února 2017 v 13:17 | Reagovat

Super, konečně se zase do výběru na hlavní stránce dostal hodnotný článek. :)
V poslední době se mi stává, že kvůli noční můře uteču z postele nebo křičím a klepu se. Jednou mě přítel probral až ve chvíli, kdy jsem stála v kuchyni na židli a z plna hrdla řvala. :D Zajímavé ale je, že si zpravidla nepamatuju, co se mi zdálo tak hrozného.

21 Myfair favourite Myfair favourite | E-mail | Web | 16. února 2017 v 19:38 | Reagovat

Já mám sny hrozně živý-třeba po mně jdou obrovský vlci a chtěj mě zabít. Občas se mi ale zdá, že prostě mám přítele (v reálu nemám) a spolu chodíme a tak. :-) ;) Poučný článek, bude se mi hodit příští rok do přírodopisu. :) ;)

22 Smile Smile | Web | 16. února 2017 v 23:46 | Reagovat

Wow, tak tenhle článek jsem chltala slovo po slově. :) Nikdy by mě nenapadlo, jak takový sen vznikne a jsem dost ráda za tebou předané informace. :) Mě se sny zdají a většinou si během dne vzpomenu, o čem sen byl. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama